Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Ahoj, asi ti úplně nedám tipy, já vždycky hodně sportovala (běžky a beach volejbal) a byla jsem hubená, ale bohužel jsem ve 22 letech psychicky onemocněla a díky lékům a ne sebekázni mám od 30ti let taky nadváhu. V roce 2016 jsem se rozhodla, že s tím začnu něco dělat a šla jsem vyzkoušet do fitka jumping. Hrozně mě to chytlo a chodila jsem tam pak 6-krát týdně. Zhubla jsem 20 kg a i jsem upravila jídelníček po konzultaci s nutriční.
Bohužel v roce 2018 jsem začala cítit hrozné svalové slabosti, skoro jsem nemohla chodit, opakovaně neurologie, závěr funkční porucha hybnosti. Několik let jsem byla dost nepoužitelná, ale teď už zas trošku cvičit můžu, ale nemůžu se dokopat. Ale váha se vyhrabala zas o těch shozených 20 kg nahoru.
Snažím se přemluvit sama sebe, abych zas začala chodit na ty trampolínky a běhat.
Ale koníčky taky nemám, kromě koček a to, že si nepřijdu hezká, není jen můj pocit, ale realita.
Nemáš nějakou kamarádku, se kterou bys třeba mohla začít chodit cvičit?
Ano, presne ve 25 letech se z vasniveho gaucoveho povalece stala nemene zapalena sportovkyne. Ktera diky tomu taky zmenila zivotni styl, zhubla 25 kilo a nasbirala hromadu zivotnich zazitku a zkusenosti. Vrele ti to doporucuju ![]()
Před pár lety jsem rapidně změnila svůj život „jenom“ tím, že jsem se ze smutné a věčně naštvané holky, která pořád viděla jen to špatné, začala soustředit na pozitivní věci kolem sebe a začala být vděčná za to, co mám. Změna byla neuvěřitelná, ale pak mi přišla do cesty „překážka“ a já se zase vrátila tam, kde jsem byla předtím a nová změna se mi už nějakou dobu nedaří nastartovat a zase se vesele utápím v depresích a naštvanosti ![]()
Takže sama za sebe doporučuji spíše menší, pozvolné, ale trvale udržitelné změny ![]()
@Lollitka píše: Více
Ale prosimtě, na vzhledu nezáleží a minimálně tady působíš jako hrozně fajn holka ![]()
@Anonymní píše: Více
Do 20 let jsem byla naprosto negativní, naštvaná, bez sebevědomí. Podepsala se na mě výchova mé matky, která mě nikdy nechtěla, nemusela a celý život mi to dávala a dává sežrat.
Pak jsem začala číst pozitivní knihy, hlavně Miluj svůj život a začít se učit mít ráda sama sebe a okolí, které semnou chtělo mluvit, komunikovat a já nechápala proč
Proč, právě s takovou nulou se lidé chtějí bavit…
No.. je mi 30 let. Jsem pozitivní, šťastná, mám práci která mě baví, kde jsem ráda.
Takže jde změnit svůj život. Jen.. ten začátek je šíleně těžký.
A to mě letos čeká ještě stěhování do svého
pořád jsem čekala, doufala, že se matka změní. Bydlím v rod. domě a jedno patro mělo být moje… asi i proto jsem pořád čekala a doufala v změnu…
No i s pomocí psycholožky jsem pochopila, že dál už to nejde a žádná změna ze strany matky nebude.
@Serpentini píše: Více
Díky… no bohužel dřív jsem tak hnusná nebyla, ale teď jsem fakt zrůda, jak jsem přibrala, trpím trichotillománií (trhání vlasů) a jsem hodně plešatá, do toho po celém těle jizvy od sebepoškozování (což mi tedy ze všech „nedostatků“ osobně vadí nejméně, ale okolí nereaguje dobře). Nosím brýle, které jsem dřív taky nenosila a stydím se za ně, ale na čočky se mi časem udělala alergie. Ani se mi moc nechce chodit mezi lidi. Upínám se ke kočkám, které mě neodsoudí. Mám pořád pocit, že si mě puberťáci venku fotí, nebo natáčí a dávají na FB, IG, nebo TikTok a že se pak baví tím, jak jsem odporná a vysmívají se mi.
