Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Žárlím na syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.6.11 22:34
Ahoj mamino 
mám jedno dítě a to teprve osmiměsíční, takže jsem ve Tvé situaci ještě nikdy nebyla. ALe můžu ti říct, že bych reagovala podobně. Ve školce byl ten den v kolektivu, tak aspoň hodinu, dvě, když ten čas mám, by moh bejt se mnou, stavět si kostky, psát si, malovat…prostě bych taky vyžadovala aby byl se mnou, když to jde.
Akce jen s rodinou-tak s tím plně souhlasím. Jednou za čas s někým vyjet jiným aby si taky člověk pokecal s jinými rodiči a děti se vyblbli, to jo, ale taky to nejde pořád. Je skvělý, že ti manžel vyšel vstříc a rodinné akce plánujete a uskutečňujete SKUTEČNĚ jen jako rodinné.
Myslím si, že jsi naprosto normální mamina, která své děti moc miluje a chce, dokud to jde, užít si je co nejvíce. Až budeš chodit do práce, toho času bude málo, a to je možná to, co tě děsí…je to tak? Mě to děsí teda už teď a to do práce půjdu až za dva roky 
Za mě, stůj si za svým. Nechat lítat děti po okolí-takhle malé, bez dozotu bych nenechala ani na minutu. To je naprostá nezodpovědnost-rodičů sousedovic dětí ale i tvoje pokud jsi to dopustila. Nic ti nevyčítám, snažíš se pro syna dělat vše co můžeš aby byl šťastnej, ale i to má své hranice.
Přeju mnoho sil, s manželem to znova proberte-v klidu! pokus se mu vysvětlit své stanovisko. A pokud to nebude chápat, řekni mu, ať to alespoň respektuje.
Mirka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.11 22:56
tak já bych bez dozoru nenechala lítat ani starší dítě, takhle malé děti neumí rozpoznat nebezpečí, nemají vyvinutý řádný pud sebezáchovy, a neumí odhadnout situaci.
Ale taky musím říct, že i když tě trochu chápu a myslím, že by pomohlo, abys občas naplánovala jen něco s dětma a nebo prostě dala nějaké ultimátum, že do 17 venku s dětma a pak domu do pokojíku nebo na zahrádku si hrát s maminkou, tak že bys měla bt ráda, že syn je zdravý a společenský. Mému synovi jsou čerstvě tři roky, není úplně standartní, má poruchu porozumění a jsme vděčná za každý jeho kontakt s dětmi, že má zájem o děti, má zájem s nima komunikovat, byť neverbálně, apod.
Navíc, pokud syn touží po dětské společnosti, tak to nezměníš, leda že bys mu nabídla zajímavější alternativu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.11 23:55
Zkus si vzpomenout na své dětství. Mně se maminka moc věnovala, milovala mě, ale přesto jsem ráda lítala s dětmi venku a vyhledávala jejich společnost. Není dobře pro díte vyrůstat ve společnosti dospělých, potřebují hlavně kontakt s dětmi.
Jsme z města,ale já bych dala nevím co, kdyby si moje děti mohli hrát venku s jinými dětmi.
Cílem výchovy dětí je jejich samostatnost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.6.11 23:59
Mirko,
dekuji Ti moc za odpoved. Jsem rada, ze to nekdo vidi podobne - ja jsem se bala, ze jsem snad jedina…
Ja nechci dopustit, aby syn tady sam behal po okoli. A ani mu to nedovolim - kdyz je treba s klukama venku ci na neci zahrade, kde je nikdo nehlida, tak vlastne nedalam nic jineho nez tam stojim a hlidam je ja. Bohuzel manzel je jineho narozu a klidne syna pusti si hrat s ostatnimi detmi aniz bychom na nej videli. Nekolikrat jsme se o to i pohadali - ja rikam, ze je maly a ze nemuze byt bez dorozu a on mi na to rekne, ze zbytecne silim at se uklidnim, ze potrebuje svou volnost. Je pravda, ze po nekolika promluvach uz trochu polevil. Dost me mrzi, ze zrovna na toto tema mame tak odlisny nahled…
Bohuzel jsem tady v okoli asi jediny clovek, ktery to takto vidi - vsichni klidne takto stare deti nechaji volne behat - proste je treba odpoledne vypusti a pak je vcer hledaji po okoli, kde jsou. Ale to hle fakt dopustit nechci…
Ja si chci deti take uzit. Puvodne jsme zvazovala najit si nejakou praci na par hodin (tedy ono je to temer nemozne), ale na druhous trnau jsme is pak rekla, ze deti jsou male a cim budou vetsi tim mene me budou potrebovat a az budu chodit do prace rozhodne na ne nebudu mit tolik casua tak si jechci proste poradne uzit.
