Ať to vyjde

Před třemi lety jsem byla někde docela jinde, na jiné planetě, v jiné dimenzi, tisíce světelných let daleko. Naději jsem cítila, jinak bych asi všechno vzdala a té nestvůře se poddala. Těžko vyjádřit, jak moc jsem ráda, že je to nyní tak, jak to je, a jak moc si přeji, aby to scestí, po němž jsem se dlouhé roky ploužila jako stín, už bylo navěky jen vzpomínkou.

V mých devatenácti letech se toho hodně změnilo. Životní změny typu ukončení SŠ nebo nástup na VŠ se počítají, ale sotva bych o tom hovořila jako o něčem výjimečném. Změnila jsem se já. Vymanila jsem se ze spárů žel bohu prvního vztahu, který poznamenal všechno, co se dalo. Povedlo se ukončit vztah plný krutého fyzického a psychického násilí, výhra tak jako tak, že už jsem „mimo jeho hru“. Pár měsíců výhrůžek a pronásledování, že si na mě počíhá, co všechno zlé mi přeje a co se mi vyplní, o co všechno se do budoucna postará.

Nač zabíhat do detailů, prostě mě ten člověk do slova a do písmene vysál a navzdory tomu, že navenek jsem byla stále ta úspěšná, pracovitá a cílevědomá studentka, dcera, uvnitř zela obří díra a pomalu, ale jistě mě pohlcovalo prázdno. Z vyčerpání, zklamání a potlačované bolesti, o níž jsem nikomu nebyla schopná říct. Tak se stalo, že jsem upadla do deprese. Ne depky, jakože blbá nálada a mrzutost, ale do skutečné, hluboké deprese, jako když vás zalijí zaživa do černočerného betonu, vy tam uvíznete, dáví vás to a nejde přijít na to, jak z toho ven. Začala jsem ztrácet půdu pod nohama, začala jsem ty stavy nenávidět, a jelikož byly součástí mě, nenáviděla jsem sebe sama.

Večer jsem uléhala s tím, jaké vysvobození by bylo, kdybych se už ráno neprobudila, ráno jsem vzdychala nad tím, proč je tu další den, v noci jsem nespala a dusila se vlastními černými myšlenkami. Nakonec jsem už z postele ani nechtěla vstát, ztratila jsem zájem o okolí, o cíle, které jsem si léta kladla a které stály nemálo úsilí, ztratila jsem zájem skoro o všechno. Chtěla jsem přestat dýchat, existovat, nechtěla jsem už nic z toho hnusu, který mě rozežíral, cítit. Přestala jsem jíst. Hlad a vyčerpání organismu, to pro mě byl únik, jak se znecitlivět, jak se budu přibližovat k tomu „nebytí“. Teď to vím, rouhavé, hloupé, sobecké.

Následovalo přes 7 let strávených v nemocnicích, hluboká, méně hluboká, ještě hlubší deprese, nejedení, zdravotní karamboly a různě šílená podváha. V očích lékařů beznadějný depresář s těžkou rekurentní depresivní poruchou a poruchou příjmu potravy, který patří na chronické oddělení a má být zbaven svéprávnosti, aby se příbuzným ulevilo.

Celkem 7 let jsem jako žena nefungovala, jasně, jak bych také mohla coby 37kilová či ještě méně na tu svou výšku. Bylo mi řečeno, že když už mě vůbec čekají nějaké další roky, rozhodně budu do konce života (i kdybych přibrala na přiměřenou váhu a udržela si ji) neplodná, nikdy se mi cyklus neobnoví. Nevím, ale to, společně s názorem, že patřím na chronické oddělení, ve mně „něco“ probudilo. Probudila se ve mně zvědavost, jestli je tomu skutečně tak, a jestli jsem skutečně odepsaná, zdali by to nemohlo být úplně jinak.

Nepřišlo to ze dne na den, ale co je důležité, má zvědavost sílila a rostla a změnila se v bojovnost, zarputilost a umíněnost, proč nezkusit udělat maximum pro to, abych se vynořila nad hladinu černa, v němž se už tak dlouho topím. Kousek po kousku, měsíc co měsíc, až ke dnešku..

A jaký ten dnešek vlastně je? Rekurentní depresivní porucha tu už nejspíš navždy bude, ale umím s tím pracovat. Umím si říct, co jsem já a co je „nemoc“. Léky momentálně neužívám, zatnula jsem zuby a táhnu to už devátý měsíc bez nich. Proč? Protože čekáme miminko. Ano, mám manžela, dostudovala jsem, vážím coby těhotná hrošice v devátém měsíci o více než 30 kilo víc než před těmi třemi lety :) Stíny z minulosti tu budou, ale kdo je nemá?!

To nejkrásnější je, že mi vyšší moc dala šanci zkusit to znova, zakousnout se do správné věci a byla jsem královsky odměněna. Je ve mně pokora, pokora k životu a k tomu, co vše jsem mohla ztratit, jak jsem hazardovala, ale nakolik se ke mně život zachoval milosrdně, ba co víc, velkoryse! Tuhle šanci už nepropásnu! Mám jediné přání: aby se moje miminko narodilo v pořádku a já mu byla dobrou, milující mámou, abych mohla vychovat spokojeného človíčka. Snad to dokážu, ať mě nikdy již pokora neopouští!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
rusovlaska.e
1967
22.9.12 04:57

:hug: přeju hodně spokojenosti v dalším životě :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
alda
291
22.9.12 07:48

Tohle se tak krásně čte!!
Přeju ti hodně štěstí, hodně síly a lásky pro vás pro všechny. :srdce:
Budou chvíle kdy se špatné věci budou vracet, ale určitě si je nemusíš pustit k sobě zpátky. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
22.9.12 09:06

Páááni máš muj obdiv. muselo to být těžké a doufám že už bude jen dobře :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
22.9.12 09:56

Byla jsem na tom velmi podobně a pomohlo mi, vlastně přesně to, co Tobě.
Otázka, zda budu moct mít děti a následná obrovská touha po dítěti (také to nebylo ze dne na den) mi pomohla, abych se ze všeho dostala. Do té doby nepomohlo nic, ani výkrmny v léčebnách, ani psychologická sezení, antidepresiva atp. Samozřejmě, nezmizí to nikdy zcela, někdy, když se déle nedaří, napadá mě, co když a co kdyby…ale vždy s tím úspěšně bojuju, vyhrávám už 9 let:), vím, že jsem vítěz - za to vděčím synovi:) Stejně jako ty…jsi vítěz…díky za Tvůj deníček, znovu jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že jsem to vše překonala. Mám doma skvělého a zdravého syna, manžela a snažíme se o přírustek:) Hodně štěstí, zdraví a lásky přeji Tobě a celé Tvé rodině.

  • Upravit
Conulka
3753
22.9.12 10:02

Bože jsem tak ráda za ten krásný konec!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Martina84
3871
22.9.12 10:14

Jseš silná holka :potlesk: a život je někdy těžký, ale přesto krásný :)

Příspěvek upraven 22.09.12 v 10:15

  • načítám...
  • Zmínit
maxi2408
731
22.9.12 10:14

Ano, takové konce se čtou velmi dobře. Už nepropásni nic a…díky Bohu ;) :kytka: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Paja01
1087
22.9.12 14:59

Máš můj obdiv :potlesk: Hodně štěstí a gratuluji k těhotenství ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
22.9.12 20:11

:andel: jsi statečná a určitě se se svými démony popereš kdyby tě chtěli zase ovládat, věřím tomu :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Eilaan
23.9.12 05:45

Přeji Ti hodně, hodně moc sil a máš můj obrovský obdiv!!! Tak hlavně vydržet!!! ;-)

  • Upravit
jediný andílek
1034
23.9.12 09:37

Teď už bude jen dobře. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Tsugumi Shika
204
26.9.12 14:25

Páni, silný příběh. Jsem ráda, že si teď o to víc budeš moci vážit toho všeho. Držíme palce. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
xpisk03
8.3.13 13:03
:hug: :hug:
  • Upravit
Vložit nový komentář