Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ztrácím trpělivost s malou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
22.2.10 10:07
Ztrácím trpělivost
Ahoj holky chtěla jsem se Vás zeptat, jestli jste na tom někdy taky tak jako já. Malá je v poslední době strašně furt protivná a hlavně umíněná. Bije všechny kolem sebe a když jí řeknu, že to nesmí udělá to znovu. Naučila se říkat mama, tak celý den tátuje a když chce spát jíst nebo tak tak mě volá jako máma pořád. Naučili jsme jí spát vpostýlce, párkrát zavolala a spala, ale začala se pak stavět a neuměla sedět tak padala na hlavičku a bouchla se do šprušlí vždycky. Už na to nemám nervy pořád řve a neposlouchá, všude stojí, chce jít do stoličky dám jí tam, hned chce jít zase dolů, tak jí dám na zem at si hraje, chce na ruce, vezmu jí na ruce a zase řve hned, že chce něco jiného, ztrácím nervy, jsem uplně neštastná, každou chvíli po ní ječím jak viktora a pak brečím, mám strach aby neměla nějaké psychické problémy až bude větší, že jsem po ní vřískala. Snažím se jí vyjít ve všem vstříc, ale už nemám na to sílu vůbec. Manža chodí domů až večer s ničím s malou mi nepomůže. Jsem na nervy. Dneska jsem dala do povlečení molitan a přidělala ho na zadní stěnu postýlky a nechávám jí tam řvát. Rve mi to srdce pořád volá mama, je unavená vzala jsem jí do naručí a usnula položila jsem jí ale dvě minuty a sotjí a řve a řve a volá. Holky jsem tak hrozná matka? Už brečím jak se na sebe zlobím, že nemám trpělivost. Jenže takhle to je už několik týdnů. Jsem nešťastná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.2.10 10:13
Ahoj,
podle me to je normalni. Normalni je, ze jsi z ni na nervy (taky jsem byla) a taky je normalni, ze to uz neni male miminecko a projevuje se. Navic koukam na tvuj metrik a mate pres sedm mesicu, takze uz se projevila nebo vas jeste ceka separacni uzkost. To znamena, ze jakmile nebude nalepena na tebe, tak bude jecet. Trva to vetsinou ctyri mesice a pak se to uklidni.
Ja jsem obcas deti nechala treba na hodinku babicce nebo kamaradce (proste nekomu jinemu, tatinek taky nefungoval) a chodila jsem se uklidnit do solarka nebo proste pryc z domu.
Mimochodem, stoupani v postylce a tudiz problem se spanim si pamatuju velmi dobre, i kdyz deti uz jsou o dost starsi. Proste objevi, ze si umi stoupnout v postylce a musi to stale zkouset i kdyz potom neumi zpet ani do sedu.
Jsem zvedava, co ti poradi ostatni…
Terik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 10:20
A kolik je holčině? Té mojí je teď rok a taky pořád bojujeme s uspáváním a hlavně s její protivností a řevem. Co se týče spaní, máme svoje rituály a ty prostě neměním. Když usne u večerního kojení, tak jí dám spát a je klid. Když ne, tak s ní ještě po kojení chvilku posedím, to už je většinou hodná a klidná, po chvíli ji položím do postýlky, přikryju, pohladím po hlavičce a řeknu dobrou noc Markétko a odcházím. Když začne brečet a stavět se v postýlce, tak tam nejdu. Jen ji občas, třeba každých 3-5 minut kontroluju, ale tak, že tam přijdu, řeknu hají Markétko, položím přikryju, pohladím a odcházím. A ona usne, sice to někdy trvá 2 min., někdy pět a někdy i 10, ale musí se prostě naučit, že když se jde večer spát, tak se spí. Taky mi to občas rve srdce, zvlášt když brečí fakt hystericky, ale prostě zatnu zuby a vydržím. A s tím, že jí chceš pořád vyhovět, to je to, co právě nesmíš. Pak se naučí, že dostane vše co chce. Když třeba něco dělám, uklízím, vařím nebo tak, a Markéta se pořád vzteká a něco chce, pořád na mě visí a stahuje mi tepláky 
tak jí klidným hlasem říkám, teď ne Markétko, jen co dodělám to a to, tak si Tě vezmu a půjdeme si hrát. A prostě ji to opakuju tak dlouho, dokud nedodělám co potřebuji. Občas teda zabere třeba piškot, to pak vydrží i v klidu a tichu. Ale neboj, taky mi občas ujedou nervy a pak jsem na ni i ošklivá a pak je mi to líto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 10:30
Ahoj, je takové pravidlo, že pokud je uječená mamka, bude uječené dítě.. takže tudy cesta nevede.Ona je miminko a nemůže si pomoc, ale ty jsi dospělá, tak to zkus..Vypadá to na separační úzkost, takže žádné naschvály..Je to hrozně na nervy, věřím ti..Vlastně se s tím moc nedá dělat, jen vydržet a vím si všímat..Ona tě potřebuje.
