12hodinové trápení
- Porod
- eliska2011
- 19.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo to krásné a neodradilo mě to od dalšího miminka. Když tady tak čtu ty deníčky, tak si říkám, že i já asi za chvíli začnu zapomínat, jak to vlastně všechno bylo, tak proč si to někam nenapsat, že, a zrovna se o to nepodělit.
porodní křeslo
první dotyk
vážení
společné foto
po umytí.
Měla jsem termín 1. 3 a další 5. 3. 2011. Šla jsem na kontrolu 2. 3. 2011, paní doktorka mi řekla, že to na nic nevypadá, tak jsem se chtěla zeptat na Hamiltonův hmat, jestli by mi ho neudělala, ale než jsem to stihla říct, paní doktorka se mě zeptala první, jestli nechci malé Elišce pomoci. Řekla jsem, že chci 
Tak sem jela opět domů, že se tedy ještě vůůůbec mezi nás nechystá. Šli jsme krásně spát jakoby nic, žádné náznaky jsem neměla. O půlnoci jsem usnula, hurá Malá byla vždy přes noc děsně aktivní 4:07 bolest v pod bříšku, tak si říkám, to nic, spíme dál. 4:25 další bolest, tak asi je to tady nebo co, tím se vzbudil tehdá ještě přítel a ptá se: Už je to tady? A já, no, asi jo. Jdu do sprchy, jestli to náhodou nepřestane. Nepřestalo. Kontrakce byly už po 5 minutách ,tak říkám tak jedeme (máme to 35 km do porodnice).
Cesta probíhala celkem v klidu, čekala jsem, že to bude horši. Do porodnice jsme dojeli v 6:35, tam nás během pěti minut vzali. Pan doktor mě prohlédl a říká: to dneska ještě nebude. Jste jen na 1 prst otevřená, klidně jeďte domů, ale jestli můžete, zůstaňte radši v Brně. Říkám, dobře tak já budu u tchána a tchyně (i když ne moc ráda.) Tak jsme k nim dojeli asi kolem osmé ráno. Šli jsme do vany, že se uleví od bolesti, no a ono leda tak prd. Po hodině jsme vylezli a šli si lehnout, snažila jsem se ještě pospávat, abych měla sílu. Přítelovi rodiče strašně vyšilovali. Místo toho, aby mě uklidňovali, tak měli kecy na vystrašení, ještě, že já sem typ, co to neposlouchal a nenechal se rozhodit, i když jsem byla prvorodička. Kontrakce se zvedly na interval po 3 minutách, tak jsme rozhodli, že pojedeme. Tchán pořád, že mi dá plínu, kdyby praskla voda, ať to tady nemají mokré a co když se něco stane po cestě, že si mám zavolat sanitku a ne jet autem. Tak jsem se už naštvala a řekla: Místo toho, abyste mě uklidňovali, tak se snažíte mě vystrašit a to teď vážně nepotřebuji. Tak jsme tedy jeli.
Cesta už tak příjemná nebyla, každý drncák byl peklo a kontrakce po 3 minutách sílily. Tak jsme dorazili. Bylo 12 hodin. Porodnice byla ve 4. patře, takže jsme čekali na výtah a mezitím jsem se tam kroutila jako havajská tanečnice. Konečně nás přijmuli. Mála bude mít kolem 3200 gramů. Šla jsem na monitor, kontrakce po 3 minutách, někdy po minutě a půl. Mezi nimi jsem musela vyplnit nějaké papíry a podepsat. Byli tam dvě maminky na monitoru a viděli, jak tam vzdychám, snad jsme je nevyplašila Otevřená na tři prsty, malá měla hlavičku moc vysoko. Tak nás dali na pokoj, který sloužil jako hekárna a rovnou porodní sál. Tak jsem si tam pěkně lehla na postel. Podotýkám, že byl luxusně vybavený. Přítel si zapnul ,co tam byla Mě se přišli zeptat, jestli chci klystýr. Řekla jsem, že ano. Tak mi ho provedli. Během dvou minut jsem valila na záchod, který byl naštěstí součástí pokoje. Měla jsem šílené bederní bolesti, sestra nám nabídla masážní pomůcky a já je pěkně využila.
Přítele jsem chudáka honila, až mi ho bylo líto, že po něm stále něco chci. Masíroval mi ty záda a dokonce i v tom smradu na záchodě. Tam jsem trůnila půl hodinky. Potom přišla sestra, že se na mě mrkne, takže otevřená na 3 prsty, hlavička vysoko, ale praskneme vodu, bylo půl třetí odpoledne. Řekla mi, že do hodinky by mělo být po všem. Tak jsem si řekla hurá. Vody vyteklo málo. Tak jsme šli do sprchy, ta byla před pokojem, takže taky pohoda. Sedla jsem si na balón a přítel mi dával proud vody, kam jsem chtěla. Takže to probíhalo: břicho, záda, břicho, záda, břicho, záda, tak jsme tam byli asi půl hoďky a měla jsem pocit na tlačení, tak jsme šli na pokoj a zavolali setru, že mám nutkání tlačit, tak se na mě podívala a řekla, otevřená na 6 prstů, hlavička stále vysoko, skákejte ještě na balóně, ať se posune dolů. Tak jsme ještě skákala a přitom se držela šprušle, co byla za námi. Tak fajn, u toho odteklo šíleně moc vody, až jsem hleděla, že to není možný.
Pak mi řekli, že mám dýchat pomaleji, ale delší nádechy, jinak se tam udusí, že už tam nemá vodu na dýchaní. Fajn, tak sem začala dýchat, jak mi řekli, i když to moc dobře nešlo, ale zvládla jsem to. Místo dýchání přišlo nechtěné tlačení, takže zase kontrola. Hlavička už je dole, tak pojďte pomalu na porodní křeslo. Tak jsem se tam nějak doplazila. Bylo 16:00, první kontrakce, zatlačte! Výborně, ještě jednou, jak přijde. Mezitím vás nastřihnu, jestli jste pro. Říkám, ano jsem. Přišla druhá: Zatlačte! Už vidíme hlavičku. Přítel, jo, už jde vidě,t to zvládneš, neboj. Celou dobu mě hladil na vlasech a držel za ruku. Třetí: Zatlačte, ááá hlavička je venku. Výborně už to bude maminko, vydržte. Čtvrtá kontrakce a malá vylétla ven! Jaká to byla pro mě úleva, že je venku. Hned mi ji přiložili na prsa, přítel přestřihl pupeční sňůru. Malou vzali, umyli označkovali, zvážili. Míry 49 cm 3140 gramů. Elišku dali tatínkovi na pochování. Pak nás všechny vyfotili.
Přišel pan doktor a zašil mě. Řekl, že jsem ztratila dost krve, že mi dají kapačky. Tak jsem si lehla na postel a dostala jsem dvě kapačky, malou jsme měli u sebe a kochali se štěstím. Všem jsme psali a volali, jak je to úžasné. Byla jsem hodně unavená, tak jsme poprosili sestru, jestli si ji můžou vzít na tu prohlídku. Zrovna začínala Ordinace v růžové zahradě, tak jsem se mrkla 
V deset večer mi řekli, že půjdu na pokoj, jenže já nebyla schopná vstát, tak mě museli odvézt. Měla jsem málo železa, tak jsem byla ráda, že dojdu na záchod. Malou si nechali, ať si odpočinu na novorozeneckém dva dny. Nosili mi ji jen na kojení. Po dvou dnech mi ji donesli a já byla šťastná, že už jsem schopná se o své dítě postarat. 7. 3. 2011 jsme šly domů a vyfasovala jsem ještě železo, které mi chybělo asi měsíc. Ale to 12hodinové trápení stálo za to.
Doufám, že se to dalo aspoň trochu číst Kdo to přečetl celé, děkuji mnohokrát.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 595
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1344
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 2012
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 609
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 556
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1074
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1985
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2312
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1110
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1123
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
¨
A taky mám na porod úžasné vzpomínky. 
můžu se zeptat,ve kterým městě jsi rodila?takovej luxusní porodní pokoj i s televizí a vlastním záchodem,no supeeeeer
