Náš den
- O životě
- kissi
- 30.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O dvou holčičkách, unavené matce a jednom dni..Běžném samozřejmě.
7.15 ráno
Do snu mi najednou zazní známá melodie, přesně se hodící k tomu, co se mi právě zdá. „Oo, you and me..“ Poznávám vřeštící budík, který mi ječí z pod polštáře do ucha a partnera, kterého nevzbudila jeho úžasná „slepičí rychta“. Písnička jindy krásná a povzbuzující, mi v tenhle moment přijde jako prokletí. Nu, musíme holt vstávat. Počkám, až chlap s nadáváním odfuní do předsíně, vezme klíče a odjede našim nóbl autíčkem, (které přezdívám bílý brouk, protože mě ještě nikdy nezradil, zato plno jiných ano a zdá se, že mě má rád 
) a vylezu také. Rychlá očista, oblíkání a buzení zvěře. Kamilka, naše 4leťanda leze hned, jak slyší, že školka nečeká. Adélíně se z postele nechce. Peřinu přes hlavu a nedam, jdi si tentokrát sama. Nakonec, když vidí svojí „bibi“, jak všichni říkají Kamčí - už od narození:-) - leze taky.
No super, dnes to šlo i bez protestů. Jindy se Aduš nechce oblíkat a radši by zůstala doma s babičkou, někdy Kamčí česat, páč jsem si zase nevzala ten lochtací hřeben. Hodiny ukazují za 5 minut 8, když jsme konečně připraveni na odchod. Naštěstí je školka za rohem a běžná doba pro příchod dětiček kolem půl deváté, což někdy stíháme jen tak tak. Kamilka doma snídat nechce, ve školce prej lepší a Aduš až po příchodu domů.
Rozloučím se, pošlu pusu oknem, zamávám, toť každodenní rituál. Po snídani jdeme uklízet - tedy já, Adélka jde bordelovat. Čůrací panenka postrádá plínku, takže Adélka jí mít nemusí také, letí i tričko, ponožky a najednou je pinďa nahatá a oblíkat se teda nehodlá. Ok, v pokoji je teplo, vyndavám nočník, kdyby třeba. Povedlo se a jak Adélka říká, bobík leží vedle nočníku. Po úklidu nehody přijde další neštěstí soudě dle nářku a pláče. Medvídek nechce její tričko! Za chvíli jí to přestane bavit a obleče sebe. Spokojené dítko běhá po bytě za babičkou, takže můžu pokračovat v úklidu.
11.30
Oblékáme se a jdeme do školky. Cestou malá volá na bibi, že už pro ní jde, kde je, když ona je tady. Malé se ze školky nechce a tak smlouvá. Povede se mi jí ukecat na procházku parkem, to pomáhá a po 20ti minutách oblékání, odbíhání a pláče, co vše si zapomněla vzít ze třídy, vyrážíme. Já splavená potem, holky zdá se spokojené. V parku je námraza, asi nevadí, jde se dál. Potkáváme pejsky, děti, bezdomovce, ty holky zaujali nejvíc. Radši to otočíme, běží mi hlavou myšlenka.
Pokus první o návrat domů neprošel. Salva protestů a nářku přišla ihned, jak zpozorovaly, že se vracíme. Otočka a mety jinam. Led zradil. Válíme se všechny. Mladší nervozní, že je na zemi, i když to nebylo v plánu, starší, že je špinavá a od sněhu. Ani tentokrát se jim domů ale nechce. Válíme se na zemi ještě několikrát než jim dojde, že doma bude líp. Po krátké procházce - cca 45 minut, když cesta trvá běžně jen 10 jsme v cíli a přichází další úkol. Zabavit holky, než se alespoň stihnu najíst. Káva nebo v klidu čaj? Nepřichází v úvahu. V pozoru nastoupené dětičky čekají u dveří až máma zhltne poslední bramboru a jde se. Kam? Nakoupit. Cesta do krámu je celkem klidná, ale pak to přijde. Do košíku mi lítají sušenky, oplatky, líza a čoko a já chodím. Vyndavám. Domů se šlape hůř, Aduš začíná být značně protivná, Kamča protestuje, že v mém batohu není to, co si nakoupila.
Pár protestů, přičemž jedna běží tam, druhá onam a já jsem zase spocená až až.
Podaří se nám dojít domů, sedám na chvíli k pc, holky si hrají, no stres. Po večeři a večerníčku převlékání, pro Adélku tak neoblíbená věc, obzvášť, když je to na spaní, ale přeci--! Ulehají, usínají, spí! No, tak je osm, za chvíli dorazí táta. Příprava večeře a další úklid pokoje - snad tady bude jednou opravdu uklizeno. Tatínek přijde, nají se a než se naděju, padá na postel. Asi bych taky měla… Ještě sfouknu dnešní deníčky, pár diskuzí, pokec s kamarádkou..Cože? skoro půlnoc? Dneska jsem to tedy přetáhla.. Usínám u TBBT..Sním..Když tu najednou…„Oo, you and me..“
Deníček jen tak, pro pobavení, omlouvám se za délku, něco jsem ubrala a stejně vzniklo tohle Mějte se holky
Přečtěte si také
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1496
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1646
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 726
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 468
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 3883
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 3570
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 2367
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1912
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 953
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 1021
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
pekne cteni!
a pak doma protesty, kde má tu a tu sušenku nebo čokoládu, když si ji dal do košíku. 
S oblíkáním je to taky horor, proč se oblékat, když v pyžamu je to super a večer zase by si nejradši nechal kalhoty. No je to sranda s těma dětma 
