Andělský život dítěte

Je tomu už 23 let. Bylo prvního září, venku svítilo sluníčko a já se chystala na výlet. Měli jsme odvézt mého o 5 a půl roku staršího brášku na internát do Děčína, kde studoval. Ale nastala změna.

Maminka mě ráno přemluvila, abych šla do školy. Je přeci prvního září a promeškat první den ve 4. třídě, by nebylo ono. Určitě bych si to pak vyčítala. Měla pravdu, vidět své kamarádky, kamarády, kteří byli o prázdninách jinde a popovídat si s nimi, bylo moc fajn. Maminka mi řekla, že mi zavolá ve tři hodiny odpoledne, aby se ujistila, že jsem v pořádku doma.

Byl krásný slunečný den a já si našla novou kamarádkum taky Lucku. Těšila jsem se, jak o ní budu našim vyprávět. Ale blížila se smluvená hodina a já běžela domů. Byly tři hodiny, půl čtvrté, čtyři… najednou telefon. Ale byla to má sestřenice Edita. Ptala se, jak se mám, říkala, abych byla doma, že přijde na návštěvu. Byla jsem ráda. Nebudu tu sama. Ale najednou mi bylo ouzko. Nevím, prostě si jen pamatuji, že se u nás objevili 3 sourozenci mé maminky (pocházela z 9 dětí, 7 přeživší), posadili mě na gauč, dali na klín naši Andulku Pepíka a pobíhali okolo mně, nikdo mi nic neřekl. Jen otevírali šuplíky, kam se mohlo přeci jen s tatínkem (měl tam své poklady), nakukovali do šatních skříní. Teta Zdena si zkoušela maminčinu novou zimní bundu.

Najednou mě vzali a odvedli do auta. Jela jsem k jednomu z nich. Měl syna a dceru. Ale ta už byla dávno odstěhovaná. Fanda byl jen o něco starší než já. Nikdo se se mnou nebavil, nikdo mi nic nevysvětlil. A já měla tolik otázek. Proč jsem tu, co se to děje, kde je maminka a táta? Kde je bráška Tonda? Proč mi maminka nevolala? Provedla jsem něco já? Utekla jsem do koupelny. Vzala s sebou Pepíka, zamkla se. Bylo tam jen takové malé okénko. Odmítala jsem otevřít, jídlo jsem dostávala právě tím oknem. Stejně jsem nejedla, nešlo to. Chci mluvit s našima nebo bráškou. Najednou vše šlo. Mluvila jsem s Tondou. Prý jsou rodiče v Děčíně, tak ať nezlobím a jsem hodná. Musel mi lhát. V takové bolesti mi musel lhát, jen aby jeho malá sestřička nic nepoznala.

Ráno přijel strejda Zdeněk. Je to bráška od mého tatínka. Bydlí v Drmoulu, blízko Mariánských Lázní. Má o 8 dní staršího kluka Michala a o necelé 2 roky mladší holku Ivu. Byli mi časem jako sourozenci. Přijeli si pro mě a odvezli do Mariánek k babičce (mamince táty a strejdy). Seděla jsem v jejím obýváku a ona mě hladila, plakala a řekla mi, co se stalo. Nechápala jsem to. Šíleně jsem plakala. Prý ať pláču, že se mi uleví. Ale já nemohla přestat. Usnula jsem z toho. Vzbudila jsem se až v Drmoulu. A zde jsem strávila celých 8 let, až do svých osmnáctin. Tonda vyrůstal v Děčíně. Přeci jen byl na škole (Labsko-oderská plavební) a vzala si ho do péče nevlastní sestra mé maminky. Dcera se jí už odstěhovala, měla pro něj tedy i pokojík.