Ted budou prazdniny a ja se toto spis desim - desim se toho, ze od rana co sep robudi jen uslyslim, ze chce jit za kamarady a ja nebudu cele dny delat nic jineho nez ho i ostatni deti hlidat a pritom bych si taaaak rada uzila krasne rodinne odpoledne s detmi 
Ygreen,
je mi jasne, ze ty to vidis trochu jinak. Je mi jasne, ze kdyby se stranil kolektivu nebo mel nejake problemy videla bych to take jinak. Ja mam obe deti velmi spolecenske od narozeni - vubec netusim, kde se to v nich vzalo 
A proste me mrzi, ze se mnou nechce travit vic casu. Ja se snazim vymyslet ruzne aktivity, hry, vyrabime spolu ruzne veci, hraji s nim na honenou ci schovavanou, dovadim snim, ale bohuzel kamaradi ho tahnou vic a to vic me to mrzi. No jen doufam, ze treba casem se toho nabazi a zase bude mit vic zajmu si hrat se mnou. Proste me mrzi kdyz mu treba navrhnu pojd si neco zahrat nebo neco postavit a on mi na to rekne, ze si chce jit hrat s honzikem :_( Fakt jsem to uz i obrecela. A pak jsme z toho smutna a zaroven mam na sebe vztek, ze nejsem rada, ze ma tolik kamaradu a hraje si s nimi
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.11 00:05
revu píše:
Zkus si vzpomenout na své dětství. Mně se maminka moc věnovala, milovala mě, ale přesto jsem ráda lítala s dětmi venku a vyhledávala jejich společnost. Není dobře pro díte vyrůstat ve společnosti dospělých, potřebují hlavně kontakt s dětmi.
Jsme z města,ale já bych dala nevím co, kdyby si moje děti mohli hrát venku s jinými dětmi.
Cílem výchovy dětí je jejich samostatnost
Ja tomu rozumim - jasne take jsme mela hodne kamaradu, take jsme litala po okoli, ale to jsme byla daleko starsi. mozna je i problem v tom, ze jsem mela o hodne starsi sestru ta vlastne uz byla dospela a tak jsme vlastne vyrustala v „dospelackem“ prostredi… Ja jsem si vzdy rikala, ze hlavne, aby mel kamarady, aby byl u deti oblibeny. No a ted kdyz je ma tak je mi proste lito, ze na me „trochu zapomina“ Ja vim, ze je to jeho zivot, a ze ho mam vest k samostatnosti, ale proste se s tim nejak nedovedu vyrovnat
Ja si rikam, ze treba za nastoupim do prace budu to vnimat jinak. Ted jsme vlastne porad doma a vse podrizuji detem - vlastne se cely den o ne staram - varim, peru, zehlim, uklizim, hraji si s nimi a moc tcasu, ktery bych travila jinym zpusobem proste nemam (to nepisi, ze bych toho litovala - ja to delam rada) .. ale proste pak mi je lito, ze kdyz jim vlastne venuji veskery cas, ze pak radsi jde pryc. rikam treba az budu v praci a budu mit i jine „zazitky“ a kolem sebe spoustu jinych deti bude to jine - tedy alespon v to doufam.
