Naše štěstíčko Adrianka
- Porod
- gabulda
- 02.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl to neuvěřitelně emotivní a krásný zážitek. Ahojky, tak jsem se s vámi taky chtěla podělit o příběh našeho nejkrásnějšího štěstí. Miminko bylo, jak se říká, vymodlené, po 2 nezdarech se to povedlo, byli jsme oba strašně šťastní. Teď bude mít Adrianka 7. 2. půl roku a na naše první shledání myslím každý den, je to nezapomenutelná chvíle každé maminky.
- 3
- 2
- 1
Moje těhotenství bylo od 5 měsíce rizikové, musela jsem poctivě ležet až skoro do konce. Každou návštěvu mě moje gynekoložka strašila, že se miminko určitě narodí předčasně a že to ani do toho 40. týdnu nevydržíme. A já jsem vždycky přišla na další smluvenou kontrolu a doktorka byla strašně překvapená, že jsem ještě dorazila 
Někdy v 39. týdnu mě moje gynekoložka předala do péče doktorů na Obilném trhu v Brně. Chtěla jsem rodit v téhle nemocnici, měla jsem tam domluveného i porodníka, a tak, když jsem se loučila se svojí gynekoložkou, bylo mi docela líto, že mě nemůže odrodit ona
Nastal den D. Když jsem poprvé dorazila do porodnice na smluvenou kontrolu s mojí doktorkou, byla to mladá a příjemná žena , paní Janzová. Prohlédla mě a říkala, že už je malinká krásně nachystaná, že stačí ji jen popošťouchnout , a tak jsme se spolu smály a vymýšlely, jak tu naši malou cácorku popostrčíme Samozřejmě mi doporučila sex a vínko, a tak jsme se smály a domluvily jsme se, že pokud se to bude chystat k porodu, že ji zavolám, aby stačila dorazit i ona , kdyby zrovna neměla směnu.
S manželem jsme se cestou z porodnice strašně smáli a už jsme přemýšleli, které datum by se nám líbilo Večer jsem ještě dorazila ke švagrové na narozeniny. Všichni už si mysleli, že nedorazíme Poručila jsem si vínko, a tak jsem vypila 2 deci a čekala jsem, co to udělá. Po vínku se nic nedělo , a tak jsme s manželem ráno miminko popostrčili a asi za hodinku, v 9 hodin, jsem cítila slabé kontrakce. Jelikož jsem si myslela, že to jsou poslíčci a nevěřila jsem, že by milování mělo takovou moc to naše štěstí vyvolat, šla jsem si napustit horkou vanu, kdyby to náhodou byli ti poslíčci, tak že to poznám tím, že se ve vaně bolesti zastaví.
Užívala jsem si teplou vanu a kontrakce neustupovaly, bylo to spíš pořád stejné:) Manželovi jsem nic neřekla a u telky jsem pozorovala hodiny a počítala, za jak dlouho se kontrakce znovu objeví. Byly pravidelné po 12 minutách, za hodinu po 10 minutách. Když jsem ve 12 hodin zjistila, že kontrakce už jsou po 7 minutách, řekla jsem manželovi, že asi rodíme, ať se jde v klidu najíst a že já si půjdu dobalit, co jsem ještě nestihla.
Manžel byl strašně nervózní a nabídl se, že to teď bude hlídat on, psal na papír kontrakce a já jsem se ještě v klidu podívala na pohádku a někdy kolem 14. hodiny jsem šla na záchod, chtělo se mi strašně čurat, a zjistila jsem, že krvácím. Zavolala jsem doktorce, a ta mi řekla, ať okamžitě sedneme do auta a přijedeme. Měla službu, a tak na nás už čekala. U příjmu jsme se na sebe smály, vyšetřila mě a řekla, že už jsem otevřená na 4 prsty, takže dneska určitě odrodíme Odvezli mě na porodní pokoj, seznámili mě s mojí asistentkou, byla strašně hodná Skoro jsem ji nepotřebovala, ve všem ji krásně zastoupil manžel , byl opravdu úžasný.
