Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zamrznutí v pubertě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.8.22 10:45
@Anonymní píše:
Ahoj,
bude mi teď na podzim 35 a od puberty jsem se nikam neposunula, žiju pořád ten stejný život jako na základce. Nikdy jsem nepracovala, nikdy jsem nezažila žádné povinnosti nebo starosti, věnuji se jen svým zálibám a jinak nedělám nic. Problém je, že mi to tak vyhovuje a nechci nic měnit, myslela jsem, že k nějakému posunu dospěju věkem přirozeně, ale naopak se držím všeho, abych se neposouvala, protože čím jsem starší, tím víc mě děsí představa, že bych měla žít život, který mají moje vrstevnice. Měli jsme teď sraz se zakládkou a z těch holek, jak vypadají a co řeší, mi bylo úplně smutno a jen jsem v duchu děkovala, že jsem se takhle zasekla. Žiju s přítelem a i když to neřekne, asi by byl rád, kdybych trošku už dospěla, chtěl by po mně dítě, ale jen ta představa je pro mě úplnej scifi horor, nechci mít děti vůbec, nemám je ráda a nechci se o to starat.
Nejde mi o to zůstat věcně mladá fyzicky, je mi jedno že budu mít vrásky a šediny, ale nechci nikdy duševně dozrát, protože mně fakt děsí všechno to, co zralí a dospělí dělají a řeší.
Znáte někdo takový případ? Co se s tím dá dělat?
A kdo tě živí celou dobu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
29.8.22 10:46
@Anonymní píše:
Ahoj,
bude mi teď na podzim 35 a od puberty jsem se nikam neposunula, žiju pořád ten stejný život jako na základce. Nikdy jsem nepracovala, nikdy jsem nezažila žádné povinnosti nebo starosti, věnuji se jen svým zálibám a jinak nedělám nic. Problém je, že mi to tak vyhovuje a nechci nic měnit, myslela jsem, že k nějakému posunu dospěju věkem přirozeně, ale naopak se držím všeho, abych se neposouvala, protože čím jsem starší, tím víc mě děsí představa, že bych měla žít život, který mají moje vrstevnice. Měli jsme teď sraz se zakládkou a z těch holek, jak vypadají a co řeší, mi bylo úplně smutno a jen jsem v duchu děkovala, že jsem se takhle zasekla. Žiju s přítelem a i když to neřekne, asi by byl rád, kdybych trošku už dospěla, chtěl by po mně dítě, ale jen ta představa je pro mě úplnej scifi horor, nechci mít děti vůbec, nemám je ráda a nechci se o to starat.
Nejde mi o to zůstat věcně mladá fyzicky, je mi jedno že budu mít vrásky a šediny, ale nechci nikdy duševně dozrát, protože mně fakt děsí všechno to, co zralí a dospělí dělají a řeší.
Znáte někdo takový případ? Co se s tím dá dělat?
Nech se zbavit svepravnosti a budeš mít opatrovníka. Z čeho budeš žít?
- Citovat
- Upravit
29.8.22 10:52
Spíš než zamrznutí v pubertě to zní jako lenost nebo že nemáš ráda jakýkoli druh povinností a nechceš nic řešit. 
Do práce se chodit musí, co zdravotní a sociální - kdo to za tebe hradí? Pak ti budou akorát narůstat dluhy…
Dítě mít určitě nemusíš, ale je fajn si o tom s přítelem promluvit, pokud on je chce. Je to nefér vůči němu.
No a jako poslední bych ti asi poradila, ať najdeš odbornou pomoc. Minimálně psychologa, ať si o tom můžeš s někým promluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 10:59
Pokud tě někdo živí (a bude živit) a platíš si pojištění, tak nevidím problém. Je to tvůj život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.22 10:59
@Paní.Norrisová píše:
Spíš než zamrznutí v pubertě to zní jako lenost nebo že nemáš ráda jakýkoli druh povinností a nechceš nic řešit.
Do práce se chodit musí, co zdravotní a sociální - kdo to za tebe hradí? Pak ti budou akorát narůstat dluhy…
Dítě mít určitě nemusíš, ale je fajn si o tom s přítelem promluvit, pokud on je chce. Je to nefér vůči němu.
No a jako poslední bych ti asi poradila, ať najdeš odbornou pomoc. Minimálně psychologa, ať si o tom můžeš s někým promluvit.
