"Zlobení" u jídla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Mojí dceři bude za týden 18 měsíců a taky zlobí u jídla. Ne teda vždycky, už se s ní dá domluvit, řeknu, že jdeme dát ňami, ona mě chytne za prst, jdeme do kuchyně, tam jí posadím na židličku (má dětskou plastovou židličku a stoleček) a abych jí u toho jídla udržela, tak jí musím dát něco, co si může prohlížet - knížky, časopisy… Takhle jí u jídla zabavuju už asi od jejích 10 měsíců, prohlížíme dětské knížky, povídáme si, co tam je a ještě se u toho naučila říkat zvuky zvířátek 
Kdyby měla u jídla jen sedět, tak mi nesní ani jednu lžičku. Jo a sama ještě nebaští, už jsme to několikrát zkoušeli, ale dopadlo to tak, že jídlo bylo všude, jen ne v pusince 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
vvero píše:
Tak o problému: Skoro každé papání musím malého po pár lžičkách zabavit, aby vůbec jedl dál. Začne totiž vytahovat vše z pusy, někdy na mě vyprskne, snaží se dosáhnout do talířku, aby si nabral do ruky, napatlal všude a naházel na zem. Když mu dám něco do ruky, i hračku nebo jídlo, hned je to na zemi. Štve mě, že všude čtu, že by už měl začít papat sám. Dám mu lžičku do ruky, talířek na stoleček. Jednou dvakrát rýpne, pomatle všude, lžička letí na zem, hrábne do jídla, převrátí talíř a matle jídlo všude kam se dá. Někdy i do obličeje, což ho pak rozčiluje, že má kaši v očích. Ve svých 13-ti měsících nesní nikdy víc než 100-120g jídla (to krmím já). U jídla se musím pořád zlobit. Většinou jsem už tak rozčílená, že malýmu začnu nadávat, že je prasátko, nenene a to se nedělá. Někdy vypěním a poprosím manžela, aby nakrmil. Ten to vždycky po pár lžičkách vzdává s tím, že malej nechce, nemá hlad. Tchýně radí, abych to do něho nacpala násilím, ale když to zkoušela, nešlo jí to, každý pokus násilím dostat lžičku do pusy končí stejně řevem (v poslední době si to prostě vyndá z pusy). Nechci ho do jídla násilím nutit, aby nezískal k jídlu odpor. Přesto každou lžičku vyloženě cpu do pusy, jsem šťastná, když trochu otevře pusu. Malému vařím a docela si dávám záležet, čtu jídelníčky, co dávat, kupuju bio a zdravou výživu, tak mě potom mrzí, když to nespapá. Přece se to znova ohřívat nemá. Většinou to dojídám já (s váhou zatím problémy nemám) Na návštěvy chodíme jen tam, kde mají krmící židličku, bez té by se nenajedl vůbec. A někde mají takovou, ze které se dá vylézt, tak to v ní potom stojí zádama ke mně. Ach jo. Vím, že asi neporadíte fígle, ale měl to z Vás někdo taky a přešlo to, nebo jak „vychovávat“, aby se z něho nestal nenapánek a abych s každou lžičkou nelítala za ním?
Taky jsme to tak měly.
Tatínek ale prorazil svou, u plného stolu ještě nikdo hlady neumřel a jsem mu za to vděčná. a ted¨ když dcera lelkuje u jidla začinam ji s talíře ujídat. Má to uspěch.
- Citovat
- Upravit
crazymisha píše:
Mojí dceři bude za týden 18 měsíců a taky zlobí u jídla. Ne teda vždycky, už se s ní dá domluvit, řeknu, že jdeme dát ňami, ona mě chytne za prst, jdeme do kuchyně, tam jí posadím na židličku (má dětskou plastovou židličku a stoleček) a abych jí u toho jídla udržela, tak jí musím dát něco, co si může prohlížet - knížky, časopisy… Takhle jí u jídla zabavuju už asi od jejích 10 měsíců, prohlížíme dětské knížky, povídáme si, co tam je a ještě se u toho naučila říkat zvuky zvířátek
Myslím že dítě musí mit možnost se naučit jist samo, tomu patlacímu treninku stejně neuníkneš. Ale když má skutečny hlad tak se nají nejlip a víc toho sní samo, a u toho mužeš přikrmovat. Myslím že u jídla je dobré se věnovat jen jidlu, žádna knižka, žadná telka. Když se jí, tak se jí, nechceš - odchod.
- Citovat
- Upravit
Lena F. píše:vvero píše:Taky jsme to tak měly.
