Zase jsem potratila

7332
20.5.10 12:29

....zase jsem potratila...

Včera od nás odešlo čtvrté miminko.. Už nevím jak dál. Mám pocit že tohle už neustojím…

Je tady někdo taky takový a potřebuje si promluvit. Manžel je celé dny v práci a do práce se zrovna nehrnu..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
466
20.5.10 12:35

Sice už mám trápení po ztrátě miminek za sebou, ale jestli si chceš popovídat, nabízím své ucho pro poslech a třeba i nějakou radu nebo povzbuzení…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7332
20.5.10 12:39

pokaždé jsem potratila v 5tt, zamklé těhotenství. tentokrát jsem se dostala do 8tt a miminko mělo i srdíčko. V pondělí mu ještě tlouklo, včera už ne :cry:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
466
20.5.10 12:59

Je mi to moc líto.Až moc dobře vím, jak Ti je. Taky jsem dvakrát potratila v 8tt, předtím ve 23tt. Bylo to v roce 2008. Občas si říkám, co by bylo, kdyby se některé z dětí narodilo. Hlavně první chlapeček. Toho jsem i viděla a bylo to hrozně těžký. Neznám žádný slova útěchy, co by pomáhaly. Já brečela pokaždý jak želva. Sama doma. Tehdejší přítel si myslel, že ho nepotřebuju. Hodně mi pomohlo naplno se něčemu věnovat. Konkrétně to byl sport. Kromě lítosti a beznaděje jsem cítila i vztek a musela si ho vybít. A je potřeba o tom s partnerem mluvit. Měl by vědět, co cítíš. Jestli nechce poslouchat, zkus mu všechno napsat. Máš už nějaké děti nebo jsou to první pokusy?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7332
20.5.10 13:05

tak můj manžel se mi věnuje, mluvíme o tom spolu, i spolu pláčeme. Včera jsme leželi v posteli že jdeme spát a v náruční jsme oba plakali jak malé děti.
Děti nemáme žádné.

Vedanigo, jak jsem potratila poprvé, tak jsem ležela na pokoji s maminkou a ta byla v 5měsíci a taky ji chuděrce vyvolávali porod..miminko umřelo. Pamatuji si to dodnes. Chyba se stala při odběru plodové vody..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9223
20.5.10 13:11

ahoj,sice se mi nic podobnýho nestalo,ale chci ti popřát moc a moc štěstíčka a poslat aspoň trošku síly všechno to zvládnout :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3138
20.5.10 13:11

ahoj filipi je mi to moc moc lito,me se stalo to same sice jen jednou,ale vim jak to bolí.........a delal ti doktor nejaka vys,nekde prece musi byt chyba!!!!??? kdyz se na to prijde treba se tomu nejak predejde ,aby vse pak dopadlo v poradku,ma zatim nedelal nic ale sama jsem si nechala udelat toxoplasmosu a stitnou zlazu,zloutenky…atd…tak sna d priste bude vse o.k ,zatim se jen snazime.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7332
20.5.10 13:16

máme po prvních dvou potratech genetiku - vše v pořádku

teď mi bylo odebráno spoustu krve, pan primář řekl že chce miminko u dělohy vyjmout celé a pošle jej taky na genetiku že to není už možný.
jsem byla na sále a manžel čekal na chodbě, a už tam byl připraven člověk z laborky a hned to všechno se vezlo…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9943
20.5.10 13:28

