Barborka
- Porod
- Nadyen
- 17.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už to vypadalo, že nebudu moci mít děti a ejhle poštěstilo se. Splnil se mi sen o krásném porodu.
Tak jako každá prvorodička, bála jsem se, co vše mě čeká, když jsem se dozvěděla, že jsem téměř měsíc těhotná. Ráno jsem si udělala test a hned se objevily dvě čárky. Odpoledne jsem zašla k doktorce a ta mi tu novinu potvrdila.
První dva měsíce byly skvělé, stále jsem čekala na ranní nevolnosti, které se nedostavily ani později, jen ty kila šla stále nahoru. V polovině třetího měsíce jsem ani nedopnula oblíbený kabát a místo nevolností jsem měla problémy s prostorovým vnímáním. Nejhorší byly modřiny na těle, jak jsem narážela věčně do zárubní dveří, ale bylo to spíše komické. Na všech ultrazvucích nám bylo řečeno, že čekáme holčičku a to mě velice těšilo. Nakonec i přítele, který konstatoval, že alespoň nepřijde o sbírku autíček. 
Ve dvacátém týdnu jsem měla již přibraných dvacet kilo a tak tak jsem oblékla těhotenské kalhoty - a to už komické nebylo. Doktorka mě strašila, že přiberu 35 kilo, než porodím, a že to je komplikace k porodu. S pláčem jsem vždy odcházela z poradny.
Když nadešel den D, nic se nedělo. Maličká nikam nespěchala. Když už jsem den přenášela, vyrukoval přítel s otázkou, zda chci přenášet. Samozřejmě jsem nechtěla a tak to vyřešil po svém. Večer i proti mým protestům, jak jsem už nemotorná, mě přemluvil k sexu (a podotýkám, že ten byl úžasný celé těhotenství).
Patnáct minut na to mi praskla voda a jelo se.
O půl jedné v noci jsme dorazili do porodnice s kontrakcemi po pěti minutách. Musím říct, že se mi nezdálo, že to bolí, až jsem byla příjemně překvapená. Ve tři ráno jsem poslala přítele domů, aby se vyspal a v deset hodin byl zpět. Já celou noc víceméně prospala i během kontrakcí a asi dvakrát křížové bolesti prostála opřená o parapet na sále, jinak se nic nedělo…
S přírůstkem mé váhy o 34 kilo jsem o půl druhé odpoledne porodila krásnou zdravou tříapůl kilovou holčičku, bez komplikací s nástřihem a bez jakéhokoliv křičení a hysterie, které jsem slyšela od rána rodiček, co rodily přede mnou.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se na malou tolik těšila, nebo přípravou od mého okolí. Ale jedno musím prvorodičkám napsat - NIČEHO se nebojte. Bolí jen kontrakce a mezi nima je vám dobře. Trochu to unavuje, ale jinak se to dá krásně zvládnout. Byla bych ochotna mít ještě tři děti, ale finančně to není možné. Jsem hrdá prvorodička, to se musím přiznat, a jsem snad nejšťastnější máma pod sluncem. Barborka má téměř tři a půl měsíce a dělá mi jen samou radost.
Všem rodičkám přeji mnoho sil a žádný strach, dítě za to zaručeně stojí.
Přečtěte si také
Tchyně nám dala milion na byt. Po poslední hádce chce ale všechno zpátky
- Anonymní
- 12.10.26
- 0
Když nám tchyně před několika lety nabídla peníze na vlastní bydlení, připadalo mi to skoro neuvěřitelné. Měli jsme našetřeno, ale na byt, který jsme chtěli, nám pořád několik set tisíc chybělo....
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 2712
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 2688
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 1646
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 1242
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 2556
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1067
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 2026
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 4174
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 1088
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
jak to tady tak čtu od holek
.
.
a na malou sem se tak těšila, že sem prostě řekla, že nějak to dopadne, narodit se musí a bylo. vystřídala sem v nemocnici snad všechen personál a nová směna mě vítala vždy slovy „jéé, vy se ještě neporodila“ a na samotný závěr sem vyfásla svý oblíbenkyně, který sem si tam strašně přála, tak to bylo vlastně fajn. pokecala sem se sestřičkama, a bylo. jediný, čim sem je asi vytáčela, byly mý neustálý dotazy kolik je hodin, protože měly na sále hodiny tak, že sem na ně neviděla a to bylo vlastně moje jediný trauma
Díky za povzbuzení, během cca 14-ti dnů mě také čeká první porod, v tuto chvíli to až tak neřeším protože mám jiné starosti(stěhování a zařizování nového bytu) ale i přesto si vždy najdu chvilku přečíst deníčky a moc mě potěší když je nějaký tak pozitivní jako ten tvůj