Zvrat v usínání a spaní

2773
1.8.07 14:34

Zvrat v usínání a spaní

Mám dvouletého syna, který začal hrozně zlobit ze spaním.Předtím už poměrně dlouhou dobu usínal sám ve svojí postýlce a ve svém pokojíčku, bez uspávání a bez brekotu, po stále stejném rituálu koupání-večeře-pohádka-odchod rodiče. V noci už to bylo horší, celé prospané noci byly spíše vyjímečné, někdy po probuzení (s pláčem nebo voláním maminky) a nalezení dudlíka zase sám usnul, jindy jsem u něj čekala, když bylo nejhůř, vzala jsem ho k sobě do ložnice do postele. Ze dne na den ale nechce usínat sám ani po obědě, ani večer. Na svůj věk dobře mluví a má bohatou slovní zásobu, takže „diskutuje", že nechce spinkat, že chce otevřeno/zavřeno, světýlko, tmu, aby maminka počkala až usne, aby šla pryč..... Svádí nás to ke snaze „rozumně" se s ním dohodnout, ale ani snaha mu vyhovět, ani trvání na svém, nic nefunguje, ať tak či tak, končí to pláčem a požadavkem, abychom u něj čekali. Pokusili jsme se ho i nechat být a plakat, ale vydržel plakat velice dlouho a intenzivně. Uklidnil se až u mně v náručí v objetí. Vzhledem k tomu, že nikdy nebyl plačtivé miminko a ve dne je naprosto v pohodě a zbytečně (až na občasné projevy dětského vzdoru) si nic nevynucuje a veškeré přechody „do vyššího stádia", jako například chození bez kočárku, přesun do pokojíčku, apod. Proběhly nenásilně a bez potíží, nedělá mně ani manželovi jeho pláč dobře a v zá:,–(ě jsem i proti metodám „nechat vyřvat" nebo fyzicky potrestat. Déle jak hodinu jsem proto jeho pláč a zoufalé volání nevdržela. Totéž se nyní děje i vzbudí-li se v noci. Vydrží pak „usínat" i dvě hodiny, kdy už většinou rezignuji a beru ho k sobě, kde se ke mně přitulí a spí až do rána.
Výsledek je, že musím být v pokojíčku s ním, dokud neusne a v noci se většinou přesune ke mně. V této souvislosti ještě zmiňuji, že asi týden před touto radikální změnou jsme mu bez protestů odebrali dudlík.
Další „komplikace" je ta, že koncem listopadu čekáme narození miminka, ke kterému budu muset vstávat na krmení po třech hodinách, a představa, že ještě mezi tím budu hodiny uspávat starší děcko (v té době 2 roky 4 měsíce), mi vůbec nedělá dobře, neboť mám poměrně velkou potřebu spánku. Mým snem a cílem je vstávat pokud možno jen k jednomu dítěti.
Zvažuji proto několik variant. Varianta 1 je, vrátit malému dudlík a zkusit, jestli to nebude mít pozitivní vliv alespoň na usínání po obědě a večer. Varianta 2 je, že ho po nočním probuzení rovnou odnesu k sobě, kde bude spát dál, ovšem s rizikem, že ho bude budit miminko a finálně nebudou spát ani jeden. Varianta 3 je, že ho budu uspávat rovnou ve své posteli, kterou zabezpečím, aby nemohl spadnout. Varianta 4 je, že přesunu jeho postýlku k sobě do ložnice a budu se ho v ní snažit udržet, po narození miminka budeme spát v ložnici všichni 3, opět s rizikem buzení miminkem. Ještě dodávám, že manžel spí v bytě rodičů, protože je nemocný a nesmí se v noci budit, nemůže tedy ani spát se starším synem v pokojíčku.
Prosím vás o názor a případnou radu, jak se zachovat. Násilí ve formě „nechám tě tu řvát až do rána" u našeho syna nezabírá, není typ, který si popláče a pak usne, spíše by se ubrečel, než by to vzdal. Nepomáhá ani cesta podrobného vysvětlení, co a v jakém pořadí se bude dít. Vždycky souhlasí, ale při pokusu odejít se stejně rozpláče a naříká že nás chce u sebe, takže jsme tam, kde jsme byli.
Omlouvám se za obšírnost dotazu, ale mám z toho opravdu zvláště s ohledem na další miminko těžkou hlavu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

1718
1.8.07 14:43

smazáno autorkou

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2773
1.8.07 14:51

Lilo, jenomže já jsem v ložnici sama… Fanda se budí i když s ním spím v místnosti třeba na chalupě, takže tahle možnost je out, být s tátou. Jedině se mnou a s mimi v ložnici. A pro mě vyhlídka na vstávání ke dvěma :-(.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
46
1.8.07 15:32

Ahojky,
asi je to hloupá a netaktní otázka a tak mi to předem promiň (nemyslím to zle), manžel je dlouhodobě nemocný? protože píšeš, že mimi se narodí až v listopadu, tak pokud by to tak nebylo a manžel by byl do té doby v pořádku, mohl se starším synkem v noci pobýt… :roll:

My máme doma tříletého kluka a tříměsíční mimi (taky kluk). Už předem jsme se domluvili s manželem, že až se mimnko narodí, tak on bude vstávat k staršímu a já k maličkému… :)
I když po příjezdu z porodnice jsme pobíhla mezi ložnicí a pokojíkem, protože syn chtěl maminku, ne tatínka :wink: ale trvalo to snad jen tři dny…pak už mě zase pro změnu nechtěl vůbec a v kurzu byl táta… :? teď už je to 50na50 :D

