Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ztráta blízkého přítele
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Velryba černá
26.6.23 06:01
Je to velký kluk, když se nechá takto uzurpovat, izolovat od lidí, kterým na něm záleží, nemůžeš udělat opravdu nic. Je to na něm. A instantní rady, jak ulevit sobě, neexistují.
- Citovat
- Upravit
26.6.23 06:26
Sám je zodpovědný za svůj život. Sám se takto rozhodl. Napsala bych mu (nebo mu zavolala, pokud ti zvedne telefon, nejlépe do práce, aby s tebou mohl mluvit). Ale asi spíš bych mu napsala… Napsala bych mu, že se ti stýská po vašem přátelství, že byl pro tebe (a je) velmi důležitý, že ti není lhostejný (jako kamarád!!), že tě zajímá, jak se má a že kdykoliv bude cokoliv potřebovat, jsi tu tady pro něj.
A jak zaplnit to prazdno v sobě? Zkusit si najít jiné přátele a pokud možno je neporovnavat s ním. Je mi jasné, že jeho nenahradí v nejbližší době nikdo. Ale kontakt s dalšími lidmi pomáhá překonávat samotu.
Já jsem před dvěma lety přišla o svoji nejlepší kamarádku, byla pro mě velmi důležitá. A mám po ní velké prázdno. Pomáhá mi právě kontakt s dalšími lidmi, i za cenu, že to není to pravé ořechové…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 07:10
No a manzel by nemohl fungovat trochu „lip“…? S nim se nezasmejes?
Kamarad je dospely, takto se sam rozhodl, to nezmenis. Jako nejak mu „pomoct“ - jak, on nechce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.23 08:05
@Velryba černá To všechno vím, instantní nechci.. spíš jak se s tím časem srovnat a nechtít brečet pokaždé co si na to vzpomenu, opravdu jsem to hodně obrečela. Nikdy jsem tak blízkého přítele neměla, jako jeho. Je pro mě hodně těžké někomu věřit a on o mě věděl opravdu všechno.
- Citovat
- Upravit
Velryba černá
26.6.23 08:10
@Anonymní píše:Čas, nic jiného asi nepomůže. Nicméně můžeš zvážit třeba psychologa, to samozřejmě ano.
@Velryba černá To všechno vím, instantní nechci.. spíš jak se s tím časem srovnat a nechtít brečet pokaždé co si na to vzpomenu, opravdu jsem to hodně obrečela. Nikdy jsem tak blízkého přítele neměla, jako jeho. Je pro mě hodně těžké někomu věřit a on o mě věděl opravdu všechno.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.23 08:16
@Giovanna1 Vím, že je zodpovědný on sám. Když jsme s manželem začínali též s ním měl problém, ale já se za něj postavila a řekla mu že mě o někoho tak mě blízkého připravovat nebude, nemá na co žárlit, nikdy mezi námi nic nebylo a že to je prostě člověk za kterým si budu stát. Jenže on není tak tvrdohlavý a prostě se za sebe nepostaví, dlouho se snažil ale nedala mu pokoj. Takže prostě našel tu nejlehčí cestu ven aby měl klid. My jsme si potom ještě chvíli psali a sám mi všechno vysvětloval, ráda bych ho někdy znovu viděla, nebo si popovídala, ale nechci mu doma dělat peklo a ani nechci aby kvůli ní dělal nějaké tajnosti že někam jede bez ní. Mě samotná jeho žena nevadí, měla jsem jí ráda, nikdy jsem jí nic špatného neudělala a měla jsem za ně radost, že konečně našel nekoho s kým chce jít touhle cestou. Mám ještě jednu kamarádku, nadevše ji miluji. Ale vím, že nikdy s nikým nebude takové pochopení pro všechno. Život s adhd není zrovna jednoduchý, jsem bez medikace a on to všechno chápal. S ním jsem prostě nemusela řešit jestli neřeknu něco špatně nebo na něco nezapomenu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.23 08:22
@Lucie_Sx S manželem teď máme trochu období krize, takže se cítím víc sama než kdykoliv jindy. Když je vše dobré smějeme se spolu, vtipkujeme. Manžel moje adhd moc nechápe, i přes vysvětlování. Sice se snaží ale občas po mě vyjede, u něj takové pochopení bohužel nemám i když na tom pracujeme. On na tyhle věci moc není, on je takový že no stalo se tak už to hoď za hlavu a nech to být když s tím stejně nic neuděláš. Vím to, já to všechno vím. Ale jak zahodit 7 let za jeden den, to proste nejde.
