Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Začínající puberťák a moje nervy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.8.23 16:56
Tedy taky si myslím, že ho strašně dusíš. Tak je po ránu protivnej, no a co. Pak se ti omluví a ty tu omluvu neprijmes… Jako chápeš, že on není protivnej schválně, aby tě naštval? Prostě to s ním začíná triskat, tak si ho po ránu moc nevšímej, zaukoluj, ale poznámky a točení očí si neber osobně. Já kdyby se mi přišel omluvit, naopak bych ho objala a vyjádřila mu, že ho mám ráda. Tím tvým přístupem si koledujes o to, že už se ti příště neomluví a bude mu čím dál víc jedno, jak se k vám chová. Zkazis si s ním vztah. A to zpoplatnění služeb snad už vůbec nemyslíš vážně. Jo a mám doma dva pubertaky zrovna teď, tak nevarim z vody…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.8.23 16:58
@Magda26 píše:
Ja mam doma kluka cerstve 12 let. Prupovidky a protaceni oci se taky zacina stupnovat, nedokazu vzdy zustat nad veci, takze nekdy naskocim i na blbost a konflikty mame, ale prijde mi dulezite prijmout omluvu - taky totiz se (aspon zatim…) je schopnej s odstupem omluvit. Ja s timto mam sama problem, takze o to vic obdivuju, ze on toho schopny je, a to i v tom telecim veku. To me v tvem prispevku zarazilo - ze ty to neocenis, prijde mi to do budoucna vychovne velmi spatne… S tou pozornosti, jak pisou holky, zda se nemusi porad prizpusobovat tem mladsim, neporadim - nas je jedinacek, takze se vse vicemene toci kolem nej, ale blby kecy ma stejne
Hele omluvu jsem zatím přijmula pokaždé. Jen pokud je to opakující se vypočítavost, už mne to neba.
Sama se umím omluvit a učila jsem to i děti…
Ale chápu, jak jsi to myslela.
- Citovat
- Upravit
27.8.23 16:59
@Anonymní píše:
Principiálně me na omluvě štve to, že nejdříve doma udělá špatnou náladu, pak nás nechá provést veškerou práci a až ke vše hotové, ideálně se podává oběd, vyleze a omluví se. Není to už tak trochu kalkul? A já mám říct jo super, nic se nestalo, pojď si dát s náma?
Když předtím ostatní vyskládali myčku, přinesli zeleninu ze zahrady, daly si nádobí do myčky a on nic…jen přijde opět jíst?
No a když mu naridis ať vysklada myčku tak to neudělá? Tím způsobem, že o tom nediskutujes a prostě naridis a neposloucháš kecy co u toho má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:07
@Anonymní píše:
Principiálně me na omluvě štve to, že nejdříve doma udělá špatnou náladu, pak nás nechá provést veškerou práci a až ke vše hotové, ideálně se podává oběd, vyleze a omluví se. Není to už tak trochu kalkul? A já mám říct jo super, nic se nestalo, pojď si dát s náma?
Když předtím ostatní vyskládali myčku, přinesli zeleninu ze zahrady, daly si nádobí do myčky a on nic...jen přijde opět jíst?
Smutný je, že mu na tohle skáčeš. Protivný si být může, jak chce, ale aby nemusel doma pomáhat? To fakt ne, to je prostě chyba. Samozřejmě, že v tom kalkul je, když je to tak jednoduché.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:07
@Anonymní píše:
Principiálně me na omluvě štve to, že nejdříve doma udělá špatnou náladu, pak nás nechá provést veškerou práci a až ke vše hotové, ideálně se podává oběd, vyleze a omluví se. Není to už tak trochu kalkul? A já mám říct jo super, nic se nestalo, pojď si dát s náma?
Když předtím ostatní vyskládali myčku, přinesli zeleninu ze zahrady, daly si nádobí do myčky a on nic…jen přijde opět jíst?
