A jak to bylo dál?

Z cyklu panickyúzkostná&úzkostněpanická... Dlouho jsem nevěděla, jestli mám tohle vůbec pouštět ven... Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, jak to přijmou ostatní. Okolnosti mi do života přivály volbu mezi přežitím a morálkou. Zvolila jsem přežití.

Dny, který následovaly po mým výletě za pokusem o sebevraždu a nahánění mojí osoby záchrannýma složkama plynuly překvapivě poklidně. Psychiatr, terapie. Uvědomění si, že chci žít. Ale přišla i bolest a touha. Touha po ex. Tak, jak se mi za ten pokopačkovej rok nestýskalo – nebo teda já myslela, že stýskalo… Ale co přišlo potom se nedalo srovnávat. Byla jsem v hajz.lu. Budila jsem se s bolavým srdcem, duší a někdo uvnitř mě ho chtěl zpátky. Něco ve mně chtělo jeho objetí, cítit jeho vůni. Měla jsem šílený nápady, jako mu napsat a pokusit se ho dostat zpátky. Zpátky k ty bláznivý holce, kterou pořád jsem a asi svým způsobem už navždy budu. Rozumově vím, že to je jen proto, že má jinou. Takovej ten syndrom ptáčka vyhozenýho z hnízda, kterýho si předtím nevážil. Tesknění po lepších časech. Po šťastnějším já.

A tyhle pocity mě začly pohlcovat. Vracela se mi deprese. Nesnášela jsem tohle prostředí, lidi kolem sebe a zároveň jsem v sobě nebyla schopná vydolovat sílu na změnu. Žila jsem v letargii, nezájmu. Dny splývaly v jeden. Útěchu mi přinášely jen noci… Přála jsem si, ať mě tma pohltí a ráno jsem se budila s pocitem, proč se probouzím. Že je přede mnou další z podělaných dní, kdy budu přemýšlet. Pořád dokola, až je vám z toho fyzicky zle. Jako když dáte za sebou několik jízd na řetízkáči a předtím jste se nacpali cukrovou vatou.

A kde jsem teď? V prdeli. Závislá na druhých, s minimem platu a víc doma než v práci. Troska. Možná ne na první pohled. Na první dojem v pohodě, ale uvnitř prohnilá jak měsíc starej chleba. Víte, co je s váma špatně. Úzkost vám to našeptává, ale pro vás je těžký poslouchat. Jste totiž konečně v pozici, kdy už není váš nepřítel, ale snaží se vás vést… Navést na správnější cestu… A změna je něco, o čem si myslíte, že to nejde. Že jste slabí, že budete tam, kde před rokem a půl. Přitom paradoxně stejně jste. Tak se každej den budíte s tím, že dnes bude ten DEN. Ta změna. Ale večer padáte do postele vyčerpáním, ne fyzickým, ale psychickým. Potřebujete spát, ale nemůžete. Hlava vám nedá spát. Potřebujete něco udělat, cokoliv. Protože víte, že jen přežíváte a utíká vám čas.

Ale nejde to, nemůžete. Bojíte se, chorobně. Jste jako horal pod Everestem, jen bez výbavy, oblečení a na nohách máte žabky.

Rozptylujete se blbostma, chvíli se cítíte líp. Ale spadnete do toho znovu. Roky a roky kdy jste žili blbě vám to teď vrací i s úrokama. Jak se asi musí cítit feťák? Alkoholik, člověk z ulice. Řekla bych, že takhle.. Stejná beznaděj. Proti mně ale nestojí systém a závislost.. Proti sobě stojím já sama.
Měla jsem kolem sebe spoustu lidí, i chlapů. Ale každýho srovnávám s ex. Zaflirtuju si, zasměju se. Ale není to upřímný, jen povrchní. Žiju plytkej život. A o samotě se topím v bouři se svýma démonama. Jen oni a já. Křičím potichu o pomoc, kterou mi nikdo nemůže poskytnout. A víte co? Mám dny, kdy mě to asi i baví.

A přecházím z jedné role do druhé. Z té zlomené, ubohé holky se najednou stane lusknutím prstu někdo jinej. Sebevědomá ženská, co si chce užívat, jen neví jak na to a má strach udělat ten první a nejtěžší krok. Žena, co chce vše hodit za hlavu, zapomenout na antidepresiva, úzkosti, terapie, zlomený srdce a démony.

A tady se na scéně objevuje hozený lano. Nafukovací kruh. Jen vztáhnout ruku a chytit se. Jen kousek a zároveň velkej kus.

Nabídka, co se pravděpodobně neodmítá, ne v mý situaci. A možná je to právě to, po čem vnitřně toužím.

V konečným důsledku se totiž dodělám úplně, pokud ji přijmu.

Protože jsem černá a bílá.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká

Anonymní
17.10.26
6171

Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...

Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze

Anonymní
17.10.26
1223

Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...

Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě

Anonymní
17.10.26
2888

Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...

Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču

Anonymní
17.10.26
1473

Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....

Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela

Anonymní
17.10.26
2451

Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...

„Podle numerologie se k sobě nehodíte.“ Babička ničí neteři první lásku

Anonymní
16.10.26
2679

Moje patnáctiletá neteř Lucie nedávno prožila to nejkrásnější, co věk dospívání nabízí – poprvé se zamilovala. Kluk se jmenuje Filip, chodí spolu na gymnázium, učí se velmi dobře a chová se k ní...

On chtěl sex bez kondomu. Já řekla ne a najednou jsem byla ta, která prudí

Anonymní
16.10.26
3214

„S kondomem mě to prostě nebaví.“ Řekl mi přítel při našem asi čtvrtém milování. Dosud to toleroval, protože jsem mu několikrát vysvětlovala, že antikoncepci užívat nemůžu a nechci.

Učitelka kreslí prvňáčkovi do sešitu prasátka. Po 6 týdnech školu nesnáší

Anonymní
16.10.26
5100

Před dvěma měsíci zářil nadšením, do batohu si natěšeně chystal penál a nemohl se dočkat, až z něj bude velký školák. Dnes? Ranní slzy, otrávený výraz a neustálé opakování: „Maminko, já už tam...

Trapas na letišti mě stál místo v letadle. Klidně bych si to ale zopakovala

Anonymní
16.10.26
5945

Někdy se dějí věci, které možná ze začátku vypadají jako světové neštěstí, mě se ale jedna taková nehoda opravdu vyplatila. Dnes té katastrofě říkám miláčku.

Manžel už má čtyři vánoční večírky, já nejsem zvaná. Jsem totiž na mateřské

Anonymní
16.10.26
6893

Je teprve říjen a já už mám od manžela v kalendáři čtyři termíny vánočních večírků, na které nejsem zvaná. Čtyři! Do Vánoc zbývají dva měsíce, takže se těším, co dalšího se ještě dozvím. Třeba že...

Přidat deníček