Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tamtama píše:
@MartinaIrena izolace? Tohle jsem nikdy nedokázala, udržet dítě za trest v jiné místnosti. Jen ho to vytočilo a kopal a bouchal do dveří.Co se zakazuje dítěti, kterému je všechno jedno a na ničem mu nezáleží?
Ale to, ze kopal a bouchal do dveri, vubec neni znamka toho, ze by mu to bylo jedno a nezalezelo mu na tom. Naopak je to signal, ze trest vyborne funguje. Ale to, ze ty jako matka jsi to nevydrzela, je prave duvod, proc te ma tak na haku. Vi, ze udela scenu a mama povoli.Deti potrebuji v jednani rodicu citit autoritu, pevnost v hlase, jasne dana pravidla a neustupnost tam, kde je treba. A taky duslednost, ta je hodne dulezita.
@MartinaIrena já bych i vydržela, ale přece ho nenechám zničit dveře ![]()
@Tamtama No však to je ono, on to chce TEĎ HNED, takže jakmile pochopí, že to opravdu dostane ihned, co projeví náznak své snahy (zvedne ze země shozenou čepici, zaparkuje 3 auta do poličky, odnese talíř do kuchyně atd.), bude spolupracovat. Je jen na tobě, jestli to s ním chceš takto vést. Prostě řekneš ano, toto bude ale až… a vytrváš. To víš, že zkusí, jestli by to přece jen nešlo vyřvat, vyvztekat, ale když nebudeš reagovat, nijak reagovat, max. to vystrčení za dveře, kde nebude obecenstvo, pochopí, že takto ničeho nedosáhne a těch scén podstatně ubude. Naopak, dojde mu, že to, co řekneš platí a spolupracovat začne. Koupelnu neutře, i když tam před tím vylil vodu? Fajn, neutírej, hrát si s tebou nebudu, novou hračku z horní poličky nepodám, svačinu (večeři či cokoliv dalšího) nenachystám, ven nepůjdeme, dokud to ty po sobě opravdu neuklidíš. Jo, někdy to fakt trvá, ale je na tobě, jaká určíš pravidla. Když vytrváš, vrátí se ti to. Navíc ve 4 letech už velmi dobře umí uvažovat a to si piš, že si to vše správně spočítá:-) Klidně si sedneme celá rodina k večeři a pokud naše princezna nenaházela to své lego zpět do krabice, ke stolu ji nepustím. Ano, udělá scénu, max. nabídnu pomoc (budeme uklízet spolu), ale když nevyvíjí snahu, večeři klidně nedostane - to se tedy u nás ještě nestalo, mám žravé děti, jídlo je u nás celkem fungující motivace:-)
@zuzkasim tohle všechno je mu ale jedno, on klidně bude celé odpoledne sedět v koutě a nimrat si nehty, ale prostě to dělat nebude, tak to dělat nebude.. jídlo na něj neplatí, on jí jenom ve školce a u babiček
což mě přivádí na to, že tenhle vzdor má jenom vůči mně.. ![]()
@Tamtama píše:
@zuzkasim tohle všechno je mu ale jedno, on klidně bude celé odpoledne sedět v koutě a nimrat si nehty, ale prostě to dělat nebude, tak to dělat nebude.. jídlo na něj neplatí, on jí jenom ve školce a u babičekcož mě přivádí na to, že tenhle vzdor má jenom vůči mně..
Klidně bych ho nechala sedět celé odpoledne v koutě a nimrat si nehty
. Určitě jsi to ještě nevyzkoušela, viď? Já jo. Klukům se snažím poslední dobou vštěpovat, že nejsem jejich sluha, a když něco chtějí, buď se obslouží (nebo aspoň pokusí) nebo počkají. To víš, že mají stav, že to musí být hned a „já chci“, ale vůči tomuto jsem už nějaká imunní.
Když se seknou, že to neudělají, nepočkají, tak si jich přestanu všímat a ono je to brzo přejde. Vidí, že to myslím vážně, a že bych je v tom koutě fakt nechala. Však to někdy zkus, děti jsou vyčůránci, neboj ![]()
@Tamtama, jinak tě můžu ujistit, že model chci/nechci/nejím/neudělám taky praktikují asi jen na mě. Ale taky moc dobře vím, že si za to můžu sama ![]()
@Tamtama píše:
@MartinaIrena já bych i vydržela, ale přece ho nenechám zničit dveře
To jiste ne. Tak mu je treba vysvetlit, ze i kopani do dveri je neakceptovatelne chovani, ze tim nici vec, na kterou tatinek a maminka museli vydelat penize. A ze kdyz v tom, bude pokracovat, bude tam zavreny o to dele. A pak zase odejit. At nema divaky. Jinak mu muzes rict, ze ma pravo se zlobit a vyvztekat, ale takovym zpusobem, aby tim nic nenicil. On to logicky potrebuje ze sebe dostat. Potlacovani hnevu je nezdrave.Ale nikdo nema povinnost mu delat obecenstvo. A pak, az se zklidni, ho pochval, ze to zvladnul a vysvetli znova, proc tam byl a jake chovani je spravne. Ono to vetsinu dite bavi jen chvili a pak uz staci jen pohrozit izolaci, aby vedeli, ze jsi schopna to udelat.
@zuzkasim píše:
@Tamtama Klidně si sedneme celá rodina k večeři a pokud naše princezna nenaházela to své lego zpět do krabice, ke stolu ji nepustím. Ano, udělá scénu, max. nabídnu pomoc (budeme uklízet spolu), ale když nevyvíjí snahu, večeři klidně nedostane - to se tedy u nás ještě nestalo, mám žravé děti, jídlo je u nás celkem fungující motivace:-)
@Tamtama píše:
@zuzkasim tohle všechno je mu ale jedno, on klidně bude celé odpoledne sedět v koutě a nimrat si nehty, ale prostě to dělat nebude, tak to dělat nebude.. jídlo na něj neplatí, on jí jenom ve školce a u babičekcož mě přivádí na to, že tenhle vzdor má jenom vůči mně..
Protože ví, že radši povolíš, abys měla klid. Hele, neber si to nijak špatně, ale jsi strašně nedůsledná a z tvých příspěvků je to dost poznat. Já si to můžu dovolit napsat, protože dost věcí dělám (dělala jsem) stejně špatně. Fakt jde jen o to, aby ty sis to srovnala v hlavě a místo to nejde si nastavila, že to půjde, když se prostě bude chtít. Je to hodně složitá záležitost, šílené sebezapření. Ono totiž chvíli potrvá, než se tě děti naučí brát vážně. Doteď věděly, že povolíš a tudíž tím spíš budou zkoušet tvoje nervy. Ale fakt vydrž a nedej se. Když uvidí, že co řekneš, skutečně platí, začnou poslouchat, co vlastně říkáš. Děti mají od narození jediný úkol - neustále posouvat hranice toho, co mohou a nemohou a je jen na nás, kdy jim jakou hranici posunout povolíme úměrně jejich věku.
@KPKristy ale vyzkoušela, pak šel spát, desetkrát se přišel napít a usnul.. u mojí mamky nic praktikovat nemusí, ta mu klidně místo oběda dá čokoládu a jogurt, „když to chce“
@MartinaIrena já už i zkoušela, že hračky vyhodím do kontejneru. Normálně jsem šla s pytlem hraček (měla jsem za dveřmi odpadky, tak jsem je vyměnila), on mě pozoroval z balkonu, jak pytel házím do kontejneru. Pak viděl i popeláře při vyvážení, jen se zeptal, jestli tam ty hračky pořád jsou. Tak jsem mu to potvrdila a zeptala se, jestli mu to nevadí, že si nemá s čím hrát. Prý nevadí, babička (moje mamka) mu koupí nový hračky a lepší. ![]()
@Amys vidíš, přitom mamka mi tvrdí, že jsem na něj moc přísná a neměla bych mít tolik zásad. Když spolu naposledy bylina výletě, řekl jí, že jsem na něj zlá a chce bydlet u ní.