Taky jsme měli období, kdy si syn vynucoval - otevřené dveře, pohádku, hlazení, mazlení, škrabkání na zádech…atd a občas to dělá do teď…faktem je, že když už hodinu - dvě neustále klade nějaké podmínky, volím varinantu - jesli si nelhneš, vypínám pohádku, zavírám dveře…a hotovo…po chvíli breku je klid a usne…
V noci si do ložnice za náma přijde sám, a buď spí s náma-až do rána, nebo se zase po chvíli převalovaní přesune k sobě do pokojíčku…

Podle mé zkušenosti - mladší nevzbudí staršího, ale starší spíše dokáže vzbudit mladšího a to hlavně ráno…večer se vzájemně nijak extra nomezují…prostě spí a hotovo… :)

Asi jsem ti nijak neporadila, ale já bych to asi nechala tak jak to je…a řešila to až se mimi narodí…jsou to přece jen 4 měsíce a do té doby se může Františkovo chování v usínání změnit a vůbec to třeba nebudeš muset řešit…a pokud přece jen…vyzkoušíš postupně všechny varianty, které jsi popsala a některá z nich přece musí vyjít… :?:

Tak mě napadá, změnilo, se Fandovo chování bezprostředně po odebrání duldíku? Možná je to s tím spojené…Dvouleté dceři mojí sestry, trvalo usínání po odebrání dudlíku i 2hodiny…o špatném spaní ani nemluvím, ale přešlo to… :wink:
Tak hodně štěsí,sil a trpělivosti.
Evelínka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8
1.8.07 18:26

Hajinko, tak mě napadají dvě varianty, buď zkus Fandovi zase dát dudlíka. Za ten spánek by mi to asi stálo. Nebo si do pokoje na nějaký čas dej Fandu a pak i miminko. Možná že až ho bude mimi budit, zvolí jako menší zlo spaní ve svém pokoji. Taky záleží na tom, jak moc lehký má spánek. Je už docela velký kluk a když pěkně mluví, dá se s ním asi leccos probrat.
Zkus pak mimčo sesynchronizovat s Fandou a odpoledne si s oběma pospat. A jestli budete na UM, tak může večer za tebe zaskočit manžel a ty můžeš jít dřív spát.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2773
1.8.07 20:52

Evel, manžel je nemocný jednou provždy, takže noční výpomoc od něj nepřipadá v úvahu.
Dudlík jsem mu zase včera vrátila, zatím se nic nezměnilo, tedy k lepšímu. Ta změna nastala týden po odebrání. Na dnešek to např. vypadalo tak, že usnul v mé přítomnosti (nevšímala jsem si ho, jen byla v pokoji), před půlnocí volal, že čůrat, opět usnul v mé přítomnosti a v půl jedné už stál v postýlce, nachystaného plyšáka, a že jde spát ke mně. Tam pak jednou prohlásil, že chce spát v postýlce, ale na to už jsem v zájmu vlastního spánku ani nereagovala.
Tak uvidíme, co se bude dít dál, snad se to spaní ještě upraví, jinak asi nejvíc „hrozí“ varianta, že jsme 3 v ložnici a táta extra.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2857
2.8.07 08:50

ahoj

je těžký ti radit protože každý dítko je jiný, jen prostě můžu napsat svou zkušenost, která není identická… syn mi od 10 m usínal sám a po narození druhého (to mu bylo 22 měsíců) se do týdne od návratu z porodnice začal strašně budit a řvát … a bylo to i v době odpoledního spánku - (dřívě byl naprosto v pohodě - dala jsem do postýlky, pohádka odchod – a pak dříve či pozděi bez pláče spánek)

Zpočátku jsem měla strach jeslti mu neco není a tak.. a týden za ním chodila a vstávala jak k malému tak k velkému.. ale nedalo se to, takže jsem přešla k té metodě kterou jsem ho naučila v 10 m usínat samotného… čili v určitých intervalech docházet ke řvoucímu dítěti uklidnit ho říct mu co jak bude (ne diskutovat… s dvouletým sice diskutovat můžeš ale jen o věcech o kterých diskutovat chceš) a zase odejít - za patřičného řevu… trvalo to klidně i dvě hodiny, ale do 14 dní mi už zase spával celou noc

Vliv dudlíku… nevím syn má palce a ty mu neseberu… takže pokud ti to nijak nevadí, tak já bych mu ho klidně na spaní dala a až ti bude spávat celou noc tak seberala.....

tak třeba něco z mého „výtvoru“ použijete:o))))

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
46
2.8.07 22:27

Hajinko,
do narození druhého miminka přece jen ještě pár měsíců zbývá a tak je tu šance, že se to třeba ustálí samo, bez tvého většího přičinění…a Fanda bude usínat sám a třeba bude druhé mimi po tobě a rádo si pospí… :D moc bych ti to přála…vím co to je mít nespací miminko… :wink:
Jinak, já praktikuju na dětech stejnou metodu jakou popisuje Makyna, z počátku to sice jsou pěkné nervy, ale když člově vydrží a nepovolí (až na nějaké vyjímky… :wink: ) tak je to pak pohoda… :D
Jo a já bych možná Františkův požadavek, že chce zpět do postýlky vyslyšela, a až v případě, že by si to po chvíli znovu rozmyslel, tak bych zasáhla…
Ještě mě napadá, když spí s tebou, spí v posteli, nebo v postýlce? Možná mu vyhovuje i velká postel…
My jsme toho staršího uložili v pokojíčku do postele ve dvou letech… :roll:
Tak hodně štěstí
Evelínka :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18639
5.8.07 11:23

Hajinko bydlíme, zatím, v bytě 1+1, takže nám ani nic jiného nezbývá, než mít děti u nás, ale miminko staršího nikdy nevzbudilo, spíš někdy výjimečně naopak. Chápu tvoji potřebu spánku a tak bych to nehrotila a spala s oběma dětmi, dokud se nebudou moci přesunout do pokojíku oba.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama