Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
berry4 - mohu se jen zeptat,jak tedy vypadá taková závislost na cumlu podle tebe??? ![]()
@Hamalka82 podívej se třeba na některý děti hnědočeské národnosti,co mají permanentně dudlík v puse ještě ve 4ech letech a více.
To už není normální.
To,že si 15 ti měsíční dítě vyžaduje po nemoci častěji dudel je vcelku normální jev,já bych to závislostí nenazvala (čerpám z vyjádření zakladatelky ) ![]()
Ahoj, tak zrovna s dudlíkem máme čerstvou zkušenost. Naše Laura byla docela závislák. Tak v roce a půl jsme to omezili jen na spaní a do auta, pár dní ho přes den hledala, ale dobrý. Dali jsme si závazek, že jí ho necháme do dvou let a víc už ani ťuk. Asi měsíc před druhými narozeninami jsme jí začali vyprávět pohádku o tom, jak bude mít brzo narozeniny, dostane dárky a dort a pak půjde spinkat a v noci ji navštívý hodný skřítek, který ji dudánka odnese, nechá jí tam na oplátku dárek a její dudánek dostane nějaké malé miminko, které se narodí. Úplně jsme se děsili, co přijde, místo dudlíka ráno našla plyšovou Minnie, kterou asi měsíc tahala úplně všude a od té doby si na dudlík ani nevzpomněla (takže možná jsme to nakonec mohli udělat i dřív
U velkých dětí je dudlík fakt divnej, ale zase se to nemusí hrotit - přeji hodně úspěchů ![]()
Podle mé zkušenosti - čím dřív vzít, tím líp. Protože teď to ještě nebude brát tak tragicky jako později. My jsme se tak zbavili dudlíku v 11 měsících, kdy měl malý strašnou srandu z toho, že já mu dudlík dávala a on mi ho vracel. Tak mi ho jednou vrátil a já už jsem si ho nechala
A pamatuju si, jak jsem si o půl roku později říkala, ještěže už ho nemá, že to by byla určitě teď hrozná scéna. Roste nám z něho totiž hlavička dubová. Čím je starší, tím je tvrdohlavější a nedá si něco jen tak vzít, když ví, že je to jeho. Takže ještě jednou - podle mě čím dřív, tím líp. ![]()
@Nsoci píše:
Podle mé zkušenosti - čím dřív vzít, tím líp. Protože teď to ještě nebude brát tak tragicky jako později. My jsme se tak zbavili dudlíku v 11 měsících, kdy měl malý strašnou srandu z toho, že já mu dudlík dávala a on mi ho vracel. Tak mi ho jednou vrátil a já už jsem si ho nechalaA pamatuju si, jak jsem si o půl roku později říkala, ještěže už ho nemá, že to by byla určitě teď hrozná scéna. Roste nám z něho totiž hlavička dubová. Čím je starší, tím je tvrdohlavější a nedá si něco jen tak vzít, když ví, že je to jeho. Takže ještě jednou - podle mě čím dřív, tím líp.
No já mám zase opačné zkušenosti - když u že s dítětem nějaká „domluva“ ,tak se s ním dá rozumně popovídat i o tom,že na dudlík už je „velké“ a že již není v jeho životě třeba.
Praktikovala jsem to u svých starších dětí a hodlám to tak řešit i u nejmladší, přeci jen něco brát proti vůli a pochopení a pak se dočkat třeba cucání si palce by mi za to teda nestálo. ![]()
Moje mamka vyhodila dudlík do kamen,den předtím,než šla do školy ![]()
tak uz jsem se do toho taky pustila. ted jsem mu tri dny zpatky porad vypravela o tom, ze uz je velky kluk a dudlika preci nepotrebuje, ze dudliky jsou pro miminka…stale si ho vecer drzel a ja to nevzdavala..dneska vstaval v sest hodin a vedela jsem ze pujde po obede spat, tak jsem mu rekla "kubicku, co kdybysme to spinkani zkusili bez dudlika?) rekl ze ano a usnul-chvili jsem ho hladila po hlavicce…prijela sestra a te jsme oznamili, ze se nam podarilo spat bez dudlika, sestra samozrejme chvalila a pripravujeme se na vecer…zeptala jsem se Kubicka, jestli spolu hodime dudlika do kose, nejdriv ze ne, pak se zvedl a sel ho tam hodit…delala jsem z thoo obrovskou udalost a rekla jsem mu, ze uz je velky kluk a se si za tohle rozhodnuti zaslouzi odmenu..tak jsem zvedava na vecer, jestli jeste nebudeme hrabat v kosi ![]()
@Liciáš píše:
Držím palce a dej vědět, jak jste to zvládli
tak kdyz si vlezl do postylky tak mi povidal ze chce dudynka, tak jsem opet vysvetlovala, ze uz je velky kluk a nepotrebuje ho, atd, chudacek si lehl a rekl mi smutnym hlaskem „dobrou noc“
pred chvili se probudil a po dudyna nehledal, jak tomu vzdycky bylo…tak snad budeme mit klidnou noc a zitra bude velka odmena ![]()
Tak já zkoušela synovi vzít dudlíka kolem roku a půl, to mi ho sice sám odevzdal, že jako jo můžu ho vyhodit - ale jak přišel čas spaní - tak to byla katastrofa, hysterická scéna jako prase. Tak jsem ho vrátila. Na tvrdo bez ptaní jsem ho vzala minulý týden a slavíme úspěch. Syn se sice sem tam i přes den zeptá kde ho má, ale naprosto se spokojí s větou, že už žádnej není.
Ja jsem dceri „vzala“ dudlik ve 14 mesicich. Zubarka me varovala, ze je jiz videt, ze ji dudlik deformuje horni patro. A vzhledem k tomu, ze ma geneticke dispozice k predkusu, mame se ho co nejdrive zbavit. Ze to situaci u dcery jen zhorsuje. Dcera zadny zavislak nebyla. Proto me prekvapilo co nam zubarka rekla. Dcera mela dudlik jen na usinani, pri unave, nemoci nebo v aute. Rikat ji pribehy nepomahalo. Je to hlava tvrdohlava.
Tak jsem si rekla, ze zkusim postupne odnaucovani - prvne mela dudlik striktne jen v postylce, pak jsem dudlik propichla a pak by se mel po milimetrech kazdy den odstrihavat. Byla jsem odhodlana to takto delat treba mesic, jen aby to bylo co nejmin bolestne a bez scen. Propichnuti dcera nesla nelibe, ale kdyz jiny nebyl, smirila se s tim. Po odstrizeni sotva milimetriku (manzel se mi smal, ze takhle to budu delat do Vanoc) nastala desna scena asi na 2 hodiny. Uz jsem byla v pokuseni to vzdat, ale nakonec dcera usnula. Tyden usinala s pofnukavanim, pak to bylo kazdy den lepsi a lepsi. V noci zacala spat bez buzeni, vzdycky dudlik hledala s placem. Zpetne jsem rada, ze jsem se k odnauceni odhodlala.Prvni uspavani bylo narocne, ale myslim, ze to stalo za to.
Kazdopande bych s odvykanim zacala az bude dcera uplne zdrava, az bude v psychicke a fyzicke pohode.
To odstřihávání jsem taky, po přečtení zkušeností tady, zkusila taky. A syn k mému velkému údivu byl spokojen i s kompletně ustřiženou špičkou
![]()
Takže zase, jak u koho no ![]()
Moje nejstarší dcerka měla dudlík ještě ve třech letech a má nejhezčí a nejlepší zuby ze všech sourozencu,takže tomu já nevěřím,že to má na zubíky špatný vliv ;jinak nejmladší dudlík odmítal už ve 4měsících a kolikrát bych nevím co za to dala,kdyby ho měl ![]()
@petronek píše:
Moje nejstarší dcerka měla dudlík ještě ve třech letech a má nejhezčí a nejlepší zuby ze všech sourozencu,takže tomu já nevěřím,že to má na zubíky špatný vliv ;jinak nejmladší dudlík odmítal už ve 4měsících a kolikrát bych nevím co za to dala,kdyby ho měl
taky si myslim.. ![]()
@petronek píše:
Moje nejstarší dcerka měla dudlík ještě ve třech letech a má nejhezčí a nejlepší zuby ze všech sourozencu,takže tomu já nevěřím,že to má na zubíky špatný vliv ;jinak nejmladší dudlík odmítal už ve 4měsících a kolikrát bych nevím co za to dala,kdyby ho měl
Taky jsem s nazorem zubarky plne nesouhlasila. Radila jsem se i s detskou lekarkou. Jenze… je to stejne jako napriklad s nozni klenbou. Nektere deti nosi nekvalitni boty a problemy nemaji, nektere maji dle odborniku kvalitni obuv a s plochou nohou bojuji. Dle meho v tomto (zoubky, nozicky…) genetika zrejme sehrava velkou roli. Sama jsem si diky predkusu uzila ve skolach krusne chvili, kdyz se mi deti smaly a nejen to. Komplex si nesu dodnes a to si myslim, ze zuby nemam osklive. Kazdopadne bych nemela ciste svedomi, kdybych dudlik dceri nechala a ta si musela projit tim samym. Ted vim, ze jsem momentalne udelala maximum, abych tomu predesla. Navic odnaucovani v nasem pripade nebylo tak strasne,0000 jak jsem si myslela.