Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ztrácím trpělivost s malou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.2.10 21:33
jé, to máme teď doma. Už 14 dní mi doslova pije krev. Většinu dne se vzteká, nechce si hrát sám, když si k němu sednu a že si budem prohlížet jeho knížku, tak se po mě začne sápat a u toho strašně plakat, když ho chovám, tak se občas uklidní, většinou ale ne. Nezabírají ani zaručené věci (tancování na jeho oblíbené písničky, bourání pěnového puzzle, koukání na rybičky, prostě nic). Miloval jednoho z mých bratrů, to byl pro něj svatý obrázek a teď se na něj sotva usměje. O hlídání nemůže být ani řeč, takže si neodpočinu. Začíná být dost protivný i v kočáře. Jsem už strašně unavená, občas ho taky nechám vztekat a uteču před ním, abych napočítala do 10ti (několikrát) a pak se k úplně histerickému vrátím. Jenže naše problémy jsou: nemoc (kašel, rýma, teplota), zuby (teplota a rýma nejspíš budou k nim) a separační úzkost. Je toho na něj moc, ale v kombinaci s jeho velmi špatným spaním i v noci je to fakt na bednu. Doufám, že to brzy skončí a mezitím hledám cokoliv, čím bych mu mohla den spestřit. Naštěstí už 2. den nemáme horečku, tak snad i na ven už to možná bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.10 09:26
Ahojky to znám a ás to ještě drží teď, v pondělí jedu na kurz PC a maloumi tambudouhlídat, mám z toho noční můry jak to zmákne..Vydrž je to jen přechodné období..Já jí taky okřiknu , prostě každé dítko musí znát hranice.Manža jí jednou chtěl strčit pod sprchu..trošku nervy, ale zabránil jsem tomu..Syna jsem jednou osprchovali ale to mu byi skoro dva roky a dělal mi venku vzteklí scény od tý doby stačilo pohrozit sprchou a byl klid..Vydž to normální chování..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.10 09:32
Lady rebek já stebou uplně soucítím,nečetla sem co ti holky psaly pač sem tu jen neskok,ale zaujalo mě téma pač sem natom uplně stejně, ale naší už je 9 měsíců a je to čímdál horší,přesně jak to píšeš,je vzteklá nemůžu jí nikam položit pořád řve oblíct jí nemůžu přebalit taky ne to se hned posadí sem z ní uplně vyčerpaná,navíc přestala spát v noci,pořád se budí a vstává ve 3,nebo ve 4.sem ko docházejí mě baterky a nemám kdy je dobít když nespim,fakt už nevim co sní asi to přetrpět a čekat až stoho vyroste pokat se nesesypu.sem unavená a vzteklá že malá je vzteklá,pak na ni pokřikuju je to nekonečný kolotoč.takže věř nejsi v tom sama,jedu v tom taky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.10 09:52
trpělivost
já si myslím, že někdy zvýšit hlas a dát jemně po prdeli, néní někdy od věci......
vím, co je ztrácet nervy, být na všechno sama a pak ještě začít vyčítat sobě, že to člověk nezvládá..nejsme roboti a malý toník, když měl koliku, já nespala, unavená po porodu, tak jsem taky kolikrát ujela, zatřepala sním, klela a pak bečela, když se na mě ráno smál…ale je to pryč a myslím, že on si na to nepamatuje a jsem jeho „nej“ maminka..
a když se vzteká u oblíkání, propíná u přebalování, tak někdy dostane letmý lupanec, pořve si, a je pak klid…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.10 14:04
Tak já zkusím, jestli bude někomu k něčemu, co se mi povedlo načerpat během piplání tří děťátek:
- neseďte doma, běžte za každou cenu mezi lidi - kamarádky, mateřské centrum, návštěva v práci, prarodiče… Být sama doma s dítětem v tomhle rozpoložení… dávala bych si tak týden do blázince
- pokud dítě snáší kočár, jezděte s kočárem
- perfektní objekt na zabavení jsou starší děti - pokud nejsou k dispozici vlastní, nemáte známé s dětmi?
- vydržte - děti mají blbý věk v blbém ročním období, za chvíli bude teplo, sluníčko, tráva, otevřou se hřiště, děťátka vývojově poskočí
- ad spaní - já si všechny tři děti v téhle fázi vzala k sobě do postele a uspávala je kojením (to zní hrozně , že?)a nelitovala jsem, respektive jsem si to nemohla vynachválit. Usínaly v klidu, dobře spaly, žádný stres kolem spánku a usínání, při kojení jsem si četla, což je pro mně hodně relax - idyla. Jen se to musí jednak zahrnout do programu a nebrat to jako osobní prohru, jednak si zajistit s dítětem v posteli vlastní pohodlí - já spala nejdřív na dvojposteli a manža na gauči, teď mám s malým ten gauč (1,5 lůžka), holky dvojpostel a manža svojí postel zvlášť.
- fakt vydržte, žádný dětský problém netrvá věčně. Bude líp (a hůř - puberta je ještě před námi).
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 07:01
16 měsíců a doma je to peklo
Ahoj holky, obnovuje diskuzi a doufám v nějakou radu nebo alespoň uklidnění.. mám syna skoro rok a půl a posledních 14 dnů spis 3 týdny je to hell, začalo to nemoci a od té doby se to tahne… furt se chce jen nosit a chovat, když není po jeho řev, furt se snaží někam vylézt (například přes ucici věž na kuchyňskou linku, nebo se na ni chce houpat, klasicky zidlicka pak stolecek) když mu řeknu aby to nedělal tak na mě kouká a někdy toho nechá a někdy ne a houpe se dal tak ho sundam a máme doma treba půl hodinou scénu….