Až nyní, během času vidím, že to bylo to nejlepší řešení. Ostatní sourozenci mé maminky by se o nás nedokázali postarat. Jen mě mrzí, že se ihned starali o majetek, oblečení. Zmizelo spousta našeho majetku. Vím kde je, i u koho. Ale bylo mi jen 10 let. Odmítli se nás ujmout. Nechali by nás klidně dát do dětského domova. Babička automaticky řekla, že já jdu k ní. Stará paní, která byla nemocná, ale rozum měla na svém místě.

Snažila jsem se dostat k informacím, co přesně se stalo. Vím jen, že to byla autonehoda. Viděla jsem fotografii auta. Teprve před necelými 14 dni jsem se dozvěděla vše, nač jsem se bála zeptat. Jak naši rodiče zemřeli, kdo zařizoval pohřeb, proč jsme byli tam, kde jsme byli. Ale to je na další deníček.

Vím, že nyní na mě koukají dva velcí andělé, spolu s babičkami a dvěma dědy. Vím, že mám ochranu i pro svou rodinu. Proto jsem ráda, že mě tito andělé doprovází. Nyní mi bude 33 let a já pouštím své anděly do jejich světa. Nyní, po 23 letech. Až budu sfoukávat 33 svíček na dortu, budu vědět, že k té úžasné rodině, co nyní mám, mě vždy doprovázeli oni.

Mám manžela, nyní skoro 4letého úžasného synka a překrásný vztah s bráškou Tondou. Rodinou je mi strejda a teta, kteří mě vychovali. Jsou tak i babičkou a dědou pro mého Jeníčka. Ale až bude mít více rozumu, budu mu povídat i o babičce Dáše a dědovi Tondovi.

Zdravím tedy všechny anděly. Velké i malé. Vím, že je jim tam dobře, že na nás hledí a starají se o nás. Nejsem věřící. Věřím jen v osud. V osud svůj a svých andělů.

Lucka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Škurpice
10120
28.8.11 08:26
:cry: :cry: :cry: :cry:
  • načítám...
  • Zmínit
kikina2004
6552
28.8.11 08:29

Tak jsem si hned po ranu poplakala :cry: Ted z do zivota jen to nej, i kdyz konec denicku je optimisticky, tak at se dari dal :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 08:51

Moc děkuji. nějak jsem po těch letech cítila, že s tím musím ven. Děkuji vám za přečtení.

  • načítám...
  • Zmínit
Bibi 72
1918
28.8.11 09:00

Luci…napsala jsi to krásně…srdíčkem, přesně tak, jak jsi to cítila a cítila jsi to správně…
objímám… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 09:01

Bibi děkuji moc :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Haňulda
714
28.8.11 09:03

Lucinko :hug: smutny a bolavy denicek ale nadherne a s laskou napsany.Jde z nej citit ze opravdu uz jsou mezi vsemi svymi andeli.Ver ze za odmenu budes brzy cekat mimusko.Jinak velka negativa je chamtiva rodina a omluv slovnik vim ze to jde napsat slusneji ale na kazdou svini se vari voda.
Hele ale je rano a ja bulim.. :cry: dostanes tech slibovany 25.
Drz se slunicko nase :hug: mam te mooc rada :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 09:29

Haničko - :hug: :hug: dobrovolně nastavuji zadek. Rozplakat jsem tě nechtěla :*

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
28.8.11 09:34

Strašně mě to mrzí a vim co prožíváš.Já naštěstí jako dítě smrt neznala,ale ted bohužel už 3 roky bojuju se smířením s tím že tu prostě je a at udělám cokoliv tak se čas nedá vrátit.
Smíření se situací přichází pomalu časem s vědomim že andílci a andělové s náma jsou.Taky nejsem věřící ale už sem dstala tolik znamení že nejsem sama že věřit musim.Také věřim v osud i když často pláču jak je osud krutý.
Drž se

  • načítám...
  • Zmínit
Bibiana 7
1435
28.8.11 09:39

Luci - moc na Tebe myslím. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Julií
422
28.8.11 09:45

Lucko, život je zvláštní. Přináší a odnáší - radost i smutek.
Jsi úžasná ženská, vždy když si přečtu řádky v PN od Tebe pro jiné, jsou plné citu, pochopení, pohlazení, podpory, i plné rad. Vždy se mi zatají dech.
Chtělo to asi dost sil, ohlednout se tak daleko za sebe a napsat, vykřičet svoji bolest do světa. Klobouk dolů. Opravdu smekám.
Andělé na Tebe musí být pyšní :hug:

:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 09:46

Kamčo- já právě dostávala takových upozornění, že jsem se sama divila. Teprve nyní jsem dokázala přijmou to, že opravdu jsou anděly, i když blízko mě, :)

Kéž by se můj syn nemusel v dětství se smrtí setkat. Ač už ve svých skoro 4 letech ztratil svého psího kamaráda, začíná se ptát.

Snad brzy pochopí více a já mu budu moci povědět o svých rodičích, o jeho babičce a dědovi.

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 09:46

Bibianko - :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 09:49

Julií - přiznám se, že takovýhle deníček jsem měla rozepsaný dlouho. Nějakých 10 let určitě. Jen teprve nyní, jsem dostala takové informace, které mi dovolily ho zveřejnit a já dostala šanci jít zase dál. Jsem ráda, že mohu pozvednout pravou nohu a vykročit. I když se otočím, stále minulost vidím, i když nyní nejen očima dítěte, ale i očima rodiče.

Moc ti děkuji za tvá slova, sluníčko.

Vám všem.

  • načítám...
  • Zmínit
didafifa
6429
28.8.11 11:01

luci

:hug: :hug: :hug: moc mi to mrzi … ale ot jak jsi psalal jak tam prijely ty maminy sourozenci a hned projely supliky a ty skrine a hned si zkousela treba ta teta mami bundu :zed: :zed: :zed: :zed: no to jeee hnusss :zed: …jsem rada ze si te nevzaly zrovna oni ale ze jsi sla k tatovo brachovi ze jsi vyrostla v milujci rodine :hug: mam te rada

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 11:12

DID - je šílené, jak takové vzpomínky zůstanou v hlavě. Při povídání se strejdou, kdy mi nyní v srpnu vše řekl, jsem se ujistila, že jejich chování bylo z 99% v celém tomhle příběhu doslova nechutné. :(

  • načítám...
  • Zmínit
Potápka
10054
28.8.11 13:08

Lucko - a právě pro tohle všechno jsi taková jaká jsi. Úžasná duše, plná empatie :huban:
A něco ti povím, pokud víš, kde máš vzpomínky na své rodiče, klidně bych si tam došla a vzala si je zpátky. Přiznám se, že by mě hrozně trápilo, kdyby věci po mých rodičích byli jinde než u mě nebo sourozenců. :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
ze.janina
1634
28.8.11 13:08

Luci,napsala jsi to opravdu moc hezky :hug: Z tvých slov je cítit veliká bolest,ale zároven i veliká úleva :hug: :hug: Jsi ůžasná žena,a máš laskavé a obrovské srdce :hug: :hug:
Udělala jsi správnou věc,že jsi se vypsala a svěřila tak svou bolest nám ostatním :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
natašimi
1159
28.8.11 13:57

:hug: :hug: :hug: ani psát nemůžu jak se mi po tvářích kutálý proudy slz :cry: :cry: jsi úžasný človíček, dokázala jsi se poprat s tak krutým osudem :hug: :hug: ......máma s tátou můžou být na svoji dceru patřičně pyšní a z toho nebíčka kde jsou na tebe i tvoji úžasnou rodinku dávají pozor :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
denbaden
342
28.8.11 14:51

Lucinko

napsala jsi to moc krásně, ze srdce…a to je dobře…mám tě ráda, hvězdičko :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
bombdina
10679
28.8.11 14:55

Přeji ti hodně štěstí do života,ať tě i nadále tvé andělé doprovázejí :hug: Já taky ztratila oba rodiče,oba na rakovinu :-(

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 16:30

Jani - :hug: moc děkuji

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 16:31

Nat - a teď bulím já :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 16:32

Den - děkuji ti moc, nějak jsem prostě dala prsty na klávesnici a dopsala co již dříve bylo započato. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 16:34

Bombdina - to je mi moc líto. :hug: U tebe je to snad ještě horší. Moji rodiče měli autonehodu a zemřeli v minutě, spolu, prý ruku v ruce. Tví rodiče odcházeli pomalu. :hug: :hug: :hug:

:andel: jsou vždy s námi. Ať už v :srdce: , na fotkách nebo jen poblíž nás.

  • načítám...
  • Zmínit
evcav
4433
28.8.11 16:59

Smutný deníček, ať už je jen a jen lépe :kytka: :kytka: :kytka: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 17:23

evcav - moc děkuji. Je mi lépe i díky skvělým ženským, které jsem tu poznala na Emiminu a v Prázdné náruči. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ševelka
2272
28.8.11 18:48

Zlatíčko moje,je to tak nádherně napsané tak jak si to cítila a cítíš,jsi moje zlato,mám tě moc ráda … :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 20:00

Ševelko - :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Martrich
12134
28.8.11 20:56

krásně jsi to napsala, je to moc smutné, ale jsi moc silná a je moc dobře, že máš svojí rodinu, tvoji rodiče na vás budou dávat pozor :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Sali
942
28.8.11 20:56

Luci,
tvůj příběh znám, potkávaly jsme se dřív na Mimiangel, kam jsi ho už jednou napsala. Těžko si dokážu tu bolest představit. Měla jsi veliké štěstí, že jsi měla tu úžasnou babičku. Ona, rodiče i dědečkové, všichni tví andělé, na vás určitě dávají pozor a jsou s vámi. Moc na tebe i Jeníčka vzpomínám a posílám objetí. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 22:23

Mr - moc děkuji. Rodina, kterou mám a včetně mé vlastní je mi vším. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
28.8.11 22:24

Sali - Vítej. Moc děkuji. Musím říci, že po těch letech jsem dokázala pustit je zase dál. Bolí to, ne že ne. Ale vím, že to bylo správné. Také vím, že budou chvíle, kdy je budu volat zpět. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
28.8.11 23:54

to je tak silnééé :cry: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
29.8.11 08:17

DanMaj - :hug: Děkuji ti.

  • načítám...
  • Zmínit
estrea
992
29.8.11 09:20

Krásně napsané, ať tvůj život provází jen láska a štěstí :hug: :hug: :hug: moc si ho zasloužíš

  • načítám...
  • Zmínit
eseta
16939
29.8.11 09:38

Ahoj Luci,moc krásně napsaný deníček.Taky mi při autonehodě zemřel taťka. Stále si to nechci připustit a nedokážu se s tím smířit,budou to dva roky a tak je možná ještě brzy,nevím :nevim: Přesto ti moc děkuji za tvůj deníček,dodala jsi mi sílu a snad i já se s tím vyrovnám a budu ho moct poslat dál. :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
panibobina
165
29.8.11 12:20

ahoj Luci,moc krásně a zároveň smutně napsaný deníček, :cry: hned jsem si představila tu tetu,jak si zkouší tu máminu bundu,no to je hnus :pocitac: ještě že jsi byla u rodiny která tě milovala a byla jsi u nich šťastná i přes tu všechnu bolest,přeji tobě a tvé rodině už jen to dobrý a moooc štěstíčka a zdravíčka :srdce: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
k acka
6918
29.8.11 13:08
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
29.8.11 14:03

