Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ty by jsi potřebovala teď čas pro sebe, všechno zpracovat. Zde vidím dotyčného spíše jako převozníka.
Nechala bych tomu volny prubeh. Taky jsem byla po rozpadu dlouholeteho vztahu a chtela jsem byt sama, ale cirou nahodou jsem nekoho potkala a mela jsem podobne pocity jako ty. Dotycnemu jsem vysvetlila, jak se citim a proc se tak citim, promluvili jsme si o nasich pocitech… a uz skoro rok jsme spolu a je to lepsi a lepsi. Chovej se tak, aby ti bylo dobre, a nejak to dopadne. Drzim palce ![]()
Prerusit kontakt, takovych jeste bude.
Ty mas ted hodne sebevedomi dole, takze neveris, ze najdes chlapa, ktery bude mit vse tak, jak potrebujes.
Tim, ze tohodle pustis, tak si vlastne ukazes, ze si vazis sama sebe, ze si veris a ze nebudes skymkoliv za kazdou cenu.
Byla bych, byt tebou chvili sama…tohle nebude to prave orechove…taky jsem zazila par takovych, co by mi snesli modre z nebe…radeji jsem prchala
Nedivim se, ze te nepritahuje. Ber ho jako kamarada, co te muze vyslechnout, podporit v tomhle obdobi a chlapa do zivota, si najdi, az na to budes pripravena.
Nechala bych volný průběh.
S manželem jsme se našli vcelku rychle, oba krátce po ukončení předchozího vztahu.
První měsíce jsme oba nevěděli jestli do toho jít nebo ne. Nyní jsme spolu čtvrt století.
Nedávno jsem byla v úplně stejně situaci jako ty. Radím ti, nech to být a dej tomu čas…
Ahoj,
jsem hodně zmatená. Jsem chvilku po rozchodu s někým, kdo dokázal, abych o sobě pochybovala, byl hodně sobeckej a povrchní. Nebyl pro rodinný život a dost mě v tom nechal vykoupat. Hodně se ve mně perou různé pocity.
Ale poznala jsem chlapa, který od začátku ví, že jsem po rozchodu, ví, že nic nehledám. Chová se ke mně moc hezky, když jsem byla u něj, tak jsem po dlouhý době mohla být sama sebou, nemusela jsem řešit, jestli mi tohle sluší a podobne. Zaplnil by me láskou a ma všechno hodně podobně nastavene jako já. Jenže já mám problém, fyzicky mě uplne na 100% nepritahuje a je to na me dost rychlý. Když jsme spolu, tak chvilku jsem nadšená, ale za chvilku se těším, až odjede. Zároveň, když spolu nejsme nebo si nepiseme, tak mi děsně chybí. Vím, že by mi dal všechno, co bych chtěla, veškerou lásku, bezpečí a miloval by mě takovou jaká jsem. Ale já nevim, co se svými pocity. Jestli jenom nepotřebuju převozníka, ale bojim se, že je to třeba ten pravej, jen jsem ho potkala ve špatnou chvíli. Je mi naprosto jasné, že bych teď měla být chvilku sama a najít sama sebe, ale.. nechci kontakt s ním prerusit, ale zároveň s ním asi nedokážu být.
Myslíte, že to přejde, mám tomu nechat volný průběh nebo se na to vyprdnout? Zažil někdy někdo něco podobného? Ale prosím, neodsuzujte mě..