Zkuste víc chodit ven - at čumí z kočárku a je chvíli klid.
Uvidíš za měsíc dva může být všechno jinak.
Pořád si opakuj, že to nedělá schválně a nemůže si pomoct - vlastně tím také dost trpí.
přeji ti spoustu sil a večer až opravdu usne si dej dlouhooooou vanu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 10:43
Lizbeth to je fakt, že je to separační uzkost je mi to jasné, o to mi nejde. Spíše jsem chtěla slyšet, že v tom nejsem sama. Nervy mi občas ujedou jako každému, ale jinak jsem opravdu trpělivá, takže po ní neřvu pořád neboj. Já ji vždycky třeba pokárám ona zmlkne a hraje si ale to jako Eliško nech toho maminka teď nemůže tě smykat. Ona přestane. Já jsem opravdu trpělivost sama, ale trvá to už několik týdnů a prostě jsem jen člověk. Dneska jsem ji říkala, že je moc zlobivá holčička. Chápu co je separační uzkost, ale trhání vlasů a bití mě a ostatních nebo to vztekání co dělá začne se vším třískat a nohama kope tak, že by dospělému zuby vybila. Třeba když jí položím na zádička a dam jí čajík tak si ho vezmu a pije z hrníčku s pítkem a to jí jde skvěle tak jí chválím chodím po kuchyni a mluvím na ní a ona vidí, že se jí nevěnuju, protože třeba musím prostě navařit, jíst prostě potřebujeme, že jo a tak začne zuřit hází po mě věci a když jí řeknu, že to nesmí tak začne zuřit. Když pláče a volá mámá a jde za mnou tak si jí samozřejmě vezmu, to mi nevadí, spíše to maminku potěší, že mě má ráda a chce být u mě ale to vztekání a ubližování. Hlavně jak vidím,kolik trpělivosti má můj pes,kterému taky škube chlupy a to jí učíme že musí dělat hají pejskovi. Já vím, že je malá. Prostě jsem asi potřebovala slyšet, že je to normální. Nejvíc mě mrzí když si jí vezme moje mamka tak ona dělá tuli tuli a dělá mamce hají a sotva jde ke mě škube mě za vlasy a bije mě. Včera mi zaryla nechty do prstu a sedrala mi kůži. V životě jsem jí neublížila a nikdy po ní nekřičela, prostě mi dneska ujely nervy a malinko jsem jí okřikla. Jsem opravdu nešťastná nezlobte se za ty romány. Chci jen trochu porozumění a manža doma furt není a kamarádky mám daleko a nemají děti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 10:49
Jseš fakt chudák, To já jsem proti tobě v rajské zahradě - dítě pecka, hodné, nekřičí, nepohybuje se - paráda. Taky škrábe do krve - ale to je když jí odsávám nudle - takže se jí nedivím..
Ony děti vždy nejvíc zlobí maminku - to je ten obětní beránek na zkoušku jejich povahy, chování a zlobení.. Babičky vždycky nevěří, čeho jsou ty stvůry schopný..
Děláš to dobře, a nejsi robot - jen si někdy zařvi at ví, kdo je tu pánem.
Ještě mě napadlo, nechceš jí nosit při vaření třeba v nosítku, když chce být pořád v kontaktu??
Moje také beze mě nevydrží a brečí, ale není to takové psycho, jak máš ty..Když potřebuju chystat něco v kuchyni a vím že to bude na několik minut tak si jí vezmu do manducy a děláme spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 10:57
Lizbeth já nemám nosítko, všichni mě přesvědčovali, že když má problémy s páteří že bych si jí odrovnala ještě více. Tak nevím …Teď nevím jestli tím že jsem chudák myslela, že si moc stěžuju nebo jestli jako doopravdy jsem chudák 
…Já vím,že to máme všechny stejné nebo aspoň podobné a každé dítě je jiné, že jo. Nechci si stěžovat jen to ze sebe dostat ven. Uspala jsem jí tak teď spí. Nejraději bych si dala facku, že jsem po ní křičela. SPíše si říkam jestli já něco nedělám špatně, víš. Chodíme ven každý den, teď když už konečně nemrzne, ale nervuje se i v kočáru, že chce sedět, když jí posadím tak chce vylezt uplně, tak nevím. Jsem matka stěžovatelka, kldině mi nadejte, že si furt stěžuju, stejně si to zasloužím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 10:58
Opravdu v tom nejsi sama. Pamatuji na větu svého přítele, když jednou Markétka v noci pořád brečela a já už pořádně nevěděla co s ní, tak jsem jí prostě nechala v postýlce a odešla na záchod a po návratu jsem jen slyšela: „Koukej ji nějak umlčet, nebo ji s tou postýlkou odtlačím do koupelny.“ Podotýkám, že přítel dcerku miluje, udělal by pro ni všechno, ale už toho měl taky dost. A věřím, že by byl schopný ji do té koupelny odtlačit. 
Taky mi občas ujedou nervy. Ne že bych ji uhodila nebo tak, to ne, ale třeba ji vezmu, posadím k hračkám a řeknu, že jí mám dost, at se přestane vztekat a přijde až se uklidní. Vím, že je na to asi ještě malá, ale prostě nechci mít doma uvztekané dítě, tak se snažím už takhle od mala ji to odnaučovat. A s tou separační úzkostí neboj, taky jsme si ji prožili. Když si malou vzala na hlídání třeba babička, tak dokud malá spala, bylo to super, ale po probuzen, když zjistila, že tam nikde nejsem, tak to byla takový řev, jako kdyby ji mučili. Pak to ale z ničeho nic přešlo a dneska zvládně být třeba půlku dne sama s babí a je dokonce hodnější než u mě. 
Přesně jak jsi psala. A též se omlouvám za román.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 11:01
LadyRebeko, nevím, co poradit, jen snad, že tě chápu. Nemám to doma jako ty, malej je hodnej, občas zlobí večer s usínáním, ale to není nic hrozného. Jen jsem tě chtěla podpořit. Je pravda, že občas na malého taky vyjedu, ale to asi každá mamina. Zkus si někdy, až malá usne, se nadlouho naložit do vany a relaxovat. Já chodím hodně s malým ven, on čučí z kočárku a je klid, taky se tím utahá. To, že nefunguje tatínek taky chápu, manžel jezdí domů taky pozdě večer a občas i na měsíc či dva pryč pracovně do zahraničí, takže taky bývám na všechno dost často sama. Jsem si vzpoměla, zrovna včera jsem křikla na malého, protože jsem ho chovala a on se mi zakousl do paže a tak mě to zabolelo, že jsem ho skoro pustila, tak jsem na něj křikla a on začal brečet. Taky někdy ujedu, byla to vteřina.
