Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:já nikoho o ničem nepřesvědčuju, odpovídala jsem Švédce na to, na co se ptala.
Tak talhle diskuze ma nalej smysl ![]()
@Anonymní píše:
Ok, tak za pokus to stojí. Asi teda tuším, v čem je příčina, ale už nevím, jak s tím něco udělat.
Prostě zvednout zadek a začít. Tohle za tebe nikdo neudělá, to musíš sama. Ty sis kolem toho vytvořila nějakej blok, tak ho probourej. Nečekej pořád, že ti někdo něco naservíruje, připraví, udělá, domluví, donese, zaplatí, safra holka, je ti pětatřicet, tak se seber. Retardovaná mi nepřipadáš, tak se přestaň babrat sama v sobě a jako první krok si najdi práci. Něco nenáročného na rozjezd, na zvyknutí. Přestaň být takhle marná, vždyť ty musíš jít na nervy i sama sobě.
Jak už jsem ti psala, příčina toho je s největší pravděpodobností v dětství, ve tvých rodičích, výchově. Pokud teda nemáš nějakou psychickou nemoc. Psycholog nebo psychoterapeut by si s tím měl poradit, ale bude to nějakou dobu trvat. A musíš mu samozřejmě říct pravdu.
Ahoj, pokud nejsi troll tak bych podobně jako ostatní doporučovala nějakou terapii, psychologa, psychiatra apod.
A hlavně si prosím nepořizuj dítě! Sice jsem sama bezdětná, ale dítě je nejen krásný dar, ale i obrovská zodpovědnost a potřebuje mnohem víc, než si myslíš a nechci být hnusná, ale obávám se, že s tebou by trpělo a ovlivnilo by ho to negativně až do dospělosti a byl by tu další člověk potřebující odbornou pomoc. Upřímně tobě bych se bála svěřit i pytel blech.
![]()
PS: A já si říkala, jak na tom ve svých 29 nejsem blbě, když mám jen obyčejnou práci a jsem takový obyčejný průměrný občan. Ale po přečtení tvých příspěvků mám o sobě hned lepší mínění.
A obdivuju trpělivost tvého partnera. Ten chlap by měl být svatořečen.
![]()
@Anonymní píše:
No já o tom přemýšlím kvůli tomu, co by pro mě bylo menší zlo a nevím, oboje, jak práce tak dítě je pro mě nepředstavitelný. Spíš se kloním ale k tomu děcku, protože to můžu nějak napůl zvládnout, jen se rychle postarat o jeho základní potřeby a zase si jet svoje, můžu zůstat doma, nebudu muset dělat co mě nebaví 8 hodin denně, fungovat v kolektivu apod. Představuju si to tak, že bych tomu dala najíst, přebalila a umyla a jinak by se mu věnoval otec. Možná je to naivní představa, nevím, nikdy jsem ani žádný dítě nedržela, ale přijde mi to jako menší hrůza než práce
Dítě nemůžeš zvládat nějak na půl ale musíš zvládat na 100%. Můžeš si jet své, ale být připravena 24 hodin denně se starat o dítě. Je to zodpovědnost. Opravdu ho nemej, nezvládnes to. Nezvladas základní věci. Ty si to představuješ jako Hurvínek válku.
@Anonymní píše:
Já to na jednu stranu chápu, ale právě ty “formální vazby” mně děsí víc než nahej zadek.
Jenže děcko by mě právě zajistilo, vím že bych nemusela nikdy nic dělat, a staral by se o mě, kdybych mu tohle dala.
Dítětem k sobě ještě nikdo nikdy neuvazal. A dítě musíš zajistit hlavně ty a jeho otec.