Andělíček Matýsek

Nedá mi to,abych se se svým trápením nesvěřila ostatním.Říká se,že sdílená bolest je menší bolest. Tak od začátku. O miminko jsme se pokoušeli 2 roky,ale bezvýsledně.Po návštěvě CAR Helios v Brně nám svitla naděje,že i my se staneme šťastnými rodiči.Průběh umělého oplodnění nemá cenu popisovat,ta děvčata,co to prožila,ví své.Nastal den D a mně byla zavedena 2 embryjka.

Po nekonečném čekání několik dnů se na těhotenském testu objevily 2 tlusté čárky a nám se zdálo,že není na světě nic krásnějšího.Prožívala jsem nejšťastnější období života,až do 6 TT,kdy jsem začala krvácet a v noci jsem potratila 1 mimíska.Ale jak jsem byla šťastná,když se na UZ ukázal 2. mimísek a měl se čile k světu.Ale vytvořil se hematom a já musela jen ležet.Ale mám nejbáječnějšího manžela na světě a tak nám nechybělo nic ke štěstí.Zažívala jsem nevolnosti,zvracela většinou k večeru,zhoršila se mi pleť,padaly mi vlasy.Ale to mi nevadilo,jen když se Fazolce u mě líbilo.Všichni se o mě starali a já hrdě nosila krtečkovy lacláče a pyšnila se svým malým bříškem.Jednoho dne ráno jsem se vzbudila úplně mokrá-myslela jsem si,že už neudržím moč a tak jsem se osprchovala a zatím tomu nevěnovala pozornost.Ale když se mi zdálo celý den,že jsem mokrá,začala jsem panikařit.Volala jsem svému gynekologovi,že se mi objevil výtok-bezbarvý,nezapáchající.Pozval si mě do poradny AŽ na pondělí.Po prohlídce a kontrolním UZ mě uklidnil,že to není plodová voda/té mám dost/,ale běžný těhotenský výtok.To byl začátek 15 TT.Od té doby jsem musela nosit vložky,protože výtok pokračoval v menším množství dál,ale byl už nažloutlý.V 17 TT jsem šla,jako každá těhulka nervózní,na triplle testy.Mé obavy se naplnily.Testy prokázaly,že Fazolce hrozí rozštěp břišní stěny nebo páteřního kanálu.Pan doktor mě objednal na spec. UZ,kde ale měly volný termín až za 14 dnů.Těch pár dnů jsme byli nervózní až hrůza.Nadešel den kontroly.Jen co paní doktorka přiložila sondu k mému bříšku,už jsem slyšela z jejího tónu paniku.„Vždyť vy nemáte žádnou polodovou vodu,maminko!“To bylo něco pro mě.Tvrdila jsem,že tam musí být,že i přes výtok na UZ pan doktor tvrdil,že je jí tam dost.Ale ne.Okamžitě mě hospitalizovali a vysvětlily následující postup.V pátek /20+5 TT/ mi provedou amnioinfuzi-pokus o dodání fyziolog. roztoku,aby ji měla Fazolka dost k životu.Tak se i stalo.Nebyl to zrovna moc příjemný zážitek,ale já věřila,že to MUSÍ vyjít.Ale za 2 hodiny mi aplik. voda odtekla a já s pláčem byla na vyšetření u primáře,který mi vysvětlil,že moje Fazolka bez plodové vody není schopná dalšího života a podle dalších odběru je geneticky postižena.Navrhl mi ukončení těhotenství.Samozřejmě já nesouhlasila,ale po pohovoru s velice milým ošetř. lékařem jsem pochopila,že Fazolka opravdu nemá naději a já se rozhodla zákrok postoupit.Netušila jsem,že budu muset Fazolku porodit.Ta hrůzná představa,že porodím mrtvého mimíska-nepřeji nikomu zažít.Podepsala jsem v slzách souhlas a večer začali s přípravami.Oznámení manželovi a celé rodině byl nadlidský úkol,ale musela jsem to udělat.Po 2 dnech bolestí a trápení jsem v neděli 18.12.2005 v 17,30 porodila Matýska,který vážil 475 gr. a měřil 27 cm. Ten pocit po porodu-ta nicota…Nejstrašnější okamžiky mého života.Ale ještě že mám milujícího manžela,který tento pocit sdílel se mnou.U porodu samozřejmě NEBYL,to bych po něm nemohla chtít.Druhý den ráno,po kontrolním vagin. UZ,jsem byla propuštěna a s manželem jsem opuštěla nemocnici s prázdým bříškem a velkým smutem a bolestí.
Nebýt mého Ondráška,určitě skončím na psychiatrii.
Omlouvám se za tak smutný příběh před Vánoci,ale když ono to strašně bolí.
Přeji všem maminkám,aby se jim nic podobného nestalo a po 9 měsících drželi v náručí nádherné miminko.
Děkuji všem,co dočetli až do konce a věřím,že čas zahojí ránu,která je obrovská.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kacka03
3126
20.12.05 14:07