Lenost určitě taky, je pravda, že nechci nic dělat, kromě věcí co mě baví, když třeba uklízím, a to tomu fakt moc nedám a nedělám to nijak často nebo pečlivě, tak vztekem do všeho kopu a nadávám, že musím pár minut dělat něco, co mě nebaví.
Zdravotní mi hradí ÚP a sociální nemám, to není povinný, ne?
- Citovat
- Upravit
29.8.22 11:00
@Paní.Norrisová píše:
Spíš než zamrznutí v pubertě to zní jako lenost nebo že nemáš ráda jakýkoli druh povinností a nechceš nic řešit.
Do práce se chodit musí, co zdravotní a sociální - kdo to za tebe hradí? Pak ti budou akorát narůstat dluhy…
Dítě mít určitě nemusíš, ale je fajn si o tom s přítelem promluvit, pokud on je chce. Je to nefér vůči němu.
No a jako poslední bych ti asi poradila, ať najdeš odbornou pomoc. Minimálně psychologa, ať si o tom můžeš s někým promluvit.
Když je člověk bohatý, tak pracovat nemusí a věnuje se koníčkům. 
Zdravotní jsou nějaké 2500/měsíčně pro OBZP, to jsou drobné. Sociální není povinné - přičemž, upřímně, pro poplatníky je to krutě ztrátové - kdyby si lidi to, co odvádějí, mohli sami proinvestovat, byli by v 80 % ve stáří velmi dobře zabezpečeni a důchody by nepotřebovali. 
Hromada lidí má příjmy z nemovitostí, tak taky nemusí pracovat. Nebo svěřenské fondy, renty. Možností je hafo. Pracovat se nemusí, povinné to bylo jen za komunismu.
Když je paní takhle spokojená, tak proč to měnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:00
@Anonymní píše:
Ahoj,
bude mi teď na podzim 35 a od puberty jsem se nikam neposunula, žiju pořád ten stejný život jako na základce.Nikdy jsem nepracovala, nikdy jsem nezažila žádné povinnostinebo starosti, věnuji se jen svým zálibám a jinak nedělám nic. Problém je, že mi to tak vyhovuje a nechci nic měnit, myslela jsem, že k nějakému posunu dospěju věkem přirozeně, ale naopak se držím všeho, abych se neposouvala, protože čím jsem starší, tím víc mě děsí představa, že bych měla žít život, který mají moje vrstevnice. Měli jsme teď sraz se zakládkou a z těch holek, jak vypadají a co řeší, mi bylo úplně smutno a jen jsem v duchu děkovala, že jsem se takhle zasekla. Žiju s přítelem a i když to neřekne, asi by byl rád, kdybych trošku už dospěla,chtěl by po mně dítě, ale jen ta představa je pro mě úplnej scifi horor,nechci mít děti vůbec, nemám je ráda a nechci se o to starat.
Nejde mi o to zůstat věcně mladá fyzicky, je mi jedno že budu mít vrásky a šediny, ale nechci nikdy duševně dozrát, protože mně fakt děsí všechno to, co zralí a dospělí dělají a řeší.
Znáte někdo takový případ? Co se s tím dá dělat?
No a kdo tě celé roky živí? Asi nemáš moc na výběr, přítel chce dítě, ty ne, on si ho tedy třeba pořídí s jinou ženou. Pak už třeba konečně dospěješ, když se o tebe nebude mít kdo starat. Ale stejně titak nějak nevěřím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:01
Mně z toho úvodního příspěvku nepřijde, že bys vlastně vnímala nějaký problém a chtěla ho řešit?
Zaujalo mne ovšem to, že jsi zatím nepracovala. Kdo Tě živí? Máš nějakou rezervu pro případ nouze? Pokud Tě živí přítel, co bys dělala, kdyby Tě opustil? Jistě, práce s sebou nese povinnosti, nutnost vstávat, někam chodit a něco dělat, přináší Ti ovšem ale i ekonomickou a jinou nezávislost. Nemluvě o tom, že život bohužel není jen bavlnka a když člověk na nějaký ten problém narazí, je dobré, aby měl nástroje k tomu, aby ho dokázal vyřešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:01
Ne, s tím jsem se nesetkala. Můj bratranec je trochu uvolněnější, ale pracuje aspoň nějak na černo, odjel do ciziny za prací a nějak se živí. Už mu bude padesát a nic moc, bydlí teď u rodičů na chatě a ti ho trochu dotují. Děti by taky nedal, nechybí mu.