- Citovat
- Upravit
26.6.23 09:05
Přišla jsem nedávno o nejlepšího kámoše - znali jsme se patnáct let, pomáhali jsme si, sdíleli životní výhry i prohry, all that jazz. Pak mu hráblo, začal brát drogy, a pak udělal něco co se prostě odpustit nedá. Chybí mi, strašně moc, ale byla jeho volba začít se chovat jako kretén, je to jeho život. Stejně tak ten tvůj kamarád si dobrovolně vzal fúrii - nemůžeš zachraňovat někoho kdo o to nestojí 
Můžeš mu být nablízku (pomyslně) kdyby to potřeboval, ale jinak se s tím budeš muset smířit. Je to naprd, rozumím ti, je to ztráta a chce to čas, než se s tím člověk nějak smíří… My se nebavíme od února a stejně jsem v sobotu brečela na koncertě kapely na kterou jsme chodívali spolu Bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.23 12:28
@Lily Evans Jak já vás chápu, tady je to blbé i v tom, že on by i chtěl dál zůstat v kontaktu nebýt té jeho furie. Což je to co mě žere ještě víc. Taky když si kolikrát vzpomenu na to co spolu máme prožité, to krásné i to nehezké kdy jsme se oba drželi nad vodou tak se to taky samo spustí. Občas doufám, že se naše cesty znovu střetnou, ale snažím se tu myšlenku zahánět, protože vím, jak nepravděpodobné to je. Doufám, že časem to přestane tolik bolet.
- Citovat
- Upravit
26.6.23 13:57
@Anonymní píše:
@Lily Evans Jak já vás chápu, tady je to blbé i v tom, že on by i chtěl dál zůstat v kontaktu nebýt té jeho furie. Což je to co mě žere ještě víc. Taky když si kolikrát vzpomenu na to co spolu máme prožité, to krásné i to nehezké kdy jsme se oba drželi nad vodou tak se to taky samo spustí. Občas doufám, že se naše cesty znovu střetnou, ale snažím se tu myšlenku zahánět, protože vím, jak nepravděpodobné to je. Doufám, že časem to přestane tolik bolet.
Myslim, ze lidi takhle na sebe naladeni by meli zkusit byt spolu jako partneri .
Leda by to nefungovalo sexualne, to je jediny duvod, proc ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.23 14:16
@Lucie_Sx No, nebudu tvrdit že ta možnost tam nebyla. Ale to už je jen coby kdyby, když se na to zpětně podívám tak mezi námi nějaké ty jiskřičky byly. Ale pak se objevil manžel a jedeme šestý rok, ten to dával víc najevo a bylo u něj znát, že semnou chce být. Já v tu dobu nikoho nechtěla, byla jsem chvíli po rozchodu a od nikoho jsem nic nečekala. Taky mu trvalo dost dlouho, než se mu povedlo mě vtáhnout zpátky do světa randění a to už měl kamarád svoji teď už ženu a já mám jeho. Já si ale říkám, že tak jak to má být, tak to bude a má to nějaký důvod.
- Citovat
- Upravit
26.6.23 16:15
@Lucie_Sx píše:
Myslim, ze lidi takhle na sebe naladeni by meli zkusit byt spolu jako partneri
Leda by to nefungovalo sexualne, to je jediny duvod, proc ne.
Já s tím kámošem zamlada chodila, ale měli jsme úplně odlišný představy o budoucnosti, já chtěla domov, rodinu, on dobrodružství. Jako kamarádům nám to fungovalo nesrovnatelně líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 17:12
@Anonymní píše:
@Giovanna1 Vím, že je zodpovědný on sám. Když jsme s manželem začínali též s ním měl problém, ale já se za něj postavila a řekla mu že mě o někoho tak mě blízkého připravovat nebude, nemá na co žárlit, nikdy mezi námi nic nebylo a že to je prostě člověk za kterým si budu stát. Jenže on není tak tvrdohlavý a prostě se za sebe nepostaví, dlouho se snažil ale nedala mu pokoj. Takže prostě našel tu nejlehčí cestu ven aby měl klid. My jsme si potom ještě chvíli psali a sám mi všechno vysvětloval, ráda bych ho někdy znovu viděla, nebo si popovídala, ale nechci mu doma dělat peklo a ani nechci aby kvůli ní dělal nějaké tajnosti že někam jede bez ní. Mě samotná jeho žena nevadí, měla jsem jí ráda, nikdy jsem jí nic špatného neudělala a měla jsem za ně radost, že konečně našel nekoho s kým chce jít touhle cestou. Mám ještě jednu kamarádku, nadevše ji miluji. Ale vím, že nikdy s nikým nebude takové pochopení pro všechno. Život s adhd není zrovna jednoduchý, jsem bez medikace a on to všechno chápal. S ním jsem prostě nemusela řešit jestli neřeknu něco špatně nebo na něco nezapomenu.
Já ti tak strašně moc rozumím!!! Ano, hrozně moc to bolí, pripadas si hrozně moc opuštěně a zrazeně. Řekla bych, že tvoji situaci nejvíc vystihuje slovo zrada. Bolí tě to tak mi, protože ti ten kamarád nejen tak moc chybí, ale zradil tě - nepostavil se za tebe, jako ty kdysi za něho. Ty ho omlouváš tím, že má hroznou manželku a že se neumí postavit jejímu teroru… Ale on tě fakt zradil, vlastně tě vyměnil za svou ženu. A to bolí dvojnásob. A bolí to o to víc, že s manželem máte menší krizi.
Co dělat? Jak jsem psala výš, zkusit se obklopit jinými lidmi, hledat si jiné kamarády, i když to jde hodně těžko, pokud nejsi společenský typ. Já jsem introvert a nové přátele si hledat neumím. Najdi si nějaký nový koníček, nějakou činnost, která tě bude víc zaměstnávat. Pokud máš fajn vztahy se svými rodiči, zkus se hodně věnovat jim. Přečti si nějakou pohodovou knížku. A nejrychleji se z toho všeho dostaneš, pokud s ním utneš kontakt. To neznamená, že bys mu neměla zvednout telefon, když ti zavolá. Ale znamená to, že sama od sebe mu nepiš, nevolej. Nech ho být. Maximálně na narozeniny, svátek, Vánoce mu napiš. Ale už bych si s ním nepsala nějaké dlouhé emaily či zprávy přes WhatsApp a podobně. Jedině pokud on sám by tě kontaktoval. Jinak mu sama od sebe nepiš, nebo se z toho nikdy nevyhrabes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.23 17:25
@Anonymní píše:
@Velryba černá To všechno vím, instantní nechci.. spíš jak se s tím časem srovnat a nechtít brečet pokaždé co si na to vzpomenu, opravdu jsem to hodně obrečela. Nikdy jsem tak blízkého přítele neměla, jako jeho. Je pro mě hodně těžké někomu věřit a on o mě věděl opravdu všechno.
Adhd lidé berou změny špatně a citlivějibude ti to trvat déle ale proste to chce jen čas pak už to nebude bolet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
jak píšu v nadpisu nedávno jsem přišla o opravdu blízkého přítele. Znali jsme se skoro 7 let a on byl ten jediný kdo mě v životě vnímal jako mě, bral mě jako mě a prošli jsme si společně hodně věcmi ve kterých jsme se navzájem drželi a proto jsme si tak rozuměli. Oba máme ADHD a to je další věc v pořadí proč jsme si byli blízcí. Kámen úrazu přišel když si našel partnerku, teď už manželku, která od něj odstrčila úplně všechny a dělala mu peklo pokud nebylo podle ní. Jsem jako otevřená kniha a nevadí mi se bavit vůbec o ničem, a občas jsem přehnaně upřímná a neuvědomuji si to. Jenže ona nepřišla s ničím zamnou, nestanovila žádné hranice, neřekla nikdy nic že by se jí něco nelíbilo. Poté co se vzali mi od něj přišla zpráva, že se bohužel musí rozloučit, protože se jí vztah mezi námi nelíbí i když jsme se tak často nevídali a když tak zamnou nikdy nebyl sám, vždy s ní. Mám ho opravdu hodně ráda, přinesl mi do života něco, co jsem ani nevěděla že potřebuju a uměla jsem se s ním opravdu upřímně zasmát a teď už mi z toho všeho chybí jen vzpomínky. Potom mi i sám napsal že ho od všech odřízla a že z toho má strach. Obrečela jsem to, mrzí mě že mu nemám jak a nemůžu pomoct. A já vám lidi vůbec nevím jak to nechat jít. Rady?
Ne, nemám ho ráda tímhle směrem. Mám manžela, který ho měl taky rád.