- Citovat
- Upravit
26.6.11 00:20
Vnímání dětí se neliší tolik od vnímání partnerů - když budeš mít svoje vlastní zájmy, aktivity a přátelé, budou si tě vážit a stát o každou chvíli s tebou, budeš zajímavá. Když se jen budeš vnucovat a snažit se zavděčit a skamarádit, budou tebou pohrdat…
Zatím jsi pro syna asi jen trochu nudná, ale když se budeš ještě víc vnucovat a zakazovat mu jiné aktivity, tak se mu znechutíš úplně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 00:25
Anonymní píše:revu píše:Ja tomu rozumim - jasne take jsme mela hodne kamaradu, take jsme litala po okoli, ale to jsme byla daleko starsi. mozna je i problem v tom, ze jsem mela o hodne starsi sestru ta vlastne uz byla dospela a tak jsme vlastne vyrustala v „dospelackem“ prostredi… Ja jsem si vzdy rikala, ze hlavne, aby mel kamarady, aby byl u deti oblibeny. No a ted kdyz je ma tak je mi proste lito, ze na me „trochu zapomina“ Ja vim, ze je to jeho zivot, a ze ho mam vest k samostatnosti, ale proste se s tim nejak nedovedu vyrovnat
Zkus si vzpomenout na své dětství. Mně se maminka moc věnovala, milovala mě, ale přesto jsem ráda lítala s dětmi venku a vyhledávala jejich společnost. Není dobře pro díte vyrůstat ve společnosti dospělých, potřebují hlavně kontakt s dětmi.
Jsme z města,ale já bych dala nevím co, kdyby si moje děti mohli hrát venku s jinými dětmi.
Cílem výchovy dětí je jejich samostatnost
Ja si rikam, ze treba za nastoupim do prace budu to vnimat jinak. Ted jsme vlastne porad doma a vse podrizuji detem - vlastne se cely den o ne staram - varim, peru, zehlim, uklizim, hraji si s nimi a moc tcasu, ktery bych travila jinym zpusobem proste nemam (to nepisi, ze bych toho litovala - ja to delam rada) .. ale proste pak mi je lito, ze kdyz jim vlastne venuji veskery cas, ze pak radsi jde pryc. rikam treba az budu v praci a budu mit i jine „zazitky“ a kolem sebe spoustu jinych deti bude to jine - tedy alespon v to doufam.
Tak vidíš, že v tom vidíš svoje zájmy a neber to, prosím, ve zlém. Ty se mu věnuješ a očekáváš, že za to bude vděčný a bude si chtít hrát s tebou. Buď ráda, že má kamarády a že si s nimi rozumí. Pokud máš obavy, buď ta pozorovatelka, která dohlíží, aby se nic nestalo.
Já osobně jsem měla o 8 let staršího bratra, takže jsem byla v podstatě jedináček a ač se mi dospělí věnovali sebevíc, nic mi nevynahradilo hrát si s dětmi.
Moje děti jsou 13 let od sebe. Já a spousta dospělých se staršímu synovi věnovali hodně, ale ten handicap kontaktu s dětmi byl později znát. Ve školce si rozuměl jen s paní učitelkou.
Lidé špatně navazují v dospělosti kontakty a vztahy, když jako děti neměli možnost vyrůstat s dětmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rencin
26.6.11 02:21
Ahoj Anonymní,
nechci se tě dotknout, ale tvoje jednání mi připadá hodně sobecký a uzurpátorský. Umím si představit tu situaci, až začne tvůj syn chodit na rande, přivede první vážnou známost… Abys nebyla přesně ta nesnesitelná tchýně, co odmítá pustit svého syna. Ale to hodně předbíhám.
Zamysli se nad tím, že by ses takhle chovala k manželovi. Vztah k dítěti je vztah jako každý jiný. Aby byl zdravý, tak oba v tom vztahu musí mít možnost volně dýchat, mít právo na vlastní prostor, být respektován. Je to jako kdybys manželovi vyčítala, že si zajde třeba rád na fotbal nebo s klukama na pivo a že netráví veškerý svůj čas s tebou a na ty svoje aktivity se těší. A říkala bys mu, že se přece na něj celý den těšíš, vaříš mu a staráš se o něj a že jsi naplánovala program a chceš, aby byl s tebou. Kdybys tohle ve vztahu s mužem dělala, nejspíš ti dřív nebo později uteče, protože bude mít pocit, že se dusí a nemá žádný osobní prostor. A se synem by to časem mohlo dopadnout stejně.
