Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tamtama A babička s vámi i bydlí? Pokud ne, tak prostě vysvětlit, že doma platí jiná pravidla, než u babičky. Ostatně babičky mají být rozmazlovací. Ale v tom, že podrývá tvou autoritu slovně, vidím hodně velký problém. Ať si je rozmazluje, jak chce, ale ať před nimi nebo s nimi neprobírá tvůj způsob výchovy. Držím palce, ať se ti podaří domluvit s ní alespoň na tomhle. A jinak fakt ta důslednost. Ta je nejdůležitější. Zkus začít po troškách a řešit fakt jen nějaké základní věci. Třeba pokud chceš, aby uklízeli, tak začni jen tím, že mají uklidit knížky a lego a na tom trvej. Se zbytkem jim zatím klidně pomáhej. Chval je za každou blbost a zkus pozitivní motivaci. Co mají děti rády, na čem jim záleží? Já teď zrovna teda použila manipulativní motivaci, ale zafungovala (a já si v klidu konečně vypiju to kafe). Mám totiž všechny děti doma a to je hrozný. Strašně kramaří a do toho se hádají
Dala jsem jim vybrat, že buď budou uklízet a nebo půjdou na zahradu. No a hádej, co dělají
Hrají si na zahradě, nejmladší spí pod oknem v kočárku a jen co to dopíšu a dopiju kafe, půjdu se vrhnout (nejen) na ten jejich bordel ![]()
@MartinaIrena píše:
@kissi Ja jako trest aplikuji metodu izolace. Vymyslela ji anglicka chuva Jo Frost. V zasade spociva v tomhle:
Diteti vysvetlim, proc je jeho chovani neakceptovatelne a odeslu do mistnosti, kde neni zadna zabava, zadne hracky, tablet, televize, casopis, proste nic zajimaveho. Necham ho tam adekvatne veku.Po nejake chvili jdu pro nej, znova vysvetlim, proc jsem ho tam dala a sdelim, jak by se melo chovat spravne. A k povinnostem, vysvetluj detem, ze kazdy ma sve povinnosti a jake. Zkus ty neprijemne ukoly plnit treba formou hry, ale opravdu praktikuj duslednost a to i u zakazu.Kdyz uz takovy zakaz vyslovis, musis ho dodrzet, jinak jim budes pro srandu. A vymysli si nejaky fakt drsny. Pohadek a sladkosti maji evidentne dost, kdyz jim jedna odpadne, tak se nezhrouti. Muzes jim zakazat televizi treba na tyden a to bych se divila, kdyby to s nima nehnulo. Idealni je ochudit o neco, na cem jim fakt zalezi, at se pouci z dusledku spatneho chovani. Proste musis aspon jednou provest nejaky opravdu drsny trest dle tveho uvazeni, aby deti vedely, ze jsi schopna ho zrealizovat. A pak uz jen staci timto trestem pohrozit.Je to generacemi proverena vychovna metoda.
To je podle me stejne nevhodny jako dat na zadek, promin.
Nebo to jen priserne zni takto napsane?
Příspěvek upraven 31.03.16 v 16:39
@Tamtama píše:
jsou doteď ve sklepě..
@MartinaIrena omezit kontakt s mamkou nemůžu, jsem s klukama sama a mamka mi pomáhá finančně, bez ní bych byla v háji. Domluvy nepomáhají, dělám všechno špatně, počínaje tím, že jsem si pořídila druhé dítě, tím pádem na staršího (je to její miláček) nemám tolik času. Jenže já nechci, aby z mých dětí vyrostli takoví rozmazlení spratci jako jsem já.
Tomu rikam sebereflexe! ![]()
@Amys chválím, pomáhám s úklidem, snažím se motivovat, ale odezva žádná. Na čem mu záleží? U mladšího bych věděla hned, ale u staršího nevím, ničeho si neváží, nic nemá rád, pokud pro to musí něco udělat. Všechno je mu jedno. Dneska neposlouchal na procházce a ujížděl nám, tak jsem zamkla kolo do kočárkárny a pár dní nebude jezdit. Nezájem, sám si ho tam zaparkoval i zamknul, že bude chodit pěšky. Doma se u svačiny počůral a půl hodiny seděl nahatej na gauči, že se nepočůral, nebyl mokrej (svlékla jsem ho já), že to všechno já. Malého jsem odháněla s hračkama, tak se to rok a půl starý dítě naštvalo, vzalo trenky a tepláky a cpalo mu to na nohy.
