Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mě se takhle Sára taky otočila. Milionový dítě byla, to samý, co píšeš ty. Ale u ní to nebyl tak rychlý obrat, šlo to tak nějak plynule, ale každý dítě je jiný, tak reaguje jinak. Zkus se jí zeptat, jestli jí něco netrápí, sice nevím, jestli ti poví něco smysluplnýho, ale zkusit to můžeš. Vzdor..no, ten raději nekomentuju, někdy ignoruju, jindy vytrvávám, a nebo řvu ![]()
Dobry den potrebovala by jsem poradit ohledne me dcerky. Dcerka je sikovna hodna holcicka jen posledni mesic je jeji chovani jine. Zmenila se a ja si nejsem vedoma proc. Chceme udelat krasny pokoji ze tam bude spat sama a ted nam rika ze nebude snama cely den aby jsme meli klid ze nas nebude rusit. Nevim vubec co se stalo. Ma chovani a nevim si uz rady prosim muzete mi poradit. Dceri je sest a je moc zlata. Moc dekuji za radu. Urbanova
@Lulu Veve a kde spí teď s váma? Možná se právě toho bojí, že bude spát sama ve svém pokoji, ale nechce to přiznat a proto vede takové řeči ![]()
@Lulu Veve, až do šesti let spala s Vámi rodiči v pokoji? To je velmi dlouhá doba - samozřejmě tím nechci říct, že by to bylo špatně, to záleží na každém, jak si to nastaví a jak mu to vyhovuje (nebo jaké jsou možnosti bytu) - ale když už se to nechá takhle dlouho, pak těžko očekávat od dítěte, že bude najednou nadšeno ze změny.
Bude potřeba velká trpělivost - a čas.
Když už s Vámi byla tak dlouho, pak byste ji také měli nechat, ať postupně ke změně dozraje. Tj. pokoj klidně udělat… a nechat ho nejprve jako hernu a místnost na učení, s vybranou postelí „jen tak, pro jistotu, kdyby bylo potřeba“. Neřešit spaní - když bude chtít, může, když ne, nemusí. Časem k tomu dospěje sama.
Podle mě se boji te samoty v noci, co ji říct, že bude mít plysaka a usinat při lqmpicce a třeba pohádce.. případně že když bude někdy v noci potřebovat, že si tam k ni lehnete na matraci? Jestli je to tedy pro vas přijatelné.
Potřebovala bych poradit. Minulé úterý jsme zavedli příkrmy, malému jsou 4 měsíce a tři týdny, zoubky ještě nerostou a ani se nechystají. Od narození ho chovala spousta lidí, takže by měl být zvyklý.
Do zavedení příkrmů byl klidný, snad nikdy neplakal, nepotřeboval být stále se mnou. Nechávala jsem ho, aby si i sám „hrál“ a byla mu na blízku. Samozřejmě jsem si s ním hrála taky.
Od příkrmů začal brečet, vyžaduje nejlépe moji přítomnost - tohle jsem čekala až kolem 8.měsíce.
Myslíte, že příkrmy mají takovýhle vliv? A mám nějakou šanci, že se to změní?
Ahoj, mám holčičku 2,5 roku, velmi milé, hodné, veselé a mazlivé dítě. Tedy až do minulého týdne. Začátkem minulého týdne dostala chřipku, teď už je sice v pořádku, ale je jako vyměněná. SMutná, poplakává, odstrkuje nás, odmítá, chce být spíš sama, nechce abychom ji lechtali, dělali legrácky. Víc mě než manžela, taky jsem s ní častěji, přitom dřív byla maminčin mazlík. Nevím co se stalo, mrzí mě to a hlavně nevím jak se chovat. Má i záchvaty vzdoru, ale to bych ještě pochopila v tomhle věku, ale nevím jestli i to ostatní s obdobím vzdoru může souviset. Máte někdo podobnou zkušenost?