Zlé chování vůči matce

Anonymní
4.2.21 09:05

Zlé chování vůči matce

Ahoj maminky,
jdu si k Vám pro radu, zkušenosti nebo možná jen uklidnění, protože už jsem opravdu dost zoufalá. Mám skoro 3 letou dceru. Odmala to není kontaktní dítě, nikdy se moc ráda nemazlila, nebyla moc přítulná, vždy mě to trápilo, ale postupně jsem to nějak přijala. Nicméně v lednu minulého roku od nás odešel manžel. Dceři ještě nebyli dva roky, byla malá, nesla to dobře, novou situaci přijala takřka bez problému. Táta prostě bydlí jinde., brala to tak. Otec si ji bere každý druhý víkend a jeden všední den v týdnu. Poslední měsíce je to doma ale šílené. Dcera je vůči mě ještě více odmítavá, nemůžu ji vůbec pohladit, obejmout, natož ji dát pusu. Když to udělá, podívá se na mě a řekne fuj. Mě to jako mámě samozřejmě rve srdce. Má období vzdoru, ale od válcích scén teď přešla k totální neposlušnosti, ignoruje mě, když po opakované výzvě neposlechne a jdu za ni, začne kopat, praští mě, jednou mě docela ošklivě kousla. Snažím se jí vše vysvětlovat, ptát se, co se děje, myslím si, že jsem i důsledná a hranice má nastaveny od mala, ale teď jsem fakt bezradná. Odmítá mě na všech frontách, je vidět, že mě o mě vůbec nestojí, je jí to jedno. Podobný postoj zaujímá i k mým rodičům, s kterými od mala trávíme hodně času. Od táty se samozřejmě vrací veselá, usměvavá, spokojená. O tátovi doma mluví, jak je úžasný atd. - aby ne, u něj není žádná povinnost, jen hra. Dcera chodí i do školky, musela jsem po odchodu manžela nastoupit do práce, je tam spokojená, není problém. Do toho si manžel našel novou paní s dcerou, začínají spolu žít, takže moje dcera pořád mluví o „Zuzce“ a její dceři „Káje“ - rovněž, že jsou super. Jsem ráda, že k nim má kladný vztah, to je v pořádku, jen nevím, proč má takový vztah ke mě. Trvá to už poměrně dlouho. Nevím, zda si myslet, že je proti mě očkována - ani si nejsem jistá, že to u takhle malého dítěte vlastně jde. Jsem uz toho hodně zoufalá, je samozřejmě už i schopná říct, že mě nechce a nemá ráda. Máte někdo prosím podobné zkušenosti?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2246
4.2.21 09:09

A jaké jsi měla těhotenství, porod a jaké bylo vaše poporodní sžívání?
Ono mnohdy něco, co ti přijde jako nepravděpodobné a banalita je ve vztahu s dítětem ten podstatný problém.
Zkoušela jsi jít třeba na kranio terapii? Řešit to do hloubky a u sebe a nejen u dcery?
Asi tak dobře odchod tatínka nenese…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15463
4.2.21 09:11
@Anonymní píše:
Ahoj maminky,
jdu si k Vám pro radu, zkušenosti nebo možná jen uklidnění, protože už jsem opravdu dost zoufalá. Mám skoro 3 letou dceru. Odmala to není kontaktní dítě, nikdy se moc ráda nemazlila, nebyla moc přítulná, vždy mě to trápilo, ale postupně jsem to nějak přijala. Nicméně v lednu minulého roku od nás odešel manžel. Dceři ještě nebyli dva roky, byla malá, nesla to dobře, novou situaci přijala takřka bez problému. Táta prostě bydlí jinde., brala to tak. Otec si ji bere každý druhý víkend a jeden všední den v týdnu. Poslední měsíce je to doma ale šílené. Dcera je vůči mě ještě více odmítavá, nemůžu ji vůbec pohladit, obejmout, natož ji dát pusu. Když to udělá, podívá se na mě a řekne fuj. Mě to jako mámě samozřejmě rve srdce. Má období vzdoru, ale od válcích scén teď přešla k totální neposlušnosti, ignoruje mě, když po opakované výzvě neposlechne a jdu za ni, začne kopat, praští mě, jednou mě docela ošklivě kousla. Snažím se jí vše vysvětlovat, ptát se, co se děje, myslím si, že jsem i důsledná a hranice má nastaveny od mala, ale teď jsem fakt bezradná. Odmítá mě na všech frontách, je vidět, že mě o mě vůbec nestojí, je jí to jedno. Podobný postoj zaujímá i k mým rodičům, s kterými od mala trávíme hodně času. Od táty se samozřejmě vrací veselá, usměvavá, spokojená. O tátovi doma mluví, jak je úžasný atd. - aby ne, u něj není žádná povinnost, jen hra. Dcera chodí i do školky, musela jsem po odchodu manžela nastoupit do práce, je tam spokojená, není problém. Do toho si manžel našel novou paní s dcerou, začínají spolu žít, takže moje dcera pořád mluví o „Zuzce“ a její dceři „Káje“ - rovněž, že jsou super. Jsem ráda, že k nim má kladný vztah, to je v pořádku, jen nevím, proč má takový vztah ke mě. Trvá to už poměrně dlouho. Nevím, zda si myslet, že je proti mě očkována - ani si nejsem jistá, že to u takhle malého dítěte vlastně jde. Jsem uz toho hodně zoufalá, je samozřejmě už i schopná říct, že mě nechce a nemá ráda. Máte někdo prosím podobné zkušenosti?