Tak se teda oblékl a šli si hrát.
@Amys mamka bydlí o pár ulic vedle. Občasné rozmazlování mi vůbec nevadí. Jak třeba řešit, že syn má zakázanou čokoládu, protože neochutnal oběd. Přijde babička a dá mu čokoládu. Mám mu ji vzít, protože ji má zakázanou nebo nechat, protože babička o tom nevěděla a už mu ji dala?
@Tamtama píše:
@Amys mamka bydlí o pár ulic vedle. Občasné rozmazlování mi vůbec nevadí. Jak třeba řešit, že syn má zakázanou čokoládu, protože neochutnal oběd. Přijde babička a dá mu čokoládu. Mám mu ji vzít, protože ji má zakázanou nebo nechat, protože babička o tom nevěděla a už mu ji dala?
já bych mu ji nebrala, ale trvala bych na tom, aby ji babičce vrátil sám s vysvětlením, že nesnědl oběd. A rozhodně bych ho nenechala ji sníst.
@neumisa tak to bych se nedočkala, nevrátil by ji.
Jinak mám stejný názor, že bych ho nenechala ji sníst, ale podle mamky jsem tyranka.
nevrátíš? beru čokoládu a odcházíme domů.
To, že ti máma podrývá autoritu, to ztěžuje, to chápu. Nejspíš bych zapracovala na tom, abych na ní nemusela být závislá. To se potom daleko lépe vyjednává.
Příspěvek upraven 31.03.16 v 18:47
@pohlazeni píše:
To je podle me stejne nevhodny jako dat na zadek, promin.![]()
![]()
Nebo to jen priserne zni takto napsane?
A proc? Co ti prijde nevhodneho na tom, odeslat vztekajici se dite za dvere? Nebo snad myslis, ze maji vsichni kolem povinnost to snaset? Respektive by me zajimalo, co je tedy podle tebe vhodnejsi. Hlavne nepis, v klidu vysvetlovat, protoze to s detma v amoku opravdu nefunguje. ![]()
Jeste to po sobe ctu, ono to mozna fakt vyznelo divne.Ten drsny trest, ja jsem to pak dal vysvetlovala, bylo to mysleno, ze je potreba zakazat nebo omezit dite v necem, co dela/ma nejradsi, aby to melo efekt. To ale vi nejlip kazda mama sama, tezko v tom radit. Navic, jak postupne vyplynulo z diskuse, ja u zakladatelky vidim problem hlavne na strane babicky, ktera deti rozmazluje, dovoli jim vse a soustavne podkopava jeji autoritu. A drzi ji v sachu tim, ze je ochotna ji jako samozivitelce hlidat. ![]()
@neumisa píše:
@Tamtamanevrátíš? beru čokoládu a odcházíme domů.
Tp, že ti máma podrývá autoritu, to ztěžuje, to chápu. Nejspíš bych zapracovala na tom, abych na ní nemusela být závislá. To se potom daleko lépe vyjednává.
Asi tak
@neumisa pak bych celý zbytek dne strávila praním se s ním, abych ho oblékla, obula a odvlekla domů ![]()
@MartinaIrena já nejsem zakladatelka, jen jsem se připletla a celé se to stočilo k nám
a mamka nehlídá oba, jen toho staršího, mladšího nemá tolik ráda, ale hlavně přispěje staršímu na boty, bundu, koupí jim občas pleny, někdy zaplatí větší nákup…
no a co? šestileté děcko bych dotáhla domů klidně smykem a napůl nahaté, prostě se bude chovat podle mých pravidel. Až bude s babičkou týden beze mě, ať si to užijou po svém. V mé přítomnosti platí moje pravidla - byť mírně upravená.
Uvědom si, že je to tvé dítě - ne dítě tvé matky. Ty jsi zodpovědná za jeho výchovu.
@MartinaIrena píše:
A proc? Co ti prijde nevhodneho na tom, odeslat vztekajici se dite za dvere? Nebo snad myslis, ze maji vsichni kolem povinnost to snaset? Respektive by me zajimalo, co je tedy podle tebe vhodnejsi. Hlavne nepis, v klidu vysvetlovat, protoze to s detma v amoku opravdu nefunguje.
Jeste to po sobe ctu, ono to mozna fakt vyznelo divne.Ten drsny trest, ja jsem to pak dal vysvetlovala, bylo to mysleno, ze je potreba zakazat nebo omezit dite v necem, co dela/ma nejradsi, aby to melo efekt. To ale vi nejlip kazda mama sama, tezko v tom radit. Navic, jak postupne vyplynulo z diskuse, ja u zakladatelky vidim problem hlavne na strane babicky, ktera deti rozmazluje, dovoli jim vse a soustavne podkopava jeji autoritu. A drzi ji v sachu tim, ze je ochotna ji jako samozivitelce hlidat.
Povinnost ostatnich neni snaset vztekle dite. Spis bych uz v zarodku, kdy si dite zacina uvedomovat sebe sama, ucila dite, ze nelibost muze vyjadrit i jinak a take to, ze ma pravo se rozcilit, avsak s ohledem na druhe. Ano, petilete vztekle dite bych za dvere vykazala, ale predtim bych se snazila zjistit, co udelat jinak. Treba diteti vadi a dostava ho do varu jen forma, jakou se po nem neco vyzaduje. Ja bych zacala tim, ze bych misto: „uklid hracky“ rekla :„Martine, za chvili je obed. Na zemi se vali kostky. Je potreba jd uklidit.“…nic…po chvili:„Martine, ty kostky.“ kdyz je Martin neuklidi, TRVAT na tom, ze si nebude hrat s nicim dalsim. Duvod: udrzujeme poradek. Ten se tezko udrzi, kdyz budes vytahovat jednu hracku za druhou. Zadny trest. Na co?
@Tamtama píše:
@Amys mamka bydlí o pár ulic vedle. Občasné rozmazlování mi vůbec nevadí. Jak třeba řešit, že syn má zakázanou čokoládu, protože neochutnal oběd. Přijde babička a dá mu čokoládu. Mám mu ji vzít, protože ji má zakázanou nebo nechat, protože babička o tom nevěděla a už mu ji dala?
Vzala bych ji s tím, že si ji samozřejmě sní, ale až po normálním jídle. Dělám to tak běžně u tchýně. Ač je jinak zlatá, s těmi sladkostmi tohle dělá neustále. Takže klukům něco dá před obědem a já to stopím se slovy, že kinder vejce ano, ale po jídle ![]()
@Tamtama Je vidět, že se v tom dost plácáte a těch problémů je v podstatě víc. Pokud bychom přišli k babičce po obědě, který dítě nesnědlo, hned při příchodu bych hlásila, že prcek zatím neobědval, takže žádné sladkosti nebudou a fakt bych nedala, ani babičce nedovolila. Oběd bych klidně vzala s sebou do krabičky (babička má určitě taky mikrovlnku nebo sporák), pokud by dítě dostalo hlad, prvně oběd, pak sladkost. U tchýně jsem sice s takovým přístupem byla za „zlou“, ale od té doby, co se její počet vnoučat postupně rozrostl, často mi teď opakuje, jak je vlastně dobře, jak ty děti vedeme:-) Taky mě napadá, není to u staršího tak trochu projev truchlení nad životem bez otce? Mám kolem sebe dost lidí, kteří jsou přesvědčení o tom, jak se jejich děti úžasně vyrovnali s rozchodem rodičů, při tom vidím, jak ty děti trpí. To, že jim táta chybí, strejda nevyhovuje atd. často bezprostředně řeknou učitelce ve škole, mamince od kamaráda… Zvlášť ve své praxi vidím, jak moc to ty děti řeší a jak je to zraňuje. Bohužel tím, že je to vlastně interní záležitost rodiny, není v mé kompetenci to jakkoliv řešit. I ten nevyrovnaný přístup babičky k tvému staršímu dítěti a mladšímu je takový zvláštní, děti to všechno cítí, i když třeba neumí pojmenovat.