A co ti brání mu zadat jinou práci? „Ok, beru omluvu, ale mladší sourozenci zatím udělali to a to, takže ty pak poskládáš prádlo, vyluxuješ.. cokoliv..“ Chápej, že on není na tvojí úrovni, je to dítě, ty jsi rodič. Nemáš se s ním přetahovat kdo s koho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:08
@Anonymní píše:
Principiálně me na omluvě štve to, že nejdříve doma udělá špatnou náladu, pak nás nechá provést veškerou práci a až ke vše hotové, ideálně se podává oběd, vyleze a omluví se. Není to už tak trochu kalkul? A já mám říct jo super, nic se nestalo, pojď si dát s náma?
Když předtím ostatní vyskládali myčku, přinesli zeleninu ze zahrady, daly si nádobí do myčky a on nic…jen přijde opět jíst?
No ale tohle je proste normalni chovani pubose. Myslis, ze mu tohle dochazi? Ty jsi dospela, mas s nim komunikovat, ne se urazit, ze ti zkazil naladu a cekat, ze mu dojde ze ostatni neco delaji, a on nic 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:09
To je pořád ještě slabej čajíček. Vážně tak hrotíš blbé nálady, prupovidky a zalízání do pokoje??? A co budeš dělat, až přijdou větší dardy, jako třeba pozdní návraty, experimenty s alkoholem a drogami, špatná parta, záškoláctví… To ho necháš vykázat z domu???
Prej zpoplatnění služeb 
zda se mi, že nejsi na rodičovství zralá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:17
@Anonymní píše:
Principiálně me na omluvě štve to, že nejdříve doma udělá špatnou náladu, pak nás nechá provést veškerou práci a až ke vše hotové, ideálně se podává oběd, vyleze a omluví se. Není to už tak trochu kalkul? A já mám říct jo super, nic se nestalo, pojď si dát s náma?
Když předtím ostatní vyskládali myčku, přinesli zeleninu ze zahrady, daly si nádobí do myčky a on nic…jen přijde opět jíst?
Ale on „nedela spatnou naladu,“ za vase nalady neni zodpovedny. Ze se urazis kvuli normalnimu pubosskemu chovani je tvuj problem, ne jeho.
No kdyz prijde az k obedu, tak holt nedostane, dokud neco neudela…to uz vam zadny ukol nezbyva? Nebo holt pomaze hned po obede, pokud chcete zachovat spolecne jidlo a nechcete na nej cekat, ale tam uz se trochu ztraci ten nasledek, takze ja bych to obetovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:29
@Anonymní píše:
Ahoj, tak se nám blíží výborný věk. Je mu 11 a je celkem vyspělý.
Holky, jak to řešíte? Ráno vstane, je protivný. Většinou bezdůvodně, nic se mu nechce, kamosi jsou jeste na prázdninách, ale za to my nemůžeme, ze…
Má mladší dva sourozence. Jsme domluvení na celý den na chalupě, mladší má svátek, každý pomáhá balit a pojedeme. Na poznámky tipu aby pomohl se začíná rozčilovat, drzkovat. Začínám to ignorovat, nechci se furt rozčilovat. Sbalime se, uděláme nutné práce doma ( pračka, pes) a chceme odjizdet. Jakmile je vše hotové, přijde se omluvit za to, že byl protivný, ale já už mám zkažený den a nějak je minut jeho omluva úplně jedno. Je to tak vždy. Dnes jsem omluvu nepřijala a řekla mu, ať si dělá co chce, že je mi to jedno. Pokazde mi jeho nálada zkazí den. Scénář často stejný. To už s náma jako nebude nikam jezdit? Nějak brzy… Nechali jsme ho doma, vypli jsme WiFi, čekali jsme, že dorazí, ještě nic. ( doma neměl oběd, vařili jsme na chalupě, je to dvacet min pěšky, zvládl by to).
Přemýšlím, jak řešit dále. Asi mu zpoplatnim domácí služby, nebo já nevím. Aby jsme vše dělali sami a on se jen vezl? A byl protivný? A měl all inclusive??
