A tak jsem matka
- O životě
- kissi
- 05.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hlína. Už jako malá, jsem se v ní ráda hrabala, sázela kytičky, zeleninu, pod mýma rukama zahrada kvetla. Není divu, že v deváté tříde jsem si podala přihlášku na...
Kamilka
Adélka
Tulí se mamince a pacičkou na bříšku hlídá...
Kadeřnici. Šlo tam plno holek, tak jsem si řekla proč né? Parta se z nás stala dobrá, tak bychom zůstaly i na střední. No, osud tomu tak nechtěl a skončila jsem pod čárou 1. nepřijatá. Celou školou se neslo, že místo mě přijali holku, co mělo horší průměr, za to bohatšího tatínka. Po půl roce, slečna utekla.
Tak jsem si podala přihlášku na Agropodnikání. Když už mě to bavilo, třeba se to tady povede. A vzaly mě. Představa o tom co ze mě bude, byla krásná, ve druhém ročníku řidičský průkaz na auto a traktor za cenu zkoušek, no proč né? To bylo něco pro mě. Praxe mě bavila, škola taky. No to bych ale nebyla já kdyby. Alergie! Dušení, opuchání, červené oči jen co jsem přišla do skleníku a „porodnice“. Návštěva u alergologa to jen potvrdila. Pelyněk, žito, pily a včely. „Radím vám, ukončete studium, udusíte se.“ Slova lékaře slyším do dnes.
Ukončila jsem první ročník s neklasifikovanou praxí a se smutkem si začala hledat novou školu. To co mě bavilo, jsem nemohla dělat. Co teď? Na co se hodím? Kariéra zemědělce je v tahu, ani ke koni nesmím.
Cukrařina. Nuda. Kuchyně, věčně zapáchající spáleným korpusem, všude bílo, čisto. Kde je rýč, lopata a mnou tolik milované kytičky? Ani skořice tu nevoní. Vrhla jsem se na první obor, kde měly volno. Alespoň že na internátu byla zábava. Kdo by to řekl, z Agronoma cukrářem.
Pošmourné odpoledne po škole na intru. Těhotenský test, kamarádka a já plačící na posteli. Bože jsem tak blbá, teď ze mě nebude nic! Školu jsem musela opustit, nechtěli mě na praxi. Těhotenství jsem si moc neužívala, zdravotní problémy a partner ve výchovňáku, to nebylo ono. Ale hádejte co! Alergie zmizela, můžu se vrhnout na spustlou zahradu! 
Po porodu už na to nebyl čas, možná ani chuť. A tak mám svou kariéru, po které jsem toužila až pár let po škole, mizerně placenou, bez přestávek, ale pohled do jejích očí mi za to stojí.
Každý její úsměv, každý zoubek, krůček, je mi odplatou a platem. S partnerem, jsem se rozešla, díky jeho umu, a snažení „najít si práci“ po které moc netoužil. „Ty přeci bereš a to nám stačí“! Odstěhovala jsem se k partnerovi, co nás má rád. Z vesnice do města. Do bytovky. Tady není hlína, kytičky! Má chuť na pěstování se vracela, ale teď nebylo kde. Zoufalství. A tak jsem počala druhou dcéru. Kytičky mi chybí do dnes, ale když přijedu k nám na vesnici, vynahradím si to. Moje povolání? Jsem matka. A když se mě někdo zeptá, jestli je to nějaká práce? Ano většinou se ptají muži, odpověď je snadná. Všechny to známe.
Školu bych si ráda dodělala, nebo alespoň kurs, ale momentálně je na mě mladší dcera (1) stále dost závislá a hlídání je 100km daleko. Příští rok se na to vrhnu po hlavě! Doufám. Určitě!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1671
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 979
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1731
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 713
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 414
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21013
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2628
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2905
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2614
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1771
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ale i se sebou samou 
A preji hodne stesti s detmi a do studia. 
.