Co se týče toho chození ven, tak mi nepřipadá, že by dítě nemohlo být venku na zahradě s kamarády, pokud jsou rodiče doma, pětiletý už by měl být v podstatě samostatný, je těsně před vstupem do školy. Můj nevlastní bráška takhle vyráží skoro každý den po školce za kamarádem Kájou ven, jezdí na kole (bydlí ve vilové čtvrti, stranou od silnice) nebo se navštěvují navzájem doma. Když je mezi kamarády, je šťastný a jeho mámu jsem nikdy neviděla, že by jí to vadilo. Samozřejmě ty můžeš mít jiný názor na to, co je bezpečné a co ne a každé dítě je jiné, některé je větší raubíř, víc zbrklé, víc bojácné a ty sama nejlíp víš, co tvůj syn zvládne, takže to bylo jen pro ilustraci.
Každopádně láska (i ta mateřská) je o tom, že je pro tebe štěstí toho druhého na prvním místě, před štěstím tebe samotné. Mělo by tě naplnit štěstím, vidět jeho rozzářený očka, ne řešit, že TY jsi chtěla dělat něco jinýho a TOBĚ vadí, že dává přednost kamarádům. Určitě tě miluje, jsi pro něj jako máma na prvním místě a kdykoliv bude mít bolístku, ať už na těle nebo na dušičce, přijde za tebou. Ale kamarády ke svému zdárnému vývoji nutně potřebuje.
Když se dokážeš povznést a začít se radovat ze synovy radosti, určitě se ti od něj do budoucna mnohonásobně vrátí. Možná by nebylo marný zajít si na pokec k psychologovi, aby ti pomohl pochopit samu sebe i syna a vypořádat se s tím ke spokojenosti celé rodiny.
- Citovat
- Upravit
26.6.11 05:47
Moc se do diskusi nezpojuji,ale tohle me zaujalo. Chapala bych tu uzkost,ze si syn hraje sam nekde, kde ho nemas pod kontrolou, i kdyz na mensich dedinach to neni nic zvlastniho a drive to byvalo uplne normalni,ale ze vyzadujes, aby si s tebou hral?! Jak si to jako predstavujes prakticky? Prijde mi, ze ti syn ma nahradit neexistujici kontakty s dospelymi. Tvrdis, ze jsi introvert a ze ti byt sama nevadi, tak si vem knizku a cti si, cvic, uc se cizi jazyk nebo ja nevim co. S tim, ze se o nej cely den staras to neni nijak svazane, je to tve dite, on ti za to nemusi byt vdecny. Je fajn, ze si stale uvedomujes, ze tve projevy nejsou standardni. Zkus s tim bojovat, idealne prostrednictvim vlastnich konicku. Ze chces travit vylety a dovoolenou s rodinou je v poradku, ale nutit za normalnich okolnosti syna delat ti spolecnost ne. Strach o nej chapu, ale je evidentni, ze se nachazis v oblasti, ktera asi nebude tak silene nebezpecna, kdyz ostatni rodice i tvuj muz deti pousti. Zkus tedy nastavit pravidla, kam syn smi a kam ne, vysvetli, co je tam nebezpecne, proc ma zakaz, kontroluj ho a za poruseni proste bude docasny zakaz s vyvsvetlenim, proc je dulezite ta pravidla dodrzovat. Ale zas abys mu nevymezila jen par zcela nezajimavych m2 . Na zahrade bych mu nechala pokoj. Pokud tam mate neco nebezpecneho, dej pryc nebo opet vysvetli. Deti se musi ucit zodpovednosti za sebe, nemuzes mu vecne stat za zadkem. Az nastoupis do prace muzes byt stastna, ze se zabavi jinak nez strileckama na pocitacich, litaci dite je dneska dar.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 06:44
bud ráda, malý má 27měsíců a celý den se snažím aby byl na zahradě venku. a jsem strašně ráda, že každé odpoledne k nám chodí nějaká kamarádka s dětmi. A dokonce klidně čím víc tim líp. At si zvyká na děti. A jestli ho chceš pro sebe, co třeba večery?Vyhrazte si třeba hodinku večer v posteli jen vy dva, čti mu, vyprávěj, mazlete se atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 08:52