Myslím (a věřím), že má jen klasické tříleté období vzdoru, to zamává i s dětmi z úplných rodin. Snažila bych se nebrat si to příliš k srdci a hlavně! jí nepovolovat jen proto, aby ses jí zavděčila. Pokud nezabírá vysvětlování, musíš jednat jinak. Nenechat si ubližovat, to zaprvé. Snad tě „nepřepere“ tříletá holčička. Na to „fuj“ směrem k mému objetí/puse ale vůbec nevím, jak bych reagovala. Teda vím, u svých dětí, protože na ně by v tomto věku fungovalo, že jsem z toho moc smutná a trápí mě to, že fuj je psí hovínko na chodníku a ne pusa od mámy. Pokud tě má ale citově na háku, tak tohle asi nezabere… :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.2.21 09:29

@Rive Chápu, kam tím míříš. Těhotenství bylo hodně stresové, traumatické. Za to porod ten byl krásný. Poporodní sžívání dobré zase nebylo. Trpěla jsem poporodní depresí/PTS. Ta se ale vyřešila. Dcera měla těžké začátky, byla jsem s ní jak s miminkem v nemocnici, museli jsme cvičit Vojtovku apod. Ale vždy jsem se o ni s láskou starala. Vlastně jenom já. Nechce se mi k tomu přistupovat tak, že máme díky těžkým začátkům a špatnému těhotenství snad nějakou narušenou vazbu matka-dcera, protože takový postoj by mě asi utrápil. Myslím, že jsem ji vždy zahrnovala láskou, jak jsem jen mohla a dělala pro ni první poslední. Jak říkám, nikdy nebyla kontaktní, nikdy to nebyl žádný mamánek, ale nebylo to rozhodně takovéto. Kranio terapii jsem nezkoušela, teď jsem si o ni něco přečetla, nevypadá to špatně, ale v téhle době s našimi financemi to pro nás není bohužel reálné.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
4.2.21 09:33

@unuděná Taky v to doufám. Ne, právěže neustupuju, vím, že by to byla cesta do pekel. Mlátit se samozřejmě taky nenechám, většinou v takové situaci odcházím pryč, na to reaguje citlivě a volá ať se vrátím. Na to fuj říkám rovněž, že jsem smutná, že se mi to nelíbí, že mě to mrzí a že se to neříká. Ona je chytrá, vždy se vlastně omluví, ale je vidět, že je to spíš naučený vzorec chování než že by to byla omluva, že jí to opravdu mrzí. Samozřejmě, není to tak vždy, někdy sama přijde mě obejmout, ale většinu času je to prostě ignorace. Je to chytrá holka no, beran, asi i častečně taková povaha. Snad to je skutečně jen k tomu období vzdoru.

  • Citovat
  • Nahlásit
K82
1457
4.2.21 09:34

Hele, úplně tě chápu. Neměly jsme to doma sice tak ostrý, ale taky jsme od dcery tri let od sebe, v podobném režimu a hodně zkoušela, co kde může. Takže za mě asi jen dvě řady 1) pracovat na svém sebevědomí a sebehodnote. Možná zjistíš, že o sobě hodně pochybujs a to jen nahrává dětem, které hledají hranice. 2) čím víc o kontakt stojíš, tím min bude. Má tě jistou, táta je proste vzácnější. Takže bych min „dolejzala“, otce zkusila víc zapojit a třeba jednou v týdnu našla na hodku, dvě hlidani a dala si oraz. A zároveň plne respektovat, že tě odmita, ale zřetelne vyjadřovat, že to bude v v slušně (nechceš pusinku, jasný, chápu, ale neříkej mi fuj, to mě zranuje..)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1444
4.2.21 09:39

Potrebujete nejaky naraznik. Neco spolecneho, co budete obe milovat. Napada me porizeni kocky. Nenarocne mazlive zvire. Dcera se bude tesit vic domu a ty se ji muzes skrz kocku lepe priblizit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.2.21 09:39

@K82 Díky moc za tenhle komentář! Myslím, že jsi to skvěle vystihla a plně si uvědomuju, že mě v bodě číslo 1 asi trochu tlačí bota. Protože si začínám uvědomovat, že to s tím sebevědomím asi nebude žádná sláva. A ten probíhající rozvod a postoj k tátovi tomu taky moc nepřidal. Dcera bych řekla je hodně senzitivní na pocity druhých, možná to ze mě skutečně cítí. To bude ale asi běh na dlouhou trať…

  • Citovat
  • Nahlásit
15463
4.2.21 10:22
@Anonymní píše:
@unuděná Taky v to doufám. Ne, právěže neustupuju, vím, že by to byla cesta do pekel. Mlátit se samozřejmě taky nenechám, většinou v takové situaci odcházím pryč, na to reaguje citlivě a volá ať se vrátím. Na to fuj říkám rovněž, že jsem smutná, že se mi to nelíbí, že mě to mrzí a že se to neříká. Ona je chytrá, vždy se vlastně omluví, ale je vidět, že je to spíš naučený vzorec chování než že by to byla omluva, že jí to opravdu mrzí.Samozřejmě, není to tak vždy, někdy sama přijde mě obejmout, ale většinu času je to prostě ignorace. Je to chytrá holka no, beran, asi i častečně taková povaha.Snad to je skutečně jen k tomu období vzdoru.

Taky mám holku typickou beranici a ano, když něco nechce (třeba i zrovna dát pusu nebo obejmou), tak se můžu na hlavu stavět :mrgreen: Ale ona je teda kontaktní velmi, nechci srovnávat.
Myslím, že si k tobě dovoluje ignoraci ne proto, že by tě nemilovala, ale protože v tobě cítí jistotu a ví, že jí neopustíš a budeš jí milovat tak jako tak. Do nějaké fyzické náklonnosti bych jí rozhodně netlačila ani fyzicky ani psychicky (nemyslím, že to děláš). O to cennější ta gesta pro tebe budou, až přijdou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
923
4.2.21 10:40

Moje prvni je taky nekontaktni, s vekem se to trochu zlepsilo… ale co rozhodne nebude delat je kousat, kopat atd.. to je trochu pres caru, kor ve 3 letech, ve 12ti te pak bude skrtit?? zkus ji to obimani a pusinkovani dat trochu hrou - proste blbnout a soucasti bude pusa mame a pak rychle pryc a ty ji budes s vriskotem honit a naoko se rozcilovat jaky je to maly podvodnik aj… proste takove kravovinky hry, ale u nas to celkem pomohlo :) A obecne : nechapu proc si tatinkove maji deticky uzivat jen v ramci vikendu a na maminky pak zustane ta vsedni nuda pracovnch a skolkovych dni, at si tatka bere hezky dite na dva dny, ale v tydnu, nejen na bezva volne vikendy…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15463
4.2.21 10:43
@llida píše:
Moje prvni je taky nekontaktni, s vekem se to trochu zlepsilo… ale co rozhodne nebude delat je kousat, kopat atd.. to je trochu pres caru, kor ve 3 letech, ve 12ti te pak bude skrtit?? zkus ji to obimani a pusinkovani dat trochu hrou - proste blbnout a soucasti bude pusa mame a pak rychle pryc a ty ji budes s vriskotem honit a naoko se rozcilovat jaky je to maly podvodnik aj… proste takove kravovinky hry, ale u nas to celkem pomohlo :) A obecne : nechapu proc si tatinkove maji deticky uzivat jen v ramci vikendu a na maminky pak zustane ta vsedni nuda pracovnch a skolkovych dni, at si tatka bere hezky dite na dva dny, ale v tydnu, nejen na bezva volne vikendy…

Naprostý souhlas, taky mě to vždycky krká. Když je matka ještě na RD tak neřeknu, ale v momentě, kdy pracuje, je to děsivě nespravedlivé. Pokud otec nebydlí 300km daleko, tak bych mu taky domluvila 2 dny v týdnu, jen ať jí ráno pěkně hodí do školky a odpoledne vyzvedne atd. Ono je děsná sranda starat se o dítě o víkendu, vzít ho na výlet, dát si oběd venku atd., ale ty běžné denní povinnosti už taková zabava nejsou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4378
4.2.21 10:47
@VitaminC píše:
Potrebujete nejaky naraznik. Neco spolecneho, co budete obe milovat. Napada me porizeni kocky. Nenarocne mazlive zvire. Dcera se bude tesit vic domu a ty se ji muzes skrz kocku lepe priblizit.

Tak to nevím, mně máma pořídit kočku, tak se stěhuji k tátovi..apropo jak tomu ta kočka přijde, když ji holka nebude mít ráda? Jako z tohoto důvodu bych si žádné zvíře fakt nepořizovala..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
K82
1457
4.2.21 16:20
@Anonymní píše:
@K82 Díky moc za tenhle komentář! Myslím, že jsi to skvěle vystihla a plně si uvědomuju, že mě v bodě číslo 1 asi trochu tlačí bota. Protože si začínám uvědomovat, že to s tím sebevědomím asi nebude žádná sláva. A ten probíhající rozvod a postoj k tátovi tomu taky moc nepřidal. Dcera bych řekla je hodně senzitivní na pocity druhých, možná to ze mě skutečně cítí. To bude ale asi běh na dlouhou trať…

To je jasný, je to peklo a já ani po čtyřech letech nemůžu říct, že jsem vyrovnaná a nic, co souvisí s dcerou a ex se mnou nehne. Ale to asi ani není možné. Takže platí, co jsem napsala, v dobrém mysli víc na sebe a svou pohodu. Udělej se milou a lehce vzácnou a ono to půjde, neboj :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat