Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Změny názorů 2,5r
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.10.13 11:22
změny názorů 2,5r
Ahoj, mám se synkem menší „problém“ a už nějak nevím, co s tím.. 
Modelová situace: Včera jsme byli u rodičů na chatě, jakmile začnu dávat věci do tašky, že pojedem domů, začne vyvádět, že domů nechce, tak jsem se ptala jestli tam chce spát, napřed jo, pak zas ne, pak zas jo.. pak nechce jet autem, pak jo, zas ne.. tak jsem mu řekla, jestli tam bude spát, on že jo, pak ne, pak jo… tohle trvalo 20m, pak se řevem šel do auta.
Posadím ho do sedačky, a začne, jáá nechci jet autem.. tak tu budeš spát u dědečka? jo budu.. Vystoupím, otevřu u něj dveře a začne, že nechce, že chce jet autem.. nastoupím k řidiči, nastartuju, a zas, že nechce, že chce ven… to trvalo tak 3km jízdy.. 
Před domem, když ho vyndám, tak začne zas vyvádět, že chce do auta.. a není to vztek, normálně mu tečou slzy.. už nějak nevím, co si počít, dostal i přes zadek 
a to mi přišlo, že to bylo ještě horší, ignorace taky nic, dohady nic..
a toto se opakuje více méně několikrát denně každý den, s různou intenzitou.. (třeba jít ven, spát, atd)
Už to trvá měsíc.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.13 11:27
Můj názor? Nemá jistotu, protože skáčeš, jak on píská 
Je OK se dítěte zeptat, ať si vybere, ale pak už to neměnit. Až si nato zvykne a bude trošičku starší, tak bych nechala možnost, aby změnil názor (jednou!), ale jinak ať vidí, že se může rozhodnout, ale pak už to tak prostě bude. Je jasné, že takto malé dítě by chtělo všecko najednou, ale to nejde - tak musí mít jistotu v rodičích…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:28
Období vzdoru, musí negovat všechno okolo sebe, taky to máme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
6.10.13 11:31
Mám syna a podobným situacím předcházím tak, že mu nedávám vybrat. Prostě si myslím, že je na to ještě malý, aby si uvědomil, co chce. Nedojdou mu důsledky. Zeptám se 1× a pak trvám na dodržení, jinak bychom se z toho zbláznili za chvíli oba.
Ve vaší situaci - zaptala bych se 1×, jestli tam chce zůstat a vysvětlila důsledky - já tu nebudu, pojedu domů autem, ty tu zůstaneš s dědou a babičkou, přijedu si pro tebe zítra, pak bych se neptala a prostě řev neřev trvala na dodržení. Za čas přestane řvát a dojde mu, že to tak prostě bude.
Hodně mi pomáhá vysvětlování předem a pozitivní motivace. U nás je taky problém s návraty domů, protože chce k babičce, takže když se blížíme domů, tak hned hlásím, jedeme domů a půjdeme dovnitř a motivuju něčím, co vím, že se mu líbí - např. dáš psovi jídlo, budeš mít doma k svačině banán, pustíme krtka, přečteme knížku s traktorem…
- Citovat
- Upravit
6.10.13 11:33
Jinak u zásadních věcí se neptám, ale oznamuju, ona sice taky řekne ne, ale není tam tolik dohadování. Takže oznamuji odjezdy, odchody, čas na cvičení, jídlo… na výběr dávám, jestli chce k svačině jogurt, nebo přesnídávku apod a beru maximálně jednu opravu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:33
Normální, ale potřebuje hranice. U nás toleruju jen jednu změnu. Chci, nechci a pak chci slyšet poslední slovo, vysvětlím, že pro co se teď rozhodně, bude platit. Zopakuju celý kontext jeho rozhodnutí např. Chce být na chalupě. Nechce být na chalupě- Teď mi řekni, jestli tu chceš být, já ti tu nechám všechno potřebné, budeš tu spinkat, zítra budete s dědou něco vyrábět (procházka, zatloukání hřebíků…) a pak si pro tebe s tatínkem přijdeme. Nebo tu nechceš být, dáme všechno do auta, ty si sedneš do autosedačky, doma se vykoupeš, navečeříš, přečteme pohádku a půjdeš spinkat. Zítra půjdeme třeba pouštět draka. - A pak chci slyšet finální rozhodnutí a už o tom nediskutuju. Oni se totiž děti někdy nedokážou rozhodnout, rpotože si neumí do důsledku představit ani jednu variantu, což je znejišťuje a mate a pak si nemůžou vybrat. Sice chce být s dědou na chalupě, ale zase se bojí, že se mu bude stýskat, pak si v autě zase uvědomí, že se musí domů a to není tak zajímavé… a furt dokola. Výprask v tom opravdu nijak nepomůže…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:36