maky píše: …muzes byt stastna, ze se zabavi jinak nez strileckama na pocitacich, litaci dite je dneska dar.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 09:02
Jooo a bude hůř 
Přijde mi pochopitelné, že když tě může mít syn kdykoli, tak mu nejsi vzácná. Souhlasím s tím, co píše vulpes… S kamarádama je holt větší zábava, než s maminou a malým bráchou, je to smutné, ale je to tak. Možná kdybys neobětovala veškerý čas dětem a občas i nebyla doma, že by tě pak považovali za vzácnější 
A taky mi nepřijde pětileté dítě zase tak malé na to, aby šlo samo ven (pokud to není nějaké vyložené „tele“ ), samozřejmě pokud jsou dohodnutá pravidla - kdy má přijít, kam může, kam nemůže… A taky podle toho kde bydlíte - ale vzhledem k tomu, že sousedi děti pouští, tak asi někde, kde se dá. Já jsem tak sama chodila s brácha taky. Nikdy se nestalo, že by mě naši někde hledali po okolí, bráchu párkrát, on byl takový méně zodpovědný a stalo se, že se zapomněl s kamarádama při hře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 09:20
Jestli může samo ven s kamarády to neporadím - to je hrozně různé - dle okolí, kamarádů, nebezpečí atd..to víš nejlépe ty..
Ale žárlivost a to přivlastnování - ano dokážu to pochopit, ale to je tak všechno..Mělo by to skončit u toho , že si to uvědomuješ a že ty emoce máš..Né i podle nich jednat..Je čas se pomalu smířit s tím, že dítě stárne a má jiné priority a nebrat si to osobně..
Až bude chodit do školy, půjde už automaticky po škole ven, na kroužky a podobně..Přece nebude zavřený doma.. 
Navíc se může ještě vyřádit s menším dítětem..
Je to těžké, ale tvé chování může vést akorát ke zhoršení stavu..Aby nakonec dítě nepocitovalo nějaké neoopodstatněné bezpráví..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.11 10:18
Nevím, jaké je tvé dítě. Nevím ani, jestli tvoji sousedé nemají na zahradě bazén, jezírko nebo podobné vychytávky. Ale nechat si hrát na zahradě bez stálého dozoru pětileté dítě, to mi přijde naprosto normální.
Samozřejmě jsou i pětileté děti, kterým se věřit nedá, ale troufám si tvrdit, že na pětileté dítě se nemusí dohlížet neustále a setrvale.
Pokud jde o hraní si doma s tebou a venku s kamarády, tak já mám tak středně společenské děti a v tomto věku přes den obvykle lítaly venku s dětmi a se mnou byly doma, jen když nebylo venku žádné dítě.
Na výlety jsme někdy chodily jen jako rodina, někdy s přáteli a jejich dětmi. Obojí bylo skvělé. Když bylo dětem okolo sedmi, určitě byly radši, když s námi na výlet šlo více lidí. Musím uznat, že to pro ně určitě byla větší zábava.
Nechci být hnusná, ale tvoje frustrace ze společenské povahy syna, opravdu bys měla změnit uvažování. Společenské povahy to mají jednodušší, máš být přece ráda. Ne se cítit ublížená, že máš nějakou potřebu, kterou tvoje dítě nenaplňuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj holky,
A navic resim problem, ze mu bude 5 let a ja mam proste pocit, ze je moc maly na to, aby sam bez dohledu lital s klukama po okoli. Jasne kdyz pujde k nekomu na navstevu tak to ano, tak ho nekdo hlida, ale aby tu litali a nikdo je nehlidal tak si proste myslim, ze na to ma dost casu.
predem pisi, ze se za to stydim a proto pisi anonymne, ale proste se potrebuji s tim podelit, popripade nejak se z toho dostat ci ujistit, ze v tom nejsem sama a ze to casem prejde.