Tohle je opravdu náročné téma. V první řadě, všechno jde, když se chce, jak se hezky česky říká, takže předně je opravdu zapotřebí chtít!
Říká se taktéž, že když nejsi s něčím spokojena, tak to změň! Nejde to samozřejmě u všeho, ale zrovna tyhle vyjmenované věci změnit jde. Ano, začít cvičit, zdravě jíst, změnit styl oblékání, účes, já nevím co všechno… Začít se věnovat nějakému koníčku. Musí to být něco, co tě baví. Můžeš namítnout, že tě nebaví vlastně nic…
No, ale zcela jistě jsi měla řadu věcí ráda jako malé dítě? Zkus hledat inspiraci ve svém dětství a říct si, k tomuhle bych se mohla vrátit, měla jsem na to talent a v tom něčeho můžu dosáhnout. Pokroky přinášejí radost a potěšení!
To je to, co ti očividně zřejmě chybí.
Otázkou je, jak začít? Člověk si asi předně musí tvrdě říct, tak už dost, takhle to dál nejde! A nabrat odhodlání se sebou něco udělat. Ten první krok je vždycky nejtěžší!
pamatuji se dobře, jak já sám jsem už nutně potřeboval něco udělat se svou fyzickou kondicí a řekl, si, že začnu běhat. Jé, jak mě se nechtělo!
Stoupnul jsem si na start a třeba deset minut stál, protože se mi prostě nechtělo! Ale pak jsem si řekl, hele, čím dřív vyběhneš, tím dřív to budeš mít za sebou! A vyběhl jsem. Říká se, že pravidelně opakovaná věc se stává zvykem asi po třech týdnech, to už to tělo nějak samo začne vyžadovat nebo s tím aspoň počítá, takže pak to jde už snadněji. Nicméně ty první tři týdny bude třeba se spíše přemáhat a hlavně neustupovat! Neříkat si dneska se mi nechce, odložím na zítřek… NE! V žádném případě, to pak půjde všechno zase do kopru!
Důležité je mít totiž výsledky, právě ty ti dávají tu další motivaci. Když budeš vynechávat, výsledky se nedostaví a ty to vzdáš, že to nemá cenu…
Je rozhodně dobré stanovit si konkrétní, ale reálné cíle, kterých chceš dosáhnout a pracovat na tom. Třeba to hubnutí, ale třeba něco v nějakém koníčku, naučit se novým dovednostem apod. Pokud se označuješ za lenocha, vskutku nebude jednoduché udělat ze sebe aktivní ženu, ale když budeš mít náladu to zase vzdát, říkej si, proměna se nestane přes noc, musím vydržet! Jinak budu tam, kde jsem byla a chci opravdu zahodit veškerou tu dosavadní náročnou snahu? Raději ještě chvíli vydržím a jakmile si tělo zvykne na nový životní styl, ono to pak už půjde samo.
Každopádně ať to hubnutí, zkrášlování se či koníček, musíš to dělat pomocí aktivit, které tě baví, alespoň trochu ti jdou a dávají ti smysl. Jinak se budeš spíš trápit a to je také cesta do pekel…
Hodně štěstí ve tvé snaze za svým lepším životem! ![]()
No, pokud to dospělo až sem, tak to řešíš pozdě a bude to pro tebe extrémně náročné.
Potřebuješ jednu podstatnou věc: Vůli, vytrvání a odhodlání.
Ahojky holky, cítím se trochu ztraceně ve svém životě a přemýšlím nad sebou. Je mi 25, mám nadváhu, nemám koníčky, jsem líná, nepříjdu si ani hezká a vlastně z toho jaký život vedu mám depresi. Zajímalo by mě, jestli jste některá rapidně změnila život a například z lenošky jste se stala aktivní, začala jste jíst zdravě a podobně. Ráda bych si pročetla nějaký motivační příběhy, že to jde a taky rady jak se vám podařilo tu změnu dodržet..