Ahoj Dano,

nedalo mi to… Je sice před Vánoci a člověk by se měl radovat atd… Bohužel příroda si svou daň vybírá neustále bez ohledu na to, zda jsou Vánoce nebo ne. :-((( V práci nevím co dřív, ale na Tvůj příběh jsem si čas našla.To, co se Ti přihodilo je neskutečně bolestné a věřím, že Ti musí být strašně. Vím, jaký je to pocit přijít o miminko ( bohužel ) :-((( Sice jsem nikdy nezažila to, co ty… Vždy jsem potratila velmi brzy, ale i tak to strašně moc bolelo. Už loni jsem se těšila na Vánoce s bříškem. Bohužel se miminku u nás asi nelíbilo :-( A letos bohužel taky ne. Loni jsem to u stromečku obulela a letos to nebude vyjímkou. Stále doufám a těším se na nové snažení, které máme dovolené až po Novém roce díky mimoděložnímu těhotenství :-( Možná se měl Tvůj doktor zachovat jinak..... Ale to je vše …co by kdyby.....
Holčičko, strašně moc Ti budu držet palečky, aby se byrzo zadařilo miminko a ty jsi byla tou nejšťastnější mámou pod sluncem !! Máš užasného manžela a to je také hodně důležité. Spousta chlapů se toho bojí a chovají se pak jinak… :-( Možná nemá ani smysl to, co píšu, ale takový příběh mi vždy vžene slzy do očí a nejsem schopná logicky uvažovat. Takže píšu to, co mám na srdíčku. :-)
Takže k Vánocům Ti přeji, aby čas brzo zahojil ránu na dušičce, kterou máš. Aby se Vám brzo zadařilo to největší štěstí a ty jsi po 9 měsících odcházela z porodnice s krásným zdravým uzlíčkem v náručí ! A pak taky hlavně hodně zdraví a sil !

Drž se !!!! Posílám pohlazení na bolavou dušičku !

Pa Kačka

  • načítám...
  • Zmínit
packa1
43
20.12.05 14:08

Jezis Dani, to je smutne. Je mi to opravdu strasne lito, co te potkalo akorat ted, pred vanocemi. Rvu tady u tveho clanku jak mala. Mozna ti to bude znit krute, ale vsechno casem preboli, hlavni je ze v tom nejsi sama a mas v manzelovi takovou obrovskou oporu.
Preji ti at se z „soku“ brzy jakoz takoz dostanes a urcite neztracej hlavu! Neni prece vsem dnum konec. Tvemu manzelovi preji hodne sily a at ji prenasi i na tebe.

Lepsi vstup do Lepsiho roku preje Pavla

  • načítám...
  • Zmínit
Irias
17718
20.12.05 14:41

DankoS.,

nemám slov, jen slzy v očích…

Přeji vám,abyste i vy co nevidět drželi v náruči vaše vytoužené miminko.

Buď silná.

Irias

  • načítám...
  • Zmínit
Mariska
172
20.12.05 15:38

Ahoj Danka,
nieco podobne som prezila v aprili, ale mne nasledkom infekcie praskli plodove obaly a po odtoku plodovej vody sme upalovali do nemocnice. Tam ma skusali preliecit antibiotikmi, vyliecit zapal, aby mohli ranu zacelit, nejakym sposobom zalepit, ale uz infekcia dost postupovala, mne hrozila sepsa, tak sa rozhodli pôrod vyvolať. Bolo to najhoršie. Bola som v 21tt. Hanka sa narodila ziva, ale kedze nebola prichystana este poriadne na svet tu vonku, neprezila ani prve nadychnutie :o(((
Teraz som opat tehu, na vianoce to budu opat 21tt, tak dufam, ze jezisko mi da pekny darcek a babetko vydrzi do konca, teda do maja.