Mam dva syny 1,5 a 5 let. Nikdy jsem nebyla prilis kolektiv clovek spis takovy ten rodinny typ ne ze bych nechodila do spolecnosti to ne, ale nevadilo mi byt klidne sama a cist si knizku, poslouchat hudbu apod.
Kdyz jsem sla na materskou, tak jsem vlastne vse podridila rodine - tedy me konicky sly trochu stranou, da se rici, ze nikam nechodim, ale to si nestezuji vyhovuje mi to. Kdybych chtela, tak klidne jit mohu.
Takze se da rici, ze 24 hodin 7 dni v tydnu travim se svymi detmi. Obe deti jsou velmi spolecenske, takze jsou moc rady mezi jinymi detmi. Takze ac to primo nebylo me gusto, tak me manzel donutil, abych s detmi do detskeho koletivu.
Kdyz mu byli necele tri roky zacal si vynucovat, ze chce chodit k sousedum, kde mel podobne stare deti. Sice jsem stanovila nejaka pravidla, ale da se rici, ze jsem ho poustela. Chapala jsem, ze chce byt mezi detmi, ale zase me mrzelo, ze vlastne cely den kolem neho litam a kdyz konecne mame volne odpoledne a muzeme byt spolu na zahradce, tak mi hned „utece“ pryc. Takze jsem se temer stala domacim zajatcem, jak jsem vysla ven a vedle byly na zahrade deti, tak syn tam okamzite chtel jit. Pritom jsem se mu od mala hodne venovala - dost jsem si s nim hrala ci si s nim povidala apod. Vim, ze nekdo muze rici, ze jsem mela byt rada, ze mam chvilku klid, ale me to proste mrzelo a navic sousede nechavali podobne stare deti venku bez dohledu takze jsem ve vysledku nedelala nic jineho nez porad kontrolovala co delaji.
Od zari syn nastoupil do skolky - sice jsem si ho puvodne chtela nechat jeste doma, ale pak jsem si rikala, ze si proste uzije kolektivu a pak bude spis s nami rad doma. Prvnich par tydnu to tak opravdu fungovala ve skolce si hral s detmi a odpoledne kdyz prisel domu byl rad, ze je s nami doma. Jenze ted se to opet vratilo. Jen co prijde ze skolky uz chce jit za ostatnimi detmi. Nebo treba jedeme na vylet a ja celou cestu slyslim, ze az prijde domu jde si hrat s Honzikem apod.
Strasne me to mrzi - tesila jsem se, ze kdyz jsem s detmi doma, ze si je uziji. Priznam se, ze jsem to jiz nekolikrat obrecela. Syn mi sice rika, ze me i brasku ma moc rad, ale jak to jde jde litat s jinymi detmi. Je mi jasne, ze cim bude vetsi to bude jeste horsi, ale v te dobe uz budu chodit do prace a verim, ze se z toho nejak dostanu.
V soucasne dobe jsem se ac nerada dostala do takove obrane pozice- proste se snazim branit svou rodinu a nechci, aby do ni nekdo vstupoval. Abych to objasnila driv jsme byli vzvykly kdyz jsem podnikali nejakou akci - vylet, akce pro deti apod, ze jsme se s nekym domluvili a sli spolu. Ale ted jsem na to primo alergicka (vim, ze to neni spravne), ale proste si tu akci chci uzis spolu s detmi a ne aby deti litali s ostatnimi a ja ta byla jen jako dozor - chci se s nimi bavit, smat, chci s nimi jit treba na poutovou atrakci… Musim rici, ze v tomto mi manzel docela vysel vstric a co ted planujeme vylety a akce na leto, tak vetsinou jen jako rodina.
Takze vlastne resim dva problemy - jednak si proste musim (ac nerada) priznat, ze proste zarlim na jeho kamarady, ze mi ho berou
Bohuzel s manzelem v tomto nejsme za jedno. On rika, ze proste mezi deti musi jit a ze jsem moc uzkostliva. Takze proste sve problemy nemam s kym resit a tak jsem se potrebovala alespon zde vypsat.
Diky vsem za postrehy, rady a nazory