Kontrakce sílily a někdy kolem 19. hodiny mě doktorka i asistentka ujišťovaly, že si mám nechat dát epidural, že mi to porod urychlí. Po dlouhém přemlouvání jsem si nechala epidural dát. Přišla hodná paní anestezioložka a sestra, která mě držela za ruku a hladila, a doktorka mi zavedla jehlu s hadičkou do zad, nebylo to moc příjemné, ale dalo se to vydržet:) Strašně se mi ulevilo a čas postoupil na 20 hodin a miminko nikde, pořád se u mě střídala doktorka a asistentka, podívaly se, zkontrolovaly, zesílily oxytocin a odešly. Byla jsem zklamaná a nervózní, že pořád nic.
Najednou přišly 3 hodně silné kontrakce a já jsem měla pocit, že musím strašně tlačit, manžel zavolal asistentku a doktorku, ty mě prohlédly, poradily se a řekly, že na tlačení to ještě není, že to mám rozdýchat, tak jsem kontrakce nějak rozdýchala, byla to hrůza, ale najednou začaly kontrakce postupně slábnout 
Poslala jsem manžela pro doktorku, ta mě prohlédla, dala mi monitor a zjistly, že se mi pomalu zastavuje porod. Asistentka mi zesílila dávku oxytocinu, zase jsem cítila kontrakce, ale ty 3 silné kontrakce, co byly, už jsem necítila.
Bylo něco po osmé, monitor byl špatný a nervozita houstla, zase přišla doktorka, prohlédla mě a ptala se, jaké mám kontrakce, zavedly mi do dělohy nějaký ultrazvuk a odešly. Po 15 minutách podle grafu zjistily, že oxytocin nezabral a porod se pomalu zastavoval, a v tom přišel i primář oddělení. Podíval se a ptal, jak se cítím, za chvilku tam s námi bylo 8 lidí. Primář řekl, že na císaře je už pozdě a poprosil mě, ať zatlačím, až bude kontrakce. Zatlačila jsem, a tak jsme spustili porod, já jsem totiž řekla, že chci, aby bylo miminko hned venku, a tlačila jsem. Tolik jsem se o malou bála, a když jsem viděla strach v manželových očích, chtělo se mi brečet.
Tlačila jsem, i když už jsem necítila žádné kontrakce, podle hodin jsem tlačila půl hodiny a miminko ne a ne ven. Porod mezitím převzal už úplně primář, rozstřihl mě a při tlačení mi chtěl vytáhnout Adrianku nějakým vakupresem, bohužel neúspěšně. Během chvilky vzal do rukou kleště a řekl, že na 3 mám zatlačit, co nejvíc budu moci. Ale já už nemohla tlačit, motala se mi hlava z toho předchozího tlačení. Sebrala jsem všechny síly, ani nevím, kde jsem je vzala, klepala jsem se jako ratlík vysílením, 3× jsem zabrala a pomocí pana primáře a kleští byla malá venku. Strašně jsem si oddychla, že už je po všem a miminko je v pořádku. Adrianka se narodila v neděli 7. 8. 2011 ve 21:15.
Bohužel manžel nepřestřihoval pupeční šňůru a ani mi hned nedali Adrianku na bříško, jak jsem chtěla. Museli ji zkontrolovat doktoři a pak mi ji teprve donesli, pořád jsem nedočkavě nakukovala, a pak mi ten malinký uzlíček donesli. Spustily se mi slzy štěstí, je tak nádherná, pomyslela jsem si, a na ten pohled nikdy v životě nezapomenu. Povídám jí, ahojky, tak já jsem tvá maminka
Manžel mě držel za ruku a byl tak moc šťastný. Pak se malinká krásně přisála a chvilinku bumbala, a pak už mi ji odnesli, porodní asistentka mi vysvětlila, že ji musí ještě jednou zkontrolovat doktoři a že mi ji pak donesou, až se budu cítit lépe. Byla jsem opravdu hodně vysílená, ale usměvavá a šťastná. Byl to určitě jeden ze složitějších porodů, ale když mě pan primář zašíval, tak jsem s ním laškovala, že určitě půjdu do druhého No, každopádně jsem na sebe pyšná, máme nádhernou holčičku. Ten porod za to stál… Adrianka měřila 49 cm a vážila 3300 g.
Děkuji, že jsem si mohla ulevit a podělit se o moji 1. zkušenost s porodem. I když jsem se bála a porod neprobíhal tak, jak bych si přála, děkuji za to, že Adrianku mám, je to opravdu velký zázrak 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1631
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20598
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2604
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1752
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.Velká gratulace a at jste obě zdravé!
škoda že Ti vnutili ten epidural, buhvi jak by to dopadlo bez něj. Hodně štěstí oběma 
