Ahóój lidičky ....

Ahojky těhulky i maminky a všechny ostatní co tu jste,

začnu asi tím, že porod není tak strašná věc . Jde spíš o to, že nevíte co vás čeká a to asi děsí nejvíc. Jak se mi blížil termín, byla jsem víc a víc nervóznější, ale snažila jsem se na to nemyslet. Uběhl 26 prosinec … nic … 4 leden … nic. to už mi sestřičky na gynekologii vyhrožovali, že mě tam nechtějí vidět . Doufala jsem, že mimi půjde samo. no nedočkala jsem se. Talk jsem 11.1. nastoupila ráno do nemocnice na vyvolání. Kolem 8 hod. jsem dostala první prášek … kolem 10 druhý … cítila jsem slabé stahy průměrně po 5 minutách. Říkala jsem si pohoda. Před 12 jsem dostala třetí prášek … stahy mírně zesílili .. . ale pořád pohoda. to jsem se ještě dozvěděla, že hlavička miminka není úplně dole. Byla jsem pořád v pohodě, byla mi dovolená i malá svačinka. Ve tři hodiny jsem dostala diazepam … tím se to buď utlumí a pokračovat se bude zítra, nebo se to pěkně rozjede. Dala jsem si ještě kousek oběda ( byl odporný ale já měla hlad jak vlk) a pak stahy dost zesílili. Díky prášku oblbováku jsem střídavě na pár minut usínala a trochu prodýchávala kontrakce. Ale pořád to šlo. Bylo to nepříjemný, ale říkala jsem si že bude hůř. V 18 hod. večer se dr. rozhodl, že píchnou vodu. Tak udělali, dostala jsem klyzma a už to jelo. To jsem pěkně hekala, čas trávila ve sprše ( velice příjemné a uvolňující) nebo na pokoji. Nejhorší asi bylo, že se mi dělalo špatně od žaludku … asi možná z bolesti … nevím. Psala jsem taťkovi ať po sedmé přijede. V sedm jsem byla otevřená na 6 cm. Usoudila jsem že je čas, a táťkovi napsala že když přijede po osmý, nic se neděje. Bylo to docela náročný. Kontrakce sílili, ale pořád jsem se utěšovala, že je to dobrý že bude hůř. Po osmý mě vzali na sál. To už bylo hůř. Dokud jsem mohla chodit … ale v leže. . . Taťka přijel a já mu začla drtit ruku . Nevím jak dlouho to trvalo. Udělalo se mi zase špatně … pak jsem střídavě ležela na zádech nebo na boku … prodýchávala seč jsem mohla … kontrolovala taťku jestli mu není špatně ( nemá rád nemocnice ). Pak přišel doktor, vyšetřil jak se věci mají a čekal. Pak na mě přišlo tlačení … to je asi nejhorší když se vám chce a nesmíte … po nějaké době doktor usoudil že je čas a začli jsme tlačit. Tlačila jsem jako o život, ale chvíli trvalo než jsem začla tlačit správně a taky jsem se vždycky zapomínala pořádně nadechnout. Ale nějak jsem to zvládala. Sestra mi tlačila z vrchu na břicho … prý mi tím moc pomohla. Pak jsem cítila obrovský tlak hlavičky a nesměla jsem tlačit … nadlidský výkon. No a stačilo dvakrát pořádně zabrat, a bylo nádherně cítit jak projelo pár bouliček a mimi vyklouzlo celé ven.Bylo 22:10 hod.To byla obrovská úleva.
Malýse nalokal vody (byla prý už krapet zelená) takže jak ho ošetřili,jen mi ho ukázali
a odnesli pryč. To mě trošku mrzí … představy byli jiné, ale už jsme si to vynahradili. Poté se chvíli čekalo, nějak ze mě dostali placentu … mám za to že jsem jí netlačila … sestra mi mačkala břicho. Zašít, převlíknout do suchého, přikrýt … začla mi být děsná zima … a bylo hotovo. Byla jsem strašně unavená a strašně šťastná. Taky mi moc pomohlo že tam se mnou byl taťka. Držel mě za ruku ( měl naní modřinu jak jsem ho křečovitě mačkala ) dával mi cucnout vody a pak mi i držel hlavu. A hlavně mi byl velkou podporou, abych to zvládla.
Ale byl to pro něj velký zážitek, a myslím že si svého syna o to víc cení.
Teď už mám doma malý uřvaný uzlíček a jsem neskonale šťastná.

Milé těhulky, nebojte se ničeho. Dá se to zvládnout, a já jsem už teď rozhodnutá jít do toho znova … za pár let. Nenechte se strašit dlouhými porody … ono to není strašný. Přeji vám všem moc štěstí a radosti.

Andělka a Jaroušek 8 dní