12hodinové trápení
- Porod
- eliska2011
- 19.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo to krásné a neodradilo mě to od dalšího miminka. Když tady tak čtu ty deníčky, tak si říkám, že i já asi za chvíli začnu zapomínat, jak to vlastně všechno bylo, tak proč si to někam nenapsat, že, a zrovna se o to nepodělit.
porodní křeslo
první dotyk
vážení
společné foto
po umytí.
Měla jsem termín 1. 3 a další 5. 3. 2011. Šla jsem na kontrolu 2. 3. 2011, paní doktorka mi řekla, že to na nic nevypadá, tak jsem se chtěla zeptat na Hamiltonův hmat, jestli by mi ho neudělala, ale než jsem to stihla říct, paní doktorka se mě zeptala první, jestli nechci malé Elišce pomoci. Řekla jsem, že chci 
Tak sem jela opět domů, že se tedy ještě vůůůbec mezi nás nechystá. Šli jsme krásně spát jakoby nic, žádné náznaky jsem neměla. O půlnoci jsem usnula, hurá Malá byla vždy přes noc děsně aktivní 4:07 bolest v pod bříšku, tak si říkám, to nic, spíme dál. 4:25 další bolest, tak asi je to tady nebo co, tím se vzbudil tehdá ještě přítel a ptá se: Už je to tady? A já, no, asi jo. Jdu do sprchy, jestli to náhodou nepřestane. Nepřestalo. Kontrakce byly už po 5 minutách ,tak říkám tak jedeme (máme to 35 km do porodnice).
Cesta probíhala celkem v klidu, čekala jsem, že to bude horši. Do porodnice jsme dojeli v 6:35, tam nás během pěti minut vzali. Pan doktor mě prohlédl a říká: to dneska ještě nebude. Jste jen na 1 prst otevřená, klidně jeďte domů, ale jestli můžete, zůstaňte radši v Brně. Říkám, dobře tak já budu u tchána a tchyně (i když ne moc ráda.) Tak jsme k nim dojeli asi kolem osmé ráno. Šli jsme do vany, že se uleví od bolesti, no a ono leda tak prd. Po hodině jsme vylezli a šli si lehnout, snažila jsem se ještě pospávat, abych měla sílu. Přítelovi rodiče strašně vyšilovali. Místo toho, aby mě uklidňovali, tak měli kecy na vystrašení, ještě, že já sem typ, co to neposlouchal a nenechal se rozhodit, i když jsem byla prvorodička. Kontrakce se zvedly na interval po 3 minutách, tak jsme rozhodli, že pojedeme. Tchán pořád, že mi dá plínu, kdyby praskla voda, ať to tady nemají mokré a co když se něco stane po cestě, že si mám zavolat sanitku a ne jet autem. Tak jsem se už naštvala a řekla: Místo toho, abyste mě uklidňovali, tak se snažíte mě vystrašit a to teď vážně nepotřebuji. Tak jsme tedy jeli.
Cesta už tak příjemná nebyla, každý drncák byl peklo a kontrakce po 3 minutách sílily. Tak jsme dorazili. Bylo 12 hodin. Porodnice byla ve 4. patře, takže jsme čekali na výtah a mezitím jsem se tam kroutila jako havajská tanečnice. Konečně nás přijmuli. Mála bude mít kolem 3200 gramů. Šla jsem na monitor, kontrakce po 3 minutách, někdy po minutě a půl. Mezi nimi jsem musela vyplnit nějaké papíry a podepsat. Byli tam dvě maminky na monitoru a viděli, jak tam vzdychám, snad jsme je nevyplašila Otevřená na tři prsty, malá měla hlavičku moc vysoko. Tak nás dali na pokoj, který sloužil jako hekárna a rovnou porodní sál. Tak jsem si tam pěkně lehla na postel. Podotýkám, že byl luxusně vybavený. Přítel si zapnul ,co tam byla Mě se přišli zeptat, jestli chci klystýr. Řekla jsem, že ano. Tak mi ho provedli. Během dvou minut jsem valila na záchod, který byl naštěstí součástí pokoje. Měla jsem šílené bederní bolesti, sestra nám nabídla masážní pomůcky a já je pěkně využila.
Přítele jsem chudáka honila, až mi ho bylo líto, že po něm stále něco chci. Masíroval mi ty záda a dokonce i v tom smradu na záchodě. Tam jsem trůnila půl hodinky. Potom přišla sestra, že se na mě mrkne, takže otevřená na 3 prsty, hlavička vysoko, ale praskneme vodu, bylo půl třetí odpoledne. Řekla mi, že do hodinky by mělo být po všem. Tak jsem si řekla hurá. Vody vyteklo málo. Tak jsme šli do sprchy, ta byla před pokojem, takže taky pohoda. Sedla jsem si na balón a přítel mi dával proud vody, kam jsem chtěla. Takže to probíhalo: břicho, záda, břicho, záda, břicho, záda, tak jsme tam byli asi půl hoďky a měla jsem pocit na tlačení, tak jsme šli na pokoj a zavolali setru, že mám nutkání tlačit, tak se na mě podívala a řekla, otevřená na 6 prstů, hlavička stále vysoko, skákejte ještě na balóně, ať se posune dolů. Tak jsme ještě skákala a přitom se držela šprušle, co byla za námi. Tak fajn, u toho odteklo šíleně moc vody, až jsem hleděla, že to není možný.
Pak mi řekli, že mám dýchat pomaleji, ale delší nádechy, jinak se tam udusí, že už tam nemá vodu na dýchaní. Fajn, tak sem začala dýchat, jak mi řekli, i když to moc dobře nešlo, ale zvládla jsem to. Místo dýchání přišlo nechtěné tlačení, takže zase kontrola. Hlavička už je dole, tak pojďte pomalu na porodní křeslo. Tak jsem se tam nějak doplazila. Bylo 16:00, první kontrakce, zatlačte! Výborně, ještě jednou, jak přijde. Mezitím vás nastřihnu, jestli jste pro. Říkám, ano jsem. Přišla druhá: Zatlačte! Už vidíme hlavičku. Přítel, jo, už jde vidě,t to zvládneš, neboj. Celou dobu mě hladil na vlasech a držel za ruku. Třetí: Zatlačte, ááá hlavička je venku. Výborně už to bude maminko, vydržte. Čtvrtá kontrakce a malá vylétla ven! Jaká to byla pro mě úleva, že je venku. Hned mi ji přiložili na prsa, přítel přestřihl pupeční sňůru. Malou vzali, umyli označkovali, zvážili. Míry 49 cm 3140 gramů. Elišku dali tatínkovi na pochování. Pak nás všechny vyfotili.
Přišel pan doktor a zašil mě. Řekl, že jsem ztratila dost krve, že mi dají kapačky. Tak jsem si lehla na postel a dostala jsem dvě kapačky, malou jsme měli u sebe a kochali se štěstím. Všem jsme psali a volali, jak je to úžasné. Byla jsem hodně unavená, tak jsme poprosili sestru, jestli si ji můžou vzít na tu prohlídku. Zrovna začínala Ordinace v růžové zahradě, tak jsem se mrkla 
V deset večer mi řekli, že půjdu na pokoj, jenže já nebyla schopná vstát, tak mě museli odvézt. Měla jsem málo železa, tak jsem byla ráda, že dojdu na záchod. Malou si nechali, ať si odpočinu na novorozeneckém dva dny. Nosili mi ji jen na kojení. Po dvou dnech mi ji donesli a já byla šťastná, že už jsem schopná se o své dítě postarat. 7. 3. 2011 jsme šly domů a vyfasovala jsem ještě železo, které mi chybělo asi měsíc. Ale to 12hodinové trápení stálo za to.
Doufám, že se to dalo aspoň trochu číst Kdo to přečetl celé, děkuji mnohokrát.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1769
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1041
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1861
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 766
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 440
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21611
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2940
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2648
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
¨
A taky mám na porod úžasné vzpomínky. 
můžu se zeptat,ve kterým městě jsi rodila?takovej luxusní porodní pokoj i s televizí a vlastním záchodem,no supeeeeer