Uspavani je strašný byl naučeny ze jsem mu dala večer mléko, pomazlila dala do postýlky a on si tam povídal a usnul, teď jen se k postýlce přiblížíme tak řev… dokonce i když ho uspim fakt ze je úplně tuhý je. Ho polozim řev (přes den v postýlce spí bez problému) takže spí teď s nama v posteli….
Když přijde domu manžel je to snad ještě horší nálepi se na nej ze si nemůže dojít ani na záchod protože řev řev řev…. A nejhorší na tom ze já ho vůbec nedokážu uklidnit, teď ráno další scéna až se malém pozvracel a já ho proste nedokážu uklidit, přes den v noci nikdy… jediný manžel ano ten ho vezme a je ticho a to i v noci
Už mi nějak dochází kapacita… chtela bych to zlepšit ale mám pocit ze jsem pro svoje dítě nejhorší na světě a hlavně na sobě fakt cítím ze bych ho nejraději serezala (což jsem nikdy neudělala)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 07:30
Taky jsme měli takové období. Normálně jsem to kolikrát obrečela s ní. Zhruba od čtrnácti měsíců do roka a půl. Rostly jí zuby, hodně ji to bolelo, vyžadovala neustálý kontakt, v noci nespala, kvůli všemu se hned vztekala, jen u nás s tím rozdílem, že byla totálně závislá na mně, tatínek na ni nesměl ani sáhnout. Bylo to šílený, začala jsem se v tu dobu těšit do práce. Pak vyrostla poslední stolička a máme zase sluníčko, spí celou noc, dokáže si hrát, aniž by mě u toho držela za ruku, klidně jde ven jen s tátou a nedělá scény. Na scény nám fungovalo odvést pozornost jinam (alespoň většinou). Takže neboj, tohle období přejde. Ale cítím s tebou, fakt to bylo peklo. Hlavně vydržet!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 07:36
@Anikaa02 píše: Více
Rok a půl je náročné období, tehdy to u nás byly klidně 4 scény do hodiny, s válením se po zemi, kopáním, klasika. Navíc v té době měla noční děsy. Určitě to není tebou 
Že něco chce a jak jinak to dáš, hned chce opak a scéna- to je taky úplně normální a ne tvoje chyba. Vyhovím dvakrát, třikrát, a dost. Nekřičím, prostě řeknu, že stačilo. Pláč pak utěším. Nemám celý den na dávání do židle a zase ven 
Sama na záchod jsem začala chodit až spíš ke dvěma letům, to je taky normální. Fakt nic není tebou, že bys byla nějaká špatná. Spaní v posteli s rodiči je taky úplně normální a běžné, se spoustou dětí to jinak nejde.
Pro to dítě je to asi taky těžké období, protože už leccos vnímá, ale nemluví, samo moc nedokáže, dcera si v tom věku ani nedokázala hrát „jako“ na něco (co to umí, je míň scén, protože si na ty situace hrajeme a leccos pochopí).
Nám teda pomáhalo jednak se u ní střídat, jednak mít jednou za týden hlídání 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 08:24
Ano, je to normální, přesto brutálně náročné období, řev řev a scény kvůli všemu. Zkuste zvolnit a nechtít po něm věci, které nejsou úplně nutné, naopak to, co je důležité, na tom trvejte i přes scény. Je potřeba takhle nastavit hranice, aby dítě vědělo, co může očekávat za reakci, a tím se časem zklidní. Držte se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
10.4.24 08:32
Když ti vadí, co dělá, neříkej, ať to nedělá, ale co má udělat. Zdá se to maličkost, ale dělá to obrovský rozdíl. Příklad, batole se postaví na židličku. Manžel na něj, ať to nedělá, batole se zubí. Já řeknu klidně ať si sedne, tak si sedne. Nebo nechceme ať chodí se lžičkou - naučil se hezky jíst lžičkou a pořád by ji tahal sebou. Manžela neposlechne, zkouší mu ji vzít, je z tohobřev a boj. Já mu klidně řeknu, že ji může mít, ale za stolkem. Tak když si chce hrát, ať ji odnese. Na to běží ji idnést na stolek. Manžel se ještě někdy zapomene a pak z toho dělá někdy zbytečné konflikty. Někdy se scéně předejít nedá, ale způsob komunikace z mé zkušenosti udělá obrovský rozdíl. Děti nesnášejí peskování a neustálé ne ne ne.
- Citovat
- Upravit
10.4.24 08:50
@Capelucia je pravda ze posledních par týdnu mám pocit ze nedělám nic jiného než jenom ne nedělej to a ne slez dolu… vyzkoušim jinou taktiku moc děkuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 08:54
Při představě ze ještě měsíc zpátky jsem chtela druhy se mi teď ježí chlupy hrůzou všude 🙈
Například před chvilkou snídani proste naházel celou na zem a já už nemám sílu mu vlastně něco říct 
A je možné ze v té postýlce nechce být protože se treba boji? Já se snažím vymyslet alespoň ten spánek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 08:58
Je to normální, bohužel 
Mám dvě děti po 18 měs. a s čistým svědomím píšu, že první rok byl pohoda. Druhý = společný, peklo. Teď jsou mladšímu dva a den ode dne je to lepší (mluví, uff).
Držím palce, nejsi v tom sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.4.24 08:59
@Anikaa02 A teď si vem, že když u nás tohle období začalo, byla jsem už těhotná. To bylo teprve na mašli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