Vela sily prajem prezit tu prazdnotu a silu prezit sklamanie a silu zacat odznovu.
Mariska

  • načítám...
  • Zmínit
Petula_
868
20.12.05 17:50

Ahoj,

je mi to opravdu moc líto :´-(((

Sama si to nedokýžu představit, ale asi před třičtvrtě rokem jsem prožívala podobnou situaci s kamarádkou, která také přišla o jejich vytoužené miminko (špinila od začátku těhotenství a pak jim zjistili vývojovou vadu). Ona to při vší smůle alespoň stihla (o 3 dny) na potrat. I když to zní hrozně, asi je to pořád lepší varianta, než muset miminko porodit.

Píšu to hlavně proto, že je aktuálně (po 6měs čekání doporučených lékařem) cca v 16tt a ač je doma na rizikovém těhotenství, zatím to vypadá dobře (musím to zaklepat!!!).

Tak snad se i Vám podaří překonat bolest nad ztrátou Vašeho miminka a vše se v dobré obrátí !

Držíme Vám pěsti !

Peťula + Pavlík 6,5měs

  • načítám...
  • Zmínit
nikdo
1961
20.12.05 18:24

Ahoj Dany, i ja jsem u tveho clanku brecela a i kdyz to bude znit asi divne, dekuji ti za nej. Nekdy ma clovek pocit, ze uz nemuze dal, ze se ta bolest neda prezit, ale ono bohuzel (nebo bohudik) se da prezit asi vsechno. Preji tobe i tvemu manzelovi, aby soucasnou bolest uz brzy vystridala velka radost.

  • načítám...
  • Zmínit
Ivca_K
986
20.12.05 19:19

Ahoj Dano, přes slzy se marně snažím napsat něco smysluplného, ale asi se to nepovede. Vím, co to je přijít o dítě (povedlo se mi to přede dvěma lety na Štědrý den), ale ne tak hrozivým způsobem jako tobě. Chtěla bych Ti jenom popřát hodně a hodně sil, v příštím roce konečně pořádné a zdravé bříško a následně jedno krásné miminko (nebo dvě nebo tři). Krásné vánoce Ti přát nebudu, protože vím, že pro Tebe krásné nebudou. Svůj článek jsi nazvala andělíček Matýsek a já bych Ti chtěla říct, abys věřila, že Matýskovi je dobře a je s Tebou, i když o tom nevíš. A bude s Tebou i dál a bude Ti držet palce. Tak, jako Ti je držím já a moje Klárka. A teď vzkazuji všem, kteří si myslí, že mají problém, protože třeba nemají všechny dárky, který chtěli, nemají peníze, bolí je hlava, mají rýmu atp., nemáte problém, Dana má problém. Styďte se! Já se totiž stydím!!!!!!!!! Ivča_K

  • načítám...
  • Zmínit
RADULKA
860
20.12.05 20:05

Ahoj Danko,
je mi to tak lito, slova útěchy se opravdu těžko hledají, chapu, ze ses potrebovala vypsat z takohevo zazitku.
Ja jsem byla loni touhle dobou cca v 13 tt, moje švagrová ve 20tt, její miminko zemřelo a ona musela porodit mrtvého chlapečka jako ty. Samozřejmě nedokážu si představit, co je to za bolest, ale byla jsem z toho hodně špatná a brečela a brečela, že někdo musí něčím takovým projít, protože miminko už je tak velké…
Přeji ti, až budete snažit o miminko, ať je vše v pořádku. čas snad vše zahojí…
Radka a Ami (5m)

  • načítám...
  • Zmínit
Ajjaa
3492
20.12.05 21:07

Ahoj,

vím přesně co prožíváš. Já mám taky andílka v nebi, ale holčičku. Stalo se mi něco podobného. Jsou to dva roky. Taky se to všechno stalo před Vánocema. Byla jsem ve 21tt.
Znám tu bolest, prázdnotu, beznaděj… Bylo to moje první miminko. Teď mám doma chlapečka.

Když budeš chtít klidně mi napiš e-mail AndreaRederova@seznam.cz

Drž se. Přeji hodně síly.
Andrea

  • načítám...
  • Zmínit
makina
15326
20.12.05 21:48

Danulko, tvůj deníček mě hluboce rozesmutnil a z celého srdce s tebou na dálkou soucítím, i když soucit teď není zrovna to, co teď potřebuješ. Taky jme před Vánoci přišli o mimíska a mě se v tom okamžiku zhroutil svět. Všechno se mi zdálo beznadějné, smutné, bolavé. Nechtěla jsem věřit nikomu, kdo říkal, neboj, bude to dobrý, to přebolí, nemohla jsem. Je to už pět let v postýlkám nám spinkají dvě sladké zdravé holčičky a ono to vážně jednou přebolelo, ačkoliv se to zdálo nemožné. Věř, že příroda ví, co dělá a i když to zářídila velmi krutým způsobem, mělo to tak patrně být. Beruško, zatni všechny zuby, chytni svého skvělého muže pevně za ruku a bojuj. Uvídíš, že vyhraješ. PS: moc na tebe myslím a posílám na dálku sílu. Markéta

  • načítám...
  • Zmínit
makina
15326
20.12.05 21:48

Danulko, tvůj deníček mě hluboce rozesmutnil a z celého srdce s tebou na dálkou soucítím, i když soucit teď není zrovna to, co teď potřebuješ. Taky jme před Vánoci přišli o mimíska a mě se v tom okamžiku zhroutil svět. Všechno se mi zdálo beznadějné, smutné, bolavé. Nechtěla jsem věřit nikomu, kdo říkal, neboj, bude to dobrý, to přebolí, nemohla jsem. Je to už pět let v postýlkám nám spinkají dvě sladké zdravé holčičky a ono to vážně jednou přebolelo, ačkoliv se to zdálo nemožné. Věř, že příroda ví, co dělá a i když to zářídila velmi krutým způsobem, mělo to tak patrně být. Beruško, zatni všechny zuby, chytni svého skvělého muže pevně za ruku a bojuj. Uvídíš, že vyhraješ. PS: moc na tebe myslím a posílám na dálku sílu. Markéta

  • načítám...
  • Zmínit
DanaScully
191
21.12.05 06:09

Krásné ráno všem holčinám,
děkuji úplně všem za podporu a slova útěchy.
Oba s manželem doufáme,že to zvládneme,jsme snad dost silní.
Bolí to strašně,ale jen čas pomůže překonat tu prázdnotu a bolest.
Mějte se krásně a ještě jednou děkuji.

  • načítám...
  • Zmínit
miselline
1503
21.12.05 08:47

Ahoj..všechno ve mně pláče. To je šílený, děvčátko maličký.
Moje Katuška se narodila 24tt..neměla jsem vůbec žádné problémy, trápení..šťastné a spokojené těhotenství-jak jinak, samozřejmě vysněné. Díky Bohu Katuška ač strašně nevyzrálá, maličká se nadechnout zvládla..a personál fakultky udělal nemožné..
Je fakt, že jsme měli hrozně moc problémů, samozřejmě dýchání, na to tělíčko to bylo moc, nezvládala to a několikrát přestala dýchat, takže stejně skončila na přístrojích, neprůchodná střeva, operace, kýla, infekce..opravdu 4m bojů a trápení. 4m strachu, pláče, zoufání a prošení u inkubátoru, aby to nevzdávala..Nikomu bych to nepřála, ale na konci bylo to obrovské štěstí, láska a milování 2kilového pokladu v mém náručí doma.
Zabilo by mě vidět ji, že se narodila živá a pak mi zemřela, aniž bych měla možnost ji pochovat, pomazlit..dát ji to co nosí uvnitř každá máma..
Hrozně hrozně hrozně moc doufám, že tentokrát budeš mít štěstíčko a že i ty budeš mít svoje štěstíčko doma. Opatruj se a moc držím pěstičky.
miselline

  • načítám...
  • Zmínit
pepi
555
21.12.05 11:05

Ahoj Dano,
tak na tohle se opravdu těžko hledají slova útěchy.Jsem z toho moc smutná a cítím s tebou, i když je mi jasné, že kdo nezažije - úplně nepochopí!Přeju tobě i tvému muži hodně síly k překonání bolesti!
Ze svého okolí vím, že zázraky se nakonec přece jen dějí, tak vám přeju ať vás takový zázrak taky určitě v budoucnu potká a vynahradí vám veškërou bolest, kterou právě zažíváte!!!
 Petra

  • načítám...
  • Zmínit
kuratko
475
22.12.05 09:03

Ahoj Dani. Jen těžko se hledají slova. Musí to být moc těžké. Přejeme Tobě i Tvému manželovi hoooodně sil, abyste tu obrovskou bolest překonali. A taky hodně štěstí do dalšího snažení, ať se dočkáte svého uzlíčku.
Držte se, i když se tomu nechce věřit, bude líp!!!!!!!!
Kuřátko

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
22.12.05 16:56

Ahoj Dani,
po přečtení Tvého moc smutného článku mám co dělat, abych udržela slzy. Jsi statečná holka, věř, že čas Ti pomůže překonat, co je tak kruté - smutek a prázdnota, a vrátí Ti naději. Mohu Ti potvrdit, že čas je opravdu vlídný. Mně se nestala taková hrůza, jako Tobě, ale před 2 lety jsem právě na Štědrý den ráno zjistila z testu, že jsem těhotná. Měli jsme obrovskou radost, protože to byl krásný dárek pod stromeček. Ale za 14 dnů už jsem ležela v nemocnici a všechno bylo jinak. Potratila jsem v 7 tt. Nejhorším zážitkem pro mě tehdy asi bylo probouzení z narkozy. Vím, že tohle potkalo více holek, a třeba i ne jednou, ale také to hodně bolí. Dnes po 2 letech si na to vzpomenu sice ještě se smutkem, ale také už s klidem a zároveň s trochou pokory vůči přírodě.
Jsem již 6 měsíců šťastnou mámou našeho Honzíka, který se nám v červnu narodil.
Přeji Ti i Tvému muži hodně síly a odvahy jít do toho znovu.
 Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
lucikry
1782
24.12.05 11:45

Ahojky,
Jsem již skoro tři roky snažilka. Mám skvělého manžílka, který má skvělou segru. Je super človíček, který chápe, co prožívám, při neplodnosti. Ona sama si prožila svoje.
První těhotenství nedopadlo dobře. Již 14 dnů před porodem cítila, že se plod nehýbe. Doktor jí však ujistil, že slyší trávu růst. Bohužel neslyšela. Po devíti měsících se jí narodil mrtví chlapeček.
Po delší době otěhotněla znovu. Porodila předčasně chlapečka. Po pár týdnech, kdy ho navštěvovala každý den, se však jeho stav natolik zlepšil, že jí doktoři slíbili, že si malého může na druhý den odvést domů. Večer nachystali vše, co bylo potřeba, a těšili se. Ráno však přišel telegram. Miminko nepřežilo.
Ten pocit musel být strašný. Po pár letech se ji nakonec narodil chlapeček - Daniel, s kterého je dnes pěkný puberťák. Taky má již holčičku Nikolku, o kterou se snažila taky několik let. Letos šla do první třídy a jen dnes ze srandy říká. Kdyby byla Nikolka její první, tak by byla i poslední dítě. Je totiž velice hyperaktivní zlobidlo.

Vím, že tě ten příběh asi moc neuklidní. Protože každá ztráta mimiška bolí. Ale všechno se dá přežít. Manželova sestra Marta to přežila. A je s ní naprosto skvělý človíček. Mám ji moc ráda.
Neboj se, i ty budeš mít krásné děti, tak jako já a mnoho dalších. Musíme být hodně silné, ale zvládneme to.
Hodně štěstí a krásné vánoce přeje Lucka

  • načítám...
  • Zmínit
Kati
2263
4.1.06 20:10

Danko,
při čtení tvého deníčku, mě šel mráz po zádech a slzy mám na krajíčku. Nedokážu si tu bolest představit, musí to být příšerné. Já už byla na dvou IVF a jednom KET a dokonce jsem taky byla těhotná, bohužel jsem před 3 měsíci měla zamlklý potrat, oproti tvému příběhu je to nic, ale znám tu bolest.
Drž se, i když nikdy nezapomeneš! Kati