Mladší dva pomahaji. Když je jídlo, je u něj puberťák první, to jo, na to slyší a hlídá, aby náhodou neměl méně. Kapesné má, naspoření má dost, asi začnu vybírat za bydlení…
Jak to děláte doma Vy a Vaší pubertaci? Jak si nenechat zkazit každé volné ráno tím protivným obličejem, když se řekne, že se po snídani musí i něco dělat???
Nebo děláte vše samy a vaše děti se jen vezou???
Promluvit už jsem si s ním zkoušela několikrát. Stejně to udělá vždy znova…už se těší do skoly, na kámoše, ale my chceme též přežít…
Naše děti si nežijí od začátku jak prasátka v žitě. Mají pohyblivou složku kapesného, která je závislá na tom, jak si plní své povinnosti, takže je i přes pubertální vrtochy udělají.
Nenudila bych dítě tohoto věku trávit dny na chatě. Já jsem to naštěstí nezažila, ale skoro všechny, koho znám, na to mají nepříjemné vzpomínky.
A s dětmi mám zkušenost, že když s mladšími na půl dne nebo celý den někam vyrazím, kde by to pro starší nebylo, vždy dobře uklidí něco, co se s mrnětem za zadkem dělá špatně nebo i vyžehlí. Prostor na zevlování je taky.
Taky jsem byla v určitém věku ráda sama.Tuto možnost dávám i dětem.
Dcera má taky 11 let a rozhodně ji nenutím všude s námi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:38
Být s kamarády je velmi důležitá vývojová potřeba v pubertě. Hubovat rodičům je další vývojová potřeba v pubertě - u dívek začíná v devíti, u kluků trochu později. Kromě toho, že jsou nadupaní hormony, které mají za úkol proměnit jejich tělo i mozek, kromě toho, že jejich mozek začíná pracovat na nové, vyšší úrovni, kterou ale neumí ještě řídit ( výrazně stoupá abstraktní myšlení a introspekce - jsou zahlcení svými vnitřními myšlenkovými obsahy)… Kromě toho všeho je jejich vývojový úkol hubovat rodičům. S tím, že rodiče štvou, se počítá - ideálně se od nich lehce ( ale jen lehce!) odpoutávají a tím jim dávají prostor dospívat a proměnit vzájemný vztah na více partnerský.
Takže vstanu s vědomím, že opět s nikým z kámošů nebudu. Další nudný den! Je mi smutno a jsem protivný. Máma mě ignoruje. Vypadá naštvaná. Je mi to líto, že se na mne opět zlobí. Jdu se jí omluvit. Nereaguje, je dál naštvaná. Je mi úzko! Oni ale odejdou beze mně! Ani neřeší, co budu jíst! Mám strašný hlad. Jim křupky s mlékem a chléb. Lituji se. Ani nemůžu oslavit ségry narozeniny! Máma se stará jen o mladší sourozence, jen oni ji zajímají. Já to věděl, mně nikdy neměla ráda! Chová se, jako kdybych nebyl její. Ani se mi neozve. Celý den mi nezavolá. A když, je po telefonu hnusná a jen kontroluje, co dělám. Jako kdybych nebyl dítě. Ani o mně nemá strach!
Je mi úzko. Bloumám ulicemi, žádného kámoše nevidím. Doma si dám opět křupky, sýr na chléb už došel ( oni mají dort!!!),lituji se. Jsem na síti, občas zapomenu, ale jak se blíží večer, je mi čím dál tím víc úzko.
Přijeli domů, máma je na mne nevím proč ještě víc naštvaná. A hubuje mi, že jsem nadělal nepořádek, ať okamžitě jdu uklízet. Vevnitř mi je hrozně, já na ni kašlu, kašlu na ní! Nic nebudu! Když mě nesnáší, tak ať, já se na ni můžu taky vykašlat!
Už se se mnou ani nebaví, ignoruje mě. Já ji taky budu ignorovat! Bože, je mi hrozně! Proč mě nikdo nemá rád?
Nevím, co je víc bolavé a zraňující. Jestli hodina odmlouvání, nebo celodenní ignorace druhého. Je dobré vědět, že ignorace druhého je velmi silný způsob vztahové agrese.