Pokud jsi zajištěná a nevisíš nikomu na krku, tak čistě tvoje věc, jen příteli bych narovinu řekla, jak to je, ať marně nedoufá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:02
@Anonymní píše:
Lenost určitě taky, je pravda, že nechci nic dělat, kromě věcí co mě baví, když třeba uklízím, a to tomu fakt moc nedám a nedělám to nijak často nebo pečlivě, tak vztekem do všeho kopu a nadávám, že musím pár minut dělat něco, co mě nebaví.
Zdravotní mi hradí ÚP a sociální nemám, to není povinný, ne?
Tohle musí být nudicí se dítě, to jinak není možný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:02
@Anonymní píše:
Lenost určitě taky, je pravda, že nechci nic dělat, kromě věcí co mě baví, když třeba uklízím, a to tomu fakt moc nedám a nedělám to nijak často nebo pečlivě, tak vztekem do všeho kopu a nadávám, že musím pár minut dělat něco, co mě nebaví.
Zdravotní mi hradí ÚP a sociální nemám, to není povinný, ne?
A až dojde příteli trpělivost a kopne tě do pozadí? Tak co? Bude z těbe bezdomovec a zhebněš hlady.
Nechápu, co na tobě ten chlap vidí, neopřela bych o tebe ani kolo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:02
@Anonymní píše:
Lenost určitě taky, je pravda, že nechci nic dělat, kromě věcí co mě baví, když třeba uklízím, a to tomu fakt moc nedám a nedělám to nijak často nebo pečlivě, tak vztekem do všeho kopu a nadávám, že musím pár minut dělat něco, co mě nebaví.
Zdravotní mi hradí ÚP a sociální nemám, to není povinný, ne?
není, ale nedostaneš žádnej důchod, když jsi nemocná tak taky nic. ÚP ti zdravotko taky nebude platit donekonečna. neříkej mi, že pro mladou bezdětnou ženu není žádná práce. Na co se vymlouváš, když tě někam posílají? Nebo jakou vyvýjíš aktivitu ty sama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:07
@arinecka píše:
není, ale nedostaneš žádnej důchod, když jsi nemocná tak taky nic. ÚP ti zdravotko taky nebude platit donekonečna. neříkej mi, že pro mladou bezdětnou ženu není žádná práce. Na co se vymlouváš, když tě někam posílají? Nebo jakou vyvýjíš aktivitu ty sama?
Taky si říkám jestli může být 20 let na pracáku a nikam by ji nedohrkali do práce a jelikož nechce tak nevyřadili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Venkovní stavba a wc dělníci
- Bezdětný život
- Kolik máte nebo chcete dětí?
- Rozhodni se a naučit se říkat NE
- Co si myslíte o propagaci obezity?
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
bude mi teď na podzim 35 a od puberty jsem se nikam neposunula, žiju pořád ten stejný život jako na základce. Nikdy jsem nepracovala, nikdy jsem nezažila žádné povinnosti nebo starosti, věnuji se jen svým zálibám a jinak nedělám nic. Problém je, že mi to tak vyhovuje a nechci nic měnit, myslela jsem, že k nějakému posunu dospěju věkem přirozeně, ale naopak se držím všeho, abych se neposouvala, protože čím jsem starší, tím víc mě děsí představa, že bych měla žít život, který mají moje vrstevnice. Měli jsme teď sraz se zakládkou a z těch holek, jak vypadají a co řeší, mi bylo úplně smutno a jen jsem v duchu děkovala, že jsem se takhle zasekla. Žiju s přítelem a i když to neřekne, asi by byl rád, kdybych trošku už dospěla, chtěl by po mně dítě, ale jen ta představa je pro mě úplnej scifi horor, nechci mít děti vůbec, nemám je ráda a nechci se o to starat.
Nejde mi o to zůstat věcně mladá fyzicky, je mi jedno že budu mít vrásky a šediny, ale nechci nikdy duševně dozrát, protože mně fakt děsí všechno to, co zralí a dospělí dělají a řeší.
Znáte někdo takový případ? Co se s tím dá dělat?