  • načítám...
  • Zmínit
Holandanka1
7
5.1.06 23:52

Ahoj Dano

Dnes jsem si precetla tvuj clanek a neda mi to abych nereagovala.To co te potkalo je hrozne, brecela jsem tu jak mala.
Ja sama mam za sebou 3 IVF, jedno nepodarene spontani tehotenstvi a me nadeje vzaly 8.11.2005 za sve(psala jsem o tom v „IVF v NL“),ale co se stalo tobe je mnohem horsi.
To ti nemusim psat, sve si stejne prozivas sama.Ten smutek, ta bolest,co rict…prozivas to jen a jen ty.
Jen ver, ze dalsi z mnoha dusi na tebe mysli a preje ti, aby ten dalsi pokus vysel.Na to se zkus soustredit, i kdyz je to v tuto chvili tezke.
Jak sama pises, cas hoji rany.Ja sama ranu zahojenou nemam,ale prvni krucek uz jsem taky udelala.
Drzim ti moc a moc palce at se ti dalsi pokus podari,hlavne to nevzdavej!
Vydrz!
Moc te zdravi Darina z NL

  • načítám...
  • Zmínit
hanka21
3
7.1.06 21:59

Ahoj,
podělím se s tebou dokonale. Něco velmi podobného jsem prožívala včera. Mám za sebou 2 IVF, byla jsem celkem třikrát těhotná (jednou přirozeně). Skončilo to dvěma zamlklými potraty. Potřetí to dlouho vypadalo nadějně, také jsem si proležela dvouměsíční špinění, hematom a odběr plodové vody, a miminko mělo Downův syndrom. Včera jsem ho v 20. tt předčasně rodila. Přiznám, že jsem možná otrlejší, možná jsem jen měla štěstí v neštěstí. Taky jsem byla napřed strašně nešťastná a omlouvala jsem se miminku za to, že jsem se rozhodla ho zavraždit.

Jenže první setkání s lékařem provádějícím zákrok posunulo mé myšlenky úplně jinam. Byl to mladý, milý a usměvavý lékař, a zřejmě tuto práci dělal poprvé. Když mi do čípku zaváděl tyčinky, tak mne na stole otevřel, načež se začal sestřičky vyptávat, jak a kam má tyčinky zavést, které nástroje se na to používají, co má kterou rukou držet,…

Od té chvíle se ze mne stal strašlivý sobec. Už jsem nemyslela na miminko, kterému nespravedlivě ubližuju. Všechny mé myšlenky se soustředily jen na to, aby proboha ten usměvavý mladíček neudělal nějakou chybu („Pane doktore, nechtěl byste to místo vpichu napřed desinfikovat? A nechcete si před tím vpichem do dělohy napřed pustit ultrazvuk? Pardon, ale ten roztok musíte vytlačit z té stříkačky jinam…“).

Je to za námi, já jsem ráda že se mi nic nestalo (musím říct, že vlastně všichni byli milí a dělali co se dalo nejlepšího, a je rozhodně lepší váhat a přiznat nejistotu před pacientem, než mu ublížit, takže pane doktore, děkuju, opravdu!), a spílám osudu za tu nespravedlnost nešťastného půl procenta náhody… Nevím, jestli někdy budu mít děti. O tohohle caparta jsme se snažili 6 a půl roku. Teď je mi skoro 37 a děti stále nemáme…

  • načítám...
  • Zmínit
evafis
7
20.1.06 23:06

Ahoj Danu, nevím, zda tohle ještě budeš číst, přece jen je to už měsíc,co jsi psala… Musím říct, že jsem také velmi pohnuta tvým příspěvkem. Mám doma roční holčičku a jsem moc šťastná, že ji mám a opravdu jen při představě, že bych ji ztratila, se mi svírá srdce. V Boha věřím tak napůl…ale říkám si, že neviňátka musejí přijít přímo k němu, takhle to zní hloupě, ale když Bůh je láska, tak co jiného by si ta holátka zasloužila. Doufám, že vaše rodinná bolest časem odplyne a zase jak se tak říká vyjde slunce. A pokud by přece jen bylo zamračeno…tak v dětských domovech a ústavech je spousta dětí, které ,stejně jako ty s mužem, touží po lásce a rodině.

  • načítám...
  • Zmínit
Danielka2
3
31.1.06 17:32

Ahoj Danka! Náhodou som natrafila na túto stránku a zrovna som otvorila aj tvoj príbeh. Viem asi čo momentálne prežívate, my sme prišli o prvé bábenko dva dni pred termínom pôrodu, náš anjelik Aurelko sa udusil pupočnou šnúrou. Bolo to hrozne veľké sklamanie, hlavne preto, že to bolo naše prvé bábenko. Druhýkrát som otehotnela, no trvalo to len 6 týždňov a k prvému nám pribudol aj druhý anjelíček. Teraz máme vďaka Bohu krásneho a zdravého chlapčeka Natanaelka, ktorého by sme za nič nemenili, hoci je to živé striebro!!! Taký malý čertíček s anjelikovou tváričkou. Ak to ešte budeš čítať, tak zájdi na www.anjeliky.sk, to je stránka pre nás a naše rodinky, určite tam nájdeš veľa útechy, podpory atď. Ak sa ti táto stránka zapáči, ozvi sa! Hoci je to slovenská stránka, píše tam aj mnoho českých babeniek s podobnými osudmi, tak ťa radi uvítame! Prajem ti pokoj, zdravie, šťastie a odvahu, nech sa navzájom s manželom obaja držíte. Pozdravuje Daniela zo Slovenska.

  • načítám...
  • Zmínit
lalin
5
4.2.06 17:18

Ahoj Dano, jmenuji se Markéta a je mi 25, nevím jestli tě to uklidní,ale měla jsem s manželem podobně příšerný osud jako vy. Byla jsem po druhém IVF a všichni šťastní že to dobře dopadlo se těšili na příchod našich dvojčátek. Všechno bylo vpořádku až do chvíle kdy mi začalo asi ve 20 týdnu tvrdnout břicho, nebylo to nic strašného, ale radši jsem to řekla svému doktorovi a ten mi řekl, že to nic není pokud to není víckrát jak 10krát denně, což nebylo. Byla jsem však z toho zaskočená, ale věřila jsem doktorovi což byla naše životní chyba. To už jsme věděli že budeme mít chlapečka a holčičku. Měli se jmenovat Jakoubek a Michalka. 27.11.2005 ráno jsem se zbudila a šla normálně na záchod a tam zhrůzou zjistila že trochu krvácím a taky jsem měla takový nepříjemný tlaky v břiše. Tak jsme jeli s manželem hned do nemocnice. Tam než mě stihl doktor prohlídnout ze mě ,,vyprskla" plodová voda a začla jsem moc krvácet, to už jsem věděla že moje miminka nemají šanci i když jsem pořád doufala. Musela jsem hned na sál , na císaře, abych jim tam ještě nevykrvácela . Bylo to hrozný probuzení, když jsem cítila, že mám prázdný břicho a ani vedle mě v postýlce neleží žádný mrňousek. V nemocnici jsem byla 3 týdny protože jsem dostala jinou krev a tělo si s tím pohrávalo a nechtěla se hojit jizva . Během toho pobytu, vůbec nikoho z doktorů a sester nezajímalo jak mi asi je psychicky. Byla to noční můra, hned vedle totiž bylo poporodní oddělení, takže jsem slyšela samý dětský pláč. Hrozně jsem se těšila domů. Ale ta bolest uvnitř se nedá ani popsat, každý mi říká že na to nemám myslet a že potom to půjde určitě samo, ale jak nato nemám myslet. Byli ve mně už jsem je cítila jak tam kopou, viděla je jak si cucají prsty. Když se narodili, byli už mrtvý, chlapeček měl 470g a holčička asi 400g, takže prý by stejně asi nepřežili, ale to se neví. Co se vlastně stalo mi nikdo nedokázal říci prý se mi předčasně odloučila placenta, ale proč to mi nikdo neřekl. Je to strašný prožít takovou hrůzu, nepřála bych to nikomu. Už je to 3 měsíce, ale pořád na to myslím jako by to bylo včera a říkám si co jsem mohla změnit. Nikdy na ně nezapomenu. Všem vám přeju ať to nemusíte nikdy prožít

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář