Andílek Daniel
- Prázdná náruč
- DianaAndílek
- 24.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj příběh těhotenství, porodu a následné péče. Vše začalo v roce 2006 kdy jsem si brala svého manžela... zamilovaná a mladá. Přesně rok na to jsem zjistila, že jsem těhotná a v té době mě nenapadlo, že bude něco špatně.
Ihned jsem šla na neschopenku a těhu jsem si do poslední chvíle užívala a to až do porodu. Asi 5 minut po něm, co malého odnesli, aniž by mi ho ukázali, mi přišel pan doktor sdělit, že má vrozenou vadu ucha a že bohužel s těmito vadami bývávají spojené i jiné, závažnější problémy. Nastal kolotoč vyšetření, který trval týden a během kterého jsem malého viděla jen na kojení, a šup zase na další utz, krev, rtg atd. Bylo to hrozné, ale děkuji za podporu doktorům a sestrám z pardubické porodnice. Oni byli ti, co mi nakonec řekli, že Kubíček má obrovské štěstí a že se nic dalšího nepotvrdilo. Bylo nám doporučeno sehnat si odborníka na tyto záležitosti v Praze.
Trvalo 4 měsíce, než se s námi začal někdo bavit. A v červnu roku 2008 jsme nastoupili na CT vyšetření do nemocnice v Motole. Neměli jsme to dělat! Nekojíte? Nemáte nárok na jídlo na pokoj, dítě tady nechte, my se o něj postaráme a vy jděte na jídlo do vedlejší budovy. To bylo pro mě nemyslitelné a nešla jsem. Od půlnoci nesmí malý jíst a od 5 ráno pít. Jde ihned v osm na CT v celkové narkóze. No jo, ale bylo 9 hodin, my už s mojí mamkou a manželem stáli před vyšetřovnou CT hodinu v náručí s plačícím a dehydrovaným dítětem a čekalo se na anesteziologa.
No, pan doktor je v jiné nemocnici musíte počkat. Já na to, že mi dítě umře na dehydrataci a vysílení a sestra mi povídá: tss, tak na to ještě nikdo neumřel. V deset hodin přišel pan doktor jako když se nechumelí a když viděl malého, který už sotva dýchal, seřval sestru která mě tak odbyla, proč už dávno není na kapačce a ihned mu jí dal. Z CT se nakonec potvrdilo, že ucho je v pořádku, že je to pouze venkovní záležitost plastika a mikrochirurga. S tím jsme odjeli do Brna, kde si nás vzala do péče skvělá paní doktorka Vokurková, a tímto příběh Kubíka končí, protože tato operace se dělá nejdřív v 5 letech.
Na začátku roku 2010 jsme si řekli, že by to chtělo, aby měl Kubík sourozence. A zadařilo se hned. Byli jsme šťastní, že to stihneme do jeho 3. narozenin a ejhle. Přišel 13. tt a prvotrimestrální screening ve Fakultní nemocnici Hradec Králové… pan doktor byl asi blbě naladěn či co… koukal na malého víc jak půl hodiny přes utz… pořád měřil a mračil se a nakonec povídá: hodnoty jsou jakžtakž v pořádku takže na plodovku nemusíte… a já mu říkám, proč jste se tak špatně tvářil, já vím, že je něco špatně a on: jak to víte, to jste doktor? Ne jsem žena, co čeká dítě a ví, že mu něco je… on odsekl, že to je nesmysl a ať jdu domů… šla jsem.
Ale na další prohlídce u mojí MuDr. jsem jí o svém pocitu řekla a taky jsem jí poprosila o doporučení na amniocentézu… ta byla na konci června a výsledky mi volali za týden: paní vaše malé má nějaký problém, prosím vás přijeďte na krev i s manželem, abychom vyloučili, že je jeden z vás nositelem této chromozomální vady. Nabrali nám krev a my další týden čekali a to už jsem byla 22. tt. Z krve se potvrdilo, že jsme oba zdraví a že malý je hodně vážně ohrožen na životě a musí ihned ven. Po tomhle ortelu mi manžel řekl, že má celý život pocit, že on bude mít nemocné a postižené dítě a že je to nespravedlivé, když všichni mají děti zdravé. Neměl mi to říkat, byl to další šok.
Chtěla jsem i pro tento porod zvolit pardubickou nemocnici, ale bylo mi doporučeno zůstat v Hradci kvůli pitvě a taky ho moje genetička chtěla vidět. Do nemocnice na vyvolání porodu jsem nastoupila 26. 7 .2010 v pondělí… dostala jsem epidural a do dělohy mi byl vpraven přípravek Prostin. Dostala jsem 3 kapačky oxytocinu, ale po nich se nic nedělo. V úterý další 3 kapačky oxytocinu, ale nález stejný, malému se prostě tak strašně nechtělo umřít. Ve středu další 3 oxytociny a to už jsem bolestí nezvládala a chtělo se mi umřít s ním… v tu dobu ještě kopal a hýbal se… v duchu jsem mu dala jméno Daniel, abych se s ním mohla rozloučit a neříkat mu jen ON.
Ve čtvrtek před dalšími 3 oxytociny jsem to vzdala a chtěla podepsat revers a odejít domů, bylo mi řečeno, že tohle se zastavit už nedá, tak jsem chtěla CS, to se prý při potratu nedělá… jakém potratu? Vždyť já rodím! Malý se narodil 29. 7. 2010 ve 12:02 a už nežil… byl krásný, jen opravdu hodně postižený už na první pohled. Udělali mi kyretáž a ráno mě poslali domů… a to se rozjel další kolotoč. Tentokrát těch hrozných pohledů a ještě horších řečí, že to bylo zbytečné a že nejsem pořádná ženská, když nedokážu porodit ani jedno zdravé dítě… tímto zážitkem jsem pochopila, kdo je pro mě důležitý a kdo ne!
Před Vánoci 2010 jsme dostali pitevní zprávu a rozhodli se další dítě už nemít, nepodstoupit další strasti a hrozné zážitky. Mimochodem, v HK, kde jsem rodila druhého syna se všichni chovali jak hovada… bohužel, nikdo z nich nemá ani špetku empatie k ženě, která přichází o svoje dítě… nikoho jsem nezajímala a všichni do jednoho na mě ne jednou vyjeli, že to přežila každá, tak že já musím taky! To, že se mi trhá srdce na tisíc kusů nikdo neví a nevěděl? Silvestra jsem probrečela s Kubíkem v náručí a doufala, že rok 2010 byl tím nejhorším rokem, co jsem zažila a že už bude jen líp.
Dnes je konec března 2011 a já jsem opět, tentokrát neplánovaně, těhotná, říkám, že se mi anděl Daniel vrátil zpět, protože jsem otěhotněla ve stejné době jako loni. Čeká mě řada testů a odborný dohled nad mým těhotenstvím.
Děkuji všem, kteří můj příběh dočetli až sem a prosím vás, držte mi palce, ať to tentokrát dopadne a ať je tam třeba i ta holčička 
A tobě, Danieli, se moc omlouvám, ale muselo to být 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1850
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1095
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1961
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 808
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 477
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21944
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2964
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2679
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1801
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
sice zachrání zdraví/život, ale zůstanou následky na duši…
přeji vám mnoho síli a hlavně zdraví… 
ještě teď pláču že dokážou být tak zlí a bezohlední! ale aspoň vím kdo je pro mě důležitý a kdo ne…člověku to otevře oči 
Ani nevíš, jak strašně držím palce, aby tohle bylo v pořádku. Ten, kdo Ti řekl, že nejsi ženská, pač nedokáže porodit zdravé dítě, je hovado a nezaslouží si, aby si se s ním špinila. Na manžela se nezlob, je to náročné a možná se cítí za tohle vinný.
Věřím, že už Tě čekají jenom podobně příjemné starosti. Strašně moc přeji- pohodové těhu, porod brnkačku a zdravé usměvavé miminečko 
Jinak k nemocnici, co sis zažila s Kubíčkem, tak já byla na operaci ruky s tříměsičním synkem a to od půlnoci nekojit a pak na nás prděli a já nosila po pokoji hladem plačící dítě, které nechápalo, proč ho nenakrmím- to byl můj nejhorší zážitek. Druhý nejhorší byl, že po operaci ho dali na Jipku, nikdo mi nic neřekl a nechtěli mě tam pustit a já několik hodin probrečela. Jj, někteří lékaři a sestry by měli jednou týdně absolvovat kurz citlivého a empatického jednání s rodiči nemocných dětí!! Jinak syn to přečkal ve zdraví, za měsíc mu bude 9 a je drzý jak opice. Zrovna se se mnou hádá, že se tu pitomou angličtinu nebude učit