Andílek jménem Viktorka
- Porod
- Kriss92
- 07.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nejkrásnější den v životě. Věta pod kterou si každý člověk představí něco jiného. Pro někoho je to úspěšné složení maturity, dostavení domu snů anebo den, kdy si s milovaným člověkem můžete říci ano. Pro mě je to narození našeho štěstíčka Viktorky.
Bylo mi teprve 19 let, to, že bych se stala mamkou, se mému okolí zdálo příliš brzy. S přítelem, dnes už manželem, jsme otázku rodičovství nebrali na lehkou váhu, ale ani jsme do detailu neprobírali, kdy a jak, prostě se to stalo. Přesně si pamatuji jeho výraz v okamžiku, kdy jsem mu řekla: „budeš táta“. Nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Vlastně jsme na tom byli stejně. Nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych si miminko nechala vzít, ta možnost nepřipadala v úvahu. Měla jsem jasnou vizi: co nejdříve půjdu ke gynekologovi, aby mi těhotenství potvrdil, a pak budu celých 9 měsíců pro mimčo připravovat, co se dá, aby, až se narodí, bylo vše dokonalé. Moje vize se vlastně ani moc nelišila od reality.
Těhotenství probíhalo skvěle. Neměla jsem skoro žádné nevolnosti, otoky, křeče. Prostě paráda. S manželem jsme se vždy těšili na další ultrazvuky a fotky našeho maličkého drobečka. Okolo 5. měsíce těhotenství mi doktor řekl, že mám porodní preeklapsii (vysoký KT, bílkoviny v moči, časté tvrdnutí břicha). Předepsal mi magnesium, častější kontroly a klid na lůžku, to se snadno řekne, ale hůř dělá, bylo toho ještě tolik přede mnou, co jsem chtěla stihnout a já jsem se cítila jako slon v porcelánu, tak strašně moc jsem se o naše malé bála.
Jak plynul čas, miminko rostlo, já jsem rostla, vše bylo připraveno. Teď už jen čekat na ten den D. Další kontrola, další monitor a já stále 2v1. Už jsem se nemohla dočkat, úžasný byl už jen ten pocit, že za pár dní budu v náručí držet toho tvorečka, který ve mně po celou tu dobu je. Jenže stále, nic další den a opět další monitor. Naštěstí se vše začalo hýbat, když mi doktor řekl, že jsem už otevřená na 2 prsty a vzhledem k mému zdravotnímu stavu už nemělo cenu čekat. A jelo se do porodnice.
Během pár minut byly všechny papíry vyřízeny, pak už následovala jen cesta na porodní pokoj. Ani jsem nestačila ulehnout, přišla PA, napojila nás na monitor, dala kapačku, zavedla vyvolávací tabletu a čekalo se, bylo 20:00 hodin. Řekla nám, že to může trvat až několik hodin. Naštěstí pro mě jsem do půl hodiny dostala tak silné a pravidelné kontrakce, že šlo vše rychle. Když se kontrakce blížila a byla opravdu silná, vzpomínám si, že jsem padla do mdlob a PA s neurologem mi museli píchnout epidural, abych to vůbec zvládla. Manžel mě celou tu dobu držel za ruku a právě t to mi dodávalo sílu.
Najednou mi PA řekla, že už vidí hlavičku. Sebrala jsem všechny svoje síly a zatlačila. A malá Viktorka byla venku, ten její pláč, nemám slov. Když mi ji manžel podal do náručí, vzpomínám, že jsme obě na okamžik usnuly vyčerpáním. Malá měla 3780 g a 52 cm. Ten pocit se mi vryl do paměti a srdce. Není nic krásnějšího než držet v náručí krásnou a zdravou holčičku. Nepopsatelný je i ten pocit, že jsme to obě zvládly a naše dcera se narodila do milující rodiny, která jí bude vždy oporou. Děkuji hlavně svému manželovi a celé příbramské porodnici, děkuji i těm, kteří tento příspěvek dočetli až do konce. Ať vám vaše zlatíčka krásně rostou a vy, které jste v očekávání, tak se toho neděste, jakákoli bolest stojí za to! Děkuji.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....