@Tamtama Ale to není o přísnosti, ale o důslednosti. Pokud jsi přísná, ale nedůsledná, je to k ničemu. Zakazuj/přikazuj/chtěj po dětech jen takové věci, za kterými dokážeš stát. Pokud zakážeš všechno, je jasné, že se vzpírají. Pokud si nejsi u něčeho jistá, že to zvládneš důsledně vyžadovat, tak to nevyžaduj radši vůbec a nějakým způsobem to obejdi. Máš to ztížené tím, že ostatní je rozmazlují, pak jsi jasně ta nejhorší. Když na něj to s hračkami nefunguje, tak to prostě nedělej
Protože pak ti nezbývá, než být nedůsledná, když je mu to jedno (teda mu to jedno být samozřejmě ve skutečnosti být nemusí). A taky ho tím učíš, že si nemusí vážit věcí, když je přece tak snadné je vyhodit. A teda je to asi na vážnou rozmluvu s maminkou. Jestli mu říká, že jsi na něj moc přísná a probírá s ním takovéto věci, tak to tedy rozhodně není v pořádku a dost tím podrývá tvou autoritu.
@Tamtama No tak to je ale tezky, kdyz babicka soustavne a neustale podkopava tvou autoritu.To leccos vysvetluje. A nerika se mi to lehko, ale tohle znicilo uz mnoho vztahu v rodine a z deti vyrostli pekni spratci. Takze za sebe radim velmi durazne apelovat na babicku, aby respektovala tvuj styl vychovy nebo pokud to stale bude porusovat, vyrazne s ni omezit kontakt.
@Amys píše:
Mimo jiné, cos udělala s těma hračkama v pytli?
jsou doteď ve sklepě..
@MartinaIrena omezit kontakt s mamkou nemůžu, jsem s klukama sama a mamka mi pomáhá finančně, bez ní bych byla v háji. Domluvy nepomáhají, dělám všechno špatně, počínaje tím, že jsem si pořídila druhé dítě, tím pádem na staršího (je to její miláček) nemám tolik času. Jenže já nechci, aby z mých dětí vyrostli takoví rozmazlení spratci jako jsem já. ![]()
@Tamtama A babička s vámi i bydlí? Pokud ne, tak prostě vysvětlit, že doma platí jiná pravidla, než u babičky. Ostatně babičky mají být rozmazlovací. Ale v tom, že podrývá tvou autoritu slovně, vidím hodně velký problém. Ať si je rozmazluje, jak chce, ale ať před nimi nebo s nimi neprobírá tvůj způsob výchovy. Držím palce, ať se ti podaří domluvit s ní alespoň na tomhle. A jinak fakt ta důslednost. Ta je nejdůležitější. Zkus začít po troškách a řešit fakt jen nějaké základní věci. Třeba pokud chceš, aby uklízeli, tak začni jen tím, že mají uklidit knížky a lego a na tom trvej. Se zbytkem jim zatím klidně pomáhej. Chval je za každou blbost a zkus pozitivní motivaci. Co mají děti rády, na čem jim záleží? Já teď zrovna teda použila manipulativní motivaci, ale zafungovala (a já si v klidu konečně vypiju to kafe). Mám totiž všechny děti doma a to je hrozný. Strašně kramaří a do toho se hádají
Dala jsem jim vybrat, že buď budou uklízet a nebo půjdou na zahradu. No a hádej, co dělají
Hrají si na zahradě, nejmladší spí pod oknem v kočárku a jen co to dopíšu a dopiju kafe, půjdu se vrhnout (nejen) na ten jejich bordel ![]()