Cítím s tebou. Moje máma umřela, když mi bylo 10, zůstal mi táta, o 4 roky starší sestra a o 13 let starší brácha se svojí slečnou. Táta se staral jak mohl a uměl, mě chtěli dát do děcáku, on mě naštěstí nedal, brácha se oženil, sestra byla na intru, tak se táta oženil. Oba mí sourozenci mu to měli za zlé, s novou mámou si nerozuměli (já tedy taky moc ne, ale nijak jsem se necukala. Ale já tátu chápu, přišel o svojí životní lásku, měl „na krku“ dítko, které nemluvilo, nejedlo, jen smutnilo, co měl dělat? Teď, když mám své 2vlastní děti, chápu, jak to těžké bylo pro něj, i pro novou mámu. A své děti jsem jejich vlastní babičce byla ukázat u hroečku a vyprávím jim,že oni se mají, oni mají o babičku víc. I v jejich deníčcích je místo navíc pro „levou“babičku a o "pravé jim vyprávím a vyprávět budu a věřím, že svá vnoučátka vidí a hlídá je. Bez rodičů je to těžké, ale je dobře, když se najde někdo, kdo pomůže,jak může. Určitě i tví rodiče na vás koukají a drží nad vámi ochrannou ruku.
Tak, teď jsem se tedy vymluvila, utírám slzy a přeji ti vše nej…

  • načítám...
  • Zmínit
Veronik61
888
29.8.11 14:36

Lucinko, nějakou dobu jsem sbírala síly k přečtení, protože jsem cítila, jak to se mnou zamává.
Všechno už bylo napsáno výše.
Jsi krásný a jedinečný člověk a tvoji andělé jsou na Tebe pyšní. I já jsem na tebe pyšná. Mám Tě ráda!

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
29.8.11 21:29

Estrea - moc, moc děkuji :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
29.8.11 21:32

Eseta - Tak to je mi moc líto. Myslela jsem si, že jako dítě si s tím člověk poradí hůře, ale není to vůbec pravda. Člověk je dítětem svých rodičů navždy. A navždy to bolí stejně. :hug: Jsem ráda, že jsem se odhodlala deníček napsat. Bála jsem se trochu i reakcí, zbytečně. Nyní vidím, že na to nejsem sama, za to vděčím i svým netovým sestřičkám v PN. Do života jen to nejlepší Eset. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
29.8.11 21:33

Panibobina - Děkuji. BOhužel některé vzpomínky nejde vymazat a musím s nimi žít. Přiznám se, že šílenými se stávají ve chvíli, kdy dotyčné vidím.

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
29.8.11 21:34

Kacka - :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
29.8.11 21:35

Zzuzzinda - Jak kdybych stále vedle tebe v životě. Je mi to moc líto a přeji ti jen a jen to nejlepší. I náš Honzík a pokud bude mít sourozence, tak i oni, budou o svých pravých i levých babičkách a dědečkách vše vědět :* :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
29.8.11 21:36

Veronik - Slunko, jsi úžasná. Moc děkuji za sílu, která ti pomohla přečíst si můj deníček. Mám tě ráda. Vás všechny. Jste mi holky rodinou, sestrami a silnou oporou, jakou si jen mohu přát. Snad i já takovou jsem pro vás. Pro tebe Veru. :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
3.9.11 22:02

Běhá mi mráz po zádech!!!Nedovedu si vůbec představit ten zmatek a strach v dětské hlavičce,když pozoruje jak ostatní prohrabují věci rodičů a nikdo mu nic nepoví!Věřte ,že se na Vás rodiče z nebe dívají a jsou pyšní,hlídají Vás a chrání tam na nebi! :andel: Máte své anděli…Život je někdy nespravedlivý … :-( Ať se vám daří a provází Vás štěstí :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
5.9.11 13:40

Jan1610 - moc děkuji za vaše slova. Rozhodla jsem se, že udělám ještě pár kroků k zjištění své minulosti. Snad se vše podaří tak jak má a já tak budu moci doplnit zase kus svého života.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář