Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Pšenice tak to poradim švagrové…třeba se jí povede přemluvit sousedku, aby si doma otevřela rovnou „peklo“ ![]()
Já se snažím udržet konverzaci, vyjadřim pochopení. Také zabírá, když začnu náhle mluvit jako robot.
Kluk se vztekat umí, malá je prozatím amatér, má se ještě co učit.
pokud ale vyhodnotím, ze není nutné nevyhovět(např mu nakonec tu oplatku koupit můžu, nějaké drobné u sebe ještě mám),tak vyhovim. Ale u nás jedeme trochu jinou výchovu, takže jsme za exoty.
![]()
@Pšenice já ti nevim, ale mi to prostě přijde jako citový vydírání… nebojis se, ze se pak kluk bude chovat dobře ne proto, ze je to správné, ale vlastně jen ze strachu z čerta?
@brko tak já bych se asi stejně obávala kdybych povolila a dítěti vyhověla, že si bude myslet, že si vždy dokáže prosadit svou.
U nás prostě funguje to, že se na něčem dohodneme předem. Třeba a tom, že si koupí sušenku a pak mu tu jednu dovolím koupit. Dá mi na to slovo muže
a když pak v dalším obchodě ječí tak mu řeknu, že už sušenku má a že mi na to dal slovo muže ![]()
Ale on je filuta. Brzy pochopil, že v sestře získal možnost dalších zdrojů, tak pak vždy chtěl abych to koupila Elli když jeho jsem odmítla
no a pak to s ní vyměnuje. Naštěstí ona už není tak pitomá a nedá mu to. Dřív třeba vyměnila autíčko za bonbon a když ho syn snedl tak zabavil i auticko a zmizl
@brko Právě že mi přijde horší, když bych povolila a věc mu dovolila, třeba zmíněný oplatek… Protože když jsem kdysi povolila, bylo jen a jen hůř a dítě zkouší, kam až může zajít. U nás jsou hranice, a pokud mi cokoliv pomůže ty hranice dodržet, třeba i čerti, je to úspěch. Nechci, aby si myslel, že může vše a vždy.
@paola white To je přesné..Mladý taky zkouší abych koupila ještě pro brášku.. Anebo když něco nechci dovolit (např dívat na tv) tak zkouší " Ale bráška se chce dívat na TV" (někdy přidá "on mí to žííkal "
)
@Pšenice píše:
@brko Právě že mi přijde horší, když bych povolila a věc mu dovolila, třeba zmíněný oplatek… Protože když jsem kdysi povolila, bylo jen a jen hůř a dítě zkouší, kam až může zajít. U nás jsou hranice, a pokud mi cokoliv pomůže ty hranice dodržet, třeba i čerti, je to úspěch. Nechci, aby si myslel, že může vše a vždy.
ono asi taky hodně záleží na formě jakou to to dítě prezentuje. Pokud syn hned napoprve poprosí a jde o maličkost tak jsem ochotná ustoupit, ale ne vždy aby z toho nebylo pravidlo. Když ale začne vyvádět jak smyslů zbavenej tak jsem ochotná ho odtáhnout domů i za nohu
@paola white píše:
@Lucík 25 já mám ještě dvouletou dcerku takže mám hysteráka a období vzdoru. Občas mám chuť je vyhodit z okna, ale nepomohla bych si, žiju v přízemí![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
@Pšenice píše:
@brko Právě že mi přijde horší, když bych povolila a věc mu dovolila, třeba zmíněný oplatek… Protože když jsem kdysi povolila, bylo jen a jen hůř a dítě zkouší, kam až může zajít. U nás jsou hranice, a pokud mi cokoliv pomůže ty hranice dodržet, třeba i čerti, je to úspěch. Nechci, aby si myslel, že může vše a vždy.
My oplatky ani sladkosti nevedeme, nemame doma, nekupujeme, TV nemame, tak to zatim nezna.
Vyhovim kdykoliv to jde. O penize ani tak nejde, ale nechci mit v byte skladiste, takze hracky nekupuju skoro vubec, bohate staci darky od jinych. Pokud neco chce, co ja nechci, reknu - promin, ‚honzicku‘, ja to nechci mit doma, ja se ti opravdu omlouvam, promin, mrzi me to nebo to, ze to rekneme pak tatovi, ze to chce…
@AdaAda ale některý sladkosti jsou v pohodě, třeba zemanky nebo jablecne trubicky. Není prostě sladkost jako sladkost. Kromě toho to tady bylo uvedeno jako modelový příklad.
@brko
Jj, ja to jako modelovy priklad beru. S cim souhlasim, aby jedl, ale puvodne to v planu kupovat nebylo, koupim. Treba se dozaduje mandarinek, nektarinek nebo hrozna, chce, abych koupila ryby apod, koupim. S cim ‚vnitne‘ nesouhlasim, ne.
U nás se vždycky na něčem domluvíme a pak si na tom trvám, né že bych potřebovala mít navrch nad malým dítětem, ale aby si taky osvojil, že když se někdo na něčem domluví, mělo by to mít plaťák. A u nás to tak funguje, připomenu co jsme si řekli a je to tak. Ale abych tvrdila dítěti že něco ne ne ne a pak jo, abych měla klid, to teda fakt ne.