Celkové hodnocení porodnice:
Rodila jsem v dubnu 2020. Jelikož to bylo v období covidu a příbramská nemocnice byla jednou z mála, která do poslední chvíle umožňovala otce u porodu, dokud to ministr zdravotnictví nezakázal, rozhodla jsem se pro tuto porodnici. Bohužel jsem porodila pár dní před zrušením zákazu.
Do nemocnice jsem nastoupila ve čtvrtek v 17h, kvůli nízkému množství plodové vody, a protože se malá už přestávala hýbat. Sestra se mnou sepsala papíry, poté přišla doktorka. Bylo domluveno, že při příjmu mi zavedou míček na vyvolání. Když doktorka přišla, rozhodly jsme se, že zkusíme znovu Hamiltona (už byl proveden jednou, neúspěšně, jen mi díky tomu nejspíš odešla hlenová zátka). Během Hamiltona se ale doktorce povedlo prasknout i plodovou vodu. Rozloučila jsem se s partnerem a odešla na pokoj. Chvíli potom se měnila směna, porodní asistentka byla velmi příjemná. Celou noc jsem si užila křížové bolesti, jestli jsem napsala dvě hodiny, možná přeháním. S touto PA, která měla noční, jsme se dohodly, že pokud se do rána porod nerozjede, zavedou mi tabletku. Ráno se vyměnila směna a úplně jiný přístup. PA nepříjemná, doktorka to samé. Bylo to ta samá doktorka, která mi dělala prvního Hamiltona. Nějaká mladá, při zjištění nízkého množství plodové vody vůbec nevěděla, jak postupovat, musela se jít poradit s jiným lékařem. Pak mi byl proveden detailnější ultrazvuk, výsledky řekli té doktorce a zase nevěděla, co dělat. Proto, když už jsem ji viděla u porodu, bylo mi jasné, že to bude špatné. A bylo.
Vzhledem k tomu, že jsem při nástupu nestihla večeři, byla jsem bez jídla až do rána. Ráno mi přinesli pečivo a gervais. Dala jsem si jednu housku s gervais, následně jsem letěla na záchod, vše vyzvracela. Pak jsem zkusila jen suchou housku. Následně přišla PA, z jedné strany mě napojila na monitor, z druhé strany kapačka s antibiotikama. Začalo se mi chtít zvracet, zvonila jsem na PA několikrát, nic. Když monitor skončil, přišla, divila se, že jsem zelená. Říkám, co se stalo, že jsem i zvonila, odpovědí mi bylo „aha, no já byla pryč“. Výborný přístup. Tato porodnice aspoň po porodu umožňovala návštěvu otce. Pa mi řekla půl hodiny maximálně. Kvůli tomu, že se nic nedělo a už jsem byla hotová z křížových bolestí, jsem se s nimi dohodla na epiduralu a oxytocinu. To už konečně zabralo.
Samotný porod trval cca půl hodiny. To co následovalo pak, bylo děs. Ale možná si za to mohu sama. Myslela jsem si, že se mě budou ptát, nebo když tvrdí, jak jim jde o spokojenou maminku a šťastné miminko, že třeba bonding je samozřejmost. Očividně ne. Malou mi hned vzali, říkala jsem si „ok, tak ji asi zváží a hned přinesou na bonding“. Nene, sice zvážily, vyfotily, ale pak i omyly a zabalily. Žádný bonding, dotepání pupečníku. Pak mi doktorka musela udělat tři stehy, protože jsem se natrhla, ale to už bylo jedno. Pak se směna vyměnila a možná proto byly u porodu ty PA, včetně doktorky, nepříjemné, protože jsem rodila na konci směny a asi je to strašně obtěžovalo.
Pak přišla zase ta hodná PA, přítel už byl připravený, pustila ho tam na dvě hodiny. A takhle to bylo celou dobu, pokaždé mi řekl někdo něco jiného. Během toho, co tam byl přítel, k nám nikdo nechodil, jen přišel anesteziolog vyndat jehlu od epiduralu. Pak mi přítel sbalil věci a dovolili mu i mě doprovodit na oddělení šestinedělí. Malou mi pak přivezli, ale na noc si ji vzali k sobě, prý ať si odpočinu. Stejně jsem byla celou noc vzhůru. Pak přišla sestřička z gynekologie, ta byla skvělá. Doprovodila mě do sprchy, ale měly jsme obě obavy, že to se mnou po tom epiduralu šlehne, navíc já přes 1.8m, sestřička 1,6m, tak jsem se jí opravdu nedivila.
Ráno výměna směn a to bylo špatné. Dětská sestřička sice ze začátku příjemná, něco i vysvětlila. K večeru pak ukázala koupání. V noci mi na pokoj přivezli další prvorodičku. Ráno opět ta samá sestřička, co den předtím. Nejdřív byla na druhou slečnu v pohodě, ale pak už začala být protivná na mě, pak i na ni. Slečna po ní třeba chtěla ukázat, jak si přendat malého z jednoho prsa na druhé, měla strach s ním manipulovat. Sestra jen na ní štěkla, že je to její dítě, ať si poradí. Pak jsem slečně řekla, že bude lepší se radit mezi sebou, než s ní. Do té doby mi nikdo neukázal jak kojit, jen mi daly klobouček kvůli vpáčeným bradavkám. Až při téhle noční se mi sestra snažila pomoci. Bohužel malá nepřibírala, dost spala kvůli novorozenecké žloutence, vzbudit ji nešlo, a tak dceři začaly dávat dokrm. No nejspíš díky tomuhle všemu dnes nekojim.
Pustili nás až 4. den po porodu a vím, že už nikdy do téhle porodnice nepůjdu.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Ptát se. Na vše. Ikdyž se vám to bude zdát hloupé, zbytečné. Ptejte se. A nebojte se se ptát.
Mějte připravený porodní plán, přání, trvejte si na tom.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Porodní plán
Pleny (denně bylo asi 10ks od porodnice, ale je lepší mít s sebou svoje)
Látkové pleny (na rihnuti atd)
Nějaké jídlo s sebou na doplnění energie (plus i ta nemocniční strava je děs)
