Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Je hezke ze se mu rodice venuji, meli by se venovat obema stejne. jinak ty jsi mama trakze proste si urci co bude vyhovovat tobe a at maly jezdi k babicce treba co 14 dni.chce tok pevne nervy ale bud rada ze maji zajem tcvhyne poprve viderla malou pres pc a bavila se radeji o pocasi ![]()
Docela Tě i chápu…také by mi to vadilo.
Tak když to tak vezmeš babička se mu věnují nepřetržitě celý víkend, pravděpodobně mu i lecco dovolí. Zatím co doma si spolu pohrajete pak ty musíš jít vařit tak si musí chvíli hrát sám. No jo, ale co poradit jako řešení
zkusila bych příští víkend naplánovat společnou akci - ty, manžel, děti…jeďte někam na výlet, ale snažte se synovi co nejvíce věnovat…opravdu celá rodinná sobota no a neděle klasická. Dále bych si promluvila s rodiči…vysvětli jim jak se situace má, o co Ti jde. Že i když je u nich je potřeba aby třeba oni seděli na pohovce a malej si vedle hrál…že není dobře aby se mu permanentně věnovali, protože on to pak bere jako samozřejmost a chce to i doma a to není možné, zvláště když máte už i druhé.
Od té doby, co mi řekl tchán, že je potřeba se o mou dceru dělit, tak jsem se zasekla, že tak daleko to nenechám zajít. Zatím tam nejezdí na víkend, ale až to tak bude, určitě to nebude pravidlo..asi bych řekla, že buď oba nebo ani jeden - že „velký“ by měl vědět, že má i sourozence ![]()
Právě že ono moc nejde organizovat nějaké rodinné výlety, když je syn věčně u babičky nebo tam chce aspoň být. To je věčně pojedu k babi, pojedu k babi. Ale teď jsme byli v Praze v ZOO, jeli jsme poprvé i s madším se koupat do bazénu, kde to starší miluje, dnes pojedem zas, chystáme se pouštět draka…Probém je, že u našich má pozornost sám pro sebe a furt. Jsou tam na něj 3-mamka, táta a můj brácha, takže se podělí o starost o syna a o starost o domácnost. Bohužel, manžel už rodiče nemá, aby se babičky mohy srřídat.
@Anonymní píše:
Ahoj maminky. Mám doma skoro tříetého syna, který bohužel začal být poněkud závislý na babičce-mojí mámě. Vlastně si on i oni zvykli, že je tam pokaždé na celý víkend. Naši přes týden pracují, jezdí domu kolem 6, takže jediná možnost, kdy se s malým vidí, je o víkendech. Ze začátku mi to i vyhovovalo, že si občas od něj odpočinu. Jenže to došlo tak daleko, že sotva ho v neděi přivezou, začne hystericky brečet, že domu nechce, že pojede s nimi zpátky, válí se po zemi, leze po našich, k nám s manželem vůbec nechce, posílá nás pryč…a máma ho navíc utěšuje tím, že si pro něj v pátek zas přijede. Včera už jsem řekla, že ani náhodou, že mi to vadí, kluk že netáhne vůbec k nám, ale jen babička babička, že to přehání všichni a že chci, aby byl taky s námi. Máma se hned urazila, malej řval a já byla za tu špatnou. Jenže my máme ještě jednoho kluka, ročního a toho tam měli společně s tím starším jen dvakrát a to jsem ho tam musela nacpat. Jinak prý dvě děti najednou nezvádají, že si po náročném týdnu chtějí víkend užít a ne se stresovat se dvěma a blablabla. A nechápou, že jim odmítám malého dát zas na víkend. Prý tam mají pro něj furt čas, kdežto já ne, že tam má zábavu, zahradu, les, mají čas se mu věnovat, kdežto já nic nestíhám, čas na něj kvůi mladšímu nemám a jsem prý furt vynervovaná. Ještě teď se ve mně vaří žluč. To, že ale manžel je přes týden v práci, takže s klukama se moc nevidí, starší je pak na víkendy u babičky, kdy tátu zas nevidí, takže spolu moc vztah nemají, to si naši neuvědomují. Starší navíc začíná ignorovat i mě a mladšího bráchu. Pořád babička a nic a nikdo jiný. Stačí, abych na něj houkla nebo ho plácla, už chce jet k babičce nebo jí aspoň zavolat a postěžovat si. Naši jsou uražení a já ta, co jim brání ve vztahu s vnoučkem.
Omlouvám se za román. Prosím anonym, pár holek mě tu zná.
Myslím si, že v určitém věku dítěte je to normální. Vymyslela bych nějaký víkendový program manžela se starším synem, aby synek začal táhnout víc k tátovi. Na celé situaci mi připadá největší škoda to, že trpí vztah táta - syn. Ty jsi máma, to jest hlavně zabezpečovatel jídla a navíc máš ještě jedno mimino, tak bych zas tolik neřešila, že v tuhle chvíli za tebou moc netáhne.
Chápu babičku, že nechce moc hlídat dvě děti, je to dost náročný, zvlášť pro staršího člověka a navíc roční v cizím prostředí
. Zkusila bych ji požádat, jestli by občas nepohlídala mladšího, třeba jen na pár hodin a udělala si výlet se starším.
Chápu vaše, že hlídají radši starší dítě, ale snažila bych se jim to vysvětlit, že pro něj bude dobrý, když bude mít čas pro sebe s rodičema.
Buď ráda, že se kluk má dobře a je spokojený. Byla jsem ve stejné situaci jak ty. Můj táta kvůli malému vnoučkovi koupil chatu a jezdili tam co víkend, já doma s druhým synem. když druhému bylo cca 5let, tak ho začali brát také. Teď je klukům 35 a 40let a nepozorovala jsem, že by jim to nějak uškodilo. Rodiče už nemám a kluci jsou oba bezva.
Bud ráda že ti pohlídá aspon staršího a odpočineš si
a jako dvě děti hlídat naráz, to je pro starý lidi dost náročný, i mladí nestíhají
ono ho to pak přejde, neboj ![]()
No já bych řekla, že sis to udělala sama, že ti to bylo ze začátku pohodlné, když jsi měla na víkend jenom malého. Ale pak to přerostlo přes hlavu a ty jsi zjistila, že sis měla občas staršího na víkend nechat i za cenu toho, že budeš v jednom kole. Tak proč tam nejedete taky, na jeden den, nebo i celý víkend (ne každý)? Já to tak dělám. Ročního bych na celý víkend k mámě nedala, ale na půl dne třeba jo a vy se můžete věnovat staršímu.
Když jim vysvětlíš, že se malý přes týden skoro nevidí s tátou a jediná možnost, kdy můžou být pořádně spolu, je víkend, tak to snad musí pochopit, ne? Bylo by dost sobecké, kdyby tohle věděli a i tak si ho nárokovali každý víkend…
Taky myslím, že chyba vznikla tím, že jste ho tam dávali každý víkend, teď se to špatně bere zpět, ale byla bych nekompromisní, prostě tam bude každý druhý víkend nebo nepravidelně dle domluvy a hotovo (zvlášť jestli je manžel na tvé straně), taky mladšímu až bude kolem roku a půl, bude jezdit taky (buď oba nebo nic, jako výmluvy na stáří a že to nezvládnou neberu - jsou tři, když chodí do práce nejsou tak staří, naše babča nás měla tří a sama, na delší dobu než víkend, v polních podmínkách chaty a taky zvládala a to byla starší, i když si už jako dítě pamatuju, že chtěla brávat spíš mě, bráchu ne a vadilo mi to, věděla jsem, že ho nemá ráda). Jinak příklad, kdy tatínek dělá od rána do večera a o víkendu se stará hlavně babička, mám ve svém okolí a tatínek se dítka nesmí takřka dotknout jinak ječí, vůbec se k dítku neumí chovat, nejsou na sebe zvyklí.
Neblázni… to je věkem a za čas to přejde. Jinak bych babičce řekla, že tam kluka ráda dáš, ale že jsou dva a že je nechceš dělit, zkus s ní promluvit, aby si brali oba dva. A pak taky - nemají děti babičky dvě? Zařídila bych to tak, že jeden víkend u jedné babičky, druhý víkend vy a třetí druhá babička. Jsi máma, tak to prostě oznam. Prcek se bude vztekat, ale oba - babička i on - to pochopí. Vysvětli jim, že jim nechceš bránit, ale že si chcete užít spolu i jako rodina
Ahoj maminky. Mám doma skoro tříetého syna, který bohužel začal být poněkud závislý na babičce-mojí mámě. Vlastně si on i oni zvykli, že je tam pokaždé na celý víkend. Naši přes týden pracují, jezdí domu kolem 6, takže jediná možnost, kdy se s malým vidí, je o víkendech. Ze začátku mi to i vyhovovalo, že si občas od něj odpočinu. Jenže to došlo tak daleko, že sotva ho v neděi přivezou, začne hystericky brečet, že domu nechce, že pojede s nimi zpátky, válí se po zemi, leze po našich, k nám s manželem vůbec nechce, posílá nás pryč…a máma ho navíc utěšuje tím, že si pro něj v pátek zas přijede. Včera už jsem řekla, že ani náhodou, že mi to vadí, kluk že netáhne vůbec k nám, ale jen babička babička, že to přehání všichni a že chci, aby byl taky s námi. Máma se hned urazila, malej řval a já byla za tu špatnou. Jenže my máme ještě jednoho kluka, ročního a toho tam měli společně s tím starším jen dvakrát a to jsem ho tam musela nacpat. Jinak prý dvě děti najednou nezvádají, že si po náročném týdnu chtějí víkend užít a ne se stresovat se dvěma a blablabla. A nechápou, že jim odmítám malého dát zas na víkend. Prý tam mají pro něj furt čas, kdežto já ne, že tam má zábavu, zahradu, les, mají čas se mu věnovat, kdežto já nic nestíhám, čas na něj kvůi mladšímu nemám a jsem prý furt vynervovaná. Ještě teď se ve mně vaří žluč. To, že ale manžel je přes týden v práci, takže s klukama se moc nevidí, starší je pak na víkendy u babičky, kdy tátu zas nevidí, takže spolu moc vztah nemají, to si naši neuvědomují. Starší navíc začíná ignorovat i mě a mladšího bráchu. Pořád babička a nic a nikdo jiný. Stačí, abych na něj houkla nebo ho plácla, už chce jet k babičce nebo jí aspoň zavolat a postěžovat si. Naši jsou uražení a já ta, co jim brání ve vztahu s vnoučkem.
Omlouvám se za román. Prosím anonym, pár holek mě tu zná.