Tak o problému: Skoro každé papání musím malého po pár lžičkách zabavit, aby vůbec jedl dál. Začne totiž vytahovat vše z pusy, někdy na mě vyprskne, snaží se dosáhnout do talířku, aby si nabral do ruky, napatlal všude a naházel na zem. Když mu dám něco do ruky, i hračku nebo jídlo, hned je to na zemi. Štve mě, že všude čtu, že by už měl začít papat sám. Dám mu lžičku do ruky, talířek na stoleček. Jednou dvakrát rýpne, pomatle všude, lžička letí na zem, hrábne do jídla, převrátí talíř a matle jídlo všude kam se dá. Někdy i do obličeje, což ho pak rozčiluje, že má kaši v očích. Ve svých 13-ti měsících nesní nikdy víc než 100-120g jídla (to krmím já). U jídla se musím pořád zlobit. Většinou jsem už tak rozčílená, že malýmu začnu nadávat, že je prasátko, nenene a to se nedělá. Někdy vypěním a poprosím manžela, aby nakrmil. Ten to vždycky po pár lžičkách vzdává s tím, že malej nechce, nemá hlad. Tchýně radí, abych to do něho nacpala násilím, ale když to zkoušela, nešlo jí to, každý pokus násilím dostat lžičku do pusy končí stejně řevem (v poslední době si to prostě vyndá z pusy). Nechci ho do jídla násilím nutit, aby nezískal k jídlu odpor. Přesto každou lžičku vyloženě cpu do pusy, jsem šťastná, když trochu otevře pusu. Malému vařím a docela si dávám záležet, čtu jídelníčky, co dávat, kupuju bio a zdravou výživu, tak mě potom mrzí, když to nespapá. Přece se to znova ohřívat nemá. Většinou to dojídám já (s váhou zatím problémy nemám
Tatínek ale prorazil svou, u plného stolu ještě nikdo hlady neumřel a jsem mu za to vděčná. a ted¨ když dcera lelkuje u jidla začinam ji s talíře ujídat. Má to uspěch.
U dítěte je to sice trochu jiný, ale jinak tato věta univerzálně neplatí - viz anorektičky. A přece jen já bych dítě jíst trochu nutila (to, co je ochotné jíst, ne něco, co nesnáší). Znám rodiče, kteří si adoptovali holčičku, v první roce života týranou hlady, u ní se pak už jako u těch anor. potlačil pocit hladu, zkrátka to tělo se naučilo hladovět a znala jsem ji čtyř-pěti-šesti letou a stále s tím bojovali, že ji ke každýmu soustu přemlouvali. To není případ maminky, co psala dotaz, ale úplně bych to na dítěti nenechávala, protože si snadno může zvyknout an příliš nízké dávky a ona podváha je stejně riziková, jako nadváha!
- Citovat
- Upravit
Hmmm, tak kdybych to nechala na Zuzi, tak celej den neji vubec nic, a ta flaska mlika pred kazdym spanim ji staci 
Akorat bych pak vstavala 3-4 krat za noc, bo by se po 3-4 hodinach budila hlady a vycucla celou flasku (vyzkouseno, takhle to u nas je, kdyz je teplota ci nemoc)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Aliik píše:
Hmmm, tak kdybych to nechala na Zuzi, tak celej den neji vubec nic, a ta flaska mlika pred kazdym spanim ji staci
Taky si myslím, že by to u nás takto dopadlo.
Jinak děkuju všem maminkám za cenné rady, dneska jsem zkoušela co se dalo a co některé radily a nakonec jsme docela snědli, takže jste nám určitě pomohly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lena F. píše:crazymisha píše:Myslím že dítě musí mit možnost se naučit jist samo, tomu patlacímu treninku stejně neuníkneš. Ale když má skutečny hlad tak se nají nejlip a víc toho sní samo, a u toho mužeš přikrmovat. Myslím že u jídla je dobré se věnovat jen jidlu, žádna knižka, žadná telka. Když se jí, tak se jí, nechceš - odchod.
Mojí dceři bude za týden 18 měsíců a taky zlobí u jídla. Ne teda vždycky, už se s ní dá domluvit, řeknu, že jdeme dát ňami, ona mě chytne za prst, jdeme do kuchyně, tam jí posadím na židličku (má dětskou plastovou židličku a stoleček) a abych jí u toho jídla udržela, tak jí musím dát něco, co si může prohlížet - knížky, časopisy… Takhle jí u jídla zabavuju už asi od jejích 10 měsíců, prohlížíme dětské knížky, povídáme si, co tam je a ještě se u toho naučila říkat zvuky zvířátek
Přesně tak! Vašemu je 13 měsíců? To už naše malá jedla úplně sama! jasně, že se to neobešlo bez karambolu, ale chtělo to trpělivost! V roce a půl si pamatuju, že zvládala nádherně i vývary bez toho, aby něco vylila Jasně, že nejdřív bude se lžící dělat všechno, jen ne jíst, ale nejvyšší čas učit, k čemu slouží příbor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lilje
jj, už jí sam, já jen občas přilepšim. Pije z hrnku taky sam bez nehod. Flašku jsme ani neměli. Je to taky tim že má starší segru a spoustu věci okouká.
A příbor už zkoušime 
- Citovat
- Upravit
lulje píše:Lena F. píše:Přesně tak!crazymisha píše:Myslím že dítě musí mit možnost se naučit jist samo, tomu patlacímu treninku stejně neuníkneš. Ale když má skutečny hlad tak se nají nejlip a víc toho sní samo, a u toho mužeš přikrmovat. Myslím že u jídla je dobré se věnovat jen jidlu, žádna knižka, žadná telka. Když se jí, tak se jí, nechceš - odchod.
Mojí dceři bude za týden 18 měsíců a taky zlobí u jídla. Ne teda vždycky, už se s ní dá domluvit, řeknu, že jdeme dát ňami, ona mě chytne za prst, jdeme do kuchyně, tam jí posadím na židličku (má dětskou plastovou židličku a stoleček) a abych jí u toho jídla udržela, tak jí musím dát něco, co si může prohlížet - knížky, časopisy… Takhle jí u jídla zabavuju už asi od jejích 10 měsíců, prohlížíme dětské knížky, povídáme si, co tam je a ještě se u toho naučila říkat zvuky zvířátek
Nepsala jsem sem kvůli tomu, aby mi někdo radil, že už by měla malá jíst v roce a půl sama. Vážně nepotřebuju, aby mi někdo radil, jak vychovat dítě. Malá je šikovná na spoustu jiných věcí a co se týče zabavování u jídla - proč by ne?? Naučila se u toho krásně povídat a aspoň se v klidu nají, než abych se rozčilovala s tím, že neposedí u jídla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Buď v klidu, naše Markétka (18,5 m) taky u jídla dělá čurbes, bez knížky nebo mojí peněženky, kterou rabuje by se ani nenajedla 
A sama taky nejí, lžičkou vůbec, maximálně teda Lipánka, ten drží a nestéká, když si lžičku strká obráceně do pusy Jídlo, který jí napíchnu na vidličku, strčí sama do pusy a zbaští, to jo, jde jí to líp než se lžičkou Taky jsme měly období, kdy jíst prostě nechtěla, vůbec nic jsem do ní nedostala, ale to nám většinou rostly zuby nebo byla nachlazená. Už jsem to přestala řešit, protože jsem se akorát rozčilovala a de fakto jí to nutila, což mělo úplně opačný efekt, nechtěla jíst tuplem. Takže nenutit, aby neměl malý k jídlu odpor. Zkus nechat třeba mezi jednotlivými jídly větší časovej rozestup, třeba pak bude jíst líp. U nás máme přestávky zhruba 2-3 hodiny, jak kdy, ale když jsou to ty 3, tak sežere všechno Osvědčilo se nám i procházky na čerstvým vzduchu, vylítá se a vyhládne jí, to se pak hlásí o jídlo jak divá, ale zabavit ji u toho musím vždycky, nedokáže soustředit pozornost.
Oběd začínáme jíst v židličce, pak už ji to nebaví tam sedět, tak se přesouváme na zem k časopisům, u těch sní zbytek. Svačinky dopo i odpo - vše jí na zemi u časopisů, ale jsem ráda, že aspoň jí.
Určitě se kvůli tomu nestresuj, malý měl navíc nízkou porodní váhu, takže si nemyslím, že by na tom byl moc špatně. To kojení zkus ještě u těch svačinek omezit, třeba pak sní víc k obědu, když dopo ďobne trochu jogurtu místo mlíčka.
Jo a my taky stále kojíme, večer a pak nad ránem, pak ráno místo snídaně. Už jsme to zredukovaly, byla teď začátekm ledna nemocná, tak jsem ji jenom kojila po dvou hodinách, nic jíst nechtěla ani pít, tak jsem byla za to kojení ráda, že si vzala. Teď to zase postupně odbourávám. Když se mi sápe do výstřihu, tak zkusím dát něco na svačinu a pak už ji nekojím. Když jídlo nechce, tak nemá hlad, jen si vymýšlí, to mám vyzkoušený 
Zkusila jsem to vždycky třeba za půl hodinky nebo za hodinku znovu, většinou si pak vzala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Crazymisho moc se Ti omlouvám, měla jsem to napsat jako samostatny názor.
Poučení na příště pro mě. Děkují!
- Citovat
- Upravit
Lena F. píše:
Crazymisho moc se Ti omlouvám, měla jsem to napsat jako samostatny názor.
