Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj! Chtěla jsem založit tohle téma, protože jsem si myslela, že by mě i ostatním co tímhle prochází mohlo pomoct a tak nějak uklidnit, že v tom nejsme sami.
Asi od roku 2015 mám potíže. Začalo to nevinným bušením srdce až to došlo ke skoro kolapsům. Mám panické ataky a úzkosti. Všude mi říkali že to je psychické, ale já jim nikdy nevěřila a pořád sama sobě tvrdila že mi něco určitě je. Také jsem neskutečný hypochondr. Až to došlo k tomu, že jsem musela zhruba před týdnem navštívit psychiatričku, která mi předepsala Sertralin 50mg jeden prášek denně. Nikdy jsem se nechtěla dostat k tomu, že budu brát AD ale v mém případě to bylo nevyhnutelné. Neskutečně rychlé bušení srdce, závratě, třes, dušnost, chaos v hlavě, nevolnost, pocit že umřu. Hned první den co jsem nasadila prášky, jsem si musela zavolat rychlou. Nikdy jsem takový záchvat neměla. Tam mi vyšlo všechno v pořádku. Výsledek - psychika. Další dva dny mi bylo hrozně. Nevolnost, nechuť k jídlu, závratě, necitlivost končetin. Obrátila jsem se na psychiatričku zda li to je normální. Ta mě uklidnila že to takhle na začátku bývá a že mám snížit dávku na půl prášku denně a po pár dnech zase prášek celý. Pořád mám občas nechuť k jídlu nebo se mi občas zamotá hlava ale už to beru tak že to k tomu patří. Stále ale na SOS případy musím brát Lexaurin plus inhalátor (mám lehké astma). Vždycky jsem do těchto diskuzí psala anonymně protože jsem se bála co si o mě lidi pomyslí, ale rozhodla jsem se o tohle podělit a zajímal by mě i váš příběh, zkušenosti nebo šťastné konce s AD. Pojďme se trochu podpořit. Stále vidím víc a víc lidí co skončili u AD a rve mi to srdce. ![]()
@katerinaaff píše:
Ahoj! Chtěla jsem založit tohle téma, protože jsem si myslela, že by mě i ostatním co tímhle prochází mohlo pomoct a tak nějak uklidnit, že v tom nejsme sami.
Asi od roku 2015 mám potíže. Začalo to nevinným bušením srdce až to došlo ke skoro kolapsům. Mám panické ataky a úzkosti. Všude mi říkali že to je psychické, ale já jim nikdy nevěřila a pořád sama sobě tvrdila že mi něco určitě je. Také jsem neskutečný hypochondr. Až to došlo k tomu, že jsem musela zhruba před týdnem navštívit psychiatričku, která mi předepsala Sertralin 50mg jeden prášek denně. Nikdy jsem se nechtěla dostat k tomu, že budu brát AD ale v mém případě to bylo nevyhnutelné. Neskutečně rychlé bušení srdce, závratě, třes, dušnost, chaos v hlavě, nevolnost, pocit že umřu. Hned první den co jsem nasadila prášky, jsem si musela zavolat rychlou. Nikdy jsem takový záchvat neměla. Tam mi vyšlo všechno v pořádku. Výsledek - psychika. Další dva dny mi bylo hrozně. Nevolnost, nechuť k jídlu, závratě, necitlivost končetin. Obrátila jsem se na psychiatričku zda li to je normální. Ta mě uklidnila že to takhle na začátku bývá a že mám snížit dávku na půl prášku denně a po pár dnech zase prášek celý. Pořád mám občas nechuť k jídlu nebo se mi občas zamotá hlava ale už to beru tak že to k tomu patří. Stále ale na SOS případy musím brát Lexaurin plus inhalátor (mám lehké astma). Vždycky jsem do těchto diskuzí psala anonymně protože jsem se bála co si o mě lidi pomyslí, ale rozhodla jsem se o tohle podělit a zajímal by mě i váš příběh, zkušenosti nebo šťastné konce s AD. Pojďme se trochu podpořit. Stále vidím víc a víc lidí co skončili u AD a rve mi to srdce.
Ahoj, taky jsem měla panickou poruchu, lítala jsem po všech možných vyšetřeních, než mě neuroložka poslala na psychiatrii. To byl rok 2007/8. Nejdřív jsem dostala Mirtazapin, po kterém jsem byla strašně unavená a nepřecházelo to, tak mi ho vyměnili za Citalec. Prví týden neskutečné zhoršení úzkostí, ale pak se to začalo lepšit. Začala jsem chodit ještě na psychoterapii, konkrétně na KBT u které jsou dle studií nejlepší výsledky na úzkostné poruchy a za čas jsem byla bez atak. Bohužel se přidaly jiné problémy, takže se stále těch 13 let léčím. Taky mi přijde, že dnes už bere AD strašně moc lidí. Jestli je to tou dobou. Já beru ještě antipsychotika a stabilizátory nálady. Držím palce, ať je ti brzy lépe a zkus ještě nějakou terapii.
@Lollitka píše:
Ahoj, taky jsem měla panickou poruchu, lítala jsem po všech možných vyšetřeních, než mě neuroložka poslala na psychiatrii. To byl rok 2007/8. Nejdřív jsem dostala Mirtazapin, po kterém jsem byla strašně unavená a nepřecházelo to, tak mi ho vyměnili za Citalec. Prví týden neskutečné zhoršení úzkostí, ale pak se to začalo lepšit. Začala jsem chodit ještě na psychoterapii, konkrétně na KBT u které jsou dle studií nejlepší výsledky na úzkostné poruchy a za čas jsem byla bez atak. Bohužel se přidaly jiné problémy, takže se stále těch 13 let léčím. Taky mi přijde, že dnes už bere AD strašně moc lidí. Jestli je to tou dobou. Já beru ještě antipsychotika a stabilizátory nálady. Držím palce, ať je ti brzy lépe a zkus ještě nějakou terapii.
Také držím palce. Alespoň aby se to nezhoršovalo.
O terapii budu určitě přemýšlet, děkuju! ![]()
@katerinaaff píše:
Také držím palce. Alespoň aby se to nezhoršovalo.
O terapii budu určitě přemýšlet, děkuju!
Zkus popřemýšlet, já bych se bez terapie už neobešla, chodím celých 13 let s přestávkami na hospitalizace a denní stacionáře. Teď mám novou psycholožku, tak uvidíme. Pokud jsi z Prahy, tak ti můžu dát odkazy na terapie na pojišťovnu, nebo na KBT i z celé ČR.
@Lollitka píše:
Zkus popřemýšlet, já bych se bez terapie už neobešla, chodím celých 13 let s přestávkami na hospitalizace a denní stacionáře. Teď mám novou psycholožku, tak uvidíme. Pokud jsi z Prahy, tak ti můžu dát odkazy na terapie na pojišťovnu, nebo na KBT i z celé ČR.
Z Prahy jsem, tak klidně můžeš poslat, budu ráda:)
@katerinaaff píše:
Z Prahy jsem, tak klidně můžeš poslat, budu ráda:)
Tady je seznam KBT terapeutů z celé ČR, jsou tam i z Prahy, můžeš mrknout:
http://www.cskbt.cz/…erapeutu.php
a pak kamarádka chodí sem a je spokojená, já tam chodila jeden čas taky a spokojená jsem byla tak napůl, ale záleží, jakého bys asi měla terapeuta:
http://www.psychoterapie.net/
@katerinaaff tak AD nejsou žádná pohroma ani konec světa, bere to spousta lidí, a ten Lexaurin také
doba je náročná a letošek to už je nářez na psychiku jak hrom
není se za co stydět a braní AD není žádné tvoje selhání - když ti třeba špatně funguje štítná žláza, také bereš doživotně léky
přeju ti, ať AD zaberou a můžeš žít relativně v pohodě ![]()
@Lollitka píše:
Tady je seznam KBT terapeutů z celé ČR, jsou tam i z Prahy, můžeš mrknout:
http://www.cskbt.cz/…erapeutu.phpa pak kamarádka chodí sem a je spokojená, já tam chodila jeden čas taky a spokojená jsem byla tak napůl, ale záleží, jakého bys asi měla terapeuta:
http://www.psychoterapie.net/
Děkuju moc! To druhý by mi možná vyhovovalo víc, ale to jen kvůli tomu že to mám nejblíž. Ale kouknu se na všechno! ![]()
@stinga píše:
@katerinaaff tak AD nejsou žádná pohroma ani konec světa, bere to spousta lidí, a ten Lexaurin také
doba je náročná a letošek to už je nářez na psychiku jak hrom
není se za co stydět a braní AD není žádné tvoje selhání - když ti třeba špatně funguje štítná žláza, také bereš doživotně léky
přeju ti, ať AD zaberou a můžeš žít relativně v pohodě
Děkuju! ![]()
@katerinaaff píše:
Děkuju moc! To druhý by mi možná vyhovovalo víc, ale to jen kvůli tomu že to mám nejblíž. Ale kouknu se na všechno!
Určitě je toho ještě víc, jen na tu pojišťovnu se blbě hledá a ten druhý odkaz, který jsem ti poslala, tak vím, že na pojišťovnu dělají, jen když tam mrkneš na všechny terapeuty, tak z nich bere už jen několik, tak ty bohužel neznám a nevím, jestli jsou dobří. Já mám teď psycholožku, kterou si platím, těch se dá najít víc, ale taky ne vždy berou, měla jsem jich vyhlídnutých několik a všechny mi napsaly, že mají plno, tak jsem už dost propadala zoufalství. Pak jsem jednu placenou našla, ale ta mě zas odmítla kvůli diagnóze po prvním sezení. Tak držím moc palce, ať najdeš někoho dobrého, kdo ti sedne a hlavně pomůže.
Taky se k vám přidám
Asi před dvěmi měsíci jsem si prošla hodně těžkým obdobím rozchod a zůstala jsem ze synem sama do toho se přišlo na vážnou nemoc tatky který je teď už v posledním stádiu rakoviny takže se očekává každý den to nejhorší
no brala jsem to docela špatně až jsem se v tom nějak zamotala a začala mi deprese a úzkosti.. Začala jsem každé ráno ze stresu zvracet byla jsem jak Mimoň co jen chodí a přežívá.. Nedokázala jsem se z ničeho radovat a padali na mě úzkosti.. Měsíc jsem se stím snažila válčit ale pak už jsem to nezvládala a musela se objednat k psychiatričce ta měla ale úplně plno takže mě objednala až za nějakým 20 dní takže sem zase čekala.. Objednala mě na 30.11 tak jsem zvedla odvahu a zašla se vypovídat jak mi je, doktorka mě pochopila a nasadila mi cipralex 10mg a neurol na akutní stavy…
dnes je to přesně týden co cipralex beru a teda žádné zlepšení spíš zhoršení ty stavy jsou strašné a jen doufám v lepší zítřky ale už to nějak nezvládám..
brala jsem první 4 dny čtvrtku a teď beru 3 dny půlku a neurol si beru spíš večer když už to na mě zase jde
Potřebuju být fit pro syna a rodinu
s přítelem už je to zase ok ale já z toho vyvázla takhle.. Bere tady někdo cipralex? Měli jste taky strašné začátky a pak to vymizelo? Já si připadam už fakt jak magor je to strašný.. Když se mi narodil syn měla jsem i poporodní deprese, nějak jsem se z nich vyhrabala sama ale teď už to nešlo :/ je mi z toho smutno že zrovna teď kolem vánoc je vše takové.. A navíc mě k tomu zneklidnuje pořád to ranní zvracení.. Není to že bych zvracela jídlo ale spíše hleny vstanu a cítím že jsem zachrchlana a v tom stresu mě hned začne natahovat takže to jde ven.. Nemůžu nic jist snažím se aspoň něco málo s léky ale takhle to už dál nejde nevidím žádné lepší zítřky
![]()
@Anonymní píše:
Taky se k vám přidám
Asi před dvěmi měsíci jsem si prošla hodně těžkým obdobím rozchod a zůstala jsem ze synem sama do toho se přišlo na vážnou nemoc tatky který je teď už v posledním stádiu rakoviny takže se očekává každý den to nejhoršíno brala jsem to docela špatně až jsem se v tom nějak zamotala a začala mi deprese a úzkosti.. Začala jsem každé ráno ze stresu zvracet byla jsem jak Mimoň co jen chodí a přežívá.. Nedokázala jsem se z ničeho radovat a padali na mě úzkosti.. Měsíc jsem se stím snažila válčit ale pak už jsem to nezvládala a musela se objednat k psychiatričce ta měla ale úplně plno takže mě objednala až za nějakým 20 dní takže sem zase čekala.. Objednala mě na 30.11 tak jsem zvedla odvahu a zašla se vypovídat jak mi je, doktorka mě pochopila a nasadila mi cipralex 10mg a neurol na akutní stavy…
dnes je to přesně týden co cipralex beru a teda žádné zlepšení spíš zhoršení ty stavy jsou strašné a jen doufám v lepší zítřky ale už to nějak nezvládám..brala jsem první 4 dny čtvrtku a teď beru 3 dny půlku a neurol si beru spíš večer když už to na mě zase jde
Potřebuju být fit pro syna a rodinu
s přítelem už je to zase ok ale já z toho vyvázla takhle.. Bere tady někdo cipralex? Měli jste taky strašné začátky a pak to vymizelo? Já si připadam už fakt jak magor je to strašný.. Když se mi narodil syn měla jsem i poporodní deprese, nějak jsem se z nich vyhrabala sama ale teď už to nešlo :/ je mi z toho smutno že zrovna teď kolem vánoc je vše takové.. A navíc mě k tomu zneklidnuje pořád to ranní zvracení.. Není to že bych zvracela jídlo ale spíše hleny vstanu a cítím že jsem zachrchlana a v tom stresu mě hned začne natahovat takže to jde ven.. Nemůžu nic jist snažím se aspoň něco málo s léky ale takhle to už dál nejde nevidím žádné lepší zítřky
