20 let mámou
- Rodičovství
- samida
- 22.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem neměla pocit nutnosti vyjadřovat své touhy, trápení a radosti na odiv světu, přesto, že si ráda počtu o tom, jak to mají ostatní. Ale před pár dny to bylo 20 let (neuvěřitelné) od chvíle, kdy jsem se poprvé stala mámou a chtěla bych se tak nějak chtěla vypsat. Asi to nebude pro ostatní nijak přínosný deníček, ale díky za tu možnost.
Mám tři dcery, 20, 5 a 1/5, 3 a ¾, a letos v únoru se nám narodil syn. První dcera je dnes o dva roky starší, než jsem byla já, když se narodila. Nikdy jsem svého rozhodnutí stát se v 18 mámou nelitovala, nebyla jsem extra pařič, partnera jsem měla stálého, čerstvě jsme oba začali pracovat (po škole), takže bylo i z čeho žít. Navíc v té době bylo tak nějak běžné být v 18 vdaná a čekat rodinu.
Dnes, když si tady čtu o starostech některých „mladých“ maminek a vidím svou dceru, jak si ten život žije, tak na pohodu a bez starostí, tak mi to přijde v jejich věku zbytečné a možná i líto (asi stejně, jako to kdysi bylo líto mojí mamce), na starosti je vždycky času dost.
Ani u mne nebyly jen šťastné chvíle. I když jsem si byla jistá, že mě se tohle NIKDY týkat nebude, přišel rozvod, existenční nejistota… a velký objev 
, že spoléhat se má člověk vždy jen sám na sebe a že když se chce, tak jde všechno.
Taky jsem patřila k těm chytrým paním , přesvědčená, že to, co dělám, je jediné správné. Ale s každým dalším dítětem a s každou další životní etapou zjišťuji, že zkušenosti jsou bohužel nepředatelné (i mně byly samozřejmě dávány dobré rady, které jsem si málokdy vzala k srdci) a každý si to musí odžít sám za sebe. Moje děti mě hodně posunuly, jsem tolerantnější, a i když kolikrát vážně nechápu, už neodsuzuji, každý svého štěstí strůjcem.
U nás doma je opravdu živo, celý den se většinou nezastavím, děti mě občas pěkně štvou , kolikrát už opravdu padám na h.bu (myslím, že i manžel), v podstatě jen vařím, peru, žehlím, chovám a vychovávám. Osobní život šel prozatím úplně do kopru, ale jsem neskutečně šťastná (nezakřiknout, 3× ťukám) a už teď vím, že mi jednou bude ta hoňka chybět.
Takže. Kris, Michalko, Daninko A Jakoubku, moc děkuji za to, že jste a já mohu být vaší mámou. A nakonec mám jedno „tajné“ přání: mějte se vždycky jako sourozenci rádi a buďte spokojení, že jste vyrostli ve velké rodině.
Přečtěte si také
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 43
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 106
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 103
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 117
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1875
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1120
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2004
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 820
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 497
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22225
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
smekám