Poučení na příště pro mě. Děkují!
V pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
crazymisha píše:lulje píše:Nepsala jsem sem kvůli tomu, aby mi někdo radil, že už by měla malá jíst v roce a půl sama. Vážně nepotřebuju, aby mi někdo radil, jak vychovat dítě. Malá je šikovná na spoustu jiných věcí a co se týče zabavování u jídla - proč by ne?? Naučila se u toho krásně povídat a aspoň se v klidu nají, než abych se rozčilovala s tím, že neposedí u jídla.Lena F. píše:Přesně tak!crazymisha píše:Myslím že dítě musí mit možnost se naučit jist samo, tomu patlacímu treninku stejně neuníkneš. Ale když má skutečny hlad tak se nají nejlip a víc toho sní samo, a u toho mužeš přikrmovat. Myslím že u jídla je dobré se věnovat jen jidlu, žádna knižka, žadná telka. Když se jí, tak se jí, nechceš - odchod.
Mojí dceři bude za týden 18 měsíců a taky zlobí u jídla. Ne teda vždycky, už se s ní dá domluvit, řeknu, že jdeme dát ňami, ona mě chytne za prst, jdeme do kuchyně, tam jí posadím na židličku (má dětskou plastovou židličku a stoleček) a abych jí u toho jídla udržela, tak jí musím dát něco, co si může prohlížet - knížky, časopisy… Takhle jí u jídla zabavuju už asi od jejích 10 měsíců, prohlížíme dětské knížky, povídáme si, co tam je a ještě se u toho naučila říkat zvuky zvířátek
Moje reakce nebyla určena tobě, ale spíš zakladatelce a těm, kteří si stěžují, že jim dítě dělá blbsti u jídla a musí se zabavovat při jídle něčí jiným. Reagovala a souhlasila jsem s LenouF Normálě se tady bavíme. Nikdo ti neradí, co máš dělat. Píšu, jak to chodí u nás, a co se nám osvědčilo. Nebuď vztahovačná. NIKDO ti tady nic neradí a nevnucuje. Mně je srdečně jedno, jak to doma máte vy. A když jsi takto spokojená, tak jedině dobře, ne? 
(Tady už aby se člověk bál otevřít hubu )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, děkuju všem opravdu MOC za příspěvky. Akorát mě mrzí, že se to tu rozjelo někam, kam jsem nechtěla..
Myslím si, že všechny máme šikovné děti a každé umí líp něco jiného. Tak třeba jak ten náš Maty moc pěkně nepapá, tak je hrozně šikovnej pohybově a intelektuálně. Dr. na roční prohlídce nestačil koukat co jsme mu všechno předvedli. Tak bychom se tady neměly handrkovat. Děťátko, které zase v roce krásně papá, třeba bude mít slabou stránku někde jinde
Jsou děti, které mají prostě více energie, a bez zabavení do nich nedostanete lžičku. Když něčím zabaví ruce a možná i myšlení, hned jsou vidět výsledky. Maminky, které tohle musí řešit, chápu a podporuji v jejich snažení. Vím, jaké to je
Některá jste tu psaly, že se nevyhnu patlacímu tréninku a měla bych svěřit příbor a pořád zkoušet. To děláme. Akorát to vždycky všechno skončí na zemi (včetně toho příboru), takže prvně nakrmím a pak se zbytkem jídla ho nechám chvilku si „hrát“. Přitom se to jistě učí. Zatím ale nemá zájem se sám krmit. Jídlo v rukách mačká, pozoruje, rozpatlává. Nestěžuji si, že dělá blbosti. Spíš mi dělalo starost, aby se najedl vůbec. Vím, chce to čas a trpělivost, a za čas se všechno naučíme, tím jsem si jistá. Hrneček už drží pěkně a pěkně se napije. Potřebovala jsem hlavně podržet (ten den jsem byla po dvoudenním „půstu“ našeho malého nešťastná) a vědět, že v tom nejsme sami, případně poradit. Toho se mi dostalo. Tak ještě jednou dík
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemyslím, že by to bylo nočním kojením. Mně dvojčata i Matyášek prostě dokud jsem kojila, chlastali v noci po 2 hodinách a na jídlo přes den to nemělo vliv.
Myslím, že vzhledem k váze, která je opravdu malá, děláš dobře, že tolik kojíš (tj. i kvůli imunitě). Holky jsme v roce kojila klidně 8× denně /tj. hlavně v noci a přes den jen před odpoledním spaním/. Právě kvůli tomu nočnímu kojení jsem pak odstavila, prostě si nedali říct, a popravdě už jsme byla vyčerpaná (je to jako jedno dítě kojit 16× denně).