A tak jsem matka
- O životě
- kissi
- 05.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Hlína. Už jako malá, jsem se v ní ráda hrabala, sázela kytičky, zeleninu, pod mýma rukama zahrada kvetla. Není divu, že v deváté tříde jsem si podala přihlášku na...
Kamilka
Adélka
Tulí se mamince a pacičkou na bříšku hlídá...
Kadeřnici. Šlo tam plno holek, tak jsem si řekla proč né? Parta se z nás stala dobrá, tak bychom zůstaly i na střední. No, osud tomu tak nechtěl a skončila jsem pod čárou 1. nepřijatá. Celou školou se neslo, že místo mě přijali holku, co mělo horší průměr, za to bohatšího tatínka. Po půl roce, slečna utekla.
Tak jsem si podala přihlášku na Agropodnikání. Když už mě to bavilo, třeba se to tady povede. A vzaly mě. Představa o tom co ze mě bude, byla krásná, ve druhém ročníku řidičský průkaz na auto a traktor za cenu zkoušek, no proč né? To bylo něco pro mě. Praxe mě bavila, škola taky. No to bych ale nebyla já kdyby. Alergie! Dušení, opuchání, červené oči jen co jsem přišla do skleníku a „porodnice“. Návštěva u alergologa to jen potvrdila. Pelyněk, žito, pily a včely. „Radím vám, ukončete studium, udusíte se.“ Slova lékaře slyším do dnes.
Ukončila jsem první ročník s neklasifikovanou praxí a se smutkem si začala hledat novou školu. To co mě bavilo, jsem nemohla dělat. Co teď? Na co se hodím? Kariéra zemědělce je v tahu, ani ke koni nesmím.
Cukrařina. Nuda. Kuchyně, věčně zapáchající spáleným korpusem, všude bílo, čisto. Kde je rýč, lopata a mnou tolik milované kytičky? Ani skořice tu nevoní. Vrhla jsem se na první obor, kde měly volno. Alespoň že na internátu byla zábava. Kdo by to řekl, z Agronoma cukrářem.
Pošmourné odpoledne po škole na intru. Těhotenský test, kamarádka a já plačící na posteli. Bože jsem tak blbá, teď ze mě nebude nic! Školu jsem musela opustit, nechtěli mě na praxi. Těhotenství jsem si moc neužívala, zdravotní problémy a partner ve výchovňáku, to nebylo ono. Ale hádejte co! Alergie zmizela, můžu se vrhnout na spustlou zahradu! 
Po porodu už na to nebyl čas, možná ani chuť. A tak mám svou kariéru, po které jsem toužila až pár let po škole, mizerně placenou, bez přestávek, ale pohled do jejích očí mi za to stojí.
Každý její úsměv, každý zoubek, krůček, je mi odplatou a platem. S partnerem, jsem se rozešla, díky jeho umu, a snažení „najít si práci“ po které moc netoužil. „Ty přeci bereš a to nám stačí“! Odstěhovala jsem se k partnerovi, co nás má rád. Z vesnice do města. Do bytovky. Tady není hlína, kytičky! Má chuť na pěstování se vracela, ale teď nebylo kde. Zoufalství. A tak jsem počala druhou dcéru. Kytičky mi chybí do dnes, ale když přijedu k nám na vesnici, vynahradím si to. Moje povolání? Jsem matka. A když se mě někdo zeptá, jestli je to nějaká práce? Ano většinou se ptají muži, odpověď je snadná. Všechny to známe.
Školu bych si ráda dodělala, nebo alespoň kurs, ale momentálně je na mě mladší dcera (1) stále dost závislá a hlídání je 100km daleko. Příští rok se na to vrhnu po hlavě! Doufám. Určitě!
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4035
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2443
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1586
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 872
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 987
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2835
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3825
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3297
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1186
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1612
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
ale i se sebou samou 
A preji hodne stesti s detmi a do studia. 
.
