Asi máme řvouna
Ráda bych se taky vypovídala, třeba někdo něco poradíte, nebo se alespoň podělíte o vlastní zkušenosti, či projevíte pocit sounáležitosti. Mám vytoužené miminko, holčičku Martinku, dnes je jí už půl roku. Moc jsme si mimčo přáli, jelikož jsme před časem o jedno přišli. Manžel si sice přál syna, ale nakonec je samozřejmě z holčičky celý poprděný.
Těhotenství stálo za prd, ale zase ne úplná tragédie, měla jsem těhu cukrovku, takže dieta (aspoň jsem moc nenakynula
Pak plánovaný porod - ale normální, jen vyvolaný. Trval jen 3 a půl hodinky, takže i to se dalo. Nicméně naše vytoužené dítko od narození ječí a brečí a vzteká se. První scénu předvedlo již v porodnici, hned druhý den po narození, řvala a řvala a byla k nezastvení, na prso nechtěla, nic nechtěla, až se nade mnou nakonec sestřička ustrnula a „natankovala“ Martinu glukózou a ta vytuhla.
Od příchodu z porodnice domů Martinka vyžaduje maximální pozornost, těsný kontakt - pokud možno se mnou, nebyla jsem první dny vůbec schopná nic udělat, natož věnovat se naší straší dceři - ta je naštěstí skvělé splachovací dítě, už je veliká a chápe, díky Ti Elinko. A to jsem si slibovala, že jako zkušená matka budu dítko učit „samostatnosti“ a nerozmazlím si ho. Jenže naše maličká mě neustále přesvědčuje o tom, že ji nelze dát z ruky. Snažila jsem se a snažím pořád. Vše jsem několikrát konzultovala s naší dětskou lékařkou - Martinka je naprosto zdravé a motoricky dokonalé miminko, zkoušely jsme kynezilogii a já nevím, co ještě.
Martinka je velice důsledná, pořád ječí a brečí, dokonce i teď po půl roce se budí klidně dvanáckrát za noc a potřebuje se přitulit ke mně. Večerní uspávání se rovná tragédii, už necítím záda, jelikož musím chovat! Zkoušela jsem i metodu regulovaného pláče, nicméně moje dítko vydrží ječet klidně tři hodiny v kuse a já to pak vždy vzdám, když se z pláče pozvrací. Snad je ještě malá.
Prý v půl roce přijde zlom a bude lépe, ale není, naopak, začaly růst zuby a u nás je ještě hůř. Jsem unavená, vyčerpaná, záda mě bolí, že už mám pocit, že jestli ji ještě jednou zvednu z postýlky, určitě se mi zlomí páteř. A pořád čekám na to zlepšení. Přijde ? Nepřijde? Kdy? V pubertě?
A přesto všechno ji děsně milujeme a doufáme…
Tak jsem se tu vypsala, doufám, že to bude znít srozumitelně.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1595
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1632
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 686
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20604
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2593
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....