![]()
Ahoj, ano je to normální. První týden je nejhorší, pak budeš postupně vidět malinké posuny, ale opravdu to jde hrozně pomalu. Já ted beru Cipralex třetí měsíc a konečně jsem byla schopná začít chodit do práce. V podstatě mě ted už trápí jen velká únava a trochu zapomnětlivost, ale i to si snad časem sedne. První dva týdny jsem jen ležela, o vše se starala rodina, další 14 dní už jsme byla schopná si pohrát s dětmi a uvařit oběd, pak jsem začla i chodit na procházky, občas jsem se už i zasmála. Takhle se to postupně zlepšovalo. Držim palce a hlavně vydržet! Jana
@Anonymní píše:
Taky se k vám přidám
Asi před dvěmi měsíci jsem si prošla hodně těžkým obdobím rozchod a zůstala jsem ze synem sama do toho se přišlo na vážnou nemoc tatky který je teď už v posledním stádiu rakoviny takže se očekává každý den to nejhoršíno brala jsem to docela špatně až jsem se v tom nějak zamotala a začala mi deprese a úzkosti.. Začala jsem každé ráno ze stresu zvracet byla jsem jak Mimoň co jen chodí a přežívá.. Nedokázala jsem se z ničeho radovat a padali na mě úzkosti.. Měsíc jsem se stím snažila válčit ale pak už jsem to nezvládala a musela se objednat k psychiatričce ta měla ale úplně plno takže mě objednala až za nějakým 20 dní takže sem zase čekala.. Objednala mě na 30.11 tak jsem zvedla odvahu a zašla se vypovídat jak mi je, doktorka mě pochopila a nasadila mi cipralex 10mg a neurol na akutní stavy…
dnes je to přesně týden co cipralex beru a teda žádné zlepšení spíš zhoršení ty stavy jsou strašné a jen doufám v lepší zítřky ale už to nějak nezvládám..brala jsem první 4 dny čtvrtku a teď beru 3 dny půlku a neurol si beru spíš večer když už to na mě zase jde
Potřebuju být fit pro syna a rodinu
s přítelem už je to zase ok ale já z toho vyvázla takhle.. Bere tady někdo cipralex? Měli jste taky strašné začátky a pak to vymizelo? Já si připadam už fakt jak magor je to strašný.. Když se mi narodil syn měla jsem i poporodní deprese, nějak jsem se z nich vyhrabala sama ale teď už to nešlo :/ je mi z toho smutno že zrovna teď kolem vánoc je vše takové.. A navíc mě k tomu zneklidnuje pořád to ranní zvracení.. Není to že bych zvracela jídlo ale spíše hleny vstanu a cítím že jsem zachrchlana a v tom stresu mě hned začne natahovat takže to jde ven.. Nemůžu nic jist snažím se aspoň něco málo s léky ale takhle to už dál nejde nevidím žádné lepší zítřky
![]()
Držím palce ať se to za nějakou dobu zlepší. Já jsem teď taky na začátku braní AD. Pokud by ty nevolnosti trvaly déle, popřemýšlej o změně AD, nemusí ti vyhovovat. Je jich spoustu a někomu trvá dlouho než zjistí jaké mu sednou.
Tak hodně sťestí! ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, ano je to normální. První týden je nejhorší, pak budeš postupně vidět malinké posuny, ale opravdu to jde hrozně pomalu. Já ted beru Cipralex třetí měsíc a konečně jsem byla schopná začít chodit do práce. V podstatě mě ted už trápí jen velká únava a trochu zapomnětlivost, ale i to si snad časem sedne. První dva týdny jsem jen ležela, o vše se starala rodina, další 14 dní už jsme byla schopná si pohrát s dětmi a uvařit oběd, pak jsem začla i chodit na procházky, občas jsem se už i zasmála. Takhle se to postupně zlepšovalo. Držim palce a hlavně vydržet! Jana
@katerinaaff píše:
Držím palce ať se to za nějakou dobu zlepší. Já jsem teď taky na začátku braní AD. Pokud by ty nevolnosti trvaly déle, popřemýšlej o změně AD, nemusí ti vyhovovat. Je jich spoustu a někomu trvá dlouho než zjistí jaké mu sednou.
Tak hodně sťestí!
Moc děkuji
a jaké bereš? Máš taky nějaké účinky?