Celkové hodnocení porodnice:
Přála jsem si přirozený porod, měla jsem porodní plán, soukromou porodní asistentku. Celá první doba porodní probíhala bez problémů, relaxovala jsem ve vaně, pohoda. Těsně před začátkem druhé doby porodní jsem musela vylézt z vany na monitor, bolesti už začínaly být velmi intenzívní a monitor o to nepříjemnější, že nějak nefungoval, jak měl. Monitor ukázal, že nám klesaly ozvy, nic dramatického, pouze na dolní hranici normy. Přivolaná lékařka potvrdila, že se nic neděje.
Ale v kontrastu s tímto, mi dali kyslík, který nefungoval, masku jsem si musela držet, protože gumička taky nějak nefungovala, a musela jsem zůstat ležet pěkně na zádech na monitoru - bolesti se v tu chvíli staly nesnesitelné a hlavně jsem musela rychle tlačit, přestože jsem to na tlačeni ještě necítila, dětská sestra mi tlačila na břicho, aby malého postrčila zvenku, když se nás maličký asi po třech zatlačeních narodil, tak mi ho dali na břicho, ihned přestřihli pupečník a hned mi ho z toho břicha zase vzali s tím, že nedýchá. Já jsem řekla, že cítím, že dýchá - stejně mi ho dětská sestra vytrhla z rukou, že se mi něco zdá!
Miminko se rozkřičelo dřív, než opustili pokoj, ale ani tak mi ho na to břicho nevrátili a šli si ho pěkně přeměřit a převážit. Budiž jim ke cti, že to trvalo opravdu jen pár minut. Ten překotný závěr porodu nám nevysvětlil nikdo, ani naše soukromá PA, ani ošetřující lékařka, ani během porodu, ani po něm. Pro ilustraci, jak dramaticky se personál tvářil, vám asi postačí to, že manžel si myslel, že o miminko přijdeme, že nám umře. O skutečném stavu vypovídá apgar 9-10-10.
Takže nakonec z porodního plánu (zaměřeno na přirozený porod) nebylo dodrženo skoro nic (mimochodem tu informovanost jsme tam měli výslovně uvedenou, lékařka se ani nepředstavila, natož aby řekla, co se to děje).
Následná péče na šestinedělí byla bezvadná, opravdu není co vytknout, vyšli nám vstříc s nadstandardem tak, aby mohl manžel zůstat s námi - opravdu super.
Ovšem novorozenecké je kapitola sama pro sebe. Hodně nám klesla váha. Těsně před vizitou syn asi půl hodiny ječel jak tygr, naměřili mu teplotu. Chtěla jsem, aby mu ji přeměřili později, až vychladne po tom řevu. Zase jsem byla za tu špatnou. Paní doktorka se blahosklonně usmála a ujistila mě, že se nemám bát, že si ho vezmou tam k nim a dají mi ho do pořádku. Nevím, co byste si pod tímto představili vy, ale já, že nám konči rooming in, a to mě úplně sejmulo a rozbrečela jsem se. Ve skutečnosti to znamenalo, že miminko okoupali a naučili mě jak přikrmovat, než mi nastoupí laktace.
Syn si nechtěl nechat vyšetřit jedno očíčko a neustále ho zavíral. Pan primář novorozeneckého se sestřičkou mu ho otvírali násilím, že syn skončil s modřinou na víčku a já zase vystresovaná, protože pan primář naznal, že nemůže potvrdit, že očko je v pořádku a že nás čeká dodatečně vyšetření.
Další dva dny začali strašit se žloutenkou a chodili nám ji několikrát denně přeměřovat a zkoumali tabulky, jak zle na tom jsme. Následující den byl pátý den, kdy obvykle pouští domů, a to už nám nikdo bilirubin nepřišel změřit ani jednou.
Na prohlídce porodnice tvrdili, že přikrmují mateřským mlékem, čemuž jsem věřila a až ve zprávě jsem se dočetla, že jsme dostali umělé mléko.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Pokud chcete skutečně přirozený porod, tak sem nechoďte. Pokud na přirozeném porodu až tak nelpíte a objeví se u vás komplikace, kdy si budete přát císaře, tak ho nedostanete, pokud nepůjde o život, protože pan primář si přece nebude kazit tabulky - osobní zkušenost mé známé.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Sebevědomí.
Ale stane se, jsme jen lidi.
Vše podotýkám s mým přítelem, který byl neustále se mnou. Po rozjetém porodu a uvolněném porodním boxu jsem se již přemístila na porodní křeslo, kde jsem trávila už bohužel v leže - kvůli monitoru - porodní bolesti.
Snad nebude porodnice tolik k prasknutí.