Knihy pro nejmenší čtenáře

Pokud budete mít doma zábavné dětské říkanky a případně krátké pohádky vytištěné velkými písmeny, je dost možné, že se je dítě samo bude pokoušet číst ještě před nástupem do školy. Naučí se, jak písmenka vypadají a čemu jsou podobná nebo dokonce jak vypadá napsané jeho jméno. Velice často se také děti naučí přečíst třeba nápisy na obchodech, kolem nichž denně chodí.

Každé dítě je jiné

Schopnost číst přichází u jednotlivých dětí různě rychle. To, že třeba dítě vašich známých začalo číst v pěti letech, vůbec nic neznamená. Rozhodně se nesnažte to svoje jakkoli tlačit k tomu, aby umělo číst ještě před nástupem do školy. Tím ovšem není řečeno, že byste si s dítětem neměli dále číst (tedy předčítat mu), ukazovat si v knihách a povídat si o nich.

I když už malé dítě zná písmenka, neočekávejte, že si zaleze s knihou do kouta a vy budete mít klid. Malí čtenáři milují, když se o svou oblíbenou knihu mohou podělit s dospělým. Nesmíte se tvářit, že vás to otravuje, dítě má ty nejlepší úmysly. A tak nezbude nic jiného, než si s dítkem sednout a opět mu předčítat, případně ho vyzvat, aby kousek přečetlo samo. A samozřejmě hodně chválit.

Důležitý je výběr knihy pro malého čtenáře

Vy své dítě znáte nejlépe, víte, co ho zajímá, jaké příhody se mu líbí nejvíce, kdo je jeho oblíbeným hrdinou. Kniha, kterou mu vyberete, by měla mít uměleckou hodnotu. Nic se však nemá lámat přes koleno. Možná se vám nebude líbit knížka, pro kterou vaše dítě zahoří, snažte se ale skřípat zuby tajně v ústraní. Zpočátku je důležité prostě to, že má chuť číst.

Pokud máte šanci dítě ovlivnit, zkuste mu nabídnout něco z osvědčené dětské literatury. Nezbytná jsou velká písmenka, málo textu a hodně poutavých obrázků. Kniha by samozřejmě měla odpovídat intelektuální a emocionální úrovni dítěte.

Nevíte-li si rady, zajděte do knihovny

S výběrem vhodných knih vám jistě ráda pomůže knihovnice v dětském oddělení nejbližší veřejné knihovny. V knihovnách obvykle pracují vzdělané odbornice s mnoha zkušenostmi a podobných bezradných rodičů začínajících čtenářů už na svém pracovišti viděly mnoho. Dítě si na místě může knížky prohlédnout a některá ho třeba zaujme. Rozhodně nespěchejte, tato návštěva knihovny se nedá zvládnout mezi nákupem a kroužkem. Vyšetřete si raději celé odpoledne a dopřejte svému dítěti dostatek času a klidu, aby se mohlo s knihami spřátelit.

Jak postupovat?

Ideální je, pokud si dítě knihu samo vybere v knihovně (z toho, co mu vy a knihovnice „podstrčíte“) nebo ji dostane jako dárek. Pak byste si ji s ním měli prohlédnout a kousek mu přečíst. Dál už to může zkusit samo. Počítejte ale s tím, že jen málokteré dítě dokáže hned tu první knížku přelouskat samo, spíš to bude opět společné čtení.

Výběr knížek je dnes obrovský, možná až příliš velký. Zkuste to nejprve s něčím, co znáte. Pamatujete si třeba básničku Polámal se mraveneček? Prodává se s krásnými obrázky Zdeňka Milera jako leporelo a zvláště ti nejmladší čtenáři ji při prvních pokusech ocení. Mnoho generací dětí už potěšilo Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka. Obě tyto knihy patří ke stálicím zaručujícím kvalitu.
Text by měl být pro děti srozumitelný, měl by vycházet z jejich vidění světa a hlavně by je měl bavit.

Pomoc! Moje dítě nečte!

Nezačalo samo od sebe číst ještě před nástupem do školy? Ale to je normální. Nechte to na škole.

Může se však stát, že dítě má problémy se čtením i při výuce. Pak se především poraďte s jeho učitelkou, která má jistě mnoho zkušeností s malými žáčky a poradí vám, jak čtení doma procvičovat. Možná vám doporučí odborné vyšetření. I kdyby dítě trpělo nějakou poruchou, vše se dá vyřešit správným postupem při učení, jen to od vás bude vyžadovat mnohem více úsilí.

Jsou ale i děti, které se číst naučí, jen ty knihy je nějak nelákají. Pak je nutné vytrvale hledat, co by dítě zaujalo. Znovu je třeba připomenout, že každé dítě je jiné. Jsou i takové děti, které nebaví pohádky a jednoduché příběhy, zato si ale budou se zájmem prohlížet encyklopedie.

Některé tvrdé oříšky se podaří rozlousknout jedině komiksem. Nebuďte z toho smutní, vytrvejte v úsilí a dítěti dál předčítejte, to milují i školáci. A komiksy dítěti klidně dopřejte. Důležité je, aby četlo – cokoliv. Časem se vám třeba podaří dovést ho k náročnější literatuře.

U dětí, které četba neláká, je třeba využít každé skulinky. Miluje nějaký film? A nevyšlo knižní zpracování? Proč mu nekoupit třeba knížku o postavičkách z večerníčku? Na Rákosníčkovi, Maxipsu Fíkovi nebo Malé čarodějnici není nic špatného. Naopak.

Žádné univerzální řešení neexistuje. Nedržte se zaběhaných schémat. Proč by kluk měl číst pohádky o dracích a princeznách, když ho zajímá vesmír? A holčička třeba miluje zvířátka a ráda si přečte příběhy o koních. Na vašich bedrech spočívá těžký úkol: Vytvořit dítěti tu správnou motivaci, která ho ke knize přivede. Pokud budete mít ve škole štěstí na kvalitní pedagožku, která ve škole dovede vytvořit podnětné prostředí, čtení se časem „rozběhne“ a než se nadějete, budete mít doma malého čtenáře.

Pár jistot

Sáhnout vedle nemůžete s knížkami Astrid Lindgrenové, pro začátek zkuste třeba Děti z Bullerbynu. Na mnoha generacích dětí se osvědčily také pohádkové příběhy Václava Čtvrtka. Řada z nich se stala předlohou večerníčků, takže cesta k dítěti je v jejich případě snazší. Křemílek a Vochomůrka nebo Rumcajs nezklamou. Oblibu si udržuje také Milneův Medvídek Pú. Děti se smyslem pro humor a milující zvířátka možná potěší Živočichopis Miloše Macourka (plně ho ale pochopí až později). Z novějších věcí lze doporučit třeba Jaké je to asi v Čudu od Zdeňka Svěráka.

Inspiraci najdete třeba na stránkách akce Celé Česko čte dětem nebo na www.citarny.cz.