Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nešla..
Od té doby co jsem dospělá, dělám jen to co chci..Tedy pokud se mi bytostně nechce, nepřekonávám se kvůli nikomu..Je to i tom, se mít ráda..né jen myslet na to, co ostatní.
Nemám ráda ,když mě do něčeho někdo nutí a také já nikoho do ničeho nenutím.
Myslím, že s tchýní v zádech by si to stejně neužila.
Lizbeth, děkuji
, na tvůj názor jsem byla opravdu zvědavá, smýšlení je mi sympatické ![]()
I já to tak cítím…Já se teprve učím mít se ráda a občas váhám, takže díky za názor ![]()
Lizbeth píše:
Nešla..
Od té doby co jsem dospělá, dělám jen to co chci..Tedy pokud se mi bytostně nechce, nepřekonávám se kvůli nikomu..Je to i tom, se mít ráda..né jen myslet na to, co ostatní.
Nemám ráda ,když mě do něčeho někdo nutí a také já nikoho do ničeho nenutím.Myslím, že s tchýní v zádech by si to stejně neužila.
Měla jsem to hodně podobné a na „rodinné oslavy“ jsem posílala manžela samotného. A i tak mu vyčítali že něco bla bla jen kvůli mně, tak nakonec přestal muž jezdit úplně sám (myslím že šlo o to, že se s nimi nechtěl fotit).
nešla bych, pokud máš takovéto vztahy s tchyní, jak by oslava asi dopadla, ty se bavit nebudeš, tchyně se svojí skupinkou budou taky otrávení a myslím, že babička by si to takto taky moc neužila, nedělej věci, které ti jsou proti srsti jen kvůli druhým, to jsem se už taky naučila a myslím, že pokud je babička v pohodě, jak píšeš, tak to pochopí, vždyť se můžete sejít zvlášť a určitě to bude příjemnější
A nechala by jsi manžu jet s dětmi, když se s sebou vzít chce??
Lizbeth píše:
Nešla..
Od té doby co jsem dospělá, dělám jen to co chci..Tedy pokud se mi bytostně nechce, nepřekonávám se kvůli nikomu..Je to i tom, se mít ráda..né jen myslet na to, co ostatní.
Nemám ráda ,když mě do něčeho někdo nutí a také já nikoho do ničeho nenutím.Myslím, že s tchýní v zádech by si to stejně neužila.
Anonymní píše:
A nechala by jsi manžu jet s dětmi, když se s sebou vzít chce??Lizbeth píše:
Nešla..
Od té doby co jsem dospělá, dělám jen to co chci..Tedy pokud se mi bytostně nechce, nepřekonávám se kvůli nikomu..Je to i tom, se mít ráda..né jen myslet na to, co ostatní.
Nemám ráda ,když mě do něčeho někdo nutí a také já nikoho do ničeho nenutím.Myslím, že s tchýní v zádech by si to stejně neužila.
Určitě - není nad to užít si volný den
No není to výhra
![]()
Bud trochu sobec ![]()
Anonymní píše:
Zdravím vás, ráda bych znala váš názor![]()
S tchýní, tchánem i švagrovou (bydlí spolu) nemám dobré vztahy, už od začátku nejsem pro jejich syna partnerka, kterou by si oni představovali, když jsme oznámili,že čekáme přírůstek, přešli to mlčky jako kdyby někdo právě zemřel, nejsou to podle mě čestný a upřímný lidi. Nedávno jsem se s tchýní rozkmotřila a narovinu jí řekla, co si o ní myslím.
Dnes však máme jít na oslavu narozenin prabavičky (maminka tchýně), která se koná v restauraci, ale mně se tam vůbec nechce. Celou oslavu organizuje tchýně a bude tam samozřejmě s celým svým zástupem. Manža na oslavu chce jít (případně min. beze mě ale s naší malou), ale já bych nejraději nešla (přetvařovat se jak jsme perfektní rodina
, prababička je navíc neslyšící, takže ani nebudeme mít možnost si popovídat (píšeme si a to v restauraci nepůjde). Jeli by jste a nebo by jste nechali jet manžela s malou samotné?
Myslím, že prababi by pochopila, kdybych nepřijela…
Díky za vaše názory
Líbí se mi varianta v závorce, že půjde manžel s dcerou. Já bych nešla..
tchýni si řekla, co si o ni myslíš, nevím, jestli jste od té doby spolu mluvili..třeba ji to je líto, a chce své chování napravit. I kdyby to tak nebylo, tím, že tam nepůjdeš jen ji přihraješ. Já bych se krásně vyfintila a s kyticí přifrčela babičce popřát ![]()
Já bych za prababičkou zajela (pokud nebydlí s tchýni), popřála předem a na oslavu vyslala manžela s dcerou a užila bych si volný den:-)
ale asi bych se nejdřív zeptala manžela, jestli mu to nebude vadit:-) S tchýni vycházet nemusíš, ale s manželem ano:-)
Mě mrzí, že nejsou tím moc dobré vztahy, ale to asi nejsou nikde. A taky mě moc mrzí, že se se svým mužem dost ohledně toho hádáme. On poukazuje na mou matku, já na oplátku plácnu něco na jeho rodiče. Pak nám je to moc líto, že na sebe štěkáme, zbytečně si nadáváme a tak. Pořád mi říká, že to musíme nějak vyřešit, že se to nedá dlouhodobě vydržet, ale já se k tomu stále moc nemám. Jsem ráda, že mám s mojí mamkou konečně docela dobrej vztah, ale muž říká, že ona mne bere jen kvůli našemu dítku. A já opravdu nevím, asi neumím v tomhle případě uvažovat racionálně a podívat se na to s nadhledem, jelikož mám mojí mamku ráda.
Anonymní, a co tedy navrhuje manžel jako řešení, když to chce řešit? a co vlastně chce řešit??To, že ty máš dobrý vztah s matkou a on jí podezírá? Tak to je jeho problém snad, a měl by se stím nějak vypořádat.Zřejmě ho mrzí, a tímto způsobem i trošku vrací tvůj postoj k jeho matce. Já bych opravdu na tu oslavu jela, je to oslava babičky, bude tam široké příbuzenstvo, tak proč jí kaziit radost? Je taky možné, že se tchýně po vaší hádce chce usmířit, a tvoje odmítavé postoje zbytečně vytváří špatnou atmosféru. V žádném případě netvrdím, že budete mít spolu báječný vztah, ale tolerovat by ste se mohly (jo, je to těžké, s tou moji taky bojujeme
). Taky si myslím, že je to trochu ukvapené rozhodnutí tam nejít, chceš opravdu přerušit rodinné vazby? Je nesmysl, aby na oslavu a návštevy chodil jen manžel s dítětem, když rodina jste vy 3 ![]()
Ahoj,
chci se zeptat na vaše názory. S tchýní a tchánem nějak zvlášť nevycházíme od té doby, co se do rodiny „vetřela“ švagrová. Na rodinných oslavách (co je švagrová v rodině) opravdu nerada chodím. Vše se točí kolem ní, když řeknu svůj názor, tak na mě kouká a hned mě setře nebo pomluví u tchýně - ta jí přitaká a prdelkuje - i když vůbec nevím proč, je na ně sprostá a oráchlá. Já vždycky byla slušná ale od jisté doby jim prostě vyhovuje více ona. Už i sama tchýně někdy nerespektuje moje názory (když o něčem hovoříme) a snaží se mi to vyvracet a udělat ze mě „husu“ - tak jak to umí švagrová!
Před rodinnou oslavou mam vždy týden dopředu deprese a bojím se, co zase bude. Když jsme na poslední chyběli, tak nám to bylo strašně moc a strašně dlouho vyčítáno. Když tam ale jsme, tak o nás nikdo nejeví zájem a hledí se jen na jejich holčičku, jak je krásná, co všechno umí atd. Nás jakoby přehlížejí. Je vidět i na manželovi, že ho to mrzí. Přitom tchýně s tchánem jeví čím dál tím menší zájem o vnučku. Vždycky k nám jezdili na návštěvu, teď se tu už půl roku neukázali a malou neviděli skoro dva měsíce. Dokonce přijeli, když měl někdo z nás narozeniny - popřát a na kafčo. Manžel měl narozeniny nedávno a JEN se u něj zastavili v práci a popřáli mu tam. Jsem z toho zoufalá, mažel se zeptat co se děje nechce. Nikdy moc nehovořili o problémech. Já se ničím provinilá rozhodně necítím, nic špatného jsem jim neudělala ani neřekla. Mrzí mě to hlavně kvůli malé. Když dědečka s babičkou vidí jendou za čas, tak k nim vůbec nechce a bojí se jich. Já i švagrová máme stejně staré skoro roční holčičky. Tchýně pořád hlídá její holku a naší si ani nepovozila v kočárku!!!
Teď té malé bude rok a mě se tam fakt nechce na oslavu. Samozřejmě se bude konat u tchýně - i když nevím proč, když domov má holčička jinde?!
Na oslavu nás nikdo nepozval, jen tchýně řekla, že snad na tu oslavu přijedeme ne…ale nějaká pozvánka od manželova bratra nebo tak něco…vůbec nic. Tak vůbec nevíme, jestli nás tam chtějí - i když nám se tam nechce ale zase když nepřijedeme, tak bude hrozný humbuk. Nutno říci, že se se švagrovou vůbec nestýkáme. Jen na těhlech stupidních oslavách…pak jsem zhnusená na pěkně dlouhou dobu.
Jak to vidíte vy prosím? Máte někdo tuhle zkušenost? Jak se s toho vyvléct…nebo jít??? Díky, díky ![]()
Ty budeš zřejmě moje druhé já. Mám naprosto stejný problém, snad jen krom těch dětí. Jinak sedí všechno.