Ach to kojení
- Rodičovství
- Dorka_X
- 26.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milujeme svoje děti a chceme pro ně jen to nejlepší. Můžeme při tom myslet i na sebe? Nikdy by mne nenapadlo, že zrovna já budu psát deníček o kojení. Před narozením mé dcery jsem jako každá zvědavá matka přečetla hromadu knih i časopisů o těhotenství, porodu, šestinedělí, péči o dítě, výchově, a samozřejmě i o kojení. Teoreticky jsem věděla vše o dětech, které se nechtějí přisát, o bolestivém kojení, o polohách při kojení, odsávání, popraskaných bradavkách. A všechny tyto znalosti mi byly celkem na nic, dcera se přisála okamžitě, mléka jsem měla dost, kojení nebolelo. Byla jsem šťastná matka, přesvědčená, že dávám svému dítěti to nejlepší na světě.
Po návratu z porodnice byla dcera zlaté mimi, ve třech týdnech spala celou noc a já jsem prohlašovala, že chci ještě minimálně další tři děti
Přes den jsem ji kojila pravidelně po dvou a půl hodinách a tyto chvilky jsem si opravdu užívala. Ten pohled z očí do očí, klid, vůně miminka. Bylo to opravdu nádherné, nejkrásnější pocit na světě.
Když byly dceři tři měsíce, poprvé jsem se „odhodlala“ nechat ji na dopoledne u babičky. Odstříkala jsem mléko, dcera pila z lahve a snad si ani nevšimla, že její máma byla celé čtyři hodiny pryč. Nebála jsem se jí tedy párkrát do měsíce nechat doma s tatínkem, babičkou. Měla jsem dopoledne jen pro sebe a krásně jsem si to užívala.
Čas plynul jako voda. Najednou bylo dceři půl roku a pořád byla plně kojené dítě. Jednoho dne se vzbudila ve tři ráno a nechtěla usnout, ani s dudlíkem. Pochopila jsem, že má hlad a nakojila ji. Za hodinu se probudila znovu. Znovu jsem ji nakojila. Usínala jsem s úsměvem, že dceři asi konečně rostou zoubky nebo jde o spurt, jako několikrát před tím. Do rána mne vzbudila asi ještě dvakrát, ale ani to mne nějak nerozhodilo. Brala jsem to jako signál, že je čas začít s příkrmy.
Za pár dní bude dceři osm měsíců. Papá ráno ovocnou přesnídávku, odpoledne maso se zeleninou a večer kaši. Po každém jídle i mezi jídly ji kojím. Usíná kolem osmé hodiny. O půl noci se budí na kojení poprvé, a pak už to ani nepočítám. Od toho osudného dne až dodnes ji noc co noc kojím i desetkrát. Stává se ze mě něco jako oživlá mrtvola, alespoň tak se často cítím. Už víc jak dva měsíce nespím v noci déle jak čtyři hodiny, nikdy ne v kuse víc jak dvě hodiny. Do postele chodím s pocitem zoufalství, jsem tak unavená, že usínám i ve stoje, ale v momentě, kdy si lehnu, tak spát nemůžu. Koukám do zdi. Jsou noci, kdy jen ležím a po tvářích mi tečou slzy. Nenávidím kojení a šíleně se za tento pocit stydím.
Dcera s námi nespí v posteli, protože nemáme klasicky velkou postel, ale menší a tři se na ni nevlezeme. Jakmile se tedy v noci vzbudí, musím vstát, donést ji do postele, nakojit, zase opatrně odnést a zavřít oči s pocitem, že za necelou hodinu mne to čeká znovu. To se mi pak v hlavě honí různé myšlenky, závidím všem ženám, co nekojí, závidím svému muži, který vedle mne sobecky spí… říkám si, že už nevstanu, že už dceru kojit nebudu.
Představuji si, co by dělala, kdybych umřela. Co by dělala, kdybych odešla z domu. Často úplně živě vidím, jak odcházím do hotelu, kde ulehám do čisté bíle postele. Asi začínám bláznit. Jsem přesvědčená, že další týden už to prostě nemůžu vydržet. Ale pak začne brečet a já prostě vím, že kojit musím. Není jiná možnost. Zkoušela jsem dceři nabízet UM, nakoupila jsem snad pět různých druhů, ale bez šance. Láhev začala taktéž odmítat, nevezme ji do pusy. Máme asi deset různých hrníčků, ale z těch pít neumí a ani nechce. Myslím, že už vím, jak se cítí otroci.
Moje dcera je šťastná a usměvavá princezna. A já jsem ta nejšťastnější matka na celém světě. Bohužel zatím jen ve dne…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1820
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1070
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1925
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21835
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....