Zebřičkový deníček 120.díl - Kaitlinina adopce aneb, když se štěstí unaví
- Snažení
- Kaitlin
- 07.08.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi máte šok, po tak dlouhé době, že tu jsem :) Tady je ten dlooooouho slibovaný deníček :) Sedím v kanceláři a nevím co dřív. Vedle mě sedí kolega, který potřebuje nutně něco vyřešit a je tu dalších 5 lidí, kteří mluví jeden přes druhého. Do toho se ozve můj soukromý mobil. Jsem myšlenkami u faktur, když ho beru a ptám se kdo volá. „Tady krajský úřad, dobrý den
„ Dobrý den…" * „ Potřebovala bych vědět, zda stále platí vaše žádost o adopci?" * *„ Samozřejmě, stále čekáme…„ jak to myslí, vždyť jsem jí volala před měsícem, jak to s čekačkou vypadá, vždyť čekáme ty dva roky…** ** *„ takže byste mohla odejít na mateřskou?“
Začíná se mi tajit dech, tak je to tady, je to tady, je to tady… „ovšem, myslím, že to není problém" a začínám se uculovat… v ten moment zbystří má kolegyně a ačkoliv nad ní stojí další kolega, který po ní něco chce, tak ona upustí pero na stůl, mrkne na mě a zatíná palce v pěst ![]()
A pak se to stane, z telefonu se ozve tolik očekávaná věta: *„máme pro vás konkrétní nabídku dítěte, ale po telefonu o tom nechci mluvit, kdy by jste mohli přijít?" *
Zbytek telefonátu není důležitý, stejně ho od té doby mám kapku rozostřený.. ![]()
Druhý den jsme dorazili na kraj a paní si s námi nejprve 10 minut povídala o naší práci. V duchu jsem jí začínala nenávidět, vždyť já už to chci vědět, vždyť nevím ani co máme… ![]()
„ tak co byste řekli tomu, kdybych s váma začala mluvit o chlapečkovi?"manželovi se rozzářily oči*
* „a kdybych vám řekla, že mu je 2,5 měsíce?"záříme oba, vyhráli jsme loterii, tu nejdůležitější v životě…
Ještě ten den se na něj jedeme podívat.
Cestou v autě prohodím nad fotkou, co jsme dostali na kraji - „co kdyby se jmenoval Šimon, jak se ti líbilo, když jsme se bavili o jménech?„a manžel „to k němu sedí“ a je to.
Po příchodu do kojeňáku nás překvapí sestřička v místnosti s miminky.
„tak co, zkusíte si ho najít, když vám řeknu, že je to ten nejkrásnější chlapeček, co tu je?" naprosto s jistotou ukážem na miminečko s načesaným tmavě hnědým kohoutem … Ano, našli jsme si ho ![]()
Dnes je čtvrtek, domluvíme se, že zítra v pátek půjdu do práce, kde jim řeknu, že odcházím na mateřskou. Přes víkend musíme doma všechno připravit a objet obchody a všechno nakoupit - kočárek, postýlku…a asi milión nezbytných věciček - a všechno to vyprat a vyžehlit. V pondělí je 1.5. a je svátek a tak doženu všechno doma. V úterý jdu předat práci v zaměstnání, vlastně mám pocit, že neodejdu, kolik se toho musí zařídit..
A ve středu 3.5. je TEN DEN.
Jedeme si pro Šimona, Šimůnka, Šimiho… ![]()
Začíná nám nádherný úžasný život, který se točí čistě kolem našeho miminečka
…už je to čtvrt roku, co máme malého doma a já mám pocit, že nic nádhernějšího nás nemohlo potkat. Je nám naprosto úžasně, zároveň s jistotou mohu říct, že takhle unavená jsem v životě nebyla.. ![]()
Příští týden mu už bude půl roku… Šimi je pěkný číslo, nejen, že už máme 2 zuby, ale už se krásně přetáčí, řehtá se nahlas, vypráví hračkám, které bez obtíží chytá, začíná lézt a když se má čeho chytit, tak se klíďo po:,–(í.
Včera jsme byli v ZOO a poprvé mi předvedl správného vzteklouna, který za žádnou cenu nebude v kočárku, protože z něho nevidí…
Strašně moc děkuju Martině=Amálce za obrovskou pomoc zapůjčením spousty oblečků na malého.
Přeju všem maminkám pohodové žití se svými miminky, těhulkám pohodové těhotenství a rychlý porod a těm, co ještě štěstí zdrhá, aby už konečně zakoplo…
Vaše Kaitlin
Přečtěte si také
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 8
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 48
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4071
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2469
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1602
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 885
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1004
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2848
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3851
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3318
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...