Měli jsme taky nejdřiv řev že mlíko nechce tak mu řikám tak ho nedostaneš za dvě minuty řev že chce mlíko a tak podobně no už jsem taky myslela že ho něčím praštím, ale už to naštěstí přestalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:38
2,5letého dítěte bych se tedy zcela rozhodně neptala, jestli pojedeme domů, budeme spát, půjdeme ven… Tohle bych rozhodovala pouze já. Podle mého mu necháváš příliš volnosti a necháváš rozhodovat jeho - ty jsi matka, ty máš zodpovědnost… takováto výchova by se ti mohla vymstít za pár let, kdy ty nebudeš smět rozhodnout o ničem a bude ti vládnout dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:38
Podle mě mu taky dáváš moc velký pravomoce, skáčeš jak on píská, to bych na tvém místě nedělala, na to bych ho neučila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:40
Ja davam na vyber ze tri ctyr variant. To co si vybere, tak to plati. Nebudu otvirat deset jogurtu, mazat rohlik i chleba, prezouvat sestery boty atd. Memu klukovi jsou tri roky a tohle jsem aplikovala od kdy umel ukazat a rict co chce. Mam ale pocit, ze mu ta urcita jistota i vyhovuje. I kdyz treba zkusil a do dnes zkousi menit nazory, tak se snazim vzdy vysvetlit proc to tak nejde a proc je vlastne lepsi jeho varianta. Nevnucuji mu muj nazor, dam mu vybrat, ale pak uz necouvnu. A na vyjimky je v tomhle smeru celkem klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:41
To jsem také zkusila nediskutovat.. ale já mu včera ještě ani nic neřekla, jan jsem začla dávat věci do tašky, a už to jelo.. samo, že jel se mnou domů, protože naši by ho tam takle nechtěli… jen mě štve, že to jednou, nemůže jít po dobrém, a musí bejt u toho prostě ciráty, za celý den toho mám až až.. 
před chvílí to bylo to samé, že nechce jít s přítelem se psem, že jde do pokoje.. no už jsou venku hodinu, takže asi to tam tak špatné není… já mám totiž občas pocit, že mu prostě vnucuju svůj názor.. já mu řekla, že ho tam nechám, on jo.. jen jsem vyšla za vrátka bylo zle, ale přitom si stále mlel svou.. navíc, když řve, tak prostě neslyší, a vše automaticky ne..
jinak co se týče spaní at prostě jde a tečka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:44
@xsaleen Souhlasím s ostatními. Je to normální, souvisí to i s obdobím vzdoru (které je - zdá se - u nás nekonečné ). Ale má podle mě příliš prostoru, to je pro něj velká zátěž, kterou ještě nedokáže unést. Neumí do důsledku domyslet svá rozhodnutí a potřebuje jistá pravidla od tebe.
Takže zeptat se na názor ano, nechat ho rozhodnout u drobností ano (které chceš tričko? chceš chleba nebo rohlík?), ale poslední slovo máš ty, ty jsi rodič, ty rozhoduješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:46
@xsaleen píše:
@jakuve u jídla ani oblečení toto nedělá..
To byl priklad…Pointa byla, ze pokud je matka nerozhodna, bude i dite. A takhle male deti POTREBUJI A VYZADUJI jistotu a urcit hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.13 11:46
Tak ty možná rozhodnutá jsi, ale z toho, cos napsala, působíš nejistě. Jestlis ho tam nechtěla nechat spát, tak proč se ho na to vůbec ptáš? Když už jsi jednou rozhodla, že se teda jede domů, proč vystupuješ a otvíráš u něho dveře, že jako může vystoupit a zůstat tam?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
