Porodnice Podolí

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v Podolí 18.11.2013.

Měla jsem plánovaný císař na 19.11. a nástup den předem. Naše holčička se rozhodla, nedbaje doporučení lékařů, že se na nás podívá o den dřív. Po příjezdu do porodnice nás „uvítala“ recepční se slovy: „Tak jdeme na to“? a poslala nás do 4. patra. Tam mi udělali monitor + vyšetření a doktorka rozhodla, že na výkon půjdu „ihned“ jako první. Šoupli mě na 1. místo operačního programu, to bylo 5,30. Pak následovala příprava na rizikovém odd. - kapačka, cévka, převlíknout, punčošky a hup na vozík a jelo se. Manžel mi byl celou dobu v patách. 

Na sále byla strašně moc hodná anestezioložka - moc jí děkuji za její přístup a pohodu, kterou na mě přenesla. Rozhodla jsem se pro spinální anestezii, i když jsem z ní měla opravdu strach - není nic super na tom nechat si píchat do páteře. Pak přišel i manžel s doktorem. Zazněla otázka, zda-li máme zaplaceno za otce u porodu - ne to jsme nestihli, tak nám bylo sděleno, že to máme když tak poté zaplatit. No a šlo se na výkon.

Od prsou dolů jsem nic necítila, jen mravenčení v nohách. Pak přišel tlak na břicho, jak se malou snažili dostat ven. Manžel mi seděl u hlavy a koukali jsme si do očí. Střídavě mě utěšoval manžel s anestezioložkou, pořád mi opakovali, jak moc jsem statečná a že už bude malá venku. Pak se ozval doktor a řekl, podívejte se dopředu. A já v tu chvíli uslyšela ten nejhezčí hlásek a viděla to nejkrásnější stvoření. Manžel mi dal pusu a otřel slzu. Malou odnesli na měření a vážení za doprovodu tatínka. Pak mi maličkou přinesli na pochování. Vše proběhlo naprosto bez problémů.

Převezli mě na JIP, kde jsem byla 24 hodin a malou mi nosili každé 3 hodiny na přiložení k prsu a pochování. Pak jsem byla přeložena na odd P1. Žádala jsem o nadstandard, ale bylo plno. Sdílela jsem velký pokoj 221 s dalšími 2 maminkami. Pokoj zaostal v letech 60., stejně tak i postel a další vybavení. Toalety a sprchy pouze na chodbě.

Personál byl super, jak PA, tak dětské sestřičky. Jejich péče, pochopení a trpělivost mi dodaly „odvahu“ být mámou na plný úvazek. Všem moc děkuji.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Ničeho se nebojte, v Podolí jsou profíci.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Doklady, vodu, jelení lůj, optimismus.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem na začátku srpna 2013, ale byla jsem už v den termínu porodu (29.7.) ubytovaná na P3 odd. rizikového.

Ale nebudu předbíhat. Měsíc před porodem jsem tam chodila na monitory a poradnu. Člověk došel do 1. patra do poradny, kde bylo takových rodiček, že si kolikrát nebylo ani kam sednout. Nejdřív si mě zavolala sestra, zeptala se na obvyklé otázky typu: „Jak se cítíte?“, naťukala si vše pečlivě do počítače a už jsem čekala další nekonečnou frontu na monitor. Tak po hodině na mě přišla řada (jupí!). Sestry na monitoru byly příjemné a ochotné. Poté se jde do ordinace za doktorem. Nejdřív mi přišlo, že mou anamnézu bere velmi podrobně, ale bylo to jen na první návštěvě. Na dalších nedělala ani UTZ, byla jsem za 5 minut venku (i s obléknutím).

Den termínu porodu se blížil a mně se na cestě do porodnice stala malá autonehoda. To jsem zmínila na poslední poradně a už mě domů nepustili. Báli se o miminko, i když jsem jim neustále opakovala, že jsem se do břicha o nic nebouchla.

Tak začalo ono přehazování horkého bramboru. Posílali mě ze dveří do dveří, nikde neměli místo. Nakonec se uvolnilo na rizikovém odd. lůžko. Na příjmu jsem vyplňovala se sestrou další dotazník. Sestra pořád někam odbíhala a hádala se s druhou, jak to se mnou udělají. Na mě byly milé a pořád mi opakovaly, že to není má chyba, ať se tím netrápím. Kolem mě postupně přiváželi skoro rodící matky svíjející se v bolesti.

Po 3 hodinách jsem se dostala na pokoj. Pokoj byl čistý, byla tam i sprcha a WC, paní na úklid milé a ochotné. Lékaře jsem tam skoro neviděla, ale vše zajišťovaly sestry. Všechny byly super a příjemné - až na jednu. Jméno nevím, ale říkali jsme jí citrón. Jestli jí tam někdy potkáte, tutově jí poznáte, fakt se tváří kysele. Byl ale vidět nedostatek sester v nemocnici. Fakt se holky nezastavily. Jediné, co na P3 vytknu, je vedro. Nemocnice by mohla nakoupit alespoň nějaké větráky, protože v době veder to je na infarkt.

Hned ráno byla vizita, přišla doktorka, nějak se představovala (jméno nevím, ale řekla bych, že to byla vedoucí toho oddělení). Byla velmi příjemná a pozitivní. Vypadlo z ní, že mi tedy budou porod vyvolávat kvůli vysokému tlaku, že bude vše ok a že půjdu domů s mimčem. Nabyla jsem dojem, že nejpozději zítra rodím a že to bude rychlovka (což zpětně hodnotím jako omyl!).

Ještě ten den jsem dostala tabletu a až na pár kontrakcí nic. Pořád mi opakovali, že to se stává a druhý den mi dají druhou. Tak se stalo, kontrakce jsem skoro neměla, tak mi po 2 hodinách dali třetí tabletu. Kontrakce nepravidelné ale byly. No už jsem začala být psychicky nakřápnutá, za žádnou cenu jsem nechtěla na císaře, ale už jsem to začala vzdávat. Na pokoji se pořád měnily maminky a kolikrát si ani nestačily vybalit a už zase jely na sál. Zase přišly sestry a zkoušely mě uklidnit, že se to stává a ať se tím nestresuji, že zítra mi dají další - poslední - tabletu a ta určitě zabere. Ještě jednou děkuji za lidský přístup (nevztahuje se na Citróna).

Třetí ráno je poslední tableta uvnitř a skoro nic se neděje. Začínám panikařit, lékař (nějaký mladý stážista) mě opět uklidňuje, že to je psychika, ať se nebojím, že to určitě přijde. Tak mě uklidnil a přesvědčil, pořád se chodil ptát: „Tak jak?“ Až mi ty kontrakce přivolal. Opět kladně hodnotím lidský přístup!

Konečně jedu na porodní sál, je asi 10:300. Vyfasovala jsem mladou PA, byla milá, ale tak nějak mi nic nevysvětlila, jako prvorodička jsem ani nevěděla, na co se ptát. O hodinu později kontrakce zmizely, tak po poradě s lékařkou dostala instrukce, že mi má dát klystýr a až dorodí jednu matku, půjdou mě připravit na císaře. Vše proběhlo ok, já se vyprázdnila, až jsem si nevšimla, že mi praskla na WC voda.

V ten okamžik jsem měla křížové bolesti, až jsem myslela, že se malý dere ven páteří. Nejdřív jsem to nesla statečně, ale jak se bolest stupňovala začala jsem panikařit. V tomhle okamžiku by mi asi pomohl trochu jiný přístup. Třeba dýchejte takhle, takto nedýchejte, zkuste změnit polohu na tuto, tohle obvykle trvá takhle dlouho atd. Prostě mě tam nechala s mužem samotnou a bezradnou, neměla na práci jen mě, opravdu tam byl frmol.

No po hodině a kousek přišla lékařka, že mi tedy píchne vodu (byla jsem otevřená jen na 2 cm a úplně v křečích), že to třeba urychlí porod. Šátrala uvnitř tím háčkem a pořád nic neteklo, pak jí cvaklo, proč se tam vlastně svíjím. Muž komunikoval za mě. Když mi oznámila, že se neotevírám a že počkáme ještě, tak jsem to opět začala vzdávat, chtěla jsem císaře. Chtěla jsem cokoliv, hlavně mít tu ukrutnou bolest za sebou. Zavolala tedy dalšího lékaře (staršího, hodně vysokého). Probrali se mnou vzniklou situaci a přemlouvali mě, ať to ještě zkusím, že mi zavolají anestezioložku a dají epidural. Kývla jsem.

Přišla asi za 20 minut i se sestrou, vysvětlovaly mi, jak to bude probíhat a uklidňovaly mě, že se mi hned uleví. Jelikož jsem silnější postavy, nešlo jí nahmatat prostor mezi páteří, tak mi to píchala napotřetí. Ale ta úleva za to stála. Chvilku jsem si zdřímla, epidural působil 2,5 hodiny a postupně odezníval. Přišla doktorka, zkontrolovala mě tam dole a řekla milou zprávu, že jsem otevřená na 8 cm.

Mezitím se vyměnila směna PA a přišla se nám představit paní Šťastná. Ještě v době působení epiduralu mi vysvětlovala, co nás čeká. Jak mám rozdýchávat kontrakce a že si to vyzkoušíme nanečisto. Řekla mi, kdy mám tlačit, jak mám tlačit. Co se stane, když udělám toto a tamto. Jak měnit polohy, jak urychlit rotaci hlavičky atd. Byla velmi milá ochotná, působila na mě profesionálně. Postupně mě „koučovala“ až jsem najednou porodila (ani nevím jak).

Těsně po porodu mi malého přiložila k prsu, čekala, až vyjde placenta atd. Malý vyšel ve 20:00, ale na pokoj jsem se dostala až po půlnoci (byla jsem hodně potrhaná a bolavá, tak mě šila snad 2 hodiny), potom mě nechala odpočívat.

Byla jsem až v šoku, co všechno musejí dělat PA, a to, že mají na starosti 2 porodní boxy, jsem vůbec netušila. A lékařů je tam snad ještě méně.

Kvůli nedostatku místa mě převezli na urogynekologické oddělení se vyspat a dítě jsem měla o 2 patra výš. Na pokoji nás bylo 5 a hlavu jsem měla namáčklou skoro až na umyvadlu. Zázemí staré a ošklivé. Ale opět zde hodnotím místní sestry, chovaly se skvěle a starostlivě. 2× jsem tam s sebou plácla na podlahu, když jsem šla na WC, jednou jsem se po…, tak to tam po mně i uklízely a neslyšela jsem žádné průpovídky.

Opět jsem zde ale pocítila nedostatek personálu (sester). Nebyla jsem schopna ujít pár kroků, aniž bych neomdlela, takže pro mě bylo nemožné se dostat pro miminko na jiné oddělení, abych si ho přiložila k prsu. A nikdo neměl čas mi ho co 3 hodiny nosit na kojení. Takže jsem ho viděla až ve 3 odpoledne, tj. skoro 18 hodin od porodu.

Konečně bylo odpoledne, uvolnilo se pár míst a já se dostala na odd. šestinedělí za miminkem. Z tohoto oddělení mám zvláštní pocity. Všechno bylo staré, péče zmatečná - jednou doktor řekl A druhý to odpoledne změnil na B a ráno z toho bylo Z. Opět to tady držely sestry. Ochotně odpovídaly na mé dotazy. Horší to bylo se sestrami, které se staraly o mimi a kojení. Některé byly takové nepřirozené, znuděné, nechápaly, proč mám problém s kojením, a moc mi to neulehčovaly. Naštěstí takové nebyly všechny.

Nejhorší na tomto oddělení byl úklid. Pracovnice (asi to byla mladší Ukrajinka). Byla neuvěřitelně otrávená, odsekávala na všechno, ani nepozdravila, pořád nám něco vyčítala. Docela jsem si říkala, že si koleduje o pár facek. Takhle se chovat k matce, která má pocuchané hormony a nervy je docela nebezpečné, řekla bych.

A úplně nejhorší bylo jídlo. Jak mám pořádně kojit a nemít nafouklé dítě, když 7 dní v týdnu je k snídani a k večeři plátek chleba jednou s máslem, jednou s marmeládou, potom s nějakým hnusným tvarohem? Kde je zelenina nebo alespoň blbé jablko? Naštěstí mě má rodina podpořila a nosila do porodnice normální jídlo.

Když to ale shrnu, tak bych zde rodila pokaždé a taky tuto porodnici každému doporučuji. Ano, je zde pár jedinců, které tato práce asi moc nebaví, ale tisíckrát je přebijí ti, kteří vykazují zájem o matku za každých okolností a hlavně kterých je naprostá většina. Snad jen by mohli najmout více personálu, protože pak by nebylo vše takové zmatečné a možná i některé sestry by byly příjemnější.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Vzít si s sebou hodně jídla a pití na monitory, když se nepovede, pak tam člověk dlouho čeká na další. V kantýně to jídlo nic moc.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Nafukovací kruh, hodně neperlivé vody, chladivé kloboučky na bradavky a i více kojících košil. Taky nějaké ovoce a zeleninku. V letních měsících větráček (je tam hrozné vedro).

Celkové hodnocení porodnice:

V září jsem rodila v Podolí a kdybych věděla, že poporodní péče je v tak strašném stavu, tak bych si vybrala jinou porodnici. Rodila jsme císařským řezem a díky neposkytnutí informací od personálu budu muset jít na další operaci - plastiku břišních svalů. Proto si budoucí maminky ohlídejte, aby k Vám každý den chodila fyzioterapeutka a cvičila s Vámi poporodní cviky (jsou totiž jiné, než po klasickém porodu). Ochota sester byla hodně špatná. Ale zřejmě jsme narazila na špatné dny.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v Podolí na konci srpna a mohu jen doporučit.

Už během návštěv do poradny (někdy jsem vůbec nečekala, jindy i dvě hodinky, takže něco na zabavení s sebou) jsem zažívala pečlivý přístup. Doktoři i sestry vysvětlili vše, co jsem potřebovala .

Jinak k samotnému porodu - příjem rychlý, přesun na porodní sál a starostlivost během porodu na velmi vysoké úrovni. Pozitivní přístup personálu (člověk se s tím musí narodit} mi velmi pomohl v poslední době porodní. Předtím mi spíš lezl na nervy, ale nakonec jsem za něj byla moc vděčná. Malou mi hned po narození dali do náruče, další hodinku pak strávila u tatínka.

Bydlela jsem na P1, vybavení starší, ale to vůbec nevadí. Pak jsem se přesunula na nadstandard, asi největší, co tam mají (je potřeba se zahlásit na nadstandard hned na příjmu na porodní sál, jinak bývá plno}. Za celý svůj pobyt jsem se nesetkala s žádnou nepříjemností ze strany personálu. Sestry se skutečně starají a ochotně odpoví na všechny dotazy prvorodičky. Jediné, co mi moc nevyhovovalo, byla strava.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Všechny potřebné věci jsou na stránkách, ale doporučila bych více košilek na porodní sál, měla jsem jen 2 a nestačilo. A možná ještě vlastní oblečení pro miminko.

Celkové hodnocení porodnice:

Naprosto výborná. S dalším dítětem bych šla rodit opět sem.

V poradně byl sice vždycky nátřask, ale většina maminek chodila až na devátou, já přišla vždy před osmou, takže jsem ani moc nečekala. Byla jsem plánovaně přijatá na oddělení rizikového těhotenství. Nesnáším nemocnice, ale tady jsem se cítila velmi dobře. Milé prostředí, potěšila sprcha a WC přímo na pokoji, milý personál.

