A Verunka je na světě
- Porod
- JaniLavi
- 14.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už je to více jak 4 měsíce a já vzpomínám na Verunčin porod. Říká se, že na bolest při porodu se zapomene při prvním kontaktu s miminkem. Nevěřila jsem, ale musím potvrdit, že to pravda je. Zpětně byl pro mě porod skoro až úžasný zážitek a jako prvorodičku myslím snadný. Ale vezměme to od začátku.
- 2
Počít miminko se nám s manželem podařilo na první pokus – 6. července 2012. Nečekali jsme to, čerpala jsem ze zkušeností kamarádek, a tak jsme počítali s pár měsíci snažení. Proto jsme na pozitivní test další měsíc hleděli s velkým překvapením (a na to, že jsem neustále tvrdila, že ve svých 26 letech nejsem ještě připravená) i s obrovskou záplavou štěstí.
Celé těhotenství probíhalo naprosto klidně a bez jakýchkoli větších komplikací. Do práce jsem chodila do 6. měsíce a pak jsem z vlastní vůle odešla marodit, abych se na příchod nového človíčka připravila a konečně si začala to čekání užívat. Manžel se o mě celou dobu staral vzorně, pomáhal mi v domácnosti a něžně mě opečovával. Samozřejmě pravidelně dokumentoval rostoucí bříško.
Příchod naší berušky byl očekáván 30.3.2013, ale opět nás překvapila a přes tvrzení doktora, že se rozhodně nic nechystá, se začala ozývat již 24.3. ráno. Kolem 6-7 hod jsem začala pociťovat silné nutkání na WC, na malou. Nijak zvlášť jsem tomu nevěnovala pozornost. Já přece budu rodit až za týden, ne-li později. Ani nevím, jak to dopoledne uteklo, ale vařit mě manžel nenechal a radši nám sám připravil „smažák“. Jelikož už se nutkání změnilo na menší bolesti, tak jsem si moc nepochutnala.
Dle chytrých knížek a mnohých diskuzí na eMiminu jsem věděla, že pár dní před porodem se můžou objevit poslíčci a že se rozeženou teplou vanou. AHA, je to jasný - šup do vany…Hmm, asi hned ta první nezabírá, zkusím to později. Průběh dne jsem samozřejmě horlivě probírala na eMiminu. Kolem 15. hodiny už jsem si začala znamenat časy stahů a jejich délku. Kolem 18. hodiny jsme s manželem začali probírat možnost odjezdu do porodnice. Samozřejmě jsem mu to stále rozmlouvala, i když už s menším přesvědčením. Také jsem si zkusila zavolat do porodnice, snad mi nějak poradí. No nic moc, akorát jsem si připadala hloupě, že nepoznám, co se se mnou děje. Ale prý ať teda kdyžtak přijedu, no.
V cca 19 hodin jsme vyrazili, venku mrzlo a začínal padat sníh. Na místo jsme dorazili asi v 19:30.
„Tak to jste Vy, co volala? Kde máte tašku?“
„V autě, manžel pro ní kdyžtak skočí, my nevěděli, jes…“
„Cože?!?!! Tak pro ní dojděte!“ (k manželovi) „Na Vás se zatím podíváme…a Vy tu chcete zůstat nebo pojedete ještě domů???“
„To já ještě nevím, myslela jsem až podle kontroly.???“
Na kontrole (sakra, jauvajs!) se zjistilo, že jsem otevřená na 3 prsty, takže následovalo půlhodinové vyplňování papírů a zodpovídání dokola stále stejných otázek. Rovnou na klystýr a na sál. Při klystýru mi praskla voda a pak to teprve začalo bolet. Asi klasika, že? Až později jsem se dozvěděla, že jsem se na sál dostala až kolem půl desáté. Sprcha zabírala jen chvíli, pak už jsem jen rozdýchávala na židli nebo vleže. Že jsem se na předporodním kurzu učila dýchat? Zbytečně, hned jsem všechno zapomněla. Ještě že jsem vyfásla tak hodnou sestřičku, co mi to byla ochotná pořád ukazovat. V půl dvanácté přišla udělat další monitor a že prý se za 15 minut přijde podívat doktor, jestli by to tedy už šlo. 15 minut jsem nevydržela. Doktor přišel asi za 5 minut. Nevím, jestli ho manžel zavolal nebo mě slyšel fňukat, ale najednou mě začali kurtovat a…„Zatlačte…“
Tlačím, tlačím a tu slyším cosi jako ŽBLUŇK a cítím úžasnou úlevu. Bylo 23:45 a Verunka byla na světě, 3650 g a 52 cm. Křičí a má prý spoustu vlásků. Manžel vtipkuje, že asi po něm (začíná plešatět).
Pak mám menší okno. Vím, že jsem ještě porodila placentu. Doktor mě zašíval a něco mi říkal, já se stále divila, jak se mi třesou nohy a byla jsem šťastná. Verunka měla z porodu hlavičku trošku pomlácenou, takže byla fialová a měla zarudlé bělmo, ale to se po pár dnech ztratilo, hlavně že jinak bylo vše v pořádku. Pobyt v porodnici jsme si o pár dní prodloužily kvůli žloutence a domů jsme konečně odjeli na Velikonoční pondělí 1.4.2013. Verunka prospívá a my se můžeme radovat z každého jejího pokroku. Na porod vzpomínám s úsměvem a těším se na další… společný den. 
Všem, kdo ve čtení vydrželi až do konce, moc děkuji.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 820
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 944
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 580
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 492
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1719
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9153
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1645
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 828
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3334
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1438
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
ještě jednou velká gratulace, je krásná po mamince 
