A zase ten strach
Prožívám nejšťastnější období v životě, těším se na každý další den, ale ty noci...
Náš rodinný příběh začal před dvěma lety… otěhotněla jsem a těšila se, že budu taky konečně máma… oslavila jsem 30 s rostoucím bříškem. Jenže za pár týdnů se stalo hodně zlého. Můj malý milovaný syn se narodil předčasně a po pár týdnech zemřel. Život se zhroutil, není třeba dalších bolestných slov. Zůstalo prázdno, bolest, vztek…
Po 10 měsících jsem otěhotněla, po 9 měsících přivedla na svět zdravého kloučka. Jsou mu už 3 měsíce. Je to to nejbáječnější miminko plné úsměvů. Těším se na každé nové ráno, na každé obejmutí a přitulení, na kojení… ty chvíle plné lásky.
Jenže pak přijde noc… najednou už nejsem tolik unavená jako zpočátku a hlava šrotuje. Vzpomínky jsou tak živé a tolik bolí… do spánku se propláču. Mám strach… strach, že se někomu z naší rodiny něco stane, že maličký bude třeba nemocný. Já vím, každá máma se bojí a bude už napořád. Ale ten můj strach je o něco „skutečnější“. Pořád vidím mého prvního chlapečka, když… když odešel. Pořád se s tím nedokážu smířit… nejsme úplní. Nikdy nebudeme.
Je tolik věcí, tolik myšlenek a vzpomínek, o kterých nedokážu mluvit nahlas, dostat tu úzkost ze sebe ven, přichází ve vlnách, v noci… asi mě neopustí ani časem… čas totiž nedokáže vyléčit všechny rány, bolavé srdce zůstává.
Pak přijde ráno a s ním úsměv mého kloučka. Na pár hodin se uleví, „vše“ je zalité sluncem a já prosím, ať je následující noc klidná, ať mé vzpomínky na chvíli přestanou bolet. Zním jak blázen, když to po sobě čtu. Ale… tohle je můj denní chleba, můj svět plný mateřské lásky.
Přečtěte si také
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 19
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 64
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 59
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 83
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1695
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 935
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3675
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 693
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1171
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2512
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
neboj se jit si o tom s nekym popovidat, nez to preroste v neco vic…jsi silna! 
dekuji