A tak jsem matka
- O životě
- kissi
- 05.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hlína. Už jako malá, jsem se v ní ráda hrabala, sázela kytičky, zeleninu, pod mýma rukama zahrada kvetla. Není divu, že v deváté tříde jsem si podala přihlášku na...
Kamilka
Adélka
Tulí se mamince a pacičkou na bříšku hlídá...
Kadeřnici. Šlo tam plno holek, tak jsem si řekla proč né? Parta se z nás stala dobrá, tak bychom zůstaly i na střední. No, osud tomu tak nechtěl a skončila jsem pod čárou 1. nepřijatá. Celou školou se neslo, že místo mě přijali holku, co mělo horší průměr, za to bohatšího tatínka. Po půl roce, slečna utekla.
Tak jsem si podala přihlášku na Agropodnikání. Když už mě to bavilo, třeba se to tady povede. A vzaly mě. Představa o tom co ze mě bude, byla krásná, ve druhém ročníku řidičský průkaz na auto a traktor za cenu zkoušek, no proč né? To bylo něco pro mě. Praxe mě bavila, škola taky. No to bych ale nebyla já kdyby. Alergie! Dušení, opuchání, červené oči jen co jsem přišla do skleníku a „porodnice“. Návštěva u alergologa to jen potvrdila. Pelyněk, žito, pily a včely. „Radím vám, ukončete studium, udusíte se.“ Slova lékaře slyším do dnes.
Ukončila jsem první ročník s neklasifikovanou praxí a se smutkem si začala hledat novou školu. To co mě bavilo, jsem nemohla dělat. Co teď? Na co se hodím? Kariéra zemědělce je v tahu, ani ke koni nesmím.
Cukrařina. Nuda. Kuchyně, věčně zapáchající spáleným korpusem, všude bílo, čisto. Kde je rýč, lopata a mnou tolik milované kytičky? Ani skořice tu nevoní. Vrhla jsem se na první obor, kde měly volno. Alespoň že na internátu byla zábava. Kdo by to řekl, z Agronoma cukrářem.
Pošmourné odpoledne po škole na intru. Těhotenský test, kamarádka a já plačící na posteli. Bože jsem tak blbá, teď ze mě nebude nic! Školu jsem musela opustit, nechtěli mě na praxi. Těhotenství jsem si moc neužívala, zdravotní problémy a partner ve výchovňáku, to nebylo ono. Ale hádejte co! Alergie zmizela, můžu se vrhnout na spustlou zahradu! 
Po porodu už na to nebyl čas, možná ani chuť. A tak mám svou kariéru, po které jsem toužila až pár let po škole, mizerně placenou, bez přestávek, ale pohled do jejích očí mi za to stojí.
Každý její úsměv, každý zoubek, krůček, je mi odplatou a platem. S partnerem, jsem se rozešla, díky jeho umu, a snažení „najít si práci“ po které moc netoužil. „Ty přeci bereš a to nám stačí“! Odstěhovala jsem se k partnerovi, co nás má rád. Z vesnice do města. Do bytovky. Tady není hlína, kytičky! Má chuť na pěstování se vracela, ale teď nebylo kde. Zoufalství. A tak jsem počala druhou dcéru. Kytičky mi chybí do dnes, ale když přijedu k nám na vesnici, vynahradím si to. Moje povolání? Jsem matka. A když se mě někdo zeptá, jestli je to nějaká práce? Ano většinou se ptají muži, odpověď je snadná. Všechny to známe.
Školu bych si ráda dodělala, nebo alespoň kurs, ale momentálně je na mě mladší dcera (1) stále dost závislá a hlídání je 100km daleko. Příští rok se na to vrhnu po hlavě! Doufám. Určitě!
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 736
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 836
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 529
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 448
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1606
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9034
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1626
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 814
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3285
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1418
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
ale i se sebou samou 
A preji hodne stesti s detmi a do studia. 
.