Myslím, že to zvládáš dobře a přeju ať je to lepší a lepší. Přichází jaro, bude lepší nálada, můžete být déle a častěji klidně venku, neboj bude určitě líp. Tak se opatruj, jdu zase vařit. pa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.2.10 11:19
LadyRebeka píše: .. každou chvíli po ní ječím jak viktora a pak brečím, mám strach aby neměla nějaké psychické problémy až bude větší, že jsem po ní vřískala.
LadyRebeka píše:
Nervy mi občas ujedou jako každému, ale jinak jsem opravdu trpělivá, takže po ní neřvu pořád neboj..
V životě jsem jí neublížila a nikdy po ní nekřičela, prostě mi dneska ujely nervy a malinko jsem jí okřikla.
Soucítím, ale trochu si protiřečíš.
- Citovat
- Upravit
22.2.10 12:38
Anonymní myslela jsem to tak, že mi občas ujedou nervy a pak řvu jak viktora, ale není to každý den nebo co pět minut. Promin odcházela jsem od malé, tak nevím pak co zpětně píšu. Stává se mi to tak jednou za ty dva tři týdny, že mi ujedou nervy jinak jí třeba pokárám, jako že mluvím přísně, pak si vyčítám i tohle. Omlouvám se musím vám připadat jak magor. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 14:38
Ahoj LRebeko, taky to znám… možná zkus (nám se to teda povedlo, začal s tím manžel) naučit ji sedat si… Filip taky cca od 7 měsíců vstával v postýlce a neuměl si sednout, tak řval nebo padnul dozadu a praštil se… tak jsme ho začali trénovat aby zrúčkoval dolů… nevyndej ji z postýlky, chyť jí ručky a zručkuj po šprušlích dolů až si sedne. pak ji z postýlky vyndej. malý se to naučil celkem rychle a už nepadal.
tak ať se povede!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 17:46
Rafánek teda ještě není až tak strašnej, ale během dne si pořvává furt. Myslela jsem, že když se naučí lízt, že se spíš zabaví, ale není to tak, někam doleze a tam řve.
Je do dost lepší v jiném prostředí a poránu, fakt je to nuda - k večeru je to skoro peklo, jak se přidá únava … taky z něj někdy docela nemůžu, kdyby alespoň nebyl tak hlasitej......
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 19:22
Zakladatelko, neboj, nejsi v tom sama Já myslím, že snad každé občas ujedou nervy..
Natálka má 11 měsíců a rve mi vlasy, občas se jí zalíbí brýle a to pak je o oči a brejle letí vzduchem, taky mi občas jednu vrazí, škrábne,ale podle mě to není tím, že by chtěla ublížit. Nemá z toho až tak rozum a taky zkouší, co si může dovolit.Je fakt, že kolikrát mě to taky točí. Jinak samozřejmě zlobí víc mě, než taťku. Jak on říká, já jsem její jistotka, jsem s ní pořád, když má hlad ví, že jí dám najíst, že jí přebalím, utěším… taťka je jí vzácnější, no. Ikdyž taky ho „mučí“ a tahá za vlasy, uši, nos…i jeho brýle se občas proletí vzduchem… Občas jsem z ní taky na nervy, i jsem na ní křikla, nebo jí šoupla do postýlky a šla do vedlejší místnosti a říkala si něco jako: „se třeba uřvi“ a za chvilku jsm šla zpátky a chovala a chovala I mámy jsou jen lidi,ne
Jo, a taky jde o to zvyknout si a uvědomit si to, že naše dítka už jsou osobnosti. Už dávají najevo co chtějí a co ne a nehodlají si nechat všechno líbit nooo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.10 19:26
A ještě mě napadlo: Jeden čas měla taky Natálka příšerné období a já se bála, abych na ní nebyla hnusná. Prostě jsem fakt byla na nervy a občas si to vybila na taťkovi, 
který si to ale vůůbec nazasloužil. A jedna známá mi poradila koupit si Bachovu esenci č. 6 na uklidnění. Já to nakonec nevyzkoušela, ale třeba by to trochu pomohlo, zkus pohledat na netu nějaké info
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