Ještě v den příjmu jsem začala rodit. Porodní asistentka na oddělení byla vstřícná a sympatická. Sice mi dlouho tvrdila, že určitě ještě nerodím, ale když jsem se začala opravdu rychle otevírat, zajistila bleskový přesun na sál. Na sále jsem měla porodní asistentku Julii Denci. Moc ráda bych jí poděkovala za skvělou péči. Kdykoliv jsem zvonila, ihned přišla, opakovaně mě vyšetřovala i po pár minutách, když jsem jí tvrdila, že to jde rychle. A také šlo.

Na sál jsem přišla po šesté, v půl osmé byla dcera venku. Díky této asistentce živá a zdravá. Paní Denci si včas všimla, že se uvnitř dusí, přivolala lékařky a ty mi pomohly porodit co nejrychleji. Zvládla jsem to na dvě kontrakce. Nedovedu a nechci si představit, co by se dělo s laxním a protivným personálem. Toto byl pravý opak. Všichni slušní, milí, empatičtí. Lékařky se mi představovaly a třásly rukou i během druhé doby porodní, kdy jsem tlačila jak o život a nevěděla o světě. 

Na šestinedělí už to takový luxus nebyl, chvílemi to bylo jako exkurze do 80. let. Staré tvrdé postele, společné sprchy, WC, sanitářky obědy sice roznášely, ale už neodnášely nádobí (to na oddělení rizikového ano). Tři ženy a tři děti při systému rooming - in na pokoji je taky dle mého moc. Téměř neustále některé brečelo, takže jsem se poprvé vyspala až doma po propuštění.

Tady by se ještě dalo zapracovat, ale při tom, jak mají v porodnici plno, to asi nelze. Naštěstí výtky mám jenom k vybavení a prostředí, s personálem jsem nikdy problémy neměla. Některé sestry byly milé, některé vlažné, vyloženě protivný tam ale nebyl nikdo. I na zdánlivě blbé otázky trpělivě odpovídaly, učily mě starat se o miminko. Možná se mohly častěji ptát na kojení. S tím jsem ze začátku bojovala a přišlo mi pozdě, že se začaly zajímat až třetí den po porodu, když jsem měla do krve ožužlané bradavky. Takže doporučuji aktivně se hned ptát a o vše žádat. Na druhou stranu, středobodem světa byla v tu chvíli dcerka a kdybych spala na slámě vedle dálnice, bylo by mi to asi celkem jedno.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nestresovat se. To dítě prostě nějak ven musí a v klidu to jde líp. Taky to není tak hrozné, jak se říká. A především, na všechnu tu bolest a perné chvilky se strašně, ale strašně rychle zapomíná. Já po čtyřech týdnech ani nevěděla, že jsem rodila. Jizvy zahojené, paměť vymazaná.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Jelení lůj. Zní to jako blbost, ale při tom psím dýchání strašně rychle osychají a praskají rty. A taky zásobu plen. Já naivně jela se čtyřiceti plínkami a po dvou dnech mi musel manžel donést celý další balík. Něco jsem zničila já, když jsem se učila je zabalovat, další padly při neustálém rozbalování a zabalování při vizitách atd.

Celkové hodnocení porodnice:

V Podolí jsem rodila v červenci podruhé, tentokrát bohužel plánovaným císařským řezem.

Personál na všech odděleních mohu jen chválit (ultrazvuk, genetika, ambulance, monitory, poradny). Absolvovala jsme tam během těhotenství hodně vyšetření (screening, amniocenteza, ultrazvuky kvůli nedostatku plodové vody) a setkala se se spoustou lékařů a všichni byli moc milí, ochotní a pozitivní.

Na porodním sále opět všichni skvělí, přestože jsem se operace hodně bála, přístup všech zúčastněných byl naprosto úžasný. Operoval mě doktor Verner a vzpomínám na anesteziologa Koláře, samozřejmě sestřičky úžasné, s takovou sestavou na strach zapomene snad každá.

Na JIP bylo plno, tak jsem byla převezena rovnou na oddělení šestinedělí, z kterého jsem po zkušenostech v prvním těhotenství měla celkem hrůzu. Tentokrát jsem skončila na P1 a na rozdíl od prvního negativního zážitku na P2 v roce 2010, mohu sestry jen chválit. Celkem jsem tam strávila 6 dnů, vystřídalo se hodně sester a na jejich přístup si nemůžu vůbec stěžovat. Hodné, ochotné, usměvavé, s jejich péčí jsem byla naprosto spokojená.

Jediný, kdo mi celkový dojem z Podolí zkazil, byla dětská doktorka Černá. O víkendu byli ještě dětští doktoři usměvaví a vstřícní. Po víkendu nastoupila tato paní, které empatie zjevně nic neříká, za celou dobu se neusmála, spíš naopak. Na dotazy odpovídala podrážděně a bylo jasně vidět, že ji spíš s ostatními maminami obtěžujeme.

Navíc je to zřejmě fanatická zastánkyně kojení a komu to nejde, má smůlu, stejně tak to bylo u mě. Setkala jsem se s ní už s první dcerou, ale ta byla tenkrát alespoň schopná vytáhnout z prsu 10 - 15, a tak nás po 3 dnech propustila domu, neboť jsme aspoň minimálně přibraly. Nakonec jsme stejně doma skončily na odsávačce a Nutrilonu.

Tentokrát malá nebyla schopná vysát vůbec nic, všichni zpočátku nadšení, jak krásně saje, ale i přes pomoc sester nevytáhla víc jak 5 a že jsme se snažily. Doktorka k tomu přistoupila tak, že tentokrát prostě kojit budeme za každou cenu a zakázala jakékoli dokrmy, aby malou „motivovala“. Tím pádem jsme si tam užily peklo, malá nonstop plakala, venku 35 stupňová vedra, já ji jen tahala a houpala, až mě jizva pálila a zarudla.

Malá přestala úplně kakat a čůrat a do druhého dne se jí neskutečně rozjela žloutenka, začala být spavá, na kojení už neměla vůbec sílu. To už jsem si na „milé“ paní doktorce, která si pochvalovala přírůstek na váze (v noci a ráno jsem umluvila sestřičky, aby malou i přes zákaz doktorky dokrmily) vydupala Nutrilon. Rázem - jak mávnutím kouzelného proutku - jsem měla spokojené, najedené, i když spavé dítě. Já přestala brečet a začala se radovat z miminka, které konečně mělo mokré plenky. Už večer žloutenka klesla a do rána i po odběrech krve byla situace o tolik lepší, že nás MUDr. Černá pustila domů, samozřejmě si neodpustila pár jedovatých poznámek.

Ale přes tento nepříjemný zážitek mohu Podolí jen doporučit, akorát se maminky obrňte sebevědomím a nenechte si na sobě štípat dříví.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Doporučuji maminkám do Podolí pevné nervy a nemít strach se ozvat, pokud s něčím nesouhlasíte, i když je to díky hormonům trošku těžší, když místo vzteku rovnou pláčete. Přece jen miminko je vaše a ani dětská doktorka za vás nemůže rozhodovat. Přesto, že sestřičky při vizitě vypadají, že s doktorkou souhlasí, zkuste poté zajít na sesternu a domluvit se s nimi, většinou jsou to rozumné ženské, které vám nakonec pomůžou.

Celkové hodnocení porodnice:

S porodem v Podolí jsem byla maximálně spokojená. Nějaké mouchy se vždy najdou, ale celkový přístup byl perfektní. Nemůžu si stěžovat ani na poradny, vždy jsem byla hotová do dvou hodin a neměla jsem pocit, že by tam nikoho mé problémy nezajímaly. Myslím, že vzhledem k velkému zájmu maminek dělá personál opravdu maximum.

Porod začal tak, že mi ráno praskla voda. Dojeli jsme na příjem a vzhledem k tomu, že mi opakovaně naměřili vysoký tlak, umístili mě na oddělení rizikového těhotenství, i když měli zrovna stop stav. Ostatní maminky, co dorazily na příjem se mnou, tak posílali jinam. Tady se sluší poznamenat, že příjmová sestra i lékařka postupovaly velmi ochotně a vstřícně, obvolávaly pražské i mimopražské porodnice, domlouvaly maminkám místo a hledaly jim informace o jiných porodnicích na internetu.

Mně začaly pravidelné kontrakce přibližně ve 23:00, kolem jedné následoval přesun na porodní sál. Souhlasila jsem s přítomností studentky u porodu a můžu absolutně doporučit - obě dvě děvčata, která jsem zažila, byla moc milá a velmi mi pomohla. PA a studentka mě chodily kontrolovat každou čtvrt hodinu a poslouchat ozvy miminka. Přibližně od dvou hodin jsem měla kontrakce jednou za tři minuty, od čtyř po dvou minutách. Proběhlo píchnutí zadní plodové vody s mým souhlasem.

Bohužel jsem se ale neotvírala a porod postupoval pomalu, kolem šesté mi tedy byla napíchnuta infuze s oxytocinem. Požádala jsem i o něco proti bolesti, dostala jsem infuzi s lékem, který nevím, jak se jmenoval, ale zabral jen málo. Během porodu mě opravdu ničila nutnost neustálých monitorů, protože vleže jsem kontrakce vnímala mnohem intenzivněji.

Malá vykoukla na svět v 10:21. Manželovi bylo nabídnuto přestřižení pupeční šňůry a miminko mi dali okamžitě na břicho, kde ho nechali asi čtvrt hodiny (porodní plán jsem neměla). Šití bylo nepříjemné, ale snesitelné, proběhlo v lokální anestezii. Po šití mi hned dceru zabalenou vrátili a nechali nás s manželem dvě hodiny o samotě. Dostali jsme oběd, já teplý, manžel spíše studenou svačinu, ale bylo toho dost a najedli jsme se dobře.

Následoval přesun na šestinedělí. Měla jsem štěstí na nadstandard, pobyt na šestinedělí tak proběhl víceméně bez nervů, ačkoliv hormony udělají své. Jediným mínusem bylo rozkládací křeslo, na kterém chtěl manžel přespat, ale bohužel jsme zjistili, že to nebude možné, protože křeslo se rozpadalo. Za ty peníze by asi bylo dobré vybavení lépe kontrolovat.

Co se týče personálu, tak někdo byl milejší, někdo méně. Vizity probíhají kosmickou rychlostí a nejdůležitější je, co je napsané v papírech, na nějaké vybavování není čas. Porodní asistentky všechny ochotné a milé, velmi mi pomohly s kojením. Jídlo nemocniční klasika, žádná hrůza to nebyla, jen ho bylo málo.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Hlavně optimismus a nečekat předem nic strašného.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Řídila jsem se seznamem na stránkách porodnice a nic mi nechybělo. Župan je zbytečný. Doporučuju vlastní košili i na šestinedělí, erární hábity se nedají nosit.

Celkové hodnocení porodnice:

Porod jsem měla v prosinci 2012.

Prenatální ambulance - lékaři super, sestry horší, občas fronty, ale vyplatí se čekat, na monitorech také pohodka. P3 rizikové - super, hlavně sestry.

Porodní sál - také spokojenost, porod vyvolávaný, rodila jsem od prvních kontrakcí asi 16 hodin, epidurál, kyslík, několikrát jsem ztratila vědomí, dcerka měla špatné ozvy. Lékařky a por. asistentky - bylo jich na mě víc, byli to profíci, takže i tak super.

P1 - šestinedělí mě velmi zklamalo, hlavně dětské sestry, až na jednu výjimku. Neporadí, arogantní až hulvátské. Nácvik kojení děs, protichůdné nebo žádné info, nebo rovnou řeknou, že stejně kojit nikdy nebudete, i když doma to pak jde.

Takže za mě tak 80%.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Občas pevné nervy, ale vím je to těžké.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vložky, síť. kalhotky, plenky pro mimi, vlhčené ubrousky pro mimi. Náhradní košile, boty do sprchy.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodili jsme v Podolí před dvěma týdny.

Předporodní oddělení následné vyvolávání porodu i porodní sál s personálem naprosto špičkoví lidé. PA stále s námi diskrétně kontrolovala situaci a navigovala porod. Pobavila nás uklízecí četa, která porodní sál vycídila během pár minut do původního estetického stavu.

Bohužel oddělení šestinedělí byl velmi stresující zážitek. Opravdu se jedná o to, jací lidé zrovna slouží. Dvakrát mi ukázali kojení - následně pomoz si sám, koupání ukázáno na cizím dítěti - následně pomoz si sám, balení miminka do košilek ukázáno po porodu - následně pomoz si sám. Co sestra to jiná informace.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Obrnit se nervy, jídlem a vším, co vám pobyt zjednoduší.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Poporodní vložky, dubovou kuru na mytí spodku, spoustu ručníků.

Celkové hodnocení porodnice:

Celkově jsem se službami a přístupem personálu velmi spokojená.

Měla jsem vyvolávány, 13hodinový porod zakončený kleštěmi. Na šití jsem byla hodinu pod celkovou anestézii. Přijímala mě doktorka Levá, která také zaváděla tabletu na vyvolání. Ještě před tím na moje vyžádání provedla UTZ a přeměřila miminko. Na můj vkus dost odměřený přístup, ale nepochybuji, že jako profesionál je dobrá.

Po celou dobu porodu se mnou byl manžel - jak na příjmů, tak na porodním sále. Na vyžádání mi přímo na porodní sál dovezli rajský plyn, který mi pomáhal překonávat velmi silné kontrakce (epiduralní analgezii jsem odmítla). Porodní asistentka Klára Davídková byla velmi příjemná, milá, ochotná a věcná. Na jakýkoliv dotaz reagovala fundované a klidně.

Na její popud byl v závěru přivolán 6členný tým lékařů a sester v čele s primářem Šafářem, jelikož miminku selhávalo srdíčko. Během 5 minut malého vyndali kleštěmi, což byl pro nás veliký šok a bolest, ale nedalo se nic jiného dělat - miminko mělo pupečník omotaný 2× kolem krku. Na základě dalších nutných vyšetření je miminko zcela v pořádku, bez jakýchkoliv známek klešťového porodu. Z mého pohledu byl tým naprosto profesionální a nenechal nic náhodě.

Bohužel nebyl volný nadstandard, a tak jsem byla převezena na oddělení P2, kde byly další 2 maminky. Nakonec to byl velmi příjemný pobyt, zejména díky dětské sestře Jarce Stříbrné, která se miminku věnovala nad rámec svých povinnosti. Vždy ochotně a s úsměvem vše vysvětlila. Takové lidí je radost kolem sebe potkávat a dokáží zpříjemnit i tak těžké chvíle.

Porodní sál špičkový, pokoje na oddělení standardní, nezrekonstruované, WC a sprcha společná na patře, ale nebyl to problém. Shledávám jediné minus, a to je jídlo.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Obrnit se trpělivostí a odhodláním spolupracovat.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Seznam nejnutnějšího je zveřejněn na stránkách porodnice.

Celkové hodnocení porodnice:

Rodila jsem v Podolí 1.2.2013.

Negativa - poradna. Je to tam opravdu jak na běžícím pasu a nikoho tam nic nezajímá. Měla jsem celé těhotenství malého většího a ke konci byl už větší o 4 týdny. Do toho byl KP, a tak mě moje doktorka raději chtěla předat už do porodnice, protože se jí nelíbilo, jak rychle roste. Když jsem tam kolem 30 tt volala, abych se objednala, naprosto mě odpálkovali, že oni přebírají pacientky až ve 37 tt a vůbec je nezajímalo, že mám velké dítě a řekli mi, ať chodím dál ke své gynekoložce. Aši ve 33 tt mi doktorka řekla, že malý už se v růstu zpomalil, ale má strašně velkou hlavičku a že mi napíše doporučení do porodnice, aby si mě už opravdu převzali. Tak jsem tam opět volala ve 33 tt a objednali mě až na 37 tt, ačkoliv jsem jim řekla, že mám doporučení, že má malý extrémně velkou hlavičku a že moje doktorka chce, aby se na mě podívali co nejdřív, nezájem. Takže jsem čekala až do 37 tt.

Když jsem přišla na první poradnu, katastrofa! Asi 20 ženských na chodbě, v jedné místnosti sedělo 6 sester a ty braly pacientky jednu po druhé, no jako v továrně kus od kusů. Změřili mi tlak a poslali do dveří č.3. Tam mne přijala nějaká mladá doktorka, která vůbec neviděla moji dokumentaci. Podívala se na mě a řekla, že je všechno v pořádku. Tak jsem jí řekla, že je malý KP, což mi v pořádku nepřijde, tak že mi teda udělá UZ a řekla „No jo, on nám tam sedí, tak to je pak jiná.“, a to bylo vše. Pak jsem se jí zeptala, jak teda budu rodit a ona „Jak bych měla rodit? Normálně přirozeně!“. Tak jsem byla jak opařená a říkám jí, jestli viděla velikost hlavičky malého, tak se podívala teprve do mých papírů a řekla „No je trochu větší, ale to zvládnete“. Pro mě to byl šok!

Na další kontrolu mě poslala k primářce, která byla konečně normální, udělala mi UZ. Řekla, že jelikož jsem prvorodička a malý má velkou hlavičku, půjdu císařem a rovnou ho i naplánovala. Takže poradna pro mě byla něco neuvěřitelného, pokud máte těhotenství v pohodě, není co řešit. Ale pokud máte nějaký problém, musíte se sami ozvat! Je to prostě továrna, berou tam všechny těhotné stejně, kus za kusem.

Pozitiva - samotný porod a péče. Na rozdíl od poradny byl porod a šestinedělí pravý opak. Byla jsem nadšená. Den před císařem jsem ležela na rizikovém, kde byli všichni strašně milí a ochotní, to samé na porodním sále, to samé na JIPce a to samé na šestinedělí (ležela jsem na P1 i na P2). Opravdu si nemůžu na nic stěžovat. Všechny sestry i doktoři se chovaly milé, byli ochotné a hodné. A doktoři zřejmě hodně šikovní, neboť týden po císaři jsem o žádné operaci a jizvě ani nevěděla.

Ještě bych chtěla napsat o nadstandardu - byl to boj, který jsme bojovali 14 dní, ale nakonec úspěšně. Na každém oddělení nám před porodem tvrdili něco jiného - někde nám říkali ,že si ho dopředu objednat a zaplatit můžeme, jinde, že to nejde. Nakonec jsem se zapsala na P2, protože jsem už věděla termín císaře s tím, že si ho vezmu, i kdyby se uvolnil v den císaře, tedy i kdybych tam nebyla (první den po císaři se leží na JIPce). Samozřejmě žádný nadstandard volný nebyl, ale manžel vytrval a denně je tam chodil prudit, až se jednoho dne hodně naštval a všechny je tam seřval, že není možné, aby se během 3 dnů, co jsem už byla v Podolí, neuvolnil ani jeden nadstandard, když jich tam mají asi 16. No a hned druhý den přišli, že se jim uvolnil. Najednou to šlo.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pokud se vám něco nezdá nebo máte nějaký problém, ozvěte se! Doktoři si v poradně dokumentaci nečtou, takže o vás a průběhu vašeho těhotenství nic nevědí.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

V porodnici jsme dostali jeden balík poporodních vložek.

Celkové hodnocení porodnice:

V Podolí jsem rodila letos v březnu svoje třetí dítě a musím říci, že stejně jako při předchozích porodech jsem byla spokojena. Mohu porovnávat kvalitu péče v roce 2000, 2003 a letos.

Co se týče registrace, ta u mě proběhla naprosto bez problémů, asi jsem se zrovna trefila, protože tam vůbec nikdo nebyl a zaregistrována jsem byla během deseti minut. Příspěvky o tom, jak je hrozně těžké se do Podolí vůbec dostat, jsem nečetla, takže jsem se ani nestresovala, prostě jsem tam přišla a nechala se zapsat.

Z první poradny jsem byla nadšená, dle mého názoru to šlo rychle a následující tři další také. Oproti předchozím poradnám, kdy jsem tam docházela v roce 2000 a 2003 se to nedá vůbec srovnat. Tehdy to bylo opravdu pomalé! Přišla jsem ráno v sedm a odcházela v jednu hodinu odpoledne. To se mi nyní ani jednou nestalo.

Co se týče nynějšího samotného porodu, chtěla bych určitě poděkovat úžasné porodní asistentce, která se mi po celých 8 hodin věnoval. I díky ní se vše dalo krásně zvládnout. Nechci zapomenout ani na příjemnou sestřičku na příjmu na porodním sále, ta byla také skvělá. Vše mi bylo pečlivě vysvětleno. Lékaři byli také skvělí.

Na oddělení šestinedělí si také nemohu stěžovat. Jídlo bylo někdy dobré, jindy horší, ale tak už to asi bývá a určitě se to dá přežít - nejsme v Alcronu, že? Sestřičky dětské i ty, co se věnovaly nám - maminkám, byly milé, vstřícné, poradily. Také jsem dostala dárkový balíček pro malou s různými vzorky atp.

Porodní sály působí moderním a pěkným dojmem, na oddělení šestinedělí je vybavení starší, sprchy, WC nic moc, ale také se to dá přežít.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Určitě doporučuji vzít s sebou plenky pro mimčo, jednorázové kalhotky a porodnické vložky. Jeden balíček dostanete „na uvítanou“ na pokoji šestinedělí, ale ten stačit nebude. Já osobně bych si přibalila ještě nějaké vlastní košilky pro mimčo.

Celkové hodnocení porodnice:

V Podolí jsem se rozhodla porodit svou druhou dceru. Ta první se narodila v Krči a pokud bych někdy rodila znovu, chtěla bych určitě zase Podolí.

Negativem Podolí je určitě registrace a ani poradny nejsou nic moc. Poradny mi přišly takové zmatečné, dlouho se čekalo a u doktora to byla pak šup šup akce. Ale ja jsem zhýčkana poradnou u sve lekařky.

Maličko jsem byla překvapená i z příjmu na porodní sál. Přišel mi takový provizorní. Byla to jedna místnost kde jsou 3 monitory a vyšetřovací lehátko oddělené závěsem. Při příjezdu jsem měla kontrakce cca po 3 minutách. Sestra mi natočila monitor, dala podepsat souhlas s hospitalizací a doplnila si zdravotní dokumentaci. Po monitoru následovalo vyšetření, paní doktorka byla moc milá a ohleduplná. Nález byl k porodu, takže jsem došla pro manžela (čekal na chodbě) a šlo se na sál. Neměli jsme zaplacený poplatek za otce u porodu, sestra na příjmu se nás na to zeptala, ale pak už to nikdo neřešil a nic po nás nechtěli.

Na sále nás převzala mladá a příjemná porodní asistentka, vše nám ukázala a vysvětlila. Sály jsou moderní, s vlastním soc. zařízením a svítilo jen tlumené světlo. Převlékla jsem se do košile a musela jsem být opět připojena na monitor, protože na příjmu se monitor nepozdával. Bylo mi nabídnuto píchnutí vody, požádala jsem o posečkání a bez problému mi bylo vyhověno. Následoval monitor, bohužel mimčo moc nespolupracovalo, takže jsem ležela skoro hodinu připojená a nemohla využít sprchu. Při monitoru je ale možné i sedět na míči - mě to nevyhovovalo. Pak následoval klystýr, který byl po domluvě „menší“ kvůli silným bolestem.

