Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych tam nešla. Humbuk bude tak jako tak - když nepřijdete, bude spousta keců, ale když tam půjdete, budete taky poslouchat kecy. ![]()
Je to ale zvláštní, jak spolu (ne)komunikujete, manžel by se měl zeptat, co se najednou stalo…
Já bych jela… mile bych se usmívala, v duchu bych si je představovala v noční košili na záchodě a dobře bych se na tchynin účet najedla. Ta švagrovic malá nemůže za to, že je tchyně pipka. Malé bych předala dar, dala si oběd, kafe a hurá domů. Navíc bych moc nemluvila - pouze krátké stručné odpovědi na otázky. Když se nedohrabou k žádným informacím, bude pro ně mnohem složitější vymyslet, co zrovna budou pomlouvat.
Zalezi jen na tobe a na tvych prioritach. Bud chces, aby ditko melo styk s babickou, nebo je pro tebe dulezite mit klidek.
Co je horsi varianta, jet tam a pretrpet to, nebo nejet, a byt za vyvrhela? Mas volbu jen mensiho zla.
Pripadne, a je to sice zakerne, ale funguje to, ofikos a nahlas potvrd ucast, aby nikdo nemohl rici, ze jsi prijet nechtela, a vyhybas se jim, a ten den rano zavolej, ze mala ma horecky uz od pulnoci a zvraci. Pak jste z obliga
@Anonymní píše:
Ahoj,
chci se zeptat na vaše názory. S tchýní a tchánem nějak zvlášť nevycházíme od té doby, co se do rodiny „vetřela“ švagrová. Na rodinných oslavách (co je švagrová v rodině) opravdu nerada chodím. Vše se točí kolem ní, když řeknu svůj názor, tak na mě kouká a hned mě setře nebo pomluví u tchýně - ta jí přitaká a prdelkuje - i když vůbec nevím proč, je na ně sprostá a oráchlá. Já vždycky byla slušná ale od jisté doby jim prostě vyhovuje více ona. Už i sama tchýně někdy nerespektuje moje názory (když o něčem hovoříme) a snaží se mi to vyvracet a udělat ze mě „husu“ - tak jak to umí švagrová!
Před rodinnou oslavou mam vždy týden dopředu deprese a bojím se, co zase bude. Když jsme na poslední chyběli, tak nám to bylo strašně moc a strašně dlouho vyčítáno. Když tam ale jsme, tak o nás nikdo nejeví zájem a hledí se jen na jejich holčičku, jak je krásná, co všechno umí atd. Nás jakoby přehlížejí. Je vidět i na manželovi, že ho to mrzí. Přitom tchýně s tchánem jeví čím dál tím menší zájem o vnučku. Vždycky k nám jezdili na návštěvu, teď se tu už půl roku neukázali a malou neviděli skoro dva měsíce. Dokonce přijeli, když měl někdo z nás narozeniny - popřát a na kafčo. Manžel měl narozeniny nedávno a JEN se u něj zastavili v práci a popřáli mu tam. Jsem z toho zoufalá, mažel se zeptat co se děje nechce. Nikdy moc nehovořili o problémech. Já se ničím provinilá rozhodně necítím, nic špatného jsem jim neudělala ani neřekla. Mrzí mě to hlavně kvůli malé. Když dědečka s babičkou vidí jendou za čas, tak k nim vůbec nechce a bojí se jich. Já i švagrová máme stejně staré skoro roční holčičky. Tchýně pořád hlídá její holku a naší si ani nepovozila v kočárku!!!
Teď té malé bude rok a mě se tam fakt nechce na oslavu. Samozřejmě se bude konat u tchýně - i když nevím proč, když domov má holčička jinde?!
Na oslavu nás nikdo nepozval, jen tchýně řekla, že snad na tu oslavu přijedeme ne…ale nějaká pozvánka od manželova bratra nebo tak něco…vůbec nic. Tak vůbec nevíme, jestli nás tam chtějí - i když nám se tam nechce ale zase když nepřijedeme, tak bude hrozný humbuk. Nutno říci, že se se švagrovou vůbec nestýkáme. Jen na těhlech stupidních oslavách…pak jsem zhnusená na pěkně dlouhou dobu.
Jak to vidíte vy prosím? Máte někdo tuhle zkušenost? Jak se s toho vyvléct…nebo jít??? Díky, díky
Nejela bych, když se mi nechce, a jsou mezi váma takové vztahy a stejně jak říkáš vás nikdo vyloženě nepozval
Chápu tě.. řekla bych, že malá i já jsme dostali nějakou střevní virózu a tak jet nemůžeme a chlap, že se o vás stará…
Já bych si chorobu nevymýšlela - buď jim natvrdo řekni pravdu nebo se překonej a jeď. Lhaním se akorát dostaneš na jejich úroveň.
edit: mimochodem - co na to chlap? jak se on staví k nastalému dění?
Ja bych jela a tvarila bych se na ne, jak kdyz tlacim na zachode…seber odvahu a zeptej se v cem je u nich problem, treba si tu super svagrovku vem bokem. Mam ten samy problem a nikdy se mi na navstevy nechce…nakonec se tam vsichni pohadaji a ja se jen smeju…kazdopadne tchyni davam najevo, ze moc dobre vim, ze me nemusi…jinak na ne vsechny z vysoka se… ![]()
Taky jsem tak postupovala, svagrova resila vecne svoje problemy a vecne s tchyni na cigaretce, pripadala jsem si jako kdyz mne nikdo nevidi. Jeji dcera je zazracna a pritom na tchyni nenechala svagrova nit suchou. Ted jsou rozvedeni a nestykame se. Stejne je porad jeji dcera nejlepsi i kdyz ji vidi 2× do roka. Takze tak to je, nejdo je nasemu srdci blizsi a nekdo ne. Ja blizsi nejsem tak to tak beru. Nekdy se vymluvim a nekdy to prosedim. Vydrzet se to da. ![]()
Jááj, to je jak u náás
tchýně viděla malé až po půl roce a to přijela jen proto, protože měl manžel kulatiny
já osobně bych tam asi nejela..já sama o sobě se neumím přetvářet a navíc, aby mě pak někdo něco řekl a mě to pak mrzelo a štvalo?? To nee, já bych nejela a nazdar! ![]()
Díky moc za příspěvky!
vůbec jsem nevěděla, jak se mám zachovat. Teď už vím: předáme dárek, dáme si zadarmo oběd a kafíčko a frrrr pryč. Bavit se budeme spolu s manželem. Budu odpovídat jen na otázky a nebudu se námáhat sdělit jim cokoli, pak odjedeme s tím, že na odpoledne máme další plán…nemusíme tam kysnout celé odpoledne ne?
A když bude mít tchýně řeči, proč tak brzo atd., tak jí to hezky s úsměvem vpálím (že se nezastavili ani na manželový narozeniny, tak proč my bychom tam měli trávit celé odpoledne).
Přetrhat vztahy úplně nechci, už kvůli malé a manželovi - o mě nejde. Omezím styk s nimi na minimum. Za každé naše 2 návětěvy jedna od nich u nás. To je až moc féér, ne?
Tak jsem zvědavá na víkend a držte mi palce, neumím se totiž přetvařovat a udržet se, mi dá vždy hroznou námahu.
papa a ještě jednou díííííky ![]()
Dobře, tak ale přece si nenechám skákat po hlavě. Víš co by to bylo za peklo nepřijít? Budu se chovat slušně, jen, když mě někdo napadne, tak si to líbit už nenechám.
Ale nemysli, že tam udělám scénu, na to nemám ani žaludek, ani odvahu. Kolikrát už jsem chtěla něco říct ale neřekla - bála jsem se.
Uvidím, jak to bude probíhat. Nechci přijít o 1. narozeniny neteře. Jak to bude k nevydržení, tak padáááám.
@Anonymní píše:
Díky moc za příspěvky!vůbec jsem nevěděla, jak se mám zachovat. Teď už vím: předáme dárek, dáme si zadarmo oběd a kafíčko a frrrr pryč. Bavit se budeme spolu s manželem. Budu odpovídat jen na otázky a nebudu se námáhat sdělit jim cokoli, pak odjedeme s tím, že na odpoledne máme další plán…nemusíme tam kysnout celé odpoledne ne?
A když bude mít tchýně řeči, proč tak brzo atd., tak jí to hezky s úsměvem vpálím (že se nezastavili ani na manželový narozeniny, tak proč my bychom tam měli trávit celé odpoledne).
Přetrhat vztahy úplně nechci, už kvůli malé a manželovi - o mě nejde. Omezím styk s nimi na minimum. Za každé naše 2 návětěvy jedna od nich u nás. To je až moc féér, ne?
Tak jsem zvědavá na víkend a držte mi palce, neumím se totiž přetvařovat a udržet se, mi dá vždy hroznou námahu.
papa a ještě jednou díííííky
to ti chválím.