Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Obdobi. Prejde to. Doma jsem nechavala vyvztekat, ve spolecnosti vetsinou dite popadla a snazila se ASAP zmizet
. Prave zazivam potreti, mam pocit, ze se vzmuzu uz jen na pobaveny usmev.
Já to teď prožívám podruhé s mladší dcerou a někdy je fakt na ranu. Naštěstí mi tyto scény holky nedělaly na veřejnosti a vybraly si to doma
Já se vždy pokouším nějak domluvit a když to nejde, nechám jí klidně válet, ono jí to nakonec přejde. Nebo někdy i zapomene, proč řve a když odvedu po chvilce pozornost, tak už o ničem neví. Zrovna dneska se uřvala až k spaní, protože jsem jí nedovolila házet ponožky z balkónu.
@Hobitka píše:
Obdobi. Prejde to. Doma jsem nechavala vyvztekat, ve spolecnosti vetsinou dite popadla a snazila se ASAP zmizet. Prave zazivam potreti, mam pocit, ze se vzmuzu uz jen na pobaveny usmev.
Zkus co nejmin pouzivat slovo ne. Vsechno co zacina na slovo ne, nedelej, nenos to, nechod tam…deti podle me vylozene nesnasi. Mame doma 20.mesicni a snazim se to nerikat, ale obchazet to jako chytra horakyne
treba odvest pozornost jinam, nebo dam ti to az…a tak… nerikat nedam ti to. Jinak doma kdyz uz je nejhur, tak ji necham vyvztekat. Na verejnosti me to nedela ptz mam vzdy po ruce rohlik nebo susenky… a kdyz odchazime z hriste jdeme chvili za ruku a az zajdeme za panelak a na hriste uz nevidi, teprve potom ji muzu dat do kocarku. Deti proste to jinak vyjadrit neumi a sami nevi co se svymi emocemi. Musime jim v tom spise pomahat, kdyz se vztekneme jakoby sme je v tom nechali sami. Ovsem zalezi na situaci ze pokud nemuze neco skrz to ze je to nebezpecne tak je to neco jinyho… myslim spise blbosti. Treba to valeni v obchode zkus se nejak domluvit uz predem kdyz do toho obchodu jdete. U nas docela zabira vse oznamovat a rikat predem co bude.
Mám extra vztekací dítě. Doma ho překročím a ignoruju, maximálně občas donesu nějakou hračku jestli si místo vztekání radši nechce jít hrát. V obchodech zvedám a odnáším. Jestli se někdo pohoršuje, je mi upřímně jedno. Ale na zadek mu teda nedávám, promiň, ale to, že nezvládáš emoce, není problém toho dítěte, ale tvůj.
Ja si nemyslim ze dat na zadek dvouletemu diteti ma nejaky smysl. Nemyslim si ze to vnima jako trest za neco. Podle me je dvoulete dite male aby to jeste chapalo spravne tak jak ty to myslis…
Taky si myslim, ze nasili vyvola jen nasili a ze kdyz treba budes rvat, bude rvat taky. Aby ses nedockala toho, ze bude bit ono tebe
Chce to prijit na to, co funguje (na zadek ocividne ne). Na starsiho funguje moznost vyberu, pripadne domluva na nejakem reseni.
Na mladsiho nerikat ne (jak psala @Renca8 ), ale to se snazim omezovat obecne. Protoze moc „ne“ nedela dobrotu. A rikat mu vse v klidu, jak na nej clovek zvedne hlas, tak natahuje.
To je normální, když byly synovi 2 tak jsem na procházky brala knížku, on se byl schopný vzteknout na hodinu kvůli tomu že ho pes obešel z druhé strany než on chtěl nebo že si holky vyměnily pozici na vodítku (mám dvě feny a vodím je na vodítku co má na konci rozdvojky). Když se nespěchalo tak jsem si v klidu někde sedla a četla si, jediné co tak jsem syna odstranila z nebezpečných prostor (parkovací místo, horní hrana schodiště) nebo kde by překážel (střed chodníku) a nechala ho vztekat, když čas nebyl tak jsem ho vzala tak jak je do podpaží a odnesla ho a to si pak kolikrát rozmyslel jestli se bude vztekat v krámě když ho pak nesu jako pytel (já neřešila jestli ho nesu pro něj pohodlně). Doma jsem ho jen posílala vztekat do pokojíčku protože se mnohem rychleji uklidnil bez obecenstva. Jenom jednou skončil pod vlažnou sprchou protože se rozjel tak, že začal modrat a to už jsem měla strach aby si opravdu neublížil.
Na zadek u vzteku nedávej, to je zbytečný ( i když chápu, že tobě to pomůže
) ale dítěti ne. Mám 2 leteho vzteka taky, řev při odchodu ven, když něco nepovolim hodí piruetu a leží na zemi, snažím se di toho nevšímat a to platí doma i venku, v obchodě to zkusil jednou, tak jsem řekla, tak a teď si tě odnese pan bubak z obchodu a od ty doby to nedělá, je tam bubak.
nicméně nejsem žádná čtenářka nevychov a tak, jedu si svou výchovu, podle mého nejlepšího svědomí a vědomí. Na zadek naprosto kontrolovane, bez emocí dostal, poprvé to bylo když vběhl na přechod bez ruky, to jsem jo dotáhla zpět a dostal. Podruhé jel na odrazedle a schválně mi přejel nohy, u všeho předcházelo vysvětlování a hubovani. Když to prostě přehnal, nastal tento trest, musím to zaklepat, už to neudělal. Takže to efekt mělo, podle mě by se na zadek mělo dávat kontrolovane, bez emocí, za věci, přes které nejede vlak. Ať to má jako trest a dostat na zadek za vztek je hloupost. Maximálně ten vztek prihloubis. Takže doporučuji se nad to povznést, když začne tak ho začni ignorovat je jedno kde se to stane. V obchodě, hmmmm tak se měj, však on si tě někdo odnese já jdu a bez, přejde ho to, i když to je na hlavu někdy.
Mně to dělá ještě i pětiletý, jakmile mu na něco řeknu ne, tak má strašný amok. Formulace vět bez použití „ne“ na něho nefungujou, s tím se nespokojí (např. když řeknu místo: „teď ne“ raději: „ano, to mužem zkusit zítra“), tak tohle mu nestačí, stejně řve jak pavián. Prostě prožívá hrozně hluboce zklamání že něco nejde. Potřebuje se s tím nějak vypořádat. Dávání na zadek nemá smysl, on je i tak celý vyčerpaný z toho svého zachvatu. U nás nejlíp pomáhá nevšímat si ho, nějak to vydržet až to přejde. Už jsem si i pořídila špunty do uší. Když se ho pak, když už je v klidu, zeptám proč tak dlouho vyvádel, tak prý že to fakt strašně moc chtěl a prostě se mě snažil přemluvit. Vysvětluju mu, že řvanim mě opravdu nepřemluvi a že prostě se vsechno nedá splnit hned, že já taky mám spoustu přání co si nemůžu splnit. Vždycky vypada že už to chápe, ale příště se to stává zas a zas. Ty emoce jsou prostě silnější než on. Snad z toho někdy vyroste…
Mladší 3 roky to nedělá, ten je takový splachovaci, nemá takovou výdrž, ten když něco chce a nejde to tak si jen maličkou chviličku zabrečí a za chvíli už na to zapomene a věnuje se něčemu jinému.