Každopádně já někdy taky bývám " matka roku". Momentálně mne občas vytáčí do běla moje čtyřletá dcera. A některé výstupy určitě nedávám jako matka, na kterou se ostatní usmívají, spíš zvažují, jestli nebudou volat sociálku (často ji čapnu a násilím ji někam vleču, protože po dobrém to nezvládám).A jen si představuji, jak budu zvládat pubertu dětí - možná ještě hůř.
Ale od cizích puberťáků a jejich rodičů vím, že dlouhá ignorace je pro puberťáky ten nejsilnější způsob, jak jim rodiče umí ublížit. Je dobré o tom vědět, že když ignoruji, tak ubližuji. A téměř nikdy to nemá správný efekt - na druhé straně není dítě, které tím přinutím k poslušnosti. Ale dítě - puberťák, které začíná strašně pochybovat o sobě samém, a o vztazích ostatních lidí k němu. O našem vzájemném vztahu dítě - matka. O tom, jestli jsem milovaný a milovatelný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:42
@Bramborova píše:
Být s kamarády je velmi důležitá vývojová potřeba v pubertě. Hubovat rodičům je další vývojová potřeba v pubertě - u dívek začíná v devíti, u kluků trochu později. Kromě toho, že jsou nadupaní hormony, které mají za úkol proměnit jejich tělo i mozek, kromě toho, že jejich mozek začíná pracovat na nové, vyšší úrovni, kterou ale neumí ještě řídit ( výrazně stoupá abstraktní myšlení a introspekce - jsou zahlcení svými vnitřními myšlenkovými obsahy)… Kromě toho všeho je jejich vývojový úkol hubovat rodičům. S tím, že rodiče štvou, se počítá - ideálně se od nich lehce ( ale jen lehce!) odpoutávají a tím jim dávají prostor dospívat a proměnit vzájemný vztah na více partnerský.Takže vstanu s vědomím, že opět s nikým z kámošů nebudu. Další nudný den! Je mi smutno a jsem protivný. Máma mě ignoruje. Vypadá naštvaná. Je mi to líto, že se na mne opět zlobí. Jdu se jí omluvit. Nereaguje, je dál naštvaná. Je mi úzko! Oni ale odejdou beze mně! Ani neřeší, co budu jíst! Mám strašný hlad. Jim křupky s mlékem a chléb. Lituji se. Ani nemůžu oslavit ségry narozeniny! Máma se stará jen o mladší sourozence, jen oni ji zajímají. Já to věděl, mně nikdy neměla ráda! Chová se, jako kdybych nebyl její. Ani se mi neozve. Celý den mi nezavolá. A když, je po telefonu hnusná a jen kontroluje, co dělám. Jako kdybych nebyl dítě. Ani o mně nemá strach!
Je mi úzko. Bloumám ulicemi, žádného kámoše nevidím. Doma si dám opět křupky, sýr na chléb už došel ( oni mají dort!!!),lituji se. Jsem na síti, občas zapomenu, ale jak se blíží večer, je mi čím dál tím víc úzko.
Přijeli domů, máma je na mne nevím proč ještě víc naštvaná. A hubuje mi, že jsem nadělal nepořádek, ať okamžitě jdu uklízet. Vevnitř mi je hrozně, já na ni kašlu, kašlu na ní! Nic nebudu! Když mě nesnáší, tak ať, já se na ni můžu taky vykašlat!
Už se se mnou ani nebaví, ignoruje mě. Já ji taky budu ignorovat! Bože, je mi hrozně! Proč mě nikdo nemá rád?
Díky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:45
Moje názory na tyhle věci jsou tady dost zavrhované a nepochopené, ale tak třeba ti to pomůže.
Naše děcka už mají taky začínající pubertu, asi teda…
Podobné výlevy jak je popisuješ, ale teda nezkoušejí.
Všeobecné u nás funguje nějaký zavedeny systém a pravidla. Například děti neotravuj rodiče s věci typu „nudím se“ apod. jinak jim rodiče dají práci.
