Náš den
- O životě
- kissi
- 30.01.14 načítám...
O dvou holčičkách, unavené matce a jednom dni..Běžném samozřejmě.
7.15 ráno
Do snu mi najednou zazní známá melodie, přesně se hodící k tomu, co se mi právě zdá. „Oo, you and me..“ Poznávám vřeštící budík, který mi ječí z pod polštáře do ucha a partnera, kterého nevzbudila jeho úžasná „slepičí rychta“. Písnička jindy krásná a povzbuzující, mi v tenhle moment přijde jako prokletí. Nu, musíme holt vstávat. Počkám, až chlap s nadáváním odfuní do předsíně, vezme klíče a odjede našim nóbl autíčkem, (které přezdívám bílý brouk, protože mě ještě nikdy nezradil, zato plno jiných ano a zdá se, že mě má rád 
) a vylezu také. Rychlá očista, oblíkání a buzení zvěře. Kamilka, naše 4leťanda leze hned, jak slyší, že školka nečeká. Adélíně se z postele nechce. Peřinu přes hlavu a nedam, jdi si tentokrát sama. Nakonec, když vidí svojí „bibi“, jak všichni říkají Kamčí - už od narození:-) - leze taky.
No super, dnes to šlo i bez protestů. Jindy se Aduš nechce oblíkat a radši by zůstala doma s babičkou, někdy Kamčí česat, páč jsem si zase nevzala ten lochtací hřeben. Hodiny ukazují za 5 minut 8, když jsme konečně připraveni na odchod. Naštěstí je školka za rohem a běžná doba pro příchod dětiček kolem půl deváté, což někdy stíháme jen tak tak. Kamilka doma snídat nechce, ve školce prej lepší a Aduš až po příchodu domů.
Rozloučím se, pošlu pusu oknem, zamávám, toť každodenní rituál. Po snídani jdeme uklízet - tedy já, Adélka jde bordelovat. Čůrací panenka postrádá plínku, takže Adélka jí mít nemusí také, letí i tričko, ponožky a najednou je pinďa nahatá a oblíkat se teda nehodlá. Ok, v pokoji je teplo, vyndavám nočník, kdyby třeba. Povedlo se a jak Adélka říká, bobík leží vedle nočníku. Po úklidu nehody přijde další neštěstí soudě dle nářku a pláče. Medvídek nechce její tričko! Za chvíli jí to přestane bavit a obleče sebe. Spokojené dítko běhá po bytě za babičkou, takže můžu pokračovat v úklidu.
11.30
Oblékáme se a jdeme do školky. Cestou malá volá na bibi, že už pro ní jde, kde je, když ona je tady. Malé se ze školky nechce a tak smlouvá. Povede se mi jí ukecat na procházku parkem, to pomáhá a po 20ti minutách oblékání, odbíhání a pláče, co vše si zapomněla vzít ze třídy, vyrážíme. Já splavená potem, holky zdá se spokojené. V parku je námraza, asi nevadí, jde se dál. Potkáváme pejsky, děti, bezdomovce, ty holky zaujali nejvíc. Radši to otočíme, běží mi hlavou myšlenka.
Pokus první o návrat domů neprošel. Salva protestů a nářku přišla ihned, jak zpozorovaly, že se vracíme. Otočka a mety jinam. Led zradil. Válíme se všechny. Mladší nervozní, že je na zemi, i když to nebylo v plánu, starší, že je špinavá a od sněhu. Ani tentokrát se jim domů ale nechce. Válíme se na zemi ještě několikrát než jim dojde, že doma bude líp. Po krátké procházce - cca 45 minut, když cesta trvá běžně jen 10 jsme v cíli a přichází další úkol. Zabavit holky, než se alespoň stihnu najíst. Káva nebo v klidu čaj? Nepřichází v úvahu. V pozoru nastoupené dětičky čekají u dveří až máma zhltne poslední bramboru a jde se. Kam? Nakoupit. Cesta do krámu je celkem klidná, ale pak to přijde. Do košíku mi lítají sušenky, oplatky, líza a čoko a já chodím. Vyndavám. Domů se šlape hůř, Aduš začíná být značně protivná, Kamča protestuje, že v mém batohu není to, co si nakoupila.
Pár protestů, přičemž jedna běží tam, druhá onam a já jsem zase spocená až až.
Podaří se nám dojít domů, sedám na chvíli k pc, holky si hrají, no stres. Po večeři a večerníčku převlékání, pro Adélku tak neoblíbená věc, obzvášť, když je to na spaní, ale přeci--! Ulehají, usínají, spí! No, tak je osm, za chvíli dorazí táta. Příprava večeře a další úklid pokoje - snad tady bude jednou opravdu uklizeno. Tatínek přijde, nají se a než se naděju, padá na postel. Asi bych taky měla… Ještě sfouknu dnešní deníčky, pár diskuzí, pokec s kamarádkou..Cože? skoro půlnoc? Dneska jsem to tedy přetáhla.. Usínám u TBBT..Sním..Když tu najednou…„Oo, you and me..“
Deníček jen tak, pro pobavení, omlouvám se za délku, něco jsem ubrala a stejně vzniklo tohle Mějte se holky
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2286
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3235
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 1919
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1219
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4665
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 6155
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 5499
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 2618
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 1270
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 5356
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
pekne cteni!
a pak doma protesty, kde má tu a tu sušenku nebo čokoládu, když si ji dal do košíku. 
S oblíkáním je to taky horor, proč se oblékat, když v pyžamu je to super a večer zase by si nejradši nechal kalhoty. No je to sranda s těma dětma 
