Barborka
- Porod
- Nadyen
- 17.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už to vypadalo, že nebudu moci mít děti a ejhle poštěstilo se. Splnil se mi sen o krásném porodu.
Tak jako každá prvorodička, bála jsem se, co vše mě čeká, když jsem se dozvěděla, že jsem téměř měsíc těhotná. Ráno jsem si udělala test a hned se objevily dvě čárky. Odpoledne jsem zašla k doktorce a ta mi tu novinu potvrdila.
První dva měsíce byly skvělé, stále jsem čekala na ranní nevolnosti, které se nedostavily ani později, jen ty kila šla stále nahoru. V polovině třetího měsíce jsem ani nedopnula oblíbený kabát a místo nevolností jsem měla problémy s prostorovým vnímáním. Nejhorší byly modřiny na těle, jak jsem narážela věčně do zárubní dveří, ale bylo to spíše komické. Na všech ultrazvucích nám bylo řečeno, že čekáme holčičku a to mě velice těšilo. Nakonec i přítele, který konstatoval, že alespoň nepřijde o sbírku autíček. 
Ve dvacátém týdnu jsem měla již přibraných dvacet kilo a tak tak jsem oblékla těhotenské kalhoty - a to už komické nebylo. Doktorka mě strašila, že přiberu 35 kilo, než porodím, a že to je komplikace k porodu. S pláčem jsem vždy odcházela z poradny.
Když nadešel den D, nic se nedělo. Maličká nikam nespěchala. Když už jsem den přenášela, vyrukoval přítel s otázkou, zda chci přenášet. Samozřejmě jsem nechtěla a tak to vyřešil po svém. Večer i proti mým protestům, jak jsem už nemotorná, mě přemluvil k sexu (a podotýkám, že ten byl úžasný celé těhotenství).
Patnáct minut na to mi praskla voda a jelo se.
O půl jedné v noci jsme dorazili do porodnice s kontrakcemi po pěti minutách. Musím říct, že se mi nezdálo, že to bolí, až jsem byla příjemně překvapená. Ve tři ráno jsem poslala přítele domů, aby se vyspal a v deset hodin byl zpět. Já celou noc víceméně prospala i během kontrakcí a asi dvakrát křížové bolesti prostála opřená o parapet na sále, jinak se nic nedělo…
S přírůstkem mé váhy o 34 kilo jsem o půl druhé odpoledne porodila krásnou zdravou tříapůl kilovou holčičku, bez komplikací s nástřihem a bez jakéhokoliv křičení a hysterie, které jsem slyšela od rána rodiček, co rodily přede mnou.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se na malou tolik těšila, nebo přípravou od mého okolí. Ale jedno musím prvorodičkám napsat - NIČEHO se nebojte. Bolí jen kontrakce a mezi nima je vám dobře. Trochu to unavuje, ale jinak se to dá krásně zvládnout. Byla bych ochotna mít ještě tři děti, ale finančně to není možné. Jsem hrdá prvorodička, to se musím přiznat, a jsem snad nejšťastnější máma pod sluncem. Barborka má téměř tři a půl měsíce a dělá mi jen samou radost.
Všem rodičkám přeji mnoho sil a žádný strach, dítě za to zaručeně stojí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1250
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 733
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1292
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 538
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 329
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19231
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2534
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2770
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2493
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1669
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
jak to tady tak čtu od holek
.
.
a na malou sem se tak těšila, že sem prostě řekla, že nějak to dopadne, narodit se musí a bylo. vystřídala sem v nemocnici snad všechen personál a nová směna mě vítala vždy slovy „jéé, vy se ještě neporodila“ a na samotný závěr sem vyfásla svý oblíbenkyně, který sem si tam strašně přála, tak to bylo vlastně fajn. pokecala sem se sestřičkama, a bylo. jediný, čim sem je asi vytáčela, byly mý neustálý dotazy kolik je hodin, protože měly na sále hodiny tak, že sem na ně neviděla a to bylo vlastně moje jediný trauma
Díky za povzbuzení, během cca 14-ti dnů mě také čeká první porod, v tuto chvíli to až tak neřeším protože mám jiné starosti(stěhování a zařizování nového bytu) ale i přesto si vždy najdu chvilku přečíst deníčky a moc mě potěší když je nějaký tak pozitivní jako ten tvůj