ahoj-posílám taky moc moc síly všechno zvládnout :hug: :kytka: já potratila jen jednou-prostě nějaká klasická genetická vada neslučitelná se životem. Taky zamlklý potrat. Mimi odumřelo v 7+6tt, ale projevilo se to až na přelomu 12.-13tt, kdy už jsem si myslela-hurá mám to nejhorší období za sebou. A bum.Ono bylo teprve přede mnou.Nejvíc mě na tom ale štve, že jsem ještě v 10tt byla na UTZ a dr mi říkal, že je všechno v pořádku. Tak se ptám…to opravdu v desátém týdnu neviděl, jestli srdíčko bije nebo ne??? Je to fakt možné?? Nebo jen další z jeho poslední dobou mnoha chyb. Už jsem od něj i odešla. Nasadil mi totiž potom hormonální léky jako duphaston a hlavně Clostilbegyt-jenže k tomu nebyl důvod. Já v obou případech otěhotněla napoprvé, celý cyklus a ovu jsem měla naprosto přesný. A tímto mi to totálně rozhodil, nový doktor se mě snaží dát dopořádku, už jsem kvůli tomu ztratila půl roku uplně zbytečně.To už je ale jiný příběh.
Ale moje kamarádka potratila dvakrát po sobě při snaze o první, pak taky změnila doktora-prtoože pro toho bývalého to bylo pořád normální a nechtě jí udělat žádné vyšetření. A nový jí zjistil celkem banální problém-měla pouze nízkou sliznici, takže nasadili léky a už je v nějakém 22.tt tuším. Sice ze začátku nemohla vůbec nikam chodit, jen ležet a ležet, ale to člověk vždycky nějak přečká, když ví, že na konci bude mít to malé škvrně v náručí. Tak ti přeju moc moc štěstíčka. Snad se obě brzo dočkáme.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
teresa20
20.5.10 13:31

Nino, je mi to moc líto. Já nemám osobní zkušenost, ale znám holčinu, která něčím takovým taky prošla. Potratila myslím dokonce pětkrát, vždy cca ve stejném týdnu. Změnila lékaře, do té doby chodila k postarší gynekoložce. Mladý doktor jí udělal všechna možná vyšetření, přišel na to, kde je chyba, nasadil léky a dnes má holčičku. Těhotenství bylo sice komplikované, ale malá je zdravá. Dá se říct, že prodělala tolik potratů naprosto zbytečně, kdyby jí bývalá dr. udělala ty vyšetření dřív :nevim: Tobě přeju hodně štěstí, at se brzy přijde na to, v čem je problém :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
7332
20.5.10 13:32

Děkuji Vám všem za podporu :huban:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9217
20.5.10 13:41

Nina, je mi velmi luto, ze ste si tym vsetkym presli a mate akurat tak bolave srdiecko..ale tolkokrat to vacsinou nebyva nahoda..skuste vysetrenia, i ked asi aj mnoho z nich mate za sebou..
hlavne ci nemas trombofiliu, zvysenu zrazanlivost krvi…ono niekedy vyjde, ze am clovek len nejaku „malo zavaznu“ napr. MTHFR, ale aj ta moze sposobovat potraty, ja som tak 2krat prisla o babatkoa poznam maminky, ktore tak prisli aj 5krat a pri jednoduchej liecbe sa dockali babatka..
a vysledky krvi byvaju tak do 3 tyzdnov..
skus poprosit gynekologa alebo obvodaka, nech ta poslu na hematologiu..
drzim palce nech sa najde pricina

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6597
20.5.10 13:44

Ach jo, příště to musí vyjít, moc držím palce :-(  :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
44
20.5.10 13:45

Milá Nino, můj příběh je trošku podobný tomu Tvému. V lonňském roce jsem přišla o miminko ve 23 tt., pak v 6 tt. a před měsícem naposledy v 9 tt. Děti žádné nemáme a oběma nám je 32 let. Po tom všem v sobě hledám ztracené sebevědomí, víru a lásku v sama sebe. Vím, člověk si nemůže nic vyčítat, tím by si ještě víc ublížil, ale alespoň mě se to moc těžko dělá. Snažím se věřit, že jednou ten správný čas nastane, že náruč nezůstane prázdná a i u nás se ten dětský smích jednou rozezvučí. Někdy je lépe, někdy hůř. Cítím, že musím nechat tělo i psychiku odpočinout a mezitím se dát dohromady, přibrat pár kilo a zase se začít smát. Je pravda, že největším pomocníkem je zaměstnat se. Teď naposledy mi nejvíc pomohla zahrádka a myslím i vědomí, že projdeme testy, jak jsme na tom zdravotně. Moc Ti, Nino, přeji sílu, odvadu a víru. A štěstí ať se na vás dva brzy usměje :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10052
20.5.10 13:46

To je mi moc líto :cry: strašně moc držím palce aby vám to vyšlo :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty