Zamrznutí v pubertě

Napsat příspěvek
Velikost písma:
stankaSR
886
29.8.22 12:14

Heh, a to jsem si myslela, že já jsem líná, když se mi ráno nechce do práce a mám depku hned jak rozlepím oči :D Teď vidím, že jsem borka :lol: Hele dítě si nedělej. A pokus se speněžit svoje zájmy. Nikde není psáno, že musíš jezdit někam makat pro cizí. Makej pro sebe. :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.8.22 12:19
@Anonymní píše:
Bohužel máme v příbuzenstvu padesátiletou ženu, která přerušovaně - až na pár měsíců - nikdy nepracovala. Absolutně to nechápu, že ji z pracáku dávno nevyhodili. Jen roznáší letáky a vymlouvá se na to, že je to práce. Má maturitu a žádné zdravotní omezení. Až na chorobnou lenost a vyčůranost tedy :roll:

Já tohle právě v rodině mám taky, člověk celý život na ÚP, proto nechápu, že někomu připadá divný, že toho dotyčného nevyhodí. Vyhodit vás můžou jen při neplnění povinností, jednou jsem třeba nepřišla na termín a musela jsem si sehnat potvrzení od doktora, protože to mě vyhodit chtěli, ale jinak tam může člověk být klidně celý produktivní život.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
29.8.22 12:23
@stankaSR píše:
Heh, a to jsem si myslela, že já jsem líná, když se mi ráno nechce do práce a mám depku hned jak rozlepím oči :D Teď vidím, že jsem borka :lol: Hele dítě si nedělej. A pokus se speněžit svoje zájmy. Nikde není psáno, že musíš jezdit někam makat pro cizí. Makej pro sebe. :palec:

To mě právě už dřív napadlo, zkoušela jsem prodávat svoje výtvory, a něco i prodala, ale když jsem měla pak řešit nějaký formality kolem toho, tak jsem se na to vykašlala :zed: ale možná tomu ještě dám šanci.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
29.8.22 12:24
@Anonymní píše:
Ahoj,
bude mi teď na podzim 35 a od puberty jsem se nikam neposunula, žiju pořád ten stejný život jako na základce. Nikdy jsem nepracovala, nikdy jsem nezažila žádné povinnosti nebo starosti, věnuji se jen svým zálibám a jinak nedělám nic. Problém je, že mi to tak vyhovuje a nechci nic měnit, myslela jsem, že k nějakému posunu dospěju věkem přirozeně, ale naopak se držím všeho, abych se neposouvala, protože čím jsem starší, tím víc mě děsí představa, že bych měla žít život, který mají moje vrstevnice. Měli jsme teď sraz se zakládkou a z těch holek, jak vypadají a co řeší, mi bylo úplně smutno a jen jsem v duchu děkovala, že jsem se takhle zasekla. Žiju s přítelem a i když to neřekne, asi by byl rád, kdybych trošku už dospěla, chtěl by po mně dítě, ale jen ta představa je pro mě úplnej scifi horor, nechci mít děti vůbec, nemám je ráda a nechci se o to starat.
Nejde mi o to zůstat věcně mladá fyzicky, je mi jedno že budu mít vrásky a šediny, ale nechci nikdy duševně dozrát, protože mně fakt děsí všechno to, co zralí a dospělí dělají a řeší.
Znáte někdo takový případ? Co se s tím dá dělat?

Je mi 30 a taky jsem v duši takové dítě, takže tě i chápu.
Ale taky vím, že jsou určité věcí, které se musí i když se mi nechce např. chození do práce. Taky se bojím změn, ale vím že přijdou a že asi musejí přijít.
Teď nepracují, v minulé práci jsem dostala výpověď, ale nejsem na ÚP, protože bych nemohla chodit na brigádu, takže si hradím zdravotní sama…A i přes ten strach ze změn, je to pro mě i určitý řád, že vím že se musím o sebe postarat, musím si najít nějakou brigádu a platit každý měsíc zdravotní pojištění.
Zkus si v tom najít nějaký systém nějaký řád a řekni si, že prostě musíš ;)
Děti jsem chtěla, teď nevím…máme v rodině malé dítě, miluju ho, ale když pláče a rodiče mají problém ho utišit nevím co bych dělala já…

  • Citovat
  • Upravit
Jahru
9785
29.8.22 12:24
@Anonymní píše:
No já o tom přemýšlím kvůli tomu, co by pro mě bylo menší zlo a nevím, oboje, jak práce tak dítě je pro mě nepředstavitelný. Spíš se kloním ale k tomu děcku, protože to můžu nějak napůl zvládnout, jen se rychle postarat o jeho základní potřeby a zase si jet svoje, můžu zůstat doma, nebudu muset dělat co mě nebaví 8 hodin denně, fungovat v kolektivu apod. Představuju si to tak, že bych tomu dala najíst, přebalila a umyla a jinak by se mu věnoval otec. Možná je to naivní představa, nevím, nikdy jsem ani žádný dítě nedržela, ale přijde mi to jako menší hrůza než práce :nevim:

Jako dobrá, asi bych byla ochotná uvěřit pohádce o úřadu práce, ale tohle je pritazene za vlasy už moc. Moc očividný troling :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
greenapple
1266
29.8.22 12:25
@Anonymní píše:
S rodinou se nestýkám, kamarády jsem po škole taky odstřihla, je mi nejlíp samotné, lidi mi vadí. Povinnosti a zodpovědnost při studiu nula, bylo mi jedno jestli vystuduju, šlo mi jen o prodloužení studentského života. Mám hodně zálib, nenudím se, naopak kolikrát nevím co chci dělat dřív, ale jsou to jen individualistický činnosti, ke kterým nepotřebuju společnost.

Však co, když tě tenhle způsob života baví. Možná bych to dělala stejně, kdybych měla možnost, tj. byla finančně zajištěná. Taky mám spoustu zálib, chybí mi na ně naopak čas.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
prokr
5593
29.8.22 12:29
@Anonymní píše:
No já o tom přemýšlím kvůli tomu, co by pro mě bylo menší zlo a nevím, oboje, jak práce tak dítě je pro mě nepředstavitelný. Spíš se kloním ale k tomu děcku, protože to můžu nějak napůl zvládnout, jen se rychle postarat o jeho základní potřeby a zase si jet svoje, můžu zůstat doma, nebudu muset dělat co mě nebaví 8 hodin denně, fungovat v kolektivu apod. Představuju si to tak, že bych tomu dala najíst, přebalila a umyla a jinak by se mu věnoval otec. Možná je to naivní představa, nevím, nikdy jsem ani žádný dítě nedržela, ale přijde mi to jako menší hrůza než práce :nevim:

Kra. Vo vymleta :poblion:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
stinga
76918
29.8.22 12:29
@Anonymní píše:
No tak proto říkám, že by se o něj staral otec, protože máte pravdu v tom, že já žádný tyhle návyky nemám, vlastně ani nevím co je to za návyky a jak by se daly po třicítce naučit. Celý život jsem nic nemusela a nevím co s tím teď.

a jak vypadáš? hubená tlustá? sportuješ? nebo jsi líná i na sportování?
a co jíš? těžko asi vaříš - vaří přítel, nebo chodíte do restaurací?
a přítel si tě v klidu se vším všudy vydržuje minimálně 7 let? to mu nevadí, že naprosto všechno táhne sám?
předpokládáš, že ti tento život vydrží až do smrti?
a když se s tebou tento těžko uvěřitelný chlápek rozejde, tak pak budeš dělat co?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.8.22 12:31
@Anonymní píše:
Je mi 30 a taky jsem v duši takové dítě, takže tě i chápu.
Ale taky vím, že jsou určité věcí, které se musí i když se mi nechce např. chození do práce. Taky se bojím změn, ale vím že přijdou a že asi musejí přijít.
Teď nepracují, v minulé práci jsem dostala výpověď, ale nejsem na ÚP, protože bych nemohla chodit na brigádu, takže si hradím zdravotní sama…A i přes ten strach ze změn, je to pro mě i určitý řád, že vím že se musím o sebe postarat, musím si najít nějakou brigádu a platit každý měsíc zdravotní pojištění.
Zkus si v tom najít nějaký systém nějaký řád a řekni si, že prostě musíš ;)
Děti jsem chtěla, teď nevím…máme v rodině malé dítě, miluju ho, ale když pláče a rodiče mají problém ho utišit nevím co bych dělala já…

To je právě u mě asi ten problém, že nemusím. Sama od sebe tu vůli nemám, abych dokázala držet režim nebo tak něco. Kdyby mi třeba přítel dal na vybranou, že buď půjdu pracovat, cokoliv, nebo rozchod, tak mě to donutí, ale on mi řekne, že když do práce nechci tak ať nechodím, že přece nemusím, tak sama nejsem schopná se k něčemu donutit.

  • Citovat
  • Upravit
greenapple
1266
29.8.22 12:34
@Anonymní píše:
To je právě u mě asi ten problém, že nemusím. Sama od sebe tu vůli nemám, abych dokázala držet režim nebo tak něco. Kdyby mi třeba přítel dal na vybranou, že buď půjdu pracovat, cokoliv, nebo rozchod, tak mě to donutí, ale on mi řekne, že když do práce nechci tak ať nechodím, že přece nemusím, tak sama nejsem schopná se k něčemu donutit.

Jen mě napadá, co budeš dělat, jestli se s tebou přítel rozejde. Budeš schopná se nějak usebrat a naskočit do procesu? Jestli jo, tak fajn…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
martina.se
72725
29.8.22 12:34
@Anonymní píše:
Ahoj,
bude mi teď na podzim 35 a od puberty jsem se nikam neposunula, žiju pořád ten stejný život jako na základce. Nikdy jsem nepracovala, nikdy jsem nezažila žádné povinnosti nebo starosti, věnuji se jen svým zálibám a jinak nedělám nic. Problém je, že mi to tak vyhovuje a nechci nic měnit, myslela jsem, že k nějakému posunu dospěju věkem přirozeně, ale naopak se držím všeho, abych se neposouvala, protože čím jsem starší, tím víc mě děsí představa, že bych měla žít život, který mají moje vrstevnice. Měli jsme teď sraz se zakládkou a z těch holek, jak vypadají a co řeší, mi bylo úplně smutno a jen jsem v duchu děkovala, že jsem se takhle zasekla. Žiju s přítelem a i když to neřekne, asi by byl rád, kdybych trošku už dospěla, chtěl by po mně dítě, ale jen ta představa je pro mě úplnej scifi horor, nechci mít děti vůbec, nemám je ráda a nechci se o to starat.
Nejde mi o to zůstat věcně mladá fyzicky, je mi jedno že budu mít vrásky a šediny, ale nechci nikdy duševně dozrát, protože mně fakt děsí všechno to, co zralí a dospělí dělají a řeší.
Znáte někdo takový případ? Co se s tím dá dělat?
Říct příteli pravdu, ať s tebou neztrácí čas :think: jinak ne, neznám zamrzlého puberťaka.. znám lidi, co se umí skvěle bavit, ale zároveň mají rodiny atd :think:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Švédka87
3734
29.8.22 12:35

Přítel tě živí? Divim se že tě baví tento život. Je to docela smutné.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
martina.se
72725
29.8.22 12:37
@Anonymní píše:
No já o tom přemýšlím kvůli tomu, co by pro mě bylo menší zlo a nevím, oboje, jak práce tak dítě je pro mě nepředstavitelný. Spíš se kloním ale k tomu děcku, protože to můžu nějak napůl zvládnout, jen se rychle postarat o jeho základní potřeby a zase si jet svoje, můžu zůstat doma, nebudu muset dělat co mě nebaví 8 hodin denně, fungovat v kolektivu apod. Představuju si to tak, že bych tomu dala najíst, přebalila a umyla a jinak by se mu věnoval otec. Možná je to naivní představa, nevím, nikdy jsem ani žádný dítě nedržela, ale přijde mi to jako menší hrůza než práce :nevim:

Takže troll :lol: :mrgreen: protože myslet si naivně, že péče o dítě je na pár minut denně, je nereálné :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Švédka87
3734
29.8.22 12:38

@Svistice Divím se že vůbec někoho má. Dospělá ženská co se o sebe neumí a i postarat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
beruska9
15995
29.8.22 12:39

Nahoda?
https://zdenekbarta.blog.idnes.cz/blog.aspx?…

Ale tak asi uplne nerealne to neni. I kdyz ta predstava o diteti ve me vyvolala opravdu silnou touhy, aby to byl nejaky bl"y troll…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď