Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jojoj, tohle raději hned ze snažení přesunu jinam… Nechceme snažilky odradit, ne?
Jinak neboj, je to normální a slibuju, že bude hůř.
L.
Důslednost, musí si být jistý, že reaguješ vždy stejně, nedávat negativní pokyny (nedělej…), udělá to stoprocentně. Místo příkazů (udělěj) spíš oznamovat, co uděláme atp - neprovokuje to tolik. Snažit se předcházet střetům, nikdo nemůže zvítězit… to jsou zá:,–(y, který nám říkali na kurzu Respektovat a být respektován. Máme doma totiž podobnýho chlapečka a už jsem fakt nevěděla, kudy kam, když celý dny pouze zuřil, dělal scény a já byla zralá na Chocholouška. No nepomáhalo naprosto nic. Musel z toho vyrůst, teď je hodnej, jak jsem si vždycky představovala. Jasně, že odmlouvá, ale dá se s ním domluvit.
Ahoj Anonymní,
no tak to mi něco připomíná…
Musíš se obrnit! My to měli vždycky ve vlnách. Pár týdnů (nebo měsíců) to tak bylo, potom se holčička umoudřila. Trochu nám pomáhal jasně stanovený denní režim. Problém byl, že - jak píšeš- když jsem něco řekla, byl řev, takže chvíli trvalo, než se ten režim „zajel“.
A bylo to třeba měsíc dobrý. Pak třeba párkrát se ten režim nějak obešel (třeba když někdo hlídal) a zase nanovo. Řev. Řvala tolik, že pak byla i pár dní ochraptělá! Řekla bych ale, že hodně potom pomohla školka. Jinak těsně před nástupem do školky jsem se koukala do zrcadla, jestli nešedivím (zatím ne
) - protože malá odmlouvala na všechno. Cokoli jsem řekla, to negovala.
Jak vstoupila do školky, hodně se to zlepšilo! Teďka si večer vypije to svoje mlíko a jde sama do koupelny čistit zuby, ráno si sedne ke snídani (občas to ještě zkusí, jako že si to odnese do postele,ale já sedím jak zařezaná u toho stolu, takže potom si sedne vedle mě a hotovo)
jejej tak to my meli taky, vsude kde jsme vstoupili byla ostuda … ted uz zacal chdit do skolky je rozumejsi, ale uz to pro zmenu zacina u mladsiho, takze opet s nima nikam nemuzu.
Jednu dobu uz jsme byla zrala na prasky… ted uz je to lepsi ![]()
hlavne pevny nervy, kolikrat sem hlavou bouchala do zdi, ze uz to nevydrzim, ale musela sem a mzu rict je to lepsi !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
drzim pesti, je to opravdu hodne tezky. Zadnej rozkaz, zakaz, jenom domluva ze to budem delat spolu, nebo kdyz to udelas neco dostanes, atd …
Taky mám podobnou zkušenost…neboj se, všchny si tím prochází. Je potřeba mu ukázat, že ty jsi autorita a musí tě poslechnout, musíš být důsledná. Myslím, že na zadek bys mu měla dát pokaždé, když se začne vztekat…i když je to třeba pořád, potom si uvědomí, že se vtekáním si ničeho nevyvře…přeji pevné nervy:-)
Zdravím všechny maminky, ráda bych poprosila o názor, popřípadě i nějaké rady. Máme 2 a půl starého chlapečka, který začal být poslední měsíc, doslova „nesnesitelný“, sotva ráno otevře oči, tak začne řvát, není to brek, že by ho něco bolelo, nikdo si ho nevšímal, ale takový ten vyloženě uvztekaný, vzdorovitý a tzv. „tahaný z paty“ a to mi dělá celý den. Když mu něco řeknu, např. pojd, jdem se oblékat a jdeme ven, vůbec nereaguje, jde si např. zapnout dvd, když mu to zopakuji znovu začne šíleně ječet, napřahovat se po mě, lehne si na zem kope nohoma apod., když se mu zrovna do rány připlete náš pes, tak ho hned zbije,v obchodě mi dělá scény u pokladny, že chce koko, přitom si vždycky najaké vybere, držím ho za ruku a on spustí na celý obchod au au, jako bych ho vraždila. Je mi to už opravdu velice nepříjemné, doma ho nechám, at se vzteká, ale venku je to už problém, lidé na mě hledí, vyslechla jsem již i několik konstatování o nevychovanosti. Jsem s ním už opravdu v koncích, nepomůže mu dát ani na zadek, a začel se budit i v noci, dokáže ji celou prořvat.