Na WC mi pak praskla voda a měla jsem nucení na tlačení, takže za pomoci manžela a sestry jsem došla na lehátko. Byl přivolán další personál - sestra a dětská lékařka a já mohla tlačit. Lehátko jsem si sama napolohovala do pozice, která mi vyhovovala, nohy jsem mohla mít buď dole nebo na podnožkách. Samotný porod vedla celou dobu asistentka, světlo stále tlumené. Souhlasila jsem s nástřihem, nešla mi vytlačit hlavička. Po porodu miminko položené na břicho, pak teprve přestřižení pupečníku. Miminko nikam nenesou, ošetřují na sále a předají tatínkovi. Přišla lékařka, která zkontrolovala a zašila poranění. Při šití mi místo umrtvila. Pak 2 hodiny nerušeně s mimčem a tatínkem. Miminko si pak odnesla sestra na dětské. Já šla do sprchy, převlékla se a po svých odešla na šestinedělí P1. I přes šití jsem mohla hned chodit a sedět.

Tam mi sestra ukázala kde co je a jak to na oddělení chodí. Sestřičky vždy ochotně pohlídají mimčo, když potřebujete. I jako druhorodičce mi bylo opět ukázáno kojení a vysvětlena péče o dítě. Mimča se kojí podle potřeby, nedodržuje se žádný předepsaný interval krmení. Převažovat před a po kojení se začíná až cca 2. nebo 3. den, kdy už mimi něco vypije.

Jídlo ne vždy vhodné pro kojící, ale dalo se jíst. Je k dispozici mléko, čaj, pečivo, lednička a rychlovarná konev na chodbě. Sociálky společné, celkem čisté, asi jen 2× jsem se tam potkala s jinou maminou. Miminkům odřezávají pupeční pahýl, ale na mou žádost nám ho nechali aby sám odpadl.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nevím jak pro prvorodičky, ale mě vyhovovalo, že personál nechal spoustu věcí na mně - jak při porodu, tak následně při péči o dítě. Nikdo mi nic nenutil, pouze doporučil.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Porodnické vložky, síťované kalhotky, plenky a ubrousky pro mimčo (dostala jsem na první den balík vložek, 1 kalhoty a 5 plenek).

Celkové hodnocení porodnice:

Bohužel moje zkušenost s porodnicí je velice negativní.

Zaregistrovala jsem se tam a dojížděla cca 40 km k nim do poradny, abych byla v jejich péči, protože jsem věřila, že budu v té nejlepší péči.

Počínaje způsobem získání registrace, kdy čekáte od brzkých ranních hodin, abyste se dostaly do pořadí (berou jen prvních 12), poradnou, kdy objednají x maminek na stejnou hodinu, takže to tam lítá jak na běžícím pásu (těžká masovka), lékaři (každý týden máte někoho jiného a nevyšetřují vás pokaždé, dokonce jsou tam i absolventi), vše je tam 2× tak dražší (kurz, asistence otce u porodu), konče momentem, kdy jsem tam přijela rodící a odmítli mě, protože mi neodtekla voda, a stejně, že prý mají plno. Hodnotím tento ústav velice negativně.
Vodu mi protrhávali v jiné porodnici, neodtekla by ani příští rok. Málem jsem porodila cestou do jiné porodnice, když jsem přijela, byla jsem otevřená na 9 prstů, a to za pouhé 4 hodiny od opuštění Podolí.

Pozitivně hodnotím akorát sestřičky na monitoru. Neztratily lidskost a setkávání s nimi bylo příjemně úsměvné.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Pokud mají bezproblémové těhotenství, ať si vyberou jinou porodnici, menší, kde mají osobní přístup. Podolí je pro problematické případy, nemají prostor na to se zabývat masovkou.

Celkové hodnocení porodnice:

Nastupovala jsem k vyvolávanému porodu. Bohužel porod ani po třech dnech bolestí nepostupoval a skončilo vše císařem.

Lékař, který mě tři dny sledoval a jen zaváděl tablety, nereagoval na špatné monitory miminka, na mé již třídenní bolesti, na to, že již první den mi odtekla plodová voda. Mimino mělo ozvy horší a horší, ale on mojí prosbu druhý den o ukončení císařem zamítl s větou, že až si pacienti budou určovat léčbu sami, tak on skončí ve zdravotnictví. Podotýkám, že jsem zdravotní sestra a jak já, tak celý personál na oddělení jsme nechápali, proč to tak zdržuje - šlo hlavně o ty špatné ozvy miminka. Nakonec to císař opravdu byl, ale až o nějakých 36 hodin později, aby pan doktor ukojil své ego a já mohla déle trpět. Bohužel si nepamatuji jméno. V těch bolestech jsem opravdu nic nevnímala.

Na druhou stranu veškerý ostatní personál je dokonalý. Opravdu velmi, ale velmi milé sestřičky, pořád usměvavé a ochotné s čímkoli poradit či pomoci. I ostatní lékaři byli skvělí. Ten „můj“ byl asi nějaká výjimka. Anestezioložka na sále byla skvělá. Tuším, že se jmenovala Alenka.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nebát se, skvěle se o vás postarají a psychicky podpoří.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Jelení lůj, krém na obličej, kondicionér.

Celkové hodnocení porodnice:

Podolí mohu jen a jen doporučit.

Porodní sály jsou moderně vybavené, poskytují dostatek soukromí a je tam vše, co potřebujete.

Děťátko je vyšetřeno přímo na sále, nikam ho neodnáší a po změření a zvážení ho hned dostanete do náručí. 

Na oddělení šestinedělí probíhalo vše v pořádku, pouze bych uvítala, kdyby na standardních pokojích bylo WC a sprcha.

Jinak velmi ochotný personál, který vždy ochotně poradí a pomůže.

Negativum vidím v poplatku za otce u porodu, který je 1500 Kč.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Dostatek porodnických vložek, jednorázové kalhotky a také plenky a ubrousky pro mimčo.

Celkové hodnocení porodnice:

Celková spokojenost, vybrala jsem si tuto porodnici především proto, že si myslím, že tam pracují ti nejlepší profíci a opravdu to tak je.

Na příjmu mi natočili monitor, pak prohlídka doktorkou (velice milá), kde se rozhodlo, že jdu na sál (přípravny byly plné, ten den vyhlásilo Podolí stop stav, měla jsem štěstí). Na sále mi přiřadili por.asistentku, pak přišel i dr. Měla jsem menší komplikace. Po porodu mě doprovodili na pokoj, mimi si na noc nechaly sestry, byla jsem vyřízená. Po třech dnech nás pustili domů.

Od příjmu až po šestinedělí bylo vše super - až na jednu nepříjemnou sestřičku - starší, zřejmě zakomplexovaná feministka. 

Měla jsem nadstandard (bohužel byl volný jen ten nejdražší) za 2700,– na den. Uf, což je dost, ale za to soukromí to stojí. Manžel byl celou dobu se mnou, což byla obrovská výhoda.

Celkově si nemůžu stěžovat, a příště chci rodit opět v Podolí, doporučuji moc!

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vložky, podložky pod sebe do postele, minimálně 2 košile na spaní, přezůvky.

Celkové hodnocení porodnice:

Poradna - 100%
Až na systém přípravy u sester před poradnou - moc, tlak. Ale v tak masové porodnici to asi jinak nejde. Pokud ale přijdete poprvé a sestry zapomenou informovat, jaký je systém, absolutně netušíte, co kdy máte dělat. Zvlášť sedíte-li dále od dveří a nemáte tak šanci ji slyšet. Dělejte, co dělají ostatní - strčit sestře průkazku, vzít si nebo vyžádat (pokud sestra zapomene) papírek na moč. Pak čekat, kdy vás zavolají na měření tlaku. Tam vám řeknou, do jaké poradny půjdete, před tím číslem pak sedíte a dr. si vás pak vyzve na kontrolu.

Samotná poradna u Dr.
100%

Rizikové oddělení
100% sestry, lékaři, péče i prostředí - nové, zrekonstruované. Volný přístup k vodě, čaji a jídlu, docela dost široký výběr (piškoty, suchary, rohlíky, mléko…).

JIP
100% - naprosto úžasné sestřičky, patří jim můj velký dík.

Odd. šestinedělí
50% Konkrétně myslím P4. Měla jsem zamluvený nadstandard, ale dostaly se tam přede mnou 2 jiné ženy, obě cizinky. Ale dobře, nebýt kolegyň na pokoji, nic bych asi s miminkem neuměla. Nikdo mi nic neukázal, nepoučil. Koupání je předvedeno na jednom mimi pro 8 žen. Kojení hrůza - dejte si dítě na postel a seďte na židli. Padalo mi, nedosáhli jsme na sebe, doma tak navíc nekojíte - nikoho to nezajímalo. Docela mne odbyli, když jsem chtěla kojit jinak. Navíc jsem měla pocit, že nikoho nezajímá moje zdravotní anamnéza, která je poměrně komplikovaná a ztěžovala lékařům i odhad mého stavu při preeklampsii a help syndromu. Měla jsem pocit, že jen chtějí, abych už vypadla a uvolnila pokoj (byla jsem tam poměrně dlouho). Nevím, kdo určuje dávkování léků, ale podle mého dr. mi nadávkovali léky jak pro 100 kg pacienta. Což jen umocňuje můj dojem, že chtěli, abych už šla, tak mně předávkovali, ať jde tlak dolů. Přitom tam internista je, ale můj dr. si myslí, že to musel indikovat gynekolog. Sestry nebyly moc příjemné (až na sestřičku Šťastnou, která mi velmi psychicky pomohla k rozkojení). Jídlo k dispozici ubohé - když jste měla štěstí, byly v chlebovce 2 rohlíky (v porovnání s rizikovým strašné). Pokoje i sprchy nezrekonstruované, sprchy a toalety navíc věčně špinavé od krve.

Další věc, která mi silně vadila - dají vám domů léky na 3 dny, s další léčbou a léky vás odkáží na praktického lékaře. Považuji to za silný alibismus - během šstinedělí by se měli postarat v porodnici. Praktik neví, proč který lék užívám, nezná průběh „nemoci“ během hospitalizace. V propouštěcí zprávě je pouze seznam léků a krevní rozbor, jinak nic. Takže lékař je postaven před těžkou situaci, kdy má dohlížet nad další medikací a vaším zdravím, ale sám nemá podklady. Chúu, že 2 internisti jsou na celý UPMD málo, ale toto považuji za silně neprofesionální.

Závěr: pokud nemáte pohodové těhotenství, doporučuji (já tedy až do skoro konce měla, Podolí jsem vybrala kvůli dojezdové vzdálenosti a že mají neonatologii, kdyby něco), postarají se o vás i o mimi. Na 6nedělí se obrňte trpělivostí…

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Přibalit oblečky pro mimi, včetně zavinovačky. Sice vám dají, ale mně se několikrát stalo, že když jsem potřebovala čisté, tak prostě nebylo, takže dobře, že jsem měla pár oblečků s sebou. Stejně tak nějakou sváču. Dvoje přezuvky.

Celkové hodnocení porodnice:

Ahoj, rodila jsem v Podolí 10/2012 dvojčata.

Nejdřív jsem do ÚPMD nechtěla - továrna na děti atd., ale případná potřebná péče o děti zvítězila nad mým pohodlím. Nelituji tohoto rozhodnutí - pravda na rizikovém, kde jsem byla 1 den před porodem by mohly sestry být trochu příjemnější, ale ne každý den je posvícení.

Rodila jsem císařem, takže snad jen zkušenost z pooperačního: sestry maximálně starostlivé a ochotné.

Na oddělení jsem byla na P4 - a jedno z miminek bylo na neonatologickém odd ve 3. patře. Na personál obou oddělení nemůžu říct nic špatného - ochotné, za každých okolností milé, vždy rády poradily, pomohly atd. A to jsem tam byla 3 týdny. Mně osobně hodně pomáhaly i psychicky - prostě obě oddělení úžasné. Bohužel jen o patro níž na P2, kde ležela má kamarádka, bylo všechno jinak - sestry protivné, s kojením neporadily a psychická podpora, když se nemůžete rozkojit: No to se musíte maminko asi víc snažit!

Takže do Podolí ano i ne. Ale vzhledem k tomu, že většina maminek je tam 2-3 dny tak by měla slevit ze svého pohodlí a myslet na případnou zdravotní péči o miminko, protože ta je v Podolí na špičkové úrovni.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Mít včas sbalenou tašku - já to řešila po telefonu a nic moc. 

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Vodu a nějaké mňamky - místní strava je dost „nemocniční“.

Celkové hodnocení porodnice:

V Podolí jsem rodila v prosince 2012. Začalo to ráno krvácením, kdy se mi to na hlenovou zátku zdálo moc, tak jsem radši jela. Při příjmu úžasná PA i MUDr. Jelikož už jsem nekrvácela, tak s nařízením klidového režimu a po natočení 2 monitorů (prcek se jim na 1. nezdál), ultrazvuku a prohlídce jsem mohla domů. O všem, co se dělo, byl informován od paní doktorky i přítel, co čekal na chodbě. O půlnoci jsem ale začala krvácet znovu, a to opravdu silně, tak že znovu na příjem. Pan MUDr. trochu nemluvný suchar, ale na cokoliv jsem se zeptala, bez problémů odpověděl (i ve 2 ráno). Bylo mi trapně, protože jsem silně krvácela a po vyšetření, vlastně jen než jsem vylezla na křeslo, vypadala podlaha jak po vraždě. Ale nikdo nic neřešil, zavolali úklid a mě uklidňovali. Krom toho byl při příjmu i monitor a PA chodila informovat přítele na chodbě. To už mě přijali a uložili na porodní sál, kam za mnou pak i s taškou pustili přítele.

Převlékla jsem se a napojili mě na monitor, před tím mi ještě nabídli, zda se chci osprchovat. Bohužel mi zakázali jíst a pít, kdybych musela na císaře. Porodní sály teda nádhera, kvůli tomu jsem si i vybírala Podolí, jsem stydlivka a mám ráda svůj komfort v krizových situacích. Přítel tam se mnou 2 hodiny byl, to jsem měla kontrakce po 20 minutách, pak jsem ho poslala domů se vyspat, že mu když tak zavolám. PA mi ukázala, kde všude jsou pohotovostní tlačítka a každou chvíli se chodila dívat a ptát. Vždy klepala!

Cca v 7 ráno se měnila služba, přišla se mi představit nová PA i doktorka, která mi zároveň projela papíry a řekla, že dotočí monitor a půjdu na UTZ a vezmou mi nějaké odběry, že krvácení je stále hodně silné a že to ještě prokonzultuje s paní docentkou, která mě chce také vidět. Ač nevím jméno paní docentky, tak musím říct, že to byla úžasná žena, i když rázná. Přišla za pár minut, že UTZ se ruší, že to krvácení neustává a musím už mít velké krevní ztráty, že těhotenství ukončí a za 15 minut se uvidíme na sále na císaři.

Já šla do mdlob strachy, ale ujala se mě opět PA která mi řekla, co mě teď čeká, že mám zavolat příteli atd. Pak napíchnout žílu, cévku a nevím, co ještě, a šup na sál, kde už čekala paní docentka a X dalších lidí. Vylezla jsem na stůl a totálně se sesypala, rozklepala a rozbrečela. Hrozně jsem se bála o malého pidižvíka v bříšku. Bylo to přesně týden před termínem, co když se mu něco stalo, že to nezvládnu. Naklonil se nade mě anesteziolog a klidně na mě mluvil, stejně tak paní docentka, která nakonec i vtipkovala, a oba mě uklidnili, tedy v rámci možností. Pak už jen vím, jak na mě z dálky volá přítel, že viděl i choval malého a vše je v pořádku. Později jsem se dozvěděla, že hned, jak ho vyndali a vzali vedle do místnosti, už tam byl i přítel a na vše mohl dohlížet a pak si malého i pochovat. 

Já mezitím odjela na JIP, kde jsem vyspávala. Opět luxusní prostředí a úžasné sestřičky! Nesmějí tam být mobily, tak přítel volal na pevnou linku, kterou nám všem vždy přinesli. Malý se narodil v půl 9 ráno a odpoledne už mi jej přinesli na kojení. Strašně jsem plakala, když jsem ho poprvé držela v náručí. Byl tak maličkatý, 2970 g a 50 cm. Ale v pořádku a zdravý!

Další den, co jsme se dozvěděli od sestřiček, vyhlásilo Podolí stop stav, prý jsem i já měla štěstí, zabrala jsem poslední porodní sál. Převoz na šestinedělí byl trochu komplikovaný, protože potřebovali uvolnit JIP, ale ještě nebyla místa na šestinedělí. To je asi jediné negativní z celého pobytu. Mezičas asi 3 hodiny jsem byla na nějakém jiném oddělení.

A pak trochu šok na šestinedělí, luxus to oproti předchozímu sice není, ale všude čisto a útulno. Nadstandart jsem odmítla, ač jsem ho chtěla, ale volný byl jen ten za 2700,– na noc. WC a sprchy společné, ale nikdy jsem nezažila frontu nebo třeba vlasy na zemi. Pořád uklizeno! Na pokoji jsem byla já a další 2 maminky. Miminka nám nosili na kojení - ty 2 maminky, aby si odpočinuly aspoň pár hodin, a já nemohla kvůli císaři, mohla bych ohrozit jak sebe, tak hlavně malého.

Rodila jsem ve čtvrtek a v sobotu už jsem malého dostala k sobě. Byl tak hodný, neplakal, ale měli jsme problém s kojením. Sestřičky se snažily pomáhat, ale měla jsem krátké bradavky, tak mi od soboty vysvětlila sestřička používání kloboučků. Kdykoliv bylo potřeba, malého sestřičky pohlídaly, ať už hodinku nebo déle. Návštěvní hodiny se dodržovat nějak moc nemusí, což bylo fajn. Stejně tak návštěvy na pokoji, je to spíš o dohodě s maminkama, které jsou tam s Vámi. 

Domů mě pouštěli v pondělí, i když v neděli to tak ještě nevypadalo kvůli kojení. Ale přes noc jsem dělala co šlo, aby malý hodně pil a mohli jsme domů, byl totiž Štědrý den. 

Takže celkové Podolí hodnotím jedině kladně, jsou tam odborníci, kterým se člověk může bez obav svěřit do rukou, a hlavně jsem nemusela mít obavy o miminko - kdyby cokoliv, postarají se o něj! Setkala jsem se jen se slušnými lidmi, snad jen paní, co roznášela jídlo, byla od rány. Jídlo také nic moc (ale měla jsem dietu). Určitě bych tam šla rodit znovu, ale přála bych si ten malý nadstandart.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Absolvovat předporodní kurz v Podolí.
Nestresovat se negativním hodnocením, každá má jiné zkušenosti, ale je to hodně i o tom našem maminkovském přístupu (i sestry jsou jen lidi).
Nebát se na cokoliv zeptat - lepší dříve (hned) než později.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Osuška a 2 ručníky (tmavé barvy), poporodní vložky, elastické síťované kalhotky (takové ty gumičkové), kojící podprsenka + vložky, hroznový cukr, papírové kapesníky, Lactacyd, pantofle (nejlépe jako jsou Crocsy), teplé ponožky, nabíječka na telefon.

Celkové hodnocení porodnice:

Malý Pepíno se nám narodil 18.1.2013 v Podolí akutním císařským řezem a jsem moc ráda, že jsem si vybrala zrovna tuto porodnici. Všem mohu jen doporučit.
Přístup personálu (až na dětskou doktorku na šestinedělí) byl úplně skvělý.
Na porodním sále nás nikdo zbytečně nestresoval a když jsme se dozvěděli, že musí jít Pepíno ven císařem (špatné monitory celý den), tak to vše proběhlo během 15 minut (žádný čas na obavy).

Nejvíce si vážím přístupu anestezioložky, která mě celou dobu uklidňovala a povídala si se mnou, takže jsem operaci vůbec nevnímala. Pak jsem jen slyšela, jak už je malý venku a pláče. Tatínkovi řekli „podívejte se“ ve chvíli, kdy ho vyndavali z břicha, a pak už si oba odvedli bokem, kde si přítel mohl udělat fotky, natočit video a zaznamenat tak první vteřiny a minuty nového človíčka.

Na JIPce opět úžasné sestry (jedna se jmenovala Jitka), která kontaktovala přítele, aby mi mohl zavolat na jejich přenosný telefon (vlastní s sebou na JIPce nelze).
Na šestinedělí chválím přístup dětských sestřiček jak denních, tak nočních. Pokud člověk potřeboval, tak mu vše ukázaly a vysvětlily klidně i několikrát a nikdy nebyly netrpělivé.

Miminko máte na šestinedělí u sebe a pokud potřebujete jít na nějaké vyšetření nebo se chcete vyspat, tak ho lze předat sestřičkám, které se Vám o něj postarají.
V úterý a čtvrtky tam probíhají na chodbě kurzy s laktačními sestrami. Podolí velice dbá na to, aby maminky při propuštění plně kojily. Na pokoji Vás navštíví i fyzioterapeutka, která Vám řekne, jak cvičit po porodu. Návštěvy jsou od 15 do 18 hodin (na pokoji 15-16 hodin, lze se domluvit s ostatními na pokoji a není problém i déle).

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Určitě si vyřídit matriku a poplatek za otce při porodu předem. Na potvrzení o platbě se ptají hned na příjmu.
Mít jméno pediatra ke kterému budete chodit.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

2-3 ručníky (eden extra na prsa, aby se nezanesla infekce), pantofle do sprchy, pantofle na pokoj, župan, poporodní vložky (dostává se jeden balík) a poporodní kalhotky (také se fasují jen jedny)a alespoň 2 noční košile.

Celkové hodnocení porodnice:

Chtěla jsem ujistit všechny budoucí maminky, které se rozhodly rodit v Podolí, že si vybraly dobře a nemusí se ničeho obávat. Pokud bych rodila znova, Podolí bude moje první volba!

Já rodila v Podolí před 8 dny a byla jsem spokojena se vším. Přístup personálu byl na 1! Při přijetí v porodnici byl natočený monitor a následně nás odeslali na porodní sál. Jak nám bylo řečeno, bylo tomu tak z důvodů, že na předporodním oddělení bylo plno. Byla nám přidělena porodní asistentka, která byla úžasná. Skutečně milá mladá slečna (jménem Julie), která poradila a povzbudila.

Jelikož porod trval 14 hodin, došlo ke změně „stráží“ a přišla nová porodní asistentka, bohužel její jméno si nepamatuji, ale byla rovněž perfektní! Ta v podstatě odvedla porod sama a až v úplným finále přivolala doktora, který zkontroloval, zda všechno ok a zda je nutno šití. Tatínek byl celou dobu se mnou. Bylo mu nabídnuto stříhání pupeční šňůry, následně dostal malého do náruče a mě doktor šil. Pak zhruba za 2 hodky jsem byla převezena na oddělení P2 na dvojlůžkový pokoj. Pokoje jsou čistě, sestry na oddělení P2 se věnovaly, na každý dotaz jsem dostala odpověď. Ukázaly nám kojení, koupání, přebalování. K dispozici je erární oblečení pro miminka, zavinovačky, kosmetika pro mimi.

Na tomto oddělení jsem byla pouze jeden den, jelikož následoval víkend a s manželem jsme chtěli být spolu a tak, jakmile se uvolnil nadstandardní pokoj přestěhovala jsem se. Zde rovněž nebyl žádný problém. Vyhovoval nám zejména klidnější režim a soukromí, které bylo personálem plně respektováno.

Takže budoucí maminky, pokud se připravujete rodit v Podolí, nestresujte se, jste v rukou profesionálů. Přejí hodně štěstí a krásné zdravé miminka.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Nestresovat se a řídit se radami zejména PA.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

Plenky, kosmetiku pro vás.