Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzteklé dítě, musí být vše tak, jak chce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.6.23 21:45
@Anonymní píše:
No a některé děti se denně vztekaji i kvůli věcem, co jsou každý den.
Máme režim, ale někdy ho rozhodí i to, že je něco jinak. Nebo má prostě špatný den. Čtení je u nás dlouhodobý problém.
Přesně, kdo takové dítě nevyfasoval, tomu se to těžko chápe. Mám 2 starší kluky, ti fungovali a fungují skoro bez problémů (teď teda s nima trochu mlátí různé fáze puberty 
). A po dvou klidných klucích máme to holčičí torpédo, ve kterém to emocemi jenom bublá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 21:48
@unuděná píše:
Mě to taky přijde zvláštní, pokud jde o činnosti běžného dne, jako že si musí čistit zuby, koupat se a jít spát, to by v tomto věku už nemělo být předmětem denodenního vzteku, mělo by to být automatické. Pokud má dítě odmalička režim, ze kterého nepolevuješ, tak by nejpozději kolem 5. roku mělo tyto věci brát jako samozřejmé. To, že můj 11letý frflá, když má jít s odpadky, je normální, ale scéna kvůli úkolu do školy?
Tak muže mít lehký autismus jako můj syn aspergeruv syndrom a čištění zubu a povinnosti byly problém až tak do 10 let.. teď v 15 už dobrý.. jim to trvá všechno déle a většina děti zůstává bez diagnózy protože proste ve škole fungují tak to rodiče neřeší ale ve výsledku ty děti potrebuji pomoc i aby fungovaly doma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.23 21:51
Bacha na to můj syn byl diagnostikovany v 5ti letech má aspergeruv syndrom a to co popisuješ bylo až cca do 10 let.. pokud s nim nebudete systematicky pracovat můžou se mu vyvinout deprese nebo nějaké obsese kterými si ten stres bude eliminovat a to nechceš.. zasla bych k nějakému psychologovi i kdyby jen pro jistotu.. zrovna ty povinnosti a nechuť je pro ne typická stejně jako úplně šílené udělat normálně úkoly do školy je problém
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
1.6.23 21:53
@hanka.br. píše:
Neříkám, že jsi nejhorší, říkám, že synovo chování je důsledek tvé výchovy. On není ve stresu jinde než doma, on se prostě všude jinde dokáže chovat slušně. Ale doma nemá potřebu. A to je špatně.
Funguje to prý tak, že děti ve škole (školce) vydrží, protože jednak je „táhnou“ ostatní a dělají to, co oni, a jednak tam zvládnou spoustu emocí potlačit. Pak přijdou domů a ten bágl s potlačenými negativnmi emocemi vykydnou na mámu, protože můžou, mají doma na to ten bezpečný prostor. Pokud rodič takové kydání neakceptuje a nedovolí (okamžitě odchází, dává tresty apod.), dítě tyto emoce začne schovávat i doma. Což se zdánlivě jeví jako dobré řešení, protože se chová doma slušně, neprudí a máma nemusí přihlížet jeho záchvatům vzteku.
Jenže kam se podějí všechny ty nahromaděné negativní emoce? Jak se zpracují? Nijak. Ony se potlačí. A projeví se to později. Např. sebepoškozování je prý takový typický příklad - fyzická bolest přehluší v tu chvíli bolest psychickou.
Ale chápu, že na tebe je to moc psychologie. Ty to vidíš zcela jasně: matka dítě doma nesrovná, takže je rozcapené a tečka. Kdyby ho líp srovnala, má klid. Jenomže zakladatelka zřejmě se snaží k tomu přistupovat ne tak zkratkovitě a asi intuitivně tuší, že když dítě srovná násilně do latě a bude mít doma klídek, že si to dřív nebo později vybere i s úroky.
- Citovat
- Upravit
pet p
1.6.23 21:53
@Anonymní píše:
Ne, v tom žádný důkaz nevidím. Vidím v tom to, že je ve stresu, když je někde jinde. Má stres ze školy, nechodí tam rád. Nedokáže být bezprostřední. A snažím se mu pomáhat, aby dokázal překonat svůj ostych, aby dokázal vykročit ze své komfortní zóny. Chci, aby dokázal zvládat své emoce.Dneska je úplně milionový. Udělal úkol hned, jak jsem mu řekla. Sice u toho blbnul a opět musel mít poslední slovo, ale smál se tomu, dělal si z toho legraci. Mazlí se. Povídá si. Není to vždy tak, jak jsem psala. Skvělá matka nejsem, vím, že mám chyby. Proč myslíš, že jsem založila diskuzi? Abych si něco z ní odnesla a zkusila to změnit. Vím, že velký vliv má povaha. Ale chci mu pomoct. Ono je to celkové složitější, než tady píšu.
Zakladatelko, pokud je to celkově složitější, než tady píšeš, tak se těžko radí. Roli může hrát celkově jeho nezralost v tomto směru (a nezbývá než počkat) nebo špatná komunikace z tvé strany anebo taky třeba špatný nekvalitní nebo krátký spánek nebo cokoli dalšího, stresy (rodinná nepohoda, finanční, partnerské problémy rodičů)…
Ale jestli to dobře chápu, tak tvoje dítě nakonec spolupracuje a udělá, co je potřeba, akorát si to potřebuje „odeřvat“. Je dneska něco jinak, když dneska spolupracoval (méně náročný program po škole, delší spaní, apod.)? Předpokládám, že večer před spaním jsi určitě zmínila, že dnešek proběhl v pohodě, že úkol zvládl hodně rychle, tak jste díky tomu stihli (nebo ty jsi stihla) ještě to a to… tohle komentování upevňuje pozitivní chování. A vůbec neříkej nějaké přeslazené pochvaly, fakt jen věcně popiš, jak vám to šlo dobře a ideálně ještě když z toho dokážeš pojmenovat nějaký pozitivní přirozený důsledek (třeba víc času na pohádku apod.).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 22:40
@hanka.br. píše:
Neříkám, že jsi nejhorší, říkám, že synovo chování je důsledek tvé výchovy. On není ve stresu jinde než doma, on se prostě všude jinde dokáže chovat slušně. Ale doma nemá potřebu. A to je špatně.
Jako že doma je ve stresu? Tak proto měl období, kdy nechtěl vůbec nikam a nejlépe mu bylo doma. A kdyby to tak šlo, tak je se mnou doma pořád.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.23 22:43
@pet p píše:
Zakladatelko, pokud je to celkově složitější, než tady píšeš, tak se těžko radí. Roli může hrát celkově jeho nezralost v tomto směru (a nezbývá než počkat) nebo špatná komunikace z tvé strany anebo taky třeba špatný nekvalitní nebo krátký spánek nebo cokoli dalšího, stresy (rodinná nepohoda, finanční, partnerské problémy rodičů)…
Ale jestli to dobře chápu, tak tvoje dítě nakonec spolupracuje a udělá, co je potřeba, akorát si to potřebuje „odeřvat“. Je dneska něco jinak, když dneska spolupracoval (méně náročný program po škole, delší spaní, apod.)? Předpokládám, že večer před spaním jsi určitě zmínila, že dnešek proběhl v pohodě, že úkol zvládl hodně rychle, tak jste díky tomu stihli (nebo ty jsi stihla) ještě to a to… tohle komentování upevňuje pozitivní chování. A vůbec neříkej nějaké přeslazené pochvaly, fakt jen věcně popiš, jak vám to šlo dobře a ideálně ještě když z toho dokážeš pojmenovat nějaký pozitivní přirozený důsledek (třeba víc času na pohádku apod.).
Beru zpět. Neproběhlo vše v klidu. Agrese byla na sourozence. Neviděla jsem k tomu žádný důvod. Na pochvaly nedošlo, dítě usnulo. Neudělalo vše, co by mělo. Jinak, proč dělal úkol v klidu, to netuším. Měl dneska náročny den. Ale byl v pohodě. Ale stejně se to pak změnilo. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.6.23 06:44
Kdo to nemá doma, nepochopí. Já mít jen jedno dítě, tak jsem taky chytrá jak rádio.
U nás jsou nejhorší dny, když je něco jinak, když je dlouho ve škole a ve družině, když má kroužek, výlety… Když je s babičkou, tak to je nejhorší. Babička totiž praktikuje zde popsané rady, kdy nastavuje zrcadlo, paroduje a tak. On to nenávidí. Rozhodně to ale nevnímám tak, že ho babička zvládla vychovat, takže se u ni nevzteka. Jen u ní vydrží déle a hlavně si ten stres ventiluje do okusování. Pak přijde domů a jde to ven hned mezi dveřmi.
První třída byla v tomto ještě horší, protože paní učitelka nerespektovala jeho potřebu si to prožít a on chodil ze školy unavenejsi a vzteklejší. Ničil pomůcky…
Letos to prožívání pomohlo. Ale i tím, jak je starší, tak umí sám definovat problém a promluvil si s ní o tom sám. Ona s ním hodně na tom pracovala speciální pedagožka.
- Citovat
- Upravit
Vesmírná drůbež
2.6.23 06:49
Pokud dítě reaguje takto dramaticky na změny, zvážila bych vyšetření u klinického psychologa, zda se u něj skutečně nejedná kupříkladu o Aspergerův syndrom nebo atypický autismus. Pokud není porušen intelekt, což být nemusí, projevuje se to všelijakými zvláštnostmi.
- Citovat
- Upravit
Vesmírná drůbež
2.6.23 06:53
@inkakřivák no ano, slušné chování, jenže dítě se sociální interakci teprve učí, dítě je primárně spontánní a nejvíc se toho naučí příkladem. A spousta dospělých se zkrátka chovat neumí, pokud nad sebou nemají ten pomyslný bič, tak je tomu naučili v dětství.
- Citovat
- Upravit
2.6.23 06:54
@Al35 píše:
Tak muže mít lehký autismus jako můj syn aspergeruv syndrom a čištění zubu a povinnosti byly problém až tak do 10 let.. teď v 15 už dobrý.. jim to trvá všechno déle a většina děti zůstává bez diagnózy protože proste ve škole fungují tak to rodiče neřeší ale ve výsledku ty děti potrebuji pomoc i aby fungovaly doma
Ano, proto jsem se ptala, zda byli v PPP. Prý ano a dítě je v pořádku, takže hledáme problém jinde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vesmírná drůbež
2.6.23 06:59
@prokr pohybuji se v běžném prostředí a model, kdy rodič nemá zvládnutého sebe sama, avšak po dítěti vyžaduje emoční i jinou vyrovnanost, je opravdu velice častý. Jenom si to ti lidé buď připustit nechtějí, zde chybí vůbec i ochota pohlédnout na sebe konstruktivně kritickým okem nebo nemají kapacitu si to uvědomit.
- Citovat
- Upravit
Vesmírná drůbež
2.6.23 07:01
@unuděná PPP nemůže stanovovat dg. neurovývojových vad, to je v kompetenci klinického psychologa. V souvislosti s PAS je pak na řadě neurolog, obvykle i psychiatr, bývá potřeba foniatrie, atd.
- Citovat
- Upravit
2.6.23 07:05
@unuděná v tomhle je ppp na nic nestanovil diagnózu se vším čekají až vyroste neumí pracovat s dětmi musí k psychologovi který se specializuje na vývojové vady píšu to přímo jí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.23 07:10
@unuděná píše:
Ano, proto jsem se ptala, zda byli v PPP. Prý ano a dítě je v pořádku, takže hledáme problém jinde
PPP je v tomto ohledu k ničemu. Tam se řeší vzdělávání. Zakladatelka psala, že tam byli. My chodíme do PPP od 5 let. Jak jsem tu psala, nic neshledala a ještě se divila zprávám, co jsme si vzali s sebou. Jen řešíme nějaké problémy s učením. Ale vztek jde mimo ní.
Na toto je lepší buď SPC, pokud zakladatelka ví, co má dítě za problém. Případně řešit u psychologů.
Ale chápu, že hledá řešení všude možně. Nám třeba psycholožka poradila, že máme zkoušet co pomůže. Líbilo se jí to, že ho to necháme prožít. Ona ještě doporučovala, ať o tom mluvíme potom, což on nechce, tak to nelámeme přes koleno.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
