A zase ten strach
- Rodičovství
- Lištička87
- 31.10.19 načítám...
Prožívám nejšťastnější období v životě, těším se na každý další den, ale ty noci...
Náš rodinný příběh začal před dvěma lety… otěhotněla jsem a těšila se, že budu taky konečně máma… oslavila jsem 30 s rostoucím bříškem. Jenže za pár týdnů se stalo hodně zlého. Můj malý milovaný syn se narodil předčasně a po pár týdnech zemřel. Život se zhroutil, není třeba dalších bolestných slov. Zůstalo prázdno, bolest, vztek…
Po 10 měsících jsem otěhotněla, po 9 měsících přivedla na svět zdravého kloučka. Jsou mu už 3 měsíce. Je to to nejbáječnější miminko plné úsměvů. Těším se na každé nové ráno, na každé obejmutí a přitulení, na kojení… ty chvíle plné lásky.
Jenže pak přijde noc… najednou už nejsem tolik unavená jako zpočátku a hlava šrotuje. Vzpomínky jsou tak živé a tolik bolí… do spánku se propláču. Mám strach… strach, že se někomu z naší rodiny něco stane, že maličký bude třeba nemocný. Já vím, každá máma se bojí a bude už napořád. Ale ten můj strach je o něco „skutečnější“. Pořád vidím mého prvního chlapečka, když… když odešel. Pořád se s tím nedokážu smířit… nejsme úplní. Nikdy nebudeme.
Je tolik věcí, tolik myšlenek a vzpomínek, o kterých nedokážu mluvit nahlas, dostat tu úzkost ze sebe ven, přichází ve vlnách, v noci… asi mě neopustí ani časem… čas totiž nedokáže vyléčit všechny rány, bolavé srdce zůstává.
Pak přijde ráno a s ním úsměv mého kloučka. Na pár hodin se uleví, „vše“ je zalité sluncem a já prosím, ať je následující noc klidná, ať mé vzpomínky na chvíli přestanou bolet. Zním jak blázen, když to po sobě čtu. Ale… tohle je můj denní chleba, můj svět plný mateřské lásky.
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2803
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2110
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1011
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7220
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3752
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2916
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1863
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 4062
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3566
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 8207
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
neboj se jit si o tom s nekym popovidat, nez to preroste v neco vic…jsi silna! 
dekuji