Peníze se u nás nedostávají zadarmo, protože v životě to tak nefunguje, peníze dostanou za práci nás rámec běžných povinností. Takže kapesné neuznáváme, kapesné jsou peníze za nic a za nic, není nic…
Pokud si děti neplní své povinnosti, ztrácí výhody typu televize, PC, mobil, zábava, výlety apod.
Nejdřív práce, potom zábava, tzn. nejsou hotové úkoly, není zábava.
Chováme se k sobě slušně a pomáháme si, prosíme, děkujeme, nelžeme, nekřičíme a nemluvíme neslušně.
Následky svých činů a chování si každý prožije, příčina = důsledek.
Spousta diskutující mě tady nebere, že jsem zlá maceha, možná ano, ale s tímto systémem a pravidly, z kterých neustpujeme, takové problémy s dětmi fakt nemáme.
Problém je, že takové pravidla a zásady je třeba nastavit a dodržovat od malička, později se to už hůř uplatňuje a víc to „bolí“. Ale jde to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:57
@Big boss píše:
Moje názory na tyhle věci jsou tady dost zavrhované a nepochopené, ale tak třeba ti to pomůže.
Naše děcka už mají taky začínající pubertu, asi teda…
Podobné výlevy jak je popisuješ, ale teda nezkoušejí.
Všeobecné u nás funguje nějaký zavedeny systém a pravidla. Například děti neotravuj rodiče s věci typu „nudím se“ apod. jinak jim rodiče dají práci.
Peníze se u nás nedostávají zadarmo, protože v životě to tak nefunguje, peníze dostanou za práci nás rámec běžných povinností. Takže kapesné neuznáváme, kapesné jsou peníze za nic a za nic, není nic…
Pokud si děti neplní své povinnosti, ztrácí výhody typu televize, PC, mobil, zábava, výlety apod.
Nejdřív práce, potom zábava, tzn. nejsou hotové úkoly, není zábava.
Chováme se k sobě slušně a pomáháme si, prosíme, děkujeme, nelžeme, nekřičíme a nemluvíme neslušně.
Následky svých činů a chování si každý prožije, příčina = důsledek.
Spousta diskutující mě tady nebere, že jsem zlá maceha, možná ano, ale s tímto systémem a pravidly, z kterých neustpujeme, takové problémy s dětmi fakt nemáme.Problém je, že takové pravidla a zásady je třeba nastavit a dodržovat od malička, později se to už hůř uplatňuje a víc to „bolí“. Ale jde to.
stejné to bylo u nás, udržet morálku a kázeň se 4 kusy(i když vlastními) prostě jinak nešlo.A taky jsem byla často za megeru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.23 17:59
Ale nad ksichty a blbé poznámky je třeba se povznést, k tomuto věku patří a puboši často ani neví, co se sebou… Ono se jim to jednou vrátí, na dětech 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
27.8.23 18:02
Já mám doma 14leteho kouska a osvědčuje se mi:
Když zadám úkol, dávám deadline, ale s dostatečnou rezervou. Proč to musí jít udělat hned? ať si to rozplanuje sám. Potřebuje mít možnost ridit už věci podle sebe. U nás to najednou jde a ne, že zadám úkol, nic se neděje, připomínám, zvyšuju hlas..a je z toho scénka..
Trávíme nekdy čas jen spolu. Chodíme třeba do thajské restaurace, dozvím se spoustu věcí a komunikujeme spolu i o něčem jiném nez povinnostech.
Respektuji, že má svoje priority. Kamarádi jsou teď nej, netlačím ho do programu s námi, když chce být s kamarády.
I když se tváří jako drsňák, vím, že mě má rád. Říkám mu, že ho mám ráda a dokazuju mu to. Tváří se jak mistri světa, ale jsou si hrozně nejistí. Teprve objevují svět a mezilidské vztahy, co je pro nás dospělé automatické, se teprve učí.
Snažím se si spoustu věcí nebrat osobně. I tak mi občas prdne cevka a jecim. Ale pak jdu a omluvim se, křik není konstruktivní.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
