Maminkou v sedmnácti
- Porod
- kissi
- 03.05.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb jak jsme prisli k nasemu stesti.
Jednou mi nekdo rekl, ze cim driv budu mit dite, tim vic si znicim zivot.
Je mi 17 let, nic jsem si neuzila, ale jsem stastna? Proc? Mam svou krasnou holcicku Kamilenku.
Chtela bych Vam povypravet svuj pribeh a moc bych si prala znat vase nazory. Bylo mi krasnych 16 let. Chodila jsem jeste do skoly a byla jsem na intru. Moc jsem neresila to, ze jsem nedostala menstruaci, mam ji celou nejakou nepravidelnou, takze proc to resit. Ale kdyz uz se mi nehlasila ani po 2 tydnech, pripadalo mi to velmi zvlastni. Ale porad nebylo co resit.
Kamaradka si na me vsimla, ze jsem se nejak moc rozjedla. Ne ze bych si predtim nejak hlidala vahu, to ne 62 kg neni zrovna malo na to ze merim sotva 157 cm. Tak jsem si rekla, ze na tom neco bude, ale porad jsem si rikala, ze jsme prece meli kondom, tak snad to nebude tak horke. Oci mi otevrel az test, ktery jsem si udelala na intru. 2carky a bylo to jasne. Jsem tehotna! Ale co ted?
Ihned jsem to oznamila priteli a ten mi řekl, ze chce abych si to nechala. Je mu skoro 20 a me bude 18. Ale dalsi problem se ohlasil hned potom. Co rict rodicum. Volala jsem mame a ta to nejak prijala. Nadsena nebyla, ale smirila se stim. Sli jsme na gynekologii kde me tehu potvrdili. 7tydnu. Mela jsem tyden na rozhodnuti, ale byla jsem pevne rozhodnuta, ze moje miminko ma pravo na zivot, i kdyz zaplatim tvrdou menou. Vsichni mi to prali a podstrojovali mi to co jsem zrovna chtela.
Ve 12tydnu prisel zkrat. Bala jsem se ze osudovy, zacla jsem zvracet tak, ze jsem jen lezela a kazdych 10 minut vyzvratila i to co jsem nesnedla. Prestala jsem prijimat potravu, po tydnu mi ztvrdlo bricho a jela jsem do nemocnice.
Zhubla jsem 10kg, coz bylo vazne. Dali mi kapacky a musela jsem jel lezet. Po 6 dnech me propustili a ja jsem zvracela uz jen rano, ale porad to nebylo ono. Poradna chut k jidlu se objevila az ve 4m. Miminko se vyvijelo dobre a ja se zacla kulatit. Vsechny testy dopadly dobre a ja byla stastna. Kdyz mel prijit porod nic se nedelo. Tyden jsem prenasela, ale byla jsem porad v klidu. 28 zari jsem dostala bolesti a jelo se do porodnice. O porodnici jsem si myslela ze tam jen prijdu a bude to, ale tak to opravdu neni. Bolesti rostly a ja byla cim dal tim vic nervni.
V 10vecer mi pichli vodu a odvezli na sal, kde se mnou byl pritel. Bolesti porad narustaly ale porod se stale neblizil. Celou dobu jsem lezela ve vane a po kazde kontrakci jsem usinala unavou. Ve 3:20 prisli tlaky a ja jsem vedela, ze uz to budu mit za sebou a pet minut na to se narodila Kamilka.
Porod strasny, ale to co prislo potom… Konecne uleva a radost! Dnes uz nam je 7mesicu a ja jsem rada ze jsem si malou nechala.
Je to nase slunicko, nas malinkej dablicek, ktery nam neda spat